Tak pro všechny - sahf je zkratka čtyř slov, které si pamatuju, takže je jistě nezapomenu jako se mi to u jiných už. jmen stává:-) Kolik je například kvuli mojí paměti zablokováno e-mailových adres, to byste nevěřili. Takže se omlouvám:-)

Hani, přesně tak, jak já přesně vim, co je v mém případě to pravé ořechové, ale zrealizovat mi to nějak nejde. A asi o to víc jsou ty pocity potom úžasné, když to přijde nečekaně. Jsem odhodlaná vzít život do svých rukou, ale jako bych to zatím jen řikala, ale nečinila..
Jinak si myslím, že  v mém případě bude možná problém s láskou ke mně samotné. K lidem přistupuji bez předsudků a lásku posílám všem, dokonce i jako lék, když mě například rozčiluje šéf nebo podřízený. Nikdy nevím, co toho člověka trápí a proč se chová tak jak se chová( když má třeba špatnou náladu).

Majkafo, já nejsem schopná přesně říct, odkdy se tak děje u mě, ale mohu říct, od kdy jsem si začala uvědomovat, že tyhle bílé zóny, nebo to naladění se na zázračnou frekvenci na mě působí. Bylo to asi tak před čtvrt rokem poprvé a od té doby měsíc co měsíc tak na jeden až tři dny. Moje myšlenky se celkem ihned v tu dobu realizují(naštěstí mě nenapadlo a doufám,že ani nenapadne toho zneužít) a všechno je jak v pohádce. Pak přijde jen nějaká malá pochybnost a všechno se to rozplyne. Až před pár dny jsem ale nad tím začala uvažovat nějak hlouběji a ted se bojím,že až to zase přijde, tak že už si toho budu až moc vědoma a nebude to tak spontánní, čili přehlídnu i ty náznaky a rady z vesmíru(nebo odkad) v podobě intuice nebo vnitřního hlasu.
Obdivuji tvoje prozření a doufám, že s dětmi tu situaci zvládnete a co ty víš, třeba odměnou za tvojí nezištnou lásku k m. bude i jeho návrat. Krizi středního věku u pánů znám také velmi dobře.

Regino, se všim co jsi napsala souhlasím a když se nad tím zamyslím, tak se ted opravdu vnímám jako schizofrenik, i když ne uplně v tom chápání jako v psychiatrickém významu. Rozum chce jedno a duše druhé. Rozum se brání tomu,co chce duše a naopak. Duše má svoje sny, které ale odmítne rozum realizovat z důvodu nějakých nesmyslných obav, maloměšťáckých stereotypů a podobně. Naopak rozum nabízí duši cíle, které vlastně nechce, protože to jsou cíle spíš pro ostatní lidi než pro ni. A ty "moje chvíle", které popisuju nastanou v době, kdy je rozum a duše v jednotě. A to je to co chci napořád:-)

Hihi, Sahf, a víš, proč se rozum brání? Ten důvod se jmenuje Ego. Ego chce být šťastné a neví, že skrze smysly štěstí nedojde. Že štěstí pramení ze souznění s Duší, s vyšším principem či jak to mám nazvat.

Sahf, no jo, jenže pokud chceš někoho "zachraňovat", pak nutně musíš začít zase u sebe. Když chceš zachránit topícího se, musíš umět plavat. Jinak se utopíte oba. Nepomůžeš nikomu, dokud nepomůžeš sama sobě. To není sobectví! To je fakt.
A taky je otázkou, jestli když svým přátelům a rodině maluješ budoucnost na růžovo, jestli je to pro ně opravdu pomoc. Naprosto ti rozumím, nejsem tak nad věcí, taky to dělám. Ale jsi schopná opravdu posoudit, co komu v konečném důsledku pomůže? Já teda ne.

Hani, přesně, pořád je to o harmonii, jing a jang, černá a bílá, noc a dne, orel a labuť....k tomu se nejde propracovat kebulí, to se musí pocítit ....nejde o nirvánu, jde o postup na vyšší level.
Sahf, opět slovy tarotu, před svítáním je největší tma!

Ale ty jsi pěkně rafinovaná! Prý - šťastná budu i nešťastná....nečteš taky Pratchetta?
Ale jo, však říkám. Že je to, jako by se ti najednou povedlo běhat 60km rychlostí a za chvíli zas nic.....
Mmch- syn mé blízké kamarádky je schizofrenik a jednou říkal docela totéž. Ona totiž schizofrenie vpodstatě je o tom, že se mozek hrozně urychlí, tak, že už pak nezvládá sám sebe, takže musejí dostávat léky, které je vpodstatě zpomalujou- a ne jen o trochu, ale několikanásobně. No a ten kluk byl po těch lécích zrovna takhle nešťastnej, protože říkal, že přišel o spoustu zajímavých schopností....

Hani napsal(a):

Lupišu, ty zastánče egouších práv! No jo, bojí se a neví, že kdyby se nechal, bylo by mu dávno dobře. Já ho usměrňuji velmi "výchovně": drbkám ho za ouškem a dělám si z něj psinu - podle situace.

Bodejť...ještě nikdo se strachu nezbavil tím , že by se na něj řvalo "okamžitě se přestaň bát, ty posero!!"

Jo, Sahf, "rozumně uvažující" je ale bohapustá teorie, kdežto žití strom se zelená

Regina, no a copak neni způsob, aby se už nesetmělo? Nebo aby prostě nebyla aspoň tma jak v pytli..
Jinak souhlasim s tim, že to nejde pochopit rozumem, že se to musí pocítit. Proto jsou tyhle okamžiky tak spontánní, ale mám pocit, že je pak ta kebule zase hezky odežene.

Lupino, to je právě to, že se mi ted posunul i výraz štěstí. Dřív(než jsem si začala uvědomovat, jaké to je být naladěná na té frekvenci) jsem byla třeba šťastná, když jsem byla s těmi, co mám ráda, když bylo hezké počasí, pohoda v práci. Ale při těchto okamžicích mám pocit, že prostě opravdu žiju, že rozhoduju naprosto vědomě, že jsem šťastná i bezdůvodně(?), že mužu lítat(nepřeháním - ale nezkoušela jsem to:-). Takže proto teď tak umanutě chci, aby to přišlo zase.

No, ono to bude i tim,že ne úplně ráda dávám najevo emoce před ostatními, z toho ti ostatní usuzují jak jsem silná žena. A odmítnout je neumím. Ale i když se to ve mně kumuluje, tak mám dobrý pocit, že jsem uměla vyslechnout  a podpořit

Hani, dnes néé, dnes jsem si naordinovala optimismus, ale vřelé dík:-). Vybulela jsem se včera u těch okapů, jak na mě padalo to svinstvo, lepilo se mi se slzama, to byla ňamka :-))

Naordinovala!
Máš k tomu opravdu pádnej důvod?
Protože jestli ne, tak
A já vím o čem mluvíš...ale věř tomu, prosímtě, že se to vrátí a vrátí se to tehdy, až to bude bezpečné....ono to fakt má i stinné stránky...ošklivé a stinné a není-li příslušný mentální svěrač ve tvé mysli dost vytrénovaný, zasila bys okolo sebe zmar a zkázu.
Věř mi.
Zažila jsem to jen 2x....můžu ti říct, že mí andělé se asi pěkně zapotili a to mám "svěrač" ze železa