Měla bys teď přestat myslet na něj, na ni, hledat fotky atd a mělo by tě naplnit těšení na miminko. Je to těžké,chápu, jsi tím děním stále pohlcena, ale on si moc tvého duševního času nezaslouží.  Nechala bych to volně plynout a soustředila se na sebe a mimčo - vy dva spolu budete žít min. nějakých 18let !?

Upravil(a) Wiki (13. 6. 2007 13:30)

Nerupne. Ženská vydrží hodně. Víc, než si někdy myslí. Najdi si něco, co ti pomůže odbourat přemýšlení o tom, co by kdyby...já třeba do úmoru četla jednu, pro mě hezkou, knížku, furt dokola. Už jí znám zpaměti...jen se k tý činnosti pak musíš přinutit.... teď prostě musíš tohle blbý období nějak přežít, aby pak mohlo být líp . Pa

PPavlaa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Tak zase hlásím pokračování. :-) V podstatě nic nového, stále samé miluji Tě lásko moje jediná milence atd. V neděli proběhla mezi námi trochu větší hádka, protože mi do očí lhal, že jede na služební cestu a já přitom věděla, že má rande a bouchla jsem jak saze. Hlavně proto, že jsme v sobotu prožili skvělý den, kdy nám bylo spolu opravdu dobře. No, ale to už vypouštím.
V každém případě - včera dorazil v noci domů z hospody (s tím, že předtím psal, že přespí u našeho kamaráda, což je celkem obvyklá zaležitost a s milenkou nemá nic společného :-)), no ale nakonec se nečekaně objevil doma. Byl tedy hezky v lihu ... Sedl si k posteli a já se ptala, proč je doma. Řekl, že mu na mě záleží a ví, že ho potřebuju. Prý už aby se narodil náš syn, že příjdeme na jiné myšlenky atd. Pak šel spát, zase se celou noc tulil. Ráno se vzbudil a začal mi říkat, že s ní opravdu nic nemá, že je to jen kamarádka, že to ukončil atd. (vím, že je to nesmysl, protože naposledy v neděli jí psal, jak ji miluje a našla jsem její fotku u něj v peněžence!) a proč mu nevěřím. Tak jsem mu říkala, že už se snad opravdu zbláznil, že přeci ví, kolik mailů a sms jsem viděla a že on sám mi tvrdil, že ji strašně miluje a nikdy se jí nevzdá atd. Ale že přistupuji na jeho hru a budeme se tím oba bavit. Lže mi naprosto bez uzardění do očí.
No, příjde mi to už komický. Nevím, jestli začal novou taktiku nebo se tak dohodli s milenkou, ale připadá mi, že už se fakt zbláznil. Vždyť přeci ví, že to všechno vím.
Je strašně rozpolcený nebo už tak bezcitný a je to pro něj opravdu legrační hra? Fakt nevím.

Nabuko, on se nezbláznil, ani to pro něj není hra...tohle lhaní - i ten můj to dělal a dělá dodnes...taky je to jen kamarádka, on nikdy milenku neměl ...prostě to přejdi, vím, že to naštve, taky jsem byla nejdřív v šoku, řeči o kamarádce ať vykládá jinde, já přece vím, jak se věci mají...
Broučku, těš se na miminko, na něj nemysli, potřebuješ trochu klidu, ty i mimčo...bude zase dobře, věřím, že ho to přejde a až se narodí mimi - uvidíš sama...drž se, ty to zvládneš, jsi silná holka

Děkuji Pavli. :-) Ono to všechno nějak dopadne a bude dobře. Jen přečkat tu dobu, než se to nějak vyřeší. Vždy jsem byla zvyklá věci řešit sama a hned a teď  to najednou nedokážu, protože mám strach. :-( On mi to osud nachystal, abych se z toho poučila a byla silnější a lepší. Ale sakra, ať už je to za mnou, ať už to má dopadnout jakkoliv. Tenhle mezistrav je pro mě nejhorší.

Dneska v noci jsem se dvakrát vzbudila tím, jak na mě koukal. Čučel a pak mi dal vždycky pusu. Takhle to dělal kdysi, když jsme spolu začali. Jenomže teď v těch očích nedokážu vidět nic jiného, než nějaký soucit nebo víru v to, že bude moct mít obě nebo možná dokonce loučení. Žádnou lásku jako dřív.

PPavlaa napsal(a):

Nabuko, broučku, zbytečně se teď trápíš tím co bude...třeba se všechno změní, až bude to malé na světě a dojde mu, že by vás nevyměnil za nic na světě....a když ne, věř, že se najde někdo, kdo na tebe a prcka bude koukat když spíte a v těch očích ta láska bude
Buď na sebe a miminko opatrná, zase napiš, jak ti je, držím ti palečky, ať to zvládneš

Děkuji Pavli. :-) Včera jsem půl dne probulela. Měla jsem fakt lítostivou. Jsem hrozně naštvaná, jak mohl něco takového dopustit. Sakra, vždyť je přeci nesmysl, aby ji opravdu miloval a nechtěl se jí vzdát. Musí být úplně pominutej :-) Včera a dneska je pryč a mně je líto, že mi napíše vždy jen takovou neutrální sms a srovnávám to vždy s tím, co píše jí. Vždy si představuju, jak jí jich napsal už deset krásných a akorát pak bulím. Nevím, jak to z té hlavy dostat. Achjo. :-) Ráno mi volal a zase úplně v pohodě a já při tom myslím na to, že volal určitě i jí. POtřebovala bych nějakou gumu, která by mi tu čúzu vyhnala z hlavy.
No, stejně teď nemůžu nic dělat. Musím počkat, jak se vše vyvrbí. Nejradši bych vzala lopatu a mlátila ho do té hlavy tak dlouho, až se probere. Bože, přeci mu není 16 let, aby si hrál na zamilovaného puberťáka, který se nechce vzdát své lásky nebeské. Pche. TAk, už jsem rozčílená a to je lepší než lítostivá :-)

PPavlaa napsal(a):

Nabuko, já myslím, že ji nemiluje, prostě se mu splašily hormony, láska je o něčem víc, než jen o okuzlení, to časem vyprchá...že se chová jako zamilovanej 16 letej puberťák? To ten můj taky a to mu bylo v lednu čtyřicet....a myslím, že i holky tady by ti mohly vyprávět, jak ten jejich byl zamilovanej....s těmi sms je to asi taky všude stejný, holt když jde o milenku, tak ze sebe vypotí neuvěřitelně romantický a krásný sms, ale domů manželkám napíšou jen to co musí, to je romantika v tahu....taky jsem dřív přemýšlela, co všechno ji psal, jestli ji taky skládal zamilovaný básničky jako kdysi mně...Nepřemýšlej nad tím, zbytečně se trápíš. Ono to časem přejde samo, uvidíš. Nad čím vším já dřív přemýšlela, ale už je to pryč, nebo už aspoň ne tak často. Ono bude líp, uvidíš. Někdy to prostě takhle na člověka všechno padne, všechno mu přijde líto a brečí, taky to na mně občas přijde. Snaž se něják rozptýlit, já vím, že to jde těžko, ale udělat si něčím radost, běž někam, nebo za někým, kde se cítíš fajn, kde je ti dobře.Miminko ptřebuje klid, je to těžký, já vím...možná by opravdu nebylo od věci ho po tý hlavě něčím vzít a mlátit, dokud se neprobere, ale taky by to nemuselo skončit dobře
Nesmutni, snaž se něčím zabavit, těš se na mimčo, vždyť zanedlouho budeš držet v náruči svýho malýho broučka, budeš máma, prostě to bude fajn...na něj teď kašli, co on, co ona, buď se vzpamatuje a bude mít skvělou rodinu, nebo se nevzpamatuje, pak je to vůl a skvělou rodinu bude mít s vámi někdo jiný. Teď mysli jen na sebe a na mimčo, ničím se netrap, utři slzyčky, bude dobře, uvidíš

Díky moc za povzbudivá slova. Když to takhle napíšeš, fakt se cítím líp. :-) Nějaká naděje. RAději bych si vybrala variantu, kdy se vzpamatuje a budeme mít naši spokojenou rodinku s naším broučkem. Nedokážu si zatím ani představit, že bych žila s někým jiným. Nevím ani už, jak se chlapi hledají :-) Musela bych počkat, až si někdo najde nás. :-) Ale i tak bych měla strach, že se zase zklamu.
Před chvílí mi volal, že jede domů ze sportovních her, že půjdeme na procházku a na večeři, ale že mooooc mooooc prosí, jestli by se tam mohl vrátit a být tam ještě na společenský večer. Ať nejsem naštvaná, ať ho pustím, že to bude jeho poslední taková akce než se narodí malý a že pak už se bude starat jen o syna. Prosil jak malý kluk. Takhle taky kdysi prosíval, když něco chtěl. Rozněžnělo mě to. Je to prostě malý zmatený klučík, který by zasluhoval dostat pořádně přes hubu. :-(
Jaký je vlastně Tvůj příběh?

Užívej si těch hezkých chvilek, na ostatní nemysli, pořád tě určitě miluje, jen je teď  takovej zmatenej..

U nás to bolo take iste Nabuko.Trvalo to skoro dva roky a ja som sa len trápila a trápila,obvinovala seba,jeho,ju...Dnes na nu kašlem,život som si zariadila po svojom,zmenila som pracu,začala som cvičit,venovat sa malej a on sa nejak začal menit.Prestala som sa pytat,ako bolo v praci,prestala som sa pytat na nu,prestala som kontrolovat mobil,začala som každy piatok odchadzat so susedkami na pivko.A chlapec sa spamätal.Začal sa mi venovat,aj ked som ho o to neprosila.Teraz je stale doma,musim ho vyhanat,nech ide von.Ale hlavne-už neriešim kde je a čo robi.Myslim,že som o kus vpredu a nie jeho,ale SVOJOU zasluhou.Ked mi to tu všetci hovorili,neverila som,že to može fungovat,ale vidim,že všetky mali pravdu.Len niektorym nam to asi dlhšie trva,kym nato prideme.Ja už sa nebudem trapit,ja chcem žit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A uspešne sa mi to dari...

kengura napsal(a):

U nás to bolo take iste Nabuko.Trvalo to skoro dva roky a ja som sa len trápila a trápila,obvinovala seba,jeho,ju...Dnes na nu kašlem,život som si zariadila po svojom,zmenila som pracu,začala som cvičit,venovat sa malej a on sa nejak začal menit.Prestala som sa pytat,ako bolo v praci,prestala som sa pytat na nu,prestala som kontrolovat mobil,začala som každy piatok odchadzat so susedkami na pivko.A chlapec sa spamätal.Začal sa mi venovat,aj ked som ho o to neprosila.Teraz je stale doma,musim ho vyhanat,nech ide von.Ale hlavne-už neriešim kde je a čo robi.Myslim,že som o kus vpredu a nie jeho,ale SVOJOU zasluhou.Ked mi to tu všetci hovorili,neverila som,že to može fungovat,ale vidim,že všetky mali pravdu.Len niektorym nam to asi dlhšie trva,kym nato prideme.Ja už sa nebudem trapit,ja chcem žit!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A uspešne sa mi to dari...

Funguje to. Moje kamarádka žije se svým přítelem dva roky. Je to moje bývalá kolegyně, on dělal v práci s námi. Sice ji nepodváděl, ale pořád byla nešťastná, že se k ní chová hrozně, neřekne ji, že ji má rád, s ničím ji nepomůže, nikam s ní nejde. Když končila noční a on šel kolem, tak ona na něj ťuťu ňuňu, Rady, já jdu domů, dej mi pusinku...a on, ani se na ni nepodíval a šel dál. A teď? Vzaly jsme si ji s holkama do parády, začala držet dietu, cvičit, zhubla. Dřív se nenamalovala, protože tomu jejímu se to nelíbilo. Teď jde do práce, hezky oblečená, namalovaná, načesaná, když on někam nechce jít, jde sama nebo s někým jiným a on se nestačí divit. Skáče kolem ní jako trpaslíček, dělá ji snídaně, myje nádobí. V práci si stoupne k ní a kouká. Čím víc je odměřená, neskáče kolem něj a svým chováním mu ukazuje, že on není střed jejího vesmíru, tím víc skáče on kolem ní. Je to divný, ale fakt to funguje.

bazalka napsal(a):

Jo,můžu jen potvrdit,fakt to funguje...
Je to přesně jak v tý knížce o potvorách,prostě,zabývat se sama sebou.Jsem včera dopol ležela v posteli a četla si,jak jinak,než naučnou literaturu.M přišel a lehl si vedle a nic.Tak jsem si v klidu četla dál,to si lehl blíž,pak ještě blíž,pak mi dal ruku přes mě---to jsem mu ji odsunula s větou:miláčku,nevidím na knížku.No,co myslíte,div,že knížku nevyhodil z okna.
Taky se přestávám vyčkávavě se dívat,když mu zazvoní telefon.A většinou mi pak sám řekne,kdo že to byl...
Takže knížku o potvorách do ruky a studovat!!!

Holky, tu knížku si určitě pořídím. :-) Už jí mám napsanou na seznamu, co koupit. Jak se to jmenuje? Proč muži milují potvory? Ještě ty Čtyři dohody. Asi mrknu na net a objednám to přes. Vezmu si to jako četbu do porodnice, jestli mi to stihne dojít :-)
Taky mám ozkoušený, že čím míň se mu věnuji ve svých myšlenkách a činech, tím on je větší přítula. :-) Včera jsme leželi na gauči a pokud jsem se ho dotkla já sama od sebe, tak dělal jako že nic. Pokud se odtáhnu, za chvíli už se nenápadně dotýká nohou a škádlí mě a tak. Dneska  v noci se tak po týdnu moc netulil. Tak jsem byla rozmrzelá a tulila se sama, protože jsem měla chuť. Ale pak mě to přestalo bavit a zase se přitulil sám. Je to fakt jak hra s malým děckem. Ty chlapi jsou opravdu nemožný. A když si představím, že za chvíli porodím taky takovýho jednoho rozmazlenýho :-)
Holky, zase jste mě povzbudily. :-) Díky