AHOJKY MAMINKY....MUSÍM DODAT STATEČNÉ MAMINKY.
NÁHODOU JSEM ZAHLÍDLA TOHLE TÉMA A MUSELA NAKOUKNOUT.
MY JSME S DCEROU CVIČILY OD 3 MĚSÍCŮ A S VOJTOVKOU JSME SKONČILY VE TŘINÁCTI LETECH, ALE TO JEN PROTO, ŽE  UŽ PROSTĚ STÁVKOVALA...CVIČIT NEBUDU, ANI KDYBY SES MAMČO ROZKRÁJELA...A TAKHLE VELKÉ DĚTI, UŽ MUSÍ SAMY CHTÍT.
ALE NEDĚSTE SE, DCERA MÁ DMO, PROTO JSME CVIČILY TAK DLOUHO.
KDYŽ JSME PŘIŠLY POPRVÉ NA NEUROLOGII, JEDNA "PRAŠTĚNÁ" NEUROLOŽKA MI HNED VPÁLILA DO OČÍ, ŽE NIKA NA 99% NIKDY NEBUDE CHODIT...MYSLELA JSEM, ŽE VYBREČÍM MOŘE.
ZE ZAČÁTKU JSME CVIČILY DOKONCE NA KOLENOU, PROTOŽE NIKA ŘVALA, AŽ SE ZAPOMNĚLA NADÝCHNOUT.
PO MĚSÍCI JSME PŘEŠLY NA STŮL A CVIČILY 6x DENNĚ - 3-4 CVIKY. CVIČENÍ NÁM TRVALO 20-30 MINUT A PŘĚMÝŠLÍM, KTERÁ Z NÁS Z NĚJ BYLA VÍC ZNIČENÁ...NIKA FYZICKY...JÁ PSYCHYCKY.
TAKY MI PO NĚM USÍNALA A NA TU DOBU VZPOMÍNÁM MOC NERADA. BYLO TO POŘÁD DOKOLA...ZACVIČIT, PŘEBALIT, NAKRMIT, NECHAT CHVILKU ODPOČÍVAT A MEZI TÍM RYCHLE UKLÍZET NEBO ROZVAŘIT A NEBO SKOČIT NAKOUPIT...NO A PAK ZNOVA. PŘIPADÁ MI, ŽE JSEM PRVNÍ 3 ROKY SKORO NEBYLA....KAMARÁDKY MUSELY K NÁM, K MANŽELOVÝM RODIČŮM JSME SKORO NECHODILI, PROTOŽE JSME TO NESTÍHALI.
K NAŠIM, KTEŘÍ BYDLÍ KOUSEK OD NÁS, JSEM SE STAVOVALA Z NÁKUPU A UŽ NA MĚ NA STOLE ČEKALA DEKA A JÁ NA NÍ ZAČLA CVIČIT. PAMATUJU SI, JAK ZA MNOU JEDNOU DO KUCHYNĚ PŘIŠEL TAŤKA A DOST OSTŘE NA MĚ VYJEL, ŽE NIKU JENOM TRÁPÍME...TENKRÁT JSEM MU ŘEKLA, ŽE POKUD CHCE, ABYCHOM TAM S JEHO JEDINOU VNUČKOU CHODILY, BUDE SI MUSET ZVYKNOUT, ŽE JÍ NEUBLIŽUJEME, ALE SNAŽÍME SE POMOCT. VŠECHNO JSEM MU VYSVĚTLILA A MYSLÍM, ŽE TÁTA UŽ PAK BRAL VŠECHNO LÍP.MAMINCE TO RVALO SRDCE, ALE MOC MĚ V TÉ DOBĚ PODPOROVALA, TAK JAKO MANŽEL, KTERÝ ODPOLEDNE NEBO O VÍKENDU CVIČIL TAKY.
A TEĎ TO PODSTATNÝ...NIKA DĚLALA VELMI MALÉ POKROKY A JEŠTĚ K TOMU VE SKOCÍCH...TZN. ŽE TŘEBA 3 MĚSÍCE NIC NOVÉHO A PAK NAJEDNOU ŠUP A ZAČALA SE OBRACET...
NO A TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ...V 15 MĚSÍCÍCH SE POSTAVILA...TO PRO MĚ BYLO JAKO BYCH TĚM DOKTORŮM ŘEKLA...VIDÍTE A VY JSTE JÍ NEVĚŘILI, ALE ONA TO DOKÁZALA!
DNESKA JE Z NÍ UŽ 15 LETÁ SLEČNA A KDYBY SE NEPŘIDALY JINÉ NEMOCI A DIAGNÓZY, VĚŘÍM TOMU, ŽE BY BYLA TAK JAKO JEJÍ VRSTEVNÍCI "NORMÁLNÍ"...I KDYŽ TOHLE SLOVO JE VLASTNĚ RELATIVNÍ A JÁ HO NEMÁM MOC RÁDA. NĚKDO JE NORMÁLNÍ A NĚKDO POSTIŽENÝ...JÁ JSEM TAKY POSTIŽENÁ...LÁSKOU KE SVÉ "JINÉ"
DCEŘI.
MAMINKY, I KDYŽ VÍM, JAK JE TO PRO VÁS MOC TĚŽKÉ A JAK VÁS TO TRÁPÍ VYDRŽTE. DOOPRAVDY TO STOJÍ ZA TO A POHLED NA VAŠE DÍTKO, KTERÉ NEZŮSTALO VZADU, PROTOŽE JSTE TO VZDALY JE TÍM NEJHEZČÍM CO DOSTANETE.
VŠECHNY MÁMY, KTERÉ TOHLE PRO SVÉ DĚTI DĚLAJÍ JSOU STATEČNÉ BOJOVNICE, KTERÉ MUSÍ ZVÍTĚZIT...NEJDŘÍV NAD SEBOU A PAK NAD CVIČEBNÍM STOLEM...
Omlouvám se, že jsem se tak rozjela, ale tohle téma mi vrátilo dávno zastrčené vzpomínky...

Taky to máme za sebou. Kluk má dnes 12 let, sportuje, je v normální ZŠ. Nikdy nezapomenu na odepisující pohled primářky, když mu ve 3 měsících zaštěrkala klíči před očima a on zrovna nereagoval. A otázka: "Usmívá se na vás někdy?" mě taky rozhodila - myslela jsem si, že ano, ale najednou jsem si nebyla jistá. Vojtu jsme cvičili od 2 měsíců a přestali po roce. Chodit začal v roce a půl. Mentálně v pohodě. Když mi donese na vysvědčení nějakou trojku, zlobím se navenek, ale v duchu děkuji za to, že je takový, jaký je. Lajdák a nepořádník!

Ahoj taky jsem musela cvičit se svými nedonošenými dvojčaty.Cvičili jsme do roka a myslím že bez cvičení by dneska vůbec nechodili.Naše dětská mi /když jim bylo 9 měsíců a už lezli/řekla,že nevěřila tomu,že syn se bude někdy hýbat.Musím říct,že jsem taky byla někdy z toho všeho na dně, ale říkala jsem si,že pro své děti musím udělat maximum.Vím jak je to cvičení dětem nepříjemné,jak u toho brečí.Ale dnes je dětem 13.let a vůbec bys na nich nepoznala,že měli nějaké problémy.

Jituš, když to je právě to... u nás poslední dobou furt žádný pokroky.... ach jooo. K tomu je Adam často nemocný a má tedy ve cvičení pauzy (např. nyní má průjem   ) a pak ty pokroky postupují jen šnečím tempem....

Jituš a Natálko - děkujeme moc !!
Já vím, že je to o výdrži a že de facto o nic nejde    ale občas na mě padají chmury... já bych už nějaký ten "skok" potřebovala... už se nemůžu dočkat, až se alespoň přetočí na bříško....
Jelikož jsem byla v minulých letech nekolikrát delší či kratší dobu v nemocnici se starším klukem a viděla tam, jaké problémy mohou děti mít, tak se občas úplně stydím, že se tak rouhám a že si stěžuju na takové prkotiny, jako že je Adam zabržděný .... Vím, že to Adam dožene, máme super péči - v nemocnici, kde cvičíme, jsme už jako doma - chodím tam i s nejstraší holkou - má skoliozu , takže domácké prostředí, super přístup... a já - nevděčná matka - bych ještě chtěla, aby Adam všechno dělal dle příruček
e čtvrtek jdeme na kontrolu i k rehabilitační dr. - tak dám vědět, kam jsme se už posunuli ....
A holky - držte se!!!!

ali - tak jak jsem slíbila podávám zprávu, jak jsme dopadly na rehabce,takže Natálka už používá ručičky čím dál tím víc a má je docela pěkně zajištěné, bohužel v oblasti pánve a kyčlí se o zajištění nedá vůbec mluvit a tak máme nový cvik a musíme cvičit a cvičit   ale ve směs nás chválila , že je malá šikovná

tak Jituš hlásím, že jsme opět dopadli na rhb jak hubkaři : Adam předvedl, že je totální lenoch, pan primář ho zhodnotil slovy "nejsou všechna auta Mercedesy..." a opět cvicíme, cvičíme a cvičíme. Máme ty stejné cviky (celkem 3, dva z toho děláme po dvou sériích) a já mám depku. Bylo mi řečeno, že jdemepo správné cestě, ale hrozně pomalu... Pořád se mě ptali, zda se už aspoň neotočí... no, neotočí....

Tak jsme zpátky z rehabky Natálka má velice špatné postavení pánve a kyčlí a proto nemůžeme očekávat, že by se v nejbližší době postavila pokud nebude cvičit, takže cvičit cvičit a cvičit a na další kontrolu, už za týden z toho usuzuju, že je to špatné

Ali - chudáček malej a do narkózy- tak na vás budeme moc myslet!!!!!!!!!

tak se taky přidáváme do řad cvičících...dětská dr nic neřekla a na neuro pry děláme vsechno spatne.paní na RHB tvrdí-je to bída...
ted uz mame druhý cvik,presne jak píše jitka a kuba se vzteka a vzteka
ja to vždy obrecim,hlavne to,jak se na me pak tváří dnes tu navic byla kamaradka,taky to mela driv cvičit-uz ma ročního kluka-ale necvicila,pry je to týrání-ale my to zvládnem,musime!!

Pro  povzbuzení: Příroda si kolikrát pomůže sama a doktoři mají občas katastrofické scénaře. Dcera se narodila nedonošená, od malička jsme cvičily Vojtovu metodu, samozřejmě u toho brečela,..Já byla na nervy, že jí způsobímn nějakou psychickou újmu a že to dělám blbě, mačkám jinde apod. Z neurologie jsme měli diagnózu DMO hypotonie, dětská lékařka měla dojem, že je dcera fyzicky a psychicky poněkud retardovaná. Na rehabilitaci se pan doktor vyjádřil, že se dcerka pohybuje jako "Amstrong na měsíci", nevěřili mi, že vůbec promluví (přitom od jednoho roku mluvila ve větách), leč ne na povel, protože byla stydlivá . Měla tedy fakt problémy s rovnováhou a s (údajnou hemiparézou)..Když jí byli čtyři, šli jsme za odborníkem neorologem, ten od stolu vystřelil diagnózu LMD...Mno a ..všechno se srovnalo, neurolog diagnózu dětské mozkové obrny odvolal , dcera nezakopává, knoflíky se naučila zapínat holt o něco později než vrstevníci.  Chodí a pohybuje se normálně, píše normálně, hezky kreslí (i když v pěti nezvládla málem ani hlavonožce) a nyní studuje dvě vysoké školy.  
Takže držím palce všem.

Jíťo, gratulace obrovská!!! jste jedničky. my jsem všici nemocní, máme zase pauzu ve cvičení, pokroky jsou na nule, ale my Vás doženeme ... jednou

Ali díky za gratulace!!

Clare, tak se držte ty to budeš mít dvakrát tak těžší!!!, ale neboj to zvládnete, myslíme s Natálkou na Vás