29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
AHOJKY MAMINKY....MUSÍM DODAT STATEČNÉ MAMINKY.
NÁHODOU JSEM ZAHLÍDLA TOHLE TÉMA A MUSELA NAKOUKNOUT.
MY JSME S DCEROU CVIČILY OD 3 MĚSÍCŮ A S VOJTOVKOU JSME SKONČILY VE TŘINÁCTI LETECH, ALE TO JEN PROTO, ŽE UŽ PROSTĚ STÁVKOVALA...CVIČIT NEBUDU, ANI KDYBY SES MAMČO ROZKRÁJELA...A TAKHLE VELKÉ DĚTI, UŽ MUSÍ SAMY CHTÍT.
ALE NEDĚSTE SE, DCERA MÁ DMO, PROTO JSME CVIČILY TAK DLOUHO.
KDYŽ JSME PŘIŠLY POPRVÉ NA NEUROLOGII, JEDNA "PRAŠTĚNÁ" NEUROLOŽKA MI HNED VPÁLILA DO OČÍ, ŽE NIKA NA 99% NIKDY NEBUDE CHODIT...MYSLELA JSEM, ŽE VYBREČÍM MOŘE.
ZE ZAČÁTKU JSME CVIČILY DOKONCE NA KOLENOU, PROTOŽE NIKA ŘVALA, AŽ SE ZAPOMNĚLA NADÝCHNOUT.
PO MĚSÍCI JSME PŘEŠLY NA STŮL A CVIČILY 6x DENNĚ - 3-4 CVIKY. CVIČENÍ NÁM TRVALO 20-30 MINUT A PŘĚMÝŠLÍM, KTERÁ Z NÁS Z NĚJ BYLA VÍC ZNIČENÁ...NIKA FYZICKY...JÁ PSYCHYCKY.
TAKY MI PO NĚM USÍNALA A NA TU DOBU VZPOMÍNÁM MOC NERADA. BYLO TO POŘÁD DOKOLA...ZACVIČIT, PŘEBALIT, NAKRMIT, NECHAT CHVILKU ODPOČÍVAT A MEZI TÍM RYCHLE UKLÍZET NEBO ROZVAŘIT A NEBO SKOČIT NAKOUPIT...NO A PAK ZNOVA. PŘIPADÁ MI, ŽE JSEM PRVNÍ 3 ROKY SKORO NEBYLA....KAMARÁDKY MUSELY K NÁM, K MANŽELOVÝM RODIČŮM JSME SKORO NECHODILI, PROTOŽE JSME TO NESTÍHALI.
K NAŠIM, KTEŘÍ BYDLÍ KOUSEK OD NÁS, JSEM SE STAVOVALA Z NÁKUPU A UŽ NA MĚ NA STOLE ČEKALA DEKA A JÁ NA NÍ ZAČLA CVIČIT. PAMATUJU SI, JAK ZA MNOU JEDNOU DO KUCHYNĚ PŘIŠEL TAŤKA A DOST OSTŘE NA MĚ VYJEL, ŽE NIKU JENOM TRÁPÍME...TENKRÁT JSEM MU ŘEKLA, ŽE POKUD CHCE, ABYCHOM TAM S JEHO JEDINOU VNUČKOU CHODILY, BUDE SI MUSET ZVYKNOUT, ŽE JÍ NEUBLIŽUJEME, ALE SNAŽÍME SE POMOCT. VŠECHNO JSEM MU VYSVĚTLILA A MYSLÍM, ŽE TÁTA UŽ PAK BRAL VŠECHNO LÍP.MAMINCE TO RVALO SRDCE, ALE MOC MĚ V TÉ DOBĚ PODPOROVALA, TAK JAKO MANŽEL, KTERÝ ODPOLEDNE NEBO O VÍKENDU CVIČIL TAKY.
A TEĎ TO PODSTATNÝ...NIKA DĚLALA VELMI MALÉ POKROKY A JEŠTĚ K TOMU VE SKOCÍCH...TZN. ŽE TŘEBA 3 MĚSÍCE NIC NOVÉHO A PAK NAJEDNOU ŠUP A ZAČALA SE OBRACET...
NO A TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ...V 15 MĚSÍCÍCH SE POSTAVILA...TO PRO MĚ BYLO JAKO BYCH TĚM DOKTORŮM ŘEKLA...VIDÍTE A VY JSTE JÍ NEVĚŘILI, ALE ONA TO DOKÁZALA!
DNESKA JE Z NÍ UŽ 15 LETÁ SLEČNA A KDYBY SE NEPŘIDALY JINÉ NEMOCI A DIAGNÓZY, VĚŘÍM TOMU, ŽE BY BYLA TAK JAKO JEJÍ VRSTEVNÍCI "NORMÁLNÍ"...I KDYŽ TOHLE SLOVO JE VLASTNĚ RELATIVNÍ A JÁ HO NEMÁM MOC RÁDA. NĚKDO JE NORMÁLNÍ A NĚKDO POSTIŽENÝ...JÁ JSEM TAKY POSTIŽENÁ...LÁSKOU KE SVÉ "JINÉ"
DCEŘI.
MAMINKY, I KDYŽ VÍM, JAK JE TO PRO VÁS MOC TĚŽKÉ A JAK VÁS TO TRÁPÍ VYDRŽTE. DOOPRAVDY TO STOJÍ ZA TO A POHLED NA VAŠE DÍTKO, KTERÉ NEZŮSTALO VZADU, PROTOŽE JSTE TO VZDALY JE TÍM NEJHEZČÍM CO DOSTANETE.
VŠECHNY MÁMY, KTERÉ TOHLE PRO SVÉ DĚTI DĚLAJÍ JSOU STATEČNÉ BOJOVNICE, KTERÉ MUSÍ ZVÍTĚZIT...NEJDŘÍV NAD SEBOU A PAK NAD CVIČEBNÍM STOLEM...
Omlouvám se, že jsem se tak rozjela, ale tohle téma mi vrátilo dávno zastrčené vzpomínky...
Není tady
Sluníčko - hluboce před tebou smekám
a moc moc děkuji za tvoje slova
Natálka má jen menší problémy, které , jak my bylo řečeno cvičením zcela odstaníme - hluboce smekám, před maminkama, které nemají to štěstí a ten jejich malý človíček je jak jsi sama napsala ,,jiný,, ale dnes už vím, že to nic nemění na tom, tak svoje dětičky strašně strašně moc milujeme ať si do života nesou cokoliv...jen okolí je někdy poněkud
Není tady
Taky to máme za sebou. Kluk má dnes 12 let, sportuje, je v normální ZŠ. Nikdy nezapomenu na odepisující pohled primářky, když mu ve 3 měsících zaštěrkala klíči před očima a on zrovna nereagoval. A otázka: "Usmívá se na vás někdy?" mě taky rozhodila - myslela jsem si, že ano, ale najednou jsem si nebyla jistá. Vojtu jsme cvičili od 2 měsíců a přestali po roce. Chodit začal v roce a půl. Mentálně v pohodě. Když mi donese na vysvědčení nějakou trojku, zlobím se navenek, ale v duchu děkuji za to, že je takový, jaký je. Lajdák a nepořádník!
Není tady
Holky co jste cvičily Vojtovku několik let - prosím o radu: jak nabít sebe sama odhodláním a optimismem k tomu nekonečnému cvičení?! Adam je třetí dítě, já mám pocit, že nedělám opravdu nic jiného, než že kojím, přebaluju, vyslíkám, cvičím, oblíkám, kojím... k tomu vyzvedat děcka škola, školky, kroužky... Já se už nestíhám v klidu ani "vytento"... na WC Dosud jsem to brala jako nutné "zlo", co jednou přejde a nedělalo mi to cvičení problémy. nyní z toho mám noční můry, mě se o cvičení i zdá, mám co dělat, abych se donutila a cvičení neflákala (zatím cvičíme poctivě, krom 3týdnů, kdy byl nemocen...). Vstávám s pocitem na zvracení, že mne zase čeká ten shon a stres a že zase musíme cvičit
Mám prostě nějakou krizi - ale jak z ní ven???? Adama cvičím 4x denně od 6ti týdnů, máme 5 měsíců pryč a pokroky jsou, ale malinké... Adam byl shledán neurologicky OK, ale je hodně opožděný. Já vím, že se to nedá např. DMO srovnat (vím o co jde, máme 8letou slečnu na vpozíku v rodině...), ale já nějak ztrácím vnitřní přesvědčení, že to všechno k něčemu je. Pokud je Adam neurologicky OK, tak bych čekala nějaké větší pokroky, ale on je na úrovni 2 měsíčního mimina - fyzicky. Jediné co konečně umí, je pást koníky a to i při tom má špatné držení těla - zvedá zadek... Teď v leže na zádech začal cucat palce od noh - to je prý jistý pokrok, ale vynechal všechny fáze řed tím... takže ačkoliv vypadá minimálně na půl roku, je to absolutní ležoň, neotáčí se ani na břicho ani na záda a koníčky pase chvilku a hnedka je grogy...
Hoky, čím jste se "dobíjely"? Já hledala radu u švagrové, co má holka DMO, ale ta mi nic moc neporadila, ona má sama problémy, je na antidepresivech...
tam bych plakala na špatným hrobě
Není tady
Ahoj taky jsem musela cvičit se svými nedonošenými dvojčaty.Cvičili jsme do roka a myslím že bez cvičení by dneska vůbec nechodili.Naše dětská mi /když jim bylo 9 měsíců a už lezli/řekla,že nevěřila tomu,že syn se bude někdy hýbat.Musím říct,že jsem taky byla někdy z toho všeho na dně, ale říkala jsem si,že pro své děti musím udělat maximum.Vím jak je to cvičení dětem nepříjemné,jak u toho brečí.Ale dnes je dětem 13.let a vůbec bys na nich nepoznala,že měli nějaké problémy.
Není tady
Alenak- tak přesno tohle asi prožíváme všechny- občas na nás sednou deprese z toho jestli to ,,mučeníčko,, k něčemu je- mě právě vždycky nabily další pokroky Natálky!!!!!!!to bylo tím nejlepším antidepresivem
Není tady
Jituš, když to je právě to... u nás poslední dobou furt žádný pokroky.... ach jooo. K tomu je Adam často nemocný a má tedy ve cvičení pauzy (např. nyní má průjem ) a pak ty pokroky postupují jen šnečím tempem....
Není tady
Ali - u nás to bylo to samé, taky jsem vždycky říkala manželovi, už by mohla vytáhnout palečky z pěstičky, už by se mohla přetočit a dlouho se nic nedělo a vždy po nějaké době obrovský krok a Natálka najednou začla používat ručičky, otáčet se.......a já to vždycky ořvala Natálka i Adámek jsou šikovní a určitě to oba brzo doženou- uvidíš!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
posíláme s Natálkou- Adámkovi s mamkou do cvičení mnoho síly!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Není tady
Jituš a Natálko - děkujeme moc !!
Já vím, že je to o výdrži a že de facto o nic nejde ale občas na mě padají chmury... já bych už nějaký ten "skok" potřebovala... už se nemůžu dočkat, až se alespoň přetočí na bříško....
Jelikož jsem byla v minulých letech nekolikrát delší či kratší dobu v nemocnici se starším klukem a viděla tam, jaké problémy mohou děti mít, tak se občas úplně stydím, že se tak rouhám a že si stěžuju na takové prkotiny, jako že je Adam zabržděný .... Vím, že to Adam dožene, máme super péči - v nemocnici, kde cvičíme, jsme už jako doma - chodím tam i s nejstraší holkou - má skoliozu
, takže domácké prostředí, super přístup... a já - nevděčná matka - bych ještě chtěla, aby Adam všechno dělal dle příruček
e čtvrtek jdeme na kontrolu i k rehabilitační dr. - tak dám vědět, kam jsme se už posunuli ....
A holky - držte se!!!!
Není tady
ali - tak jak jsem slíbila podávám zprávu, jak jsme dopadly na rehabce,takže Natálka už používá ručičky čím dál tím víc a má je docela pěkně zajištěné, bohužel v oblasti pánve a kyčlí se o zajištění nedá vůbec mluvit a tak máme nový cvik a musíme cvičit a cvičit
ale ve směs nás chválila , že je malá šikovná
Není tady
Jituš, tak to mě moc mrzí, ale hlavně že máte pokroky alespoň u ručiček !!!
Natálka bude aspoň pak hezky tvarovaná a posílené slečna
My jdeme zítra, ozvu se, co a jak nám řekli.
Nemáte ten nový cvik takový vis ze stolu? my ho cvičíme právě na posílení svalů v oblasti pánve a zedečku.
Není tady
tak Jituš hlásím, že jsme opět dopadli na rhb jak hubkaři : Adam předvedl, že je totální lenoch, pan primář ho zhodnotil slovy "nejsou všechna auta Mercedesy..." a opět cvicíme, cvičíme a cvičíme. Máme ty stejné cviky (celkem 3, dva z toho děláme po dvou sériích) a já mám depku. Bylo mi řečeno, že jdemepo správné cestě, ale hrozně pomalu... Pořád se mě ptali, zda se už aspoň neotočí... no, neotočí....
Není tady
Ali - vidíš, jdete po správné cestě, vždyť to je přeci paráda!!!!!!!!!!!!!!!!to znamená , že se to cvičením spraví ,sice vám to bude nějakou dobu trvat, ale vy to dokážete - uvidíš!!!!!!!
První cvik máme že je malá na zádech a já vyvíjím tlak pod bradavkou a v obalsti kyčle, druhý že leží na břiše, jednu ruku má podél těla a tu druhou v takovém jako svícnu a já vyvíjím tlak jakoby na loket tak aby zatlačila lopatku dozadu, třetí že je na boku a já vyvíjím tlak v oblasti nad zadečkem a čtvrtý že jí vysí nožičky tak trochu z podložky je v kleku ale nesmí si sedět na nožičkách tělíčko má na podložce a opět vyvíjím tlak na předloktí... nevím jestli je to dost srozumitelné
Musíme bojovat, ale vyhrajeme - uvidíš!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Není tady
Tak jsme zpátky z rehabky
Natálka má velice špatné postavení pánve a kyčlí a proto nemůžeme očekávat, že by se v nejbližší době postavila pokud nebude cvičit, takže cvičit cvičit a cvičit a na další kontrolu, už za týden z toho usuzuju, že je to špatné
Není tady
Jituš, neboj, hlavně že Vás sledují a že se to řeší. Moje nejstarší dcera má skoliozu, kdybychom byli jako miminka víc sledovaní, lecos se dalo napravit. takhle je to denně cvičení a strach z korzetu, ketrý nás v pubertě pravděpodobně nemine, protože holka je zatím dost malá, ale my jsme vysocí a ona má předpoklady, že hodně vyroste a pokud to bude naráz, tak je korzet jistej!!!
takže je pelší, že Natálka je hlídaná a vše napravujete zavčas!!! U nás s Vojtovkou zatím žádná změna, Adam se začal otáčet na bříško, ale cvičit, cvičit a cvičit... musíme také, na kontroly každý týden no stejně jako vy!!! K tomu nás čeká vyšetření v nemocnici - a to v narkoze (nesouvisí s Vojtovkou - má nějaké ORL problémy) a už vidím, že nás to zase hodí zpátky, že budeme muset opět hodně dohánět. Jen průjem nás zabrzdil, jak blázen, natož týden ve špitále
Tak se holky držte!!!
Není tady
holčiny.já teda necvičila tak dlouho,ale i tak to bylo na palici...a jak jsem se dobíjela..prostě jsem si říkala,že to musíme zvládnout,když to zvládli jiní.
přeji vám i vašim ratolestem hóódně zdravíčka,,
Držte se!!!uvidíte,že ty pokroky přijdou,když to budete nejmíň očekávat...
Není tady
tak se taky přidáváme do řad cvičících...dětská dr nic neřekla a na neuro pry děláme vsechno spatne.paní na RHB tvrdí-je to bída...
ted uz mame druhý cvik,presne jak píše jitka a kuba se vzteka a vzteka
ja to vždy obrecim,hlavne to,jak se na me pak tváří dnes tu navic byla kamaradka,taky to mela driv cvičit-uz ma ročního kluka-ale necvicila,pry je to týrání-ale my to zvládnem,musime!!
Není tady
Megan cvičte a neboj já taky ze začátku probrečela každé cvičení, ale postupen času se to zlepšovalo, ikdyž te´d když se malá naučila říkat máma a když svičíme začne volat máma máma..tak bulím zase , ale nedá se nic dělat -- My to zvládneme holky!!!!
Není tady
Pro povzbuzení: Příroda si kolikrát pomůže sama a doktoři mají občas katastrofické scénaře. Dcera se narodila nedonošená, od malička jsme cvičily Vojtovu metodu, samozřejmě u toho brečela,..Já byla na nervy, že jí způsobímn nějakou psychickou újmu a že to dělám blbě, mačkám jinde apod. Z neurologie jsme měli diagnózu DMO hypotonie, dětská lékařka měla dojem, že je dcera fyzicky a psychicky poněkud retardovaná. Na rehabilitaci se pan doktor vyjádřil, že se dcerka pohybuje jako "Amstrong na měsíci", nevěřili mi, že vůbec promluví (přitom od jednoho roku mluvila ve větách), leč ne na povel, protože byla stydlivá . Měla tedy fakt problémy s rovnováhou a s (údajnou hemiparézou)..Když jí byli čtyři, šli jsme za odborníkem neorologem, ten od stolu vystřelil diagnózu LMD...Mno a ..všechno se srovnalo, neurolog diagnózu dětské mozkové obrny odvolal , dcera nezakopává, knoflíky se naučila zapínat holt o něco později než vrstevníci. Chodí a pohybuje se normálně, píše normálně, hezky kreslí (i když v pěti nezvládla málem ani hlavonožce) a nyní studuje dvě vysoké školy.
Takže držím palce všem.
Není tady
Holky tak na rehabce velká pochvala
malá jim ukázala jak krásně lozí a fyzioterapeutka říkala že je to ,,krásné,, sice by mohla zapojovat malinko jinčí břišní svaly a pánev by měla mít o trošičku lepší postavení, ale máme velkou pochvalu
my totiž od včerejška lozíme
Není tady
Jíťo, gratulace obrovská!!! jste jedničky. my jsem všici nemocní, máme zase pauzu ve cvičení, pokroky jsou na nule, ale my Vás doženeme ... jednou
Není tady
holky tak se k vám přidávám. Kluci jsou sice neurologicky v pořádku, ale protože se oba drobet kroutí na jednu stranu, tak budeme cvičit. A to vám teda povím, tak jak kluci řvali, to jsem ještě nezažila. Já je nemohla vůbec utišit. Manža z toho byl hotovej. Dneska už na to kašlu, ale zítra to zkusím. I když se mi to fakt vůbec nelíbí
Není tady