29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak pro všechny - sahf je zkratka čtyř slov, které si pamatuju, takže je jistě nezapomenu jako se mi to u jiných už. jmen stává:-) Kolik je například kvuli mojí paměti zablokováno e-mailových adres, to byste nevěřili. Takže se omlouvám:-)
Není tady
Aha, už vím! Sedím A Koukám Fuč! To musí být i prima meditační poloha!
Není tady
Hani, přesně tak, jak já přesně vim, co je v mém případě to pravé ořechové, ale zrealizovat mi to nějak nejde. A asi o to víc jsou ty pocity potom úžasné, když to přijde nečekaně. Jsem odhodlaná vzít život do svých rukou, ale jako bych to zatím jen řikala, ale nečinila..
Jinak si myslím, že v mém případě bude možná problém s láskou ke mně samotné. K lidem přistupuji bez předsudků a lásku posílám všem, dokonce i jako lék, když mě například rozčiluje šéf nebo podřízený. Nikdy nevím, co toho člověka trápí a proč se chová tak jak se chová( když má třeba špatnou náladu).
Není tady
Sahf, no vidíš, jak to z tebe pěkně leze. Pokud ti do toho můžu kecat, tak s láskou k sobě začni ze všeho nejdřív. Bez toho se nehneš dál, alespoň soudě podle sebe. Ono se má se vším začít u sebe, tedy i s láskou. Tím nemyslím nabubřelý narcisismus.
A když umíš poslat lásku šéfovi, tak ji určitě zvládneš poslat i sama sobě. No ne?
Není tady
Majkafo, já nejsem schopná přesně říct, odkdy se tak děje u mě, ale mohu říct, od kdy jsem si začala uvědomovat, že tyhle bílé zóny, nebo to naladění se na zázračnou frekvenci na mě působí. Bylo to asi tak před čtvrt rokem poprvé a od té doby měsíc co měsíc tak na jeden až tři dny. Moje myšlenky se celkem ihned v tu dobu realizují(naštěstí mě nenapadlo a doufám,že ani nenapadne toho zneužít) a všechno je jak v pohádce. Pak přijde jen nějaká malá pochybnost a všechno se to rozplyne. Až před pár dny jsem ale nad tím začala uvažovat nějak hlouběji a ted se bojím,že až to zase přijde, tak že už si toho budu až moc vědoma a nebude to tak spontánní, čili přehlídnu i ty náznaky a rady z vesmíru(nebo odkad) v podobě intuice nebo vnitřního hlasu.
Obdivuji tvoje prozření a doufám, že s dětmi tu situaci zvládnete a co ty víš, třeba odměnou za tvojí nezištnou lásku k m. bude i jeho návrat. Krizi středního věku u pánů znám také velmi dobře.
Není tady
Sahf napsal(a):
Být nepřetržitě šťastný je asi sen každého, není asi nikdo kdo by si přál být neštastný,
Ohó!
Tak tady se musím rázně ohradit.....ani náhodou!
Čímž ovšem neříkám, že bych toužila být nešťastná.ale setrvalé štěstí by muselo nudit a za chvíli bys ani nevěděla, že šťastná jsi.
Protože- kde máš kotrast? Porovnání? Vem si to jako setrvalé světlo...jak unavuje, vždyť se stalo dokonce nástrojem mučení....nehledě k tomu, že světlo je jalové, množení probíhá potmě- a to ve všech smyslech slova.
Ale myslím, že tys měla na mysli něco jiného...to, o čem jsem mluvila v souvislosti s demonstracema v 89: nárůst schopnosí, viď? a pak pád...Jako v Růži pro Algernon.-....
Ale jak jinak bychom se tak dostali? Tyhle zlomky, tyhle útržky, to jsou špeky osudu, jež větříme, abychom se o to usilovněji za nimi šplhali...
Nic se ty neboj, tráva je vřádku
my "osvícený"
jsme dělaly docela totéž ještě nedávno....jenže bacha, teď už vidíme, že co jsme považovaly za vrchol, je jen odpočinková platforma....a takhle to máš furt, takže kam se hnát, že....
Není tady
Regino, se všim co jsi napsala souhlasím a když se nad tím zamyslím, tak se ted opravdu vnímám jako schizofrenik, i když ne uplně v tom chápání jako v psychiatrickém významu. Rozum chce jedno a duše druhé. Rozum se brání tomu,co chce duše a naopak. Duše má svoje sny, které ale odmítne rozum realizovat z důvodu nějakých nesmyslných obav, maloměšťáckých stereotypů a podobně. Naopak rozum nabízí duši cíle, které vlastně nechce, protože to jsou cíle spíš pro ostatní lidi než pro ni. A ty "moje chvíle", které popisuju nastanou v době, kdy je rozum a duše v jednotě. A to je to co chci napořád:-)
Není tady
Hani, bohužel nejen já prožívám v této době těžké chvíle, ale i moje rodina a přátelé, pro které jsem silná osobnost, takže já jsem ta kdo utěšuje a vybarvuje růžovou budoucnost( i když tomu ne vždy opravdu věřím). Jsem těžký introvert a neštěstí cizích si beru skoro stejně k srdci jako svoje. Což je v kombinaci s tim,že jsem pro okolí vrba docela nepěkná kombinace
Není tady
Hihi, Sahf, a víš, proč se rozum brání? Ten důvod se jmenuje Ego. Ego chce být šťastné a neví, že skrze smysly štěstí nedojde. Že štěstí pramení ze souznění s Duší, s vyšším principem či jak to mám nazvat.
Není tady
Ale nechte ho furt, babizny- jagizny! Chudák egoušek! To je pořád- on může za všechno a -pryč s ním...Náhodou! Jen se bojí!
Není tady
Sahf, no jo, jenže pokud chceš někoho "zachraňovat", pak nutně musíš začít zase u sebe. Když chceš zachránit topícího se, musíš umět plavat. Jinak se utopíte oba. Nepomůžeš nikomu, dokud nepomůžeš sama sobě. To není sobectví! To je fakt.
A taky je otázkou, jestli když svým přátelům a rodině maluješ budoucnost na růžovo, jestli je to pro ně opravdu pomoc. Naprosto ti rozumím, nejsem tak nad věcí, taky to dělám. Ale jsi schopná opravdu posoudit, co komu v konečném důsledku pomůže? Já teda ne.
Není tady
Lupino, v tuhle chvíli mi představa nekonečného štěstí dělá takové potěšení, že bych ho brala všemi deseti, i kdyby to znamenalo, že ho budu muset prožívat permanentně pod supermarketovýma zářivkama:-))
Ale zase pro mě štěstí neznamená jen to, že vše bude podle mého plánu, ale i třeba to, že se s nějakým tím neštěstím dobře a v klidu vyrovnám.
A je to individuální- někdo vnímá neštěstí jako nemoc, někdo jako ulomený nehet. Já myslim, že mám tu hranici už docela posunutou.
Troufám si říct, že člověk(rozumně uvažující), když získá tu "moc", tedy že je neustále naladěn na tu onu frekvenci, tak si hodně hledí toho aby si univerzum nenaštval a neplýtvá zbytečnostma. Zkrátka je vděčný a nezneužívá toho.
Není tady
Hani, přesně, pořád je to o harmonii, jing a jang, černá a bílá, noc a dne, orel a labuť....k tomu se nejde propracovat kebulí, to se musí pocítit ....nejde o nirvánu, jde o postup na vyšší level.
Sahf, opět slovy tarotu, před svítáním je největší tma!
Není tady
Lupišu, ty zastánče egouších práv! No jo, bojí se a neví, že kdyby se nechal, bylo by mu dávno dobře. Já ho usměrňuji velmi "výchovně": drbkám ho za ouškem a dělám si z něj psinu - podle situace.
Není tady
Ale ty jsi pěkně rafinovaná! Prý - šťastná budu i nešťastná....nečteš taky Pratchetta?
Ale jo, však říkám. Že je to, jako by se ti najednou povedlo běhat 60km rychlostí a za chvíli zas nic.....
Mmch- syn mé blízké kamarádky je schizofrenik a jednou říkal docela totéž. Ona totiž schizofrenie vpodstatě je o tom, že se mozek hrozně urychlí, tak, že už pak nezvládá sám sebe, takže musejí dostávat léky, které je vpodstatě zpomalujou- a ne jen o trochu, ale několikanásobně. No a ten kluk byl po těch lécích zrovna takhle nešťastnej, protože říkal, že přišel o spoustu zajímavých schopností....
Není tady
Hani, tak to uplně není, nerada dávám rady, spíš tak nějak povzbuzuji a podporuji. Bojím se odpovědnosti, že by se někdo rozhodl podle mně. Spíš jsem to myslela tak: měli jsme úmrtí v rodině, které zasáhlo všechny a samozřejmě i mě, ale já jsem nějak nedostala prostor truchlit, protože jsem byla ta kdo utěšoval. Truchlila jsem sama doma nejen za toho příbuzného, který nás opustil, ale i za všechny ty příbuzné, kteří mi plakali na rameno a já viděla jak jsou neštastní. A takhle je to vlastně pořád, dělám statečnou a jednou za čas to ve mně praskne a uplně se z toho složím. To se stalo včera, kdy jsem v hysterickém záchvatu, s hlasitým brekotem na třímetrových štaflích vybírala okapy, protože mi v baráku stála voda. Takže potom jsem si v noci sedla na balkon, koukala na hvězdy(no spíš zamaračené nebe) a začala psát ten deník.
Není tady
Hani napsal(a):
Lupišu, ty zastánče egouších práv!
No jo, bojí se a neví, že kdyby se nechal, bylo by mu dávno dobře. Já ho usměrňuji velmi "výchovně": drbkám ho za ouškem a dělám si z něj psinu - podle situace.
Bodejť...ještě nikdo se strachu nezbavil tím , že by se na něj řvalo "okamžitě se přestaň bát, ty posero!!"
Jo, Sahf, "rozumně uvažující" je ale bohapustá teorie, kdežto žití strom se zelená
Není tady
Sahf!
Tak to tě musím velmi důrazně varovat před kariérou Utěšitelky! Právě se (mimo jiné) peru i sní, protože to nakonec člověka jen vysává! Jo, ať ti pláčou na rameni....a plač taky!!! S nima!
To je příšerná chyba, tohle přesvědčení o vlastní....jakseto....no že musíš unést a vydržet VŠECHNO
Není tady
Regina, no a copak neni způsob, aby se už nesetmělo? Nebo aby prostě nebyla aspoň tma jak v pytli..
Jinak souhlasim s tim, že to nejde pochopit rozumem, že se to musí pocítit. Proto jsou tyhle okamžiky tak spontánní, ale mám pocit, že je pak ta kebule zase hezky odežene.
Není tady
Ale no tak, Sahf, klidně se vybul, pocem, tady máš rameno... nebo můžem bulit spolu, taky mám bulivou...
Není tady
Lupino, to je právě to, že se mi ted posunul i výraz štěstí. Dřív(než jsem si začala uvědomovat, jaké to je být naladěná na té frekvenci) jsem byla třeba šťastná, když jsem byla s těmi, co mám ráda, když bylo hezké počasí, pohoda v práci. Ale při těchto okamžicích mám pocit, že prostě opravdu žiju, že rozhoduju naprosto vědomě, že jsem šťastná i bezdůvodně(?), že mužu lítat(nepřeháním - ale nezkoušela jsem to:-). Takže proto teď tak umanutě chci, aby to přišlo zase.
No, ono to bude i tim,že ne úplně ráda dávám najevo emoce před ostatními, z toho ti ostatní usuzují jak jsem silná žena. A odmítnout je neumím. Ale i když se to ve mně kumuluje, tak mám dobrý pocit, že jsem uměla vyslechnout a podpořit
Není tady
Hani napsal(a):
A Somaia má pravdu - rozdávat Lásku všude kolem sebe.
Ano, to je to základní. Láska je nejdůležitější. Já jsem v tom rozpoložení, že nejenom já jsem "šťastná", že v sobě cítím lásku k lidem, ke svému životu, (teď nevím, jak své pocity dát na papír) ale že ji stále rozdávám. Kdysi jsem nechápala, jak to může být, že čím více lásky rozdám, tím víc jí v sobě mám. A ono to opravdu funguje! Ona se ke mně ta rozdaná láska stonásobně vrací!
Hani, dnes néé, dnes jsem si naordinovala optimismus, ale vřelé dík:-). Vybulela jsem se včera u těch okapů, jak na mě padalo to svinstvo, lepilo se mi se slzama, to byla ňamka :-))
Není tady
Naordinovala!
Máš k tomu opravdu pádnej důvod?
Protože jestli ne, tak
A já vím o čem mluvíš...ale věř tomu, prosímtě, že se to vrátí a vrátí se to tehdy, až to bude bezpečné....ono to fakt má i stinné stránky...ošklivé a stinné a není-li příslušný mentální svěrač ve tvé mysli dost vytrénovaný, zasila bys okolo sebe zmar a zkázu.
Věř mi.
Zažila jsem to jen 2x....můžu ti říct, že mí andělé se asi pěkně zapotili a to mám "svěrač" ze železa
Není tady