A čo zareagovať úplne inak ? Urobiť si z neho kamaráta ? Ja som mala nepriateľsky vzťah so susedom (alkoholik, buran, agresívny). Pri jednej hádke mi skoro vyťal (teda sa vyhrážal že mi jednu strelí), ale ja som mu povedala, že nech to skusí a uvidí tie dôsledky ! Som drobček a on má skoro 2 metre. To s ním cuklo (i keď ja som mala tiež srdce v krku, ale zase som si vravela, že modrina je dôkaz, navyše nás videli susedia, lebo sme narobili riadny krik pred vchodom do domu) a zrazu sa začal chovať slušne. Vulgarizmy sa stratili, ospravedlnil sa a nakoniec sme si potykali ! A dnes sa zdravíme s úsmevom. Odvtedy s ním nemám problém. Za to jeho matku nezdravím, je to krava na entú a ešte sa chystám ako jej to vytmavím, keď bude vhodná príležitosť. Už sa nečudujem, že jej synáčik pije...

Výchovná poradkyňe slíbila, že na etice budou probírat otázku šikany. Mají tam kroužek etiky...
Třeba bych to mohla zkusit...domluvou, ale myslím, si, že v hlavě to má fakt trochu pošahané. Zažila jsem hyperaktivní holku a ty děti přesně ví, co smí a nesmí dělat a kdy přestřelili. Slíbí vážně cokoliv (když ví, že zato bude bitka), ale za vtěřinu to udělá stejně. To je jako házet hrách na zeĎ. Nevím, zda jsou vůbec schopni pochopit....možná mají anebo nemají to cítení, co my. Já neříkám, že kluk za sebe může, ale matka by něco s ním měla dělat, věnovat se mu, terapii...a tak.

Musim,chápu ,že jsi vytočená a zahnaná do kouta.Píšeš ,že současná škola je dobrá.Z toho bych vycházela.Učitelka i ředitelka chování žáků sledují.Případ ,který popisuješ není zas tak ojedinělý.Ony problém jistě vyřeší,je to jejich práce a na takovýchto případech se uplatní jejich pedagogické vzdělání.Ty se uklidni a uklidni i dceru.Před problémy se neutíká,problémy se řeší.Nedoporučuji konfrontaci s rodiči šikanátora - oni jsou v pohodě a ty budeš za hysterku. Řeš konflikty v klidu s třídní učitelkou,nebreč,nenechávej se unést,nevšímej si chování rodičů ale výhradně ataků jejich syna vůči tvé dceři.Dcera nechť se klukovi vyhýbá a na případné narážky nereaguje.Učitelé vidí i když nekoukají.Jestli je škola skutečně dobrá nech to na ní.

Hannah, to se ti to píše. Vše vím, ale když dítě ráno má bolesti břicha, nechce pít ani jíst, má kruhy pod očima jako sůva, a to celý tento rok, tak klidná být nemohu.
A já běhám-neuroložka- kupuji homeopatika, pak psycholožka...
Bohužel jsem u výchovné poradkyně měla slzy v očích, i když jsem nechtěla!, tekly samy. Já vím, že pak jsme hysterky my-ona i já. To je ta bezmoc.
Třídní je muž, bagatelizuje to a trvá natom, že když není svěděk...nic se nestalo. NEříká to kategoricky, jen to prostě usuzuje. A že kdyby to viděl, řešil by to.
Asi mají předpis, kdy se to má řešit ...počas vyučování a po něm a mimo budovu školy. Natom tedy bazírují!

Díky všem. On také chodil na aikido....možná proto tam dítě nechtělo chodit. Holka přestala chodit i do družiny....ale slíbila psycholožce, že zase začně, tak začala.... Kroužky mají stejně na škole...ale pravda, už nikam nechodí, jenom na etiku.
Na tu linku zavolám, to mne fakt nenapadlo.
Nevzdám to, teď už ne, podruhé fakt NE. A to první jsem nedotáhla jenom proto, že mne říkali, že jsem nato sama, a že chtělo, aby nás bylo víc. A měla jsem myšlenku ,že to tak nenechám. Byla jsem ráda, že trápení skončilo a dítě je štastné.
Ale teď už je jedno, že jsem zase sama na tu šikanu. Děj se co děj, jdu do definitivního boje.

Já se normálně ovládám a své slzy neukazuji, naopak. Brečím doma anebo tam, kde mne nikdo nevidí. Nejsem ochotna dělat nepříteli radost tím, že by viděl mé slzy!
Ale u dítěte jde to ovládání slz těžko, hodně jsme si vytrpěly, anebo jenom já kvůli ní.
Počkám teď co škola. Nemůžu na nynější ředitelku říci ani půl slova, kromě tohoto případu,tedy pokuď bych nechtěla taky lhát, a to nedělám.
Po nápadech zde se cítím trochu líp, třeba mne ještě někdě pak poradí, co by ještě šlo udělat. Na tu linku zavolám ještě dnes.

Selima, a o čom to je?
Tady je odpoved pani ředitelky, je to taktik, proti tomu nelze nic namítat.
"Děkuji za zmapování situace. Proberu to s panem učitelem, zda je třeba hovořit s maminkou T. Správně vedete svou dceru k tomu, aby takové věci říkaly děti panu učiteli. Snažíme se děti monitorovat i přes etiku a spolupracuji s výchovnou poradkyní. Budu ráda za Vaše názory a informace."
Takže mne z toho vyplývá,  že třídní řekně, vše mám pod kontrolou, neboŤ matka TH bych řekla jako kompenzace problémů s chováním kluka, leze třídnímu atd. ...(nechci napsat kam). Vnucovala se za pokladní, přičemž taky funkce pokladní nebyla, iniciativně nosí to, co škola potřebuje do školy (navíc jako dárek škole), chtěla by vytvořit dojem, že je nepostradatelná a bez ní by to nešlo.
Na druhé straně ji musí být jasné, že jestli odejdeme, problém zůstane...agresor zůstane, protože nenapadá jenom mou dceru. Pravda, jako jediná to rozviřuji.

Třídního jsem stejně obešla už 1.9, protože on tam přišel nový, takže mé dítě neznal, kdežto ředitelka ano.
Mluvila jsem s bývalou třídní učitelkou, domnívá se, že třídní už jenom z titulu toho, že je muž-učitel (a těch je málo) bude mít pravdu a ředitelka ho bude hájit. Jak jsem slyšela, nejsem jediná matka, která ji volala kvůli novému třídnímu....
Ale prý se zatim nemám vzdávat...
Tak už budu mlčet a čekat. Mezitím jsem volala další matku, její holku taky nakopl, narazil nebo ji zlomil prst, ale prý to byla náhoda?????, tak to už je OK. NO, ale její manžel je policajt, tak tam si už asi nedovolí holku kopat. Nepřipojí se ke mne.
Další matka zatím nebere-budu ji volat večer, zda se ozve.
Vím, že musím řvát teď, až už bude nový školní rok a on tam zase nastoupí...bude pozdě.

Jinak šikana je hrozně ošemetná věc. Začíná už ve školce, kde se děti posmívají slabším a učitelky jim mnohdy pomáhají stylem: Posledňáček...apod.

Musim napsal(a):

Hannah, to se ti to píše. Vše vím, ale když dítě ráno má bolesti břicha, nechce pít ani jíst, má kruhy pod očima jako sůva, a to celý tento rok, tak klidná být nemohu.
A já běhám-neuroložka- kupuji homeopatika, pak psycholožka...
Bohužel jsem u výchovné poradkyně měla slzy v očích, i když jsem nechtěla!, tekly samy. Já vím, že pak jsme hysterky my-ona i já. To je ta bezmoc.
Třídní je muž, bagatelizuje to a trvá natom, že když není svěděk...nic se nestalo. NEříká to kategoricky, jen to prostě usuzuje. A že kdyby to viděl, řešil by to.
Asi mají předpis, kdy se to má řešit ...počas vyučování a po něm a mimo budovu školy. Natom tedy bazírují!

Mám zkušennosti se šikanou a to jak učitelskou tak dětskou.Věř,chce to klidnou hlavu ,sbírat informace a "zaútočit".
Dcera měla na prvním stupni dva roky učitelku , která byla zralá na psychiatra. Ač všude v okolí ve stejném ročníku 20-25 dětí zde 12 a nikdo se nedivil. Než mi to došlo! Nebudu zde popisovat její chování.Škoda času.Ve spolupráci s PPP a s podporou několika učitelů jsem se obrátila na ředitelku.Paní učitelka si už jako kantorka ani neškrtne. Nepíšu to s radostí  ale spíš se znechucením - moje dcera ztrácela svůj drahocenný dětský čas ve společnosti primitiva s pravděpodobně koupeným diplomem.Celou akci beru jako službu příštím generacím.
V devitce se dcera se spoustou dalších dětí stala terčem šikany své spolužačky a několika starších dětí. To jsme zcela nekompomisně řešily na policii.Škola je totiž zcela bezbranná.Učitelé sice děti před šikanou varují ale když dojde na věc dají ruce pryč.Jak tady bylo psáno ,těžko se dokazuje,školáci jsou beztrestní.Třídní učitelka mi doporučila policii.Ti případ sice odloží ale před tím vyšetřují :dojdou do školy , kontaktují sociálku,dětského doktora a u žáků a studentů škol i jejich ředitele. Pohovor s policií v ředitelně v našem případě zabral.I ty velké děti zmizely.
Fakt to ale chce klid a nestavět sebe ani dítě do pozice oběti.Problém je nutno řešit a vyřešit.

Musim, víš, co mě napadlo? (I z jiného tvého příspěvku.) Že ty se stavíš do role oběti. Sama se do ni postavíš. Dcera to možná nevědomky kopíruje... Já tedy žiju jinak. Když se mi něco nelíbí, přemýšlím, jak to změnit. A co mě napadne, to taky udělám. Neříkám, že to je vždy to nejlepší, ale když si to člověk dobře rozmyslí a na jiný způsob nepřijde, pak je tenhle ten nejlepší. Ty zatím jen jakoby štěkáš, ale nekoušeš... rozhoupej se a něco udělej. Taky záleží asi na tom, co vlastně se tvé dceři děje. Nechci to bagatelizovat, ale pokud jde o takové to - ty jsi blbá, tak to asi šikana v pravém slova smyslu nebude, ale protože se na to tak doma díváte, tak to narostlo možná do větších rozměrů. Ráda bych se pletla. Ono taky, co jedno dítě zvládne odpálkovat ani neví jak, tak druhé dítě k tomu mlčí a trápí se tím .... je to těžký holt. Ale nic to nemění na mém pocitu, že taková ta ublíženost je tak nějak tvým životním programem.... Doufám, že se pletu a taky doufám, že to nebudeš brát nějak zle. To bych nerada, jen jsem napsala, jak tu na mě působíš. A ono když člověk bere okolí, jako že mu ubližuje, tak ono mu ubližovat bude...

Na mého syna si jednou taky dovolovali o 2 roky starší kluci.Se školou jsem to nikdy neřešila (bylo by to stejně na dvě věci...)Na ty kluky je nejlepší si počkat a jednu jim hned na místě vrazit a případně si zjistit adresu toho agresivního kluka a pak společně navštívit s manželem jeho rodiče a vytmavit to i jim.Zatím to bylo nejúčinější a hlavně náš syn měl klid a pak se i víc naučil proti nim bránit.S takovými kluky nemá cenu zacházet v rukavičkách a pak brečet u učitelky na rameno,ale radikálně jednat.