29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Zdravím všechny, dnes jsem se rozhodla, že se po měsících pouhého sledování diskuzí také zaregistruji a požádám Vás o pomoc. Takže bych nejdřív chtěla pro informaci říct můj současný "stav". Vždy jsem tak nějak tíhla k víře, že existuje něco víc, a tak dále. Samozřejmě jsem v to nejvíc věřila v době, kdy mi bylo ouvej, a kdy jsem žádala tam nahoru o pomoc. Nyní už to nevnímám, tak že "někdo nahoře" se nade mnou smiluje, že stačí dobrý skutek a nějaký dostanu i já. Vnímám to teď tak, že prostě je moc podvědomí. Že existuje magická moc myšlenek, že tam se dějí ty zázraky, že vše máme ve svých rukou. Načetla jsem spoustu knih, namátkou Murphy, Freitag, Mohr, W. Dyer, Zeland. U všech knih jsem si řikala:no, jasný, to je pravda, přesně takhle to funguje, vždyť tenkrát, když... nebo... , prostě to funguje. Takže když shrnu dohromady to, co mám načtené + vlastní zkušenosti a důkazy = Svět je takový, jaký si ho sama utvořim, budu žít takový život, jaký si utvořim ve svých myšlenkách, věřím v sílu pozitivního myšlení. Nevěřím v náhody,ale v souhru okolností, ke kterému nás přivedou myšlenky, universum, nebo prostě to ONO. Můj problém, ale spočívá v tom, že že se nějak nedokážu naladit na tu správnou frekvenci. Jsem si toho všeho vědoma, jak je důležité myslet pozitivně, jak je důležité nepřemýšlet o tom,co nechci, jinak si to aktivně přivolám. Ale jsem už asi v takové životní apatii, že si ráno řeknu: dneska mám ještě právo být trochu negativní, začnu zítra. Co se týče těch důkazů: jsou dny, tak jednou za měsíc, dva tři dny, kdy se mi myšlenky doslova zhmotňují do reality, kdy sršim dobrou náladou, kdy si řeknu, mohl by mi zavolat ten/ta a opravdu za chvíli zavolá,přestože den předtim se to jevilo jako nepravděpodobné. Prostě dny, kdy mám pusu od ucha k uchu, nebo spíš otevřenou úžasem, jak je všechno krásně jednoduché a zázračné. Dny, kdy nepřemýšlim o všech svých snech a nesoužim se, že jich nedosahuji a přesně v těchto dnech se ty sny zázračně plní. Jenže jak řikám, tyhle dny nastávají zřídkakdy, přicházejí nečekaně a samovolně . A když si je chci vědomě přivolat např. dobrou náladou, pozitivními afirmacemi, vybavovánim si svých předchozích úspěchů a mých osobních důkazů ( a tak je tomu i dnes) tak to prostě nejde. Už jsem se vzbudila s tim, že budu mít dobrou náladu, a za pár minut dojdu k závěru, že prostě dnes to neni ono, že se k tomu nenanutim. A tak bych Vás ráda, všechny zkušenější poprosila, jestli nemáte nějakou radu, jak se na tuto frekvenci dostávat častěji, nebo nejlépe, jak se na ní udržet. Prostě jak zastrčit rozum do pozadí, a radovat se dopředu z úspěchů, o kterých vím, že mohu dosáhnout. Jak zažívat neustále ty krásné, úžasné pocity z těchto mých dnů. Jak si navýšit energetiku. Asi jsem se nevyjádřila úplně podle svých představ, ale doufám, že aspoň část byla pochopena a víc si třeba řekneme v diskuzi. Také se při tomto zabývám afirmacemi, vizualizací a meditací, takže pokud někdo bude mít "zlepšováky" i z těchto oblastí, budu jedině ráda. Opravdu se těším na Vaše příspěvky, rady, zkušenosti a těším se, že třeba toto bude ten impulz, který mě zase dostane do "mých úžasných dnů". Krásný nejen den všem
Není tady
Ahoj Sahf,
víš, ono nic nepřichází najednou. Jestliže medituješ, jestliže si uvědomuješ, kde je zakopaný pes (negativní myšlení), tak jsi na nejlepší cestě dosáhnout úspěchu v tomto svém snažení.
Nutit se do něčeho ale nemá cenu. Spíš si začít všímat spousty drobností, z kterých můžeš mít radost, ale protože jsou pozitivní, tak je ani nevidíš. Radovat se z toho, že se na tebe někdo usmál, že svítí slunko, že tě někdo má rád, že voní kytky...cokoliv si vzpomeneš. My lidi jsme tak nějak podivně stavění, že věčně jen vidíme chyby místo radostí. Když prší, nadáváme na déšť a když svítí slunce, zase je moc horko.
Taky prý super funguje si večer před spaním najít tři radosti, které mě ten den potkaly. I kdyby to měl být den Blbec, tak hledat - ono se najde vždycky.
Mně strašně moc pomohlo, když jsem si uvědomila, že Bůh (Vesmír, Příroda - říkej tomu jak chceš) není někde nahoře, jak ty správně říkáš, ale všude kolem nás, ve všech lidech kolem... A jelikož Bůh je Láska, tak se mi tak nějak udělalo dobře, že tu Lásku kolem sebe vidím a cítím.
A ještě jedna věc - jestli medituješ, tak si na tohle téma zkus zameditovat, nemusíš dostat odpověď hned, ale třeba další den, za týden... no jo, ale občas je problém to poznat a správně si vyložit...
Není tady
jo, to znám.... Ale nevidělas náhodou film Koule? S Dustinem Hoffmanem....tam je to hezky rozvinutý, proč je líp, když se to myšlení......no někdy nezhmotní.
Obávám se, že to je taková síla, že by nebylo dobře, kdyby se nám dostala do tlapiček najednou....
Už jsem to tu někde psala (a možná i několikrát...
), ale ono je to takové pěkně ilustrativní.....
Mno: jela jsem jednou v poměrně hustém provozu v onom duševním stavu, o němž tu mluvíš. A protože jsem se cítila hodně nejistá, spustila jsem hezky....SILNICE JE VOLNÁ...MÁM PŘED SEBOU VOLNOU CESTU..... a tak.
Výsledek byl ohromující - jela jsem po poloprázdné silnici....ale v protisměru to zhoustlo ještě mnohem víc......
No?
Terry Pratchett to někde říká moc hezky, případně ti tu citaci najdu: že když se odněkud "vezme" kousek, tak někde jinde to chybí...a myslím, že i když naše mysl má jistě plný vesmír materiálu, z nějž může tvořit, zeměkoule má svá omezení....a když to DOBŘE zorganizuješ sobě, kdoví, jestli na to nedoplatí někdo někde úplně jinde...
Proto taky musejí jistě být tyhle stavy mysli velmi, velmi omezeny.....představ si názorně ten chaos, kdyby došli na tuto hladinu všichni najednou
Nehledě k tomu, že fakt nikdo nevíme, jaké běsy hřejeme tam hluboko uvnitř.
Není tady
Možná by ses měla naučit být vděčnější za takové dny.
To negativní v nás si stejně musíme odžít, potlačování tomu moc nepomůže. Jednou by se to stejně někde projevilo.
Není tady
Ahoj Hani,
děkuji za příspěvek. Víš, naprosto s tebou souhlasím. Připadá mi, že "veškeré moje vědění" z této oblasti( tedy to,že věřím v sílu myšlenek atd) mám někde v hlavě v jedný bublině, zkrátka vim o tom, ale ještě si to uplně nepřipouštim. A čekám na dobu, kdy ta bublina praskne a všechno se hezky rozplyne a já se plácnu do čela a řeknu: NO JO!! Prostě, že nade mnou stále ještě vítězí rozum, který nechce pochopit, že nejsem tělo, ale že jsem duše. Rozum může za moje neopodstatněné obavy, za bezdůvodné změny nálad. Prostě se mi nějak nedaří dostat rozum a duši do harmonie. Také věřím tomu, že vesmír si přeje, aby každý byl šťastný, dává mu k tomu možnost, kterou ale člověk jaksi přehlíží a nabídky odmítá. A to já už nechci, chci se probudit, ale přijde mi, že jsem na to snad líná, nebo já nevim. Ale nechci se už smířit s pasivitou, o to víc ne, když vím, jak strašně blízko vesmíru/vyšším silám/podvědomí mohu být (opravdu neuvěřitelné zkušenosti z mých dní). Hezké chvilky hledám na všem, a i za nepatrné náznaky také patřičně poděkuji:-) Včera jsem si dokonce začala psát deník, nebo spíš dopisy univerzu.
S meditací jsem takový samouk, mám něco načtené z knih, ale občas mi přijde, že spíš relaxuji než medituji. Takže možná meditace je v mém případě i přehnané slovo.
Není tady
Lupino, jsem ráda, že jsi mě pochopila. Ty už to máš ale mnohem líp srovnaný, uvolnila jsi stisk, což mě zrovna moc nejde. Nějak se nechci smířit s tim, že když to jde občas, tak proč by to nemohlo jít pořád. Ale o tom, co píšeš samozřejmě uvažuji také. Jaký by asi byl svět, kdyby všichni měli moc svých myšlenek zvládnutou. Ale bohužel já třeba ve svém okolí nemám nikoho, s kým bych o tom mohla diskutovat, všichni žijí víc na té materialistické úrovni a plují si životem prostě tak, jak události přicházejí. Nenapadne je uvažovat nad tím, proč ty události přišly, jak se z toho poučit, či zda to případně změnit. Vybírat si dráhy života.
Jak často se ty nacházíš v tom inspirativním stavu vědomí a přichází to k tobě také nečekaně a nezávisle?
Není tady
Sahf, jestli jsem správně pochopila , tak , zcela zjednodušeně řečeno, hledáš návod ,jak být nepřetržitě šťastná. Jednak si myslím, že sis postavila dost neobvykle vysokou laťku, protože nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že popis reality a tvých pocitů je shodný s mými pocity a určitě i dalších zde diskutujících osob a pak je těžko posoudit, jak ty osobně jsi na tom se svým duchovním prožíváním, jinak řečeno v jak pokročilém stadiu se nacházíš, abys nemusela stále splácet dluhy za chyby minulé.
Zde na zem jsme přišli proto, abychom se učili a máme každý své specifické lekce, často se učíme za cenu více či méně bolestivých zkušeností, protože jsme jako lidé vesměs pohodlní a když se nám neděje nic zásadního, tak si v tom teplíčku a pohodlíčku setrváváme bez pohnutí a myšlenkových snah. To je možná i tvůj případ, proč chceš vždycky nějakou práci na sobě odsunout až na zítra. Takhle krásně s úsměvem na tváři by se dalo promarnit mnoho životů, ale o tom to asi není, to jistě uznáš. Už z toho vyplývá, že ne všechny dny tady prožijeme v pohodě a vrcholně pozitivně naladěni.
Já si myslím, že tak jako existují například jasně definované fyzikální zákony ve vesmíru, stejně jednoduché zákony existují i pro pravidlo jak plnohodnotně a bezbolestně prožít svůj život:
1) Láska plodí lásku
2) Co zaseješ to sklidíš
3) Láska přitahuje lásku
4) Zákon příčiny a následku
Tyto Universální zákony a jejich aplikace fungují nezávisle na našem chtění, za všech okolností a spravedlivě na všechny lidi , na rozdíl od zákonů světských. Jejich znalost dokáže postupně a radikálně změnit kvalitu našeho prožívání.
Zkus se nad tím zamyslet, co osobně ti znalost těchto duchovních zákonů může přinést. A můžem o tom třeba dál diskutovat, když budeš mít zájem. Jsem přesvědčená, že pokud bys tyto zákony dokázala aplikovat na sebe, už nikdy bys výše uvedený dotaz nemusela pokládat.
Upravil(a) Somaia (28. 5. 2007 12:01)
Sahf,
tak si klidně relaxuj, já se k meditacím dostala právě přes relaxace.
Že si Vesmír přeje, abychom byli šťastní, to je určitě pravda, jenže na druhou stranu jsme tady taky proto, abychom se spoustu věcí naučili. No a ono to učení kolikrát bolí, obzvlášť, když jsme zatvrzelí a prostě nechceme a odmítáme věřít.
Deník je fajn nápad, uvidíš třeba za půl roku, až si znovu přečteš, co jsi napsala dnes, že už jsi jinde, že ses posunula, něco pochopila...
Třeba zrovna rozum brání té tvé bublině, aby praskla a všechno z ní se vylilo, kam má.
Není tady
Eileen, nepřijde mi, že bych byla málo vděčná. Vždycky téměř automaticky zvednu hlavu vzhůru( kam a proč, nevím)a opravdu poděkuju, a myslím si,že jsem i vděčná svými pocity. Samozřejmě, že i pro nějaký osobní růst by měly v životě nastat i negativní události, ale s mým současným pohledem na svět to beru tak, že to ani nemusí být negativní, že není důvod to vnímat negativně, nedokážu rozumem pochopit, jestli to třeba neni nějaká nastrčená překážka, která mě posune někam dál(nebo blíž, podle úhlu pohledu:-). Ovšem někdy vznikne takový přetlak, že se na tuhle mojí teorii jednoduše vykašlu.. Musím na sobě ještě holt hodně pracovat
Není tady
P.S. Co se týká našich myšlenek Sahf, tak jsi si dobře vědoma toho, že jsou základním stavebním prvkem naší reality, proto je dobré začít aplikovat Universální zákony už od nich, nejen až na naše činy.
Sahf.... to musíme všichni, makat na sobě. Ale jak říká Pedro - s takovou lehkostí, jemností, s čistým přáním...
Není tady
Já se s tím dlouho prala, s tím přemlouváním sebe sama abych byla šťastná. Tak jsem se naučila, že tak to prostě je, že to negativní přichází a já se to musím naučit přijmout, ale nesnažit se to potlačit či nějak přeměnit na pozitivní(snad si jen řeknu, že bylo a bude líp).
Upravil(a) Eileen (28. 5. 2007 12:08)
Není tady
Somaio, já si myslím, že to aplikování na naše myšlenky, ne až na činy, spolu souvisí. Když si to začneme uvědomovat na činech, tak nás to postupně dovede blíž i k těm myšlenkám.... Najednou se nic nezlomí.
Není tady
Shaf, měla jsem podobný "problém". Já se na té frekvenci držím nepřetržitě od minulých Vánoc. Ale jak se mi to povedlo? Já nevím. Mám pocit, že to přišlo tak nějak samo. Ale až poté, co jsem klesla na úplné dno, když mě opustil po 20 letech krásného manželství můj manžel, když se zamiloval do mladé svobodné kolegyně. Bylo to takové dno, že jsem překročila čáru, která dělí živé od mrtvých. Doufám, že tobě se to povede méně drastickým způsobem, ale nevím, co ti poradit, jak na to. Asi k tomu musí dojít každý sám. Snad jen - přestala jsem chtít to, co si přeji, začala jsem si přát přesně to, co právě dostávám. Našla jsem v sobě klid, spoustu štěstí, radosti, lásky a smíchu. 43 let jsem nevěřila, že cosi takového v sobě mám. A už tomu věřím. Teď si prožívám své nebe na zemi a je to úžasný pocit.
Ale není to tak, že jsem 24 hodin denně šťastná. Někdy pláču, že můj m. už se mnou není, že jsem ztratila jeho lásku, někdy mě trošku rozhodí nepříjemné jednání, ale vše to přijímám, nestavím vůči tomu zeď a ono to mnou projde a zase odplouvá a suma sumárum, je mi vlastně 24 hodin denně tak klidně hezky krásně.
Upravil(a) majkafa (28. 5. 2007 12:19)
Sahf (jak se to prosímtě vyslovuje? Tedy- ne že bychom to tady na síti potřebovaly..)
vím docela přesně, o čem mluvíš. Mívám to statně občas dodněška, tyhle návaly netrpělivosti, kdy člověk tancuje, jako bujný kůň, uvázaný před hospodou...
Njn.....ale ty inspirativní chvíle, ty přicházejí samy a nevolány...tak se jim vždycky hezky zaraduju, přivítám je...jsou jako andělé- přiletí- odletí
Já tomu říkám otevřené okno -momentálně se mi například neotevřelo už jistě rok...ale je to tím, že řeším jeden velmi starý a velmi zapeklitý problém a to je, jako když rozmotáváš zacuchané vlákno. Škubáním nic nezmůžeš.
No a tak se okno neotvírá....ale zaplaťpámbu za ty chvíle, kdy se otevře.
Víš, já chodila na ty demonstrace v 89roce....to tedy byla síla- myslím z hlediska duchovního....to byla kocovina, když to přešlo!!
A když je mi líto, tak si řeknu - buď ráda, žes to vůbec zažila. bylo to něco tak absolutně výjimečného a božského...to se nedá žít, nebo aspoň ne naráz.
A já myslím, že nic se nemá přehánět...ani práce na sobě ne
Není tady
Somaio,
z tvého příspěvku mám samozřejmě pocit, že jsi mnohem dál než já. Mně nezbývá než ti jen v dobrém slova smyslu závidět a doufat, že i já se někdy dostanu k takovému čistšímu závěru a záměru.
Co se týče těch pravidel, tak asi nemužu říci že bych se jimi řídila absolutně, možná mi je i jejich úplný význam ještě skryt, ale už výchovou mám část danou, tedy lidově řečeno: nedělat druhému, co sám nechci a pamatovat, že boží mlýny melou. Na mlýny věřím, protože negativní myšlenka ->čin netvoří nic jiného než další negativní reakci. Akce-reakce.
Být nepřetržitě šťastný je asi sen každého, není asi nikdo kdo by si přál být neštastný, ale důležité taky je co všechno to štěstí obsahuje a jak moc tvrdé lokty je člověk schopen použít při cestě za svým štěstím.
Nechci aby byl muj původní příspěvek pochopen tak, že chci ovládat nějakou šarlatánskou moc typu: ted si vsadím sportku a zítra budu mít padesát milionů. To vubec ne. Spíš mi jde o to, abych byla schopna kontrolovat svoje myšlenky. A prostě ty pocity, které jsem měla nebo mám tedy jednou za čas jsou tak povzbudivé, mám pocit jako bych se vznášela v tu dobu, tak jen hledám možnost, že takto krásně by mi mohlo být i častěji. Jinak si troufám říct, že úmysly mám čisté.
Není tady
Hani,
máš pravdu, rozum nyní pomalu považuji za svého úhlavního nepřítele:-) To odmítání a zatvrzelost bude můj problém. Přijde mi jako bych teorii měla dokonale zvládnutou, ale z praxe propadávala. Nyní čtu Vědomí od Osho, který mi třeba taky pomůže jak procitnout.
Není tady
Eileen, právě to je ono, když se člověk moc snaží(ať se to týka čehokoliv) tak se nic nestane, a když tomu nechá volný průchod, tak to přijde. Takový je životní paradox. To vysněné dostaneme teprve až to nechceme. Nebo spíš příliš aktivně nechceme.
Není tady
Majkafo, vidím, že jsi mě také pochopila, co jsem tim myslela. Nebe na zemi je výstižný popis těchto dní. Opravdu ti upřímně závidim a přeji, že jsi dokázala setrvat na této frekvenci a jen tak dál:-). Já jsem právě taky v kruhu nepříznivých situací( úmrtí v rodině, odchod dlouholetého partnera, problémy v zaměstnání, nutné stěhování), takže je pro mě těžké napojit se. A čím jsem zoufalejší a zoufaleji se chci na tu frekvenci dostat, tím víc to nejde. Prostě musím čekat až zase se dostanu tam, kde chci být a být opatrnější při přijímání vnějších vlivů- resp nenechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi, které se na první pohled zdají jako negativní.
Není tady
Lupino, s tim otevřeným oknem to bylo výstižné, dokonce se to popisuje v jedné knize. Jako moucha, která naráží do skla a nevidí, že nahoře je okno kousek otevřené, a až potom v jakémsi vnuknutí po čase ta moucha dokáže vyletět. Obdivuju tě, jak dokážeš být smířená s tím, že to přijde a odejde. Já měla ty chvíle naposledy před měsícem a už teď jsem nervózní, že tu nejsou zase. Připadám si mezi vámi -osvícenými- jako umíněné dítě vyžadující svojí hračku.
Není tady
lupina montana napsal(a):
Víš, já chodila na ty demonstrace v 89roce....to tedy byla síla- myslím z hlediska duchovního....to byla kocovina, když to přešlo!!
A když je mi líto, tak si řeknu - buď ráda, žes to vůbec zažila. bylo to něco tak absolutně výjimečného a božského...to se nedá žít, nebo aspoň ne naráz.A já myslím, že nic se nemá přehánět...ani práce na sobě ne![]()
Sahf (kde jsi na tuhle přezdívku přišla? - se to nedá ani napsat ),
ono opravdu přílišné snažení mnohdy škodí. Ale zase bacha na příliš pasivní přístup k životu, to nejspíš nebude taky to pravé ořechové.
Ony tě ty situace, v nichž se nacházíš, mají něco naučit. A nejen radosti ze života. Co se třeba trošku odpoutat a pohlédnout více se shora?
A Somaia má pravdu - rozdávat Lásku všude kolem sebe.
Není tady
Sahf napsal(a):
Majkafo, vidím, že jsi mě také pochopila, co jsem tim myslela. Nebe na zemi je výstižný popis těchto dní. Opravdu ti upřímně závidim a přeji, že jsi dokázala setrvat na této frekvenci a jen tak dál:-). Já jsem právě taky v kruhu nepříznivých situací( úmrtí v rodině, odchod dlouholetého partnera, problémy v zaměstnání, nutné stěhování), takže je pro mě těžké napojit se. A čím jsem zoufalejší a zoufaleji se chci na tu frekvenci dostat, tím víc to nejde. Prostě musím čekat až zase se dostanu tam, kde chci být a být opatrnější při přijímání vnějších vlivů- resp nenechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi, které se na první pohled zdají jako negativní.
Sahf, Taky jsem měla problémy v zaměstnání, s dětmi, které odchod milovaného tatínka těžce nezvládly, přesto, že už byly dospělé, musela jsem prodat vysněný dům, protože manžel chtěl peníze, koupit byt, přestěhovat se. A taky jsem se na "tu frekvenci chtěla zoufale dostat". To je možná ten postup, od kterého se oprosti. Čím víc chceš, tím víc to nejde. Vždyť ty už to víš. Nech se chvilku nést životem, poslouhcej své nitro, ono to přijde. Tak nějak "samo". V mém nitru ty pocity nenastaly ze dne na den. Nejdříve jsem to začala cítit třeba hoďku za týden, pak víc a víc, byla jsem klidná, nějak jsem cítila, že když už to tady jednou bylo, přijde to znovu. Pak se to začalo prodlužovat a prodlužovat a teď to trvá. Tak si to krásně užívám. Teď mi došlo, že "nebe nemusí být jen po smrti", že je možné mít ho i teď v tomhle životě, tady na zemi. Díkybohu, že se mi dostalo té cti něco takového zažívat. A že se mnou můj m. není? To nevadí. Já ho miluju a to je můj krásný pocit a ten mi nikdo nevezme. A třeba ho jednou milovat přestanu a potkám zase někoho jiného. Teď přemýšlím nad tím, jak tohle vše "předat" mým dětem, aby tohle duševní rozpoložení dosáhly dříve a s menší bolestí přerodu, než já. Zdá se mi, že to nějak najednou samy od sebe začínají chápat a to je pro mne veliká pocta. Snad jsem jim dobrou matkou, u když se mi nepodařilo dát jim celou rodinu až do konce životů jejich rodičů.
Upravil(a) majkafa (28. 5. 2007 12:59)
Moc hezké téma. V Osho zen tarotu je karta,
2. Mraky (mysl): Schizofrenie
Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.
Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.
Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.
Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.
Moc hezký odkaz na http://ruda.atriumstyl.cz/tarot.php?tar … echnykarty
Tarot mi odpovídá jednoduchými slovy, barvou a náladou- tohle by sis možná vybrala, Sahf. ( To je něco z Egypta????).
Není tady