Tvůj muž zneužívá své pozice silnějšího. Dům patří jemu, je na vyšším postu, cítí se společensky a celkově silným v kramflecích. To všechno ho ale neopravňuje k takovému jednání. Měla bys mu, i když píšeš, že ho miluješ, dát jasně najevo, že takové chování se Ti nelíbí a nebudeš mu to trpět. Nezlob se na mě, ale lidi, pokud jsou nevěrní, by to aspoň z ohledu na rodinu měli nějak tutlat. Pokud má Tvůj muž funkci ředitele, není přehled o tom, kdy a kde tráví čas. Dělá tedy hned dvě nepřístojnosti. Zaprvé je nevěrný a zadruhé Tě tím psychicky deptá a dá se říct vydírá i ponižuje. Měla bys mu říct, že tohle nesplňuje Tvoje představy o manželství. Žena by měla spát s mužem tehdy, když chce sama a ne pod takovým tlakem. Nevěš hlavu. I ze Tvojí situace existují východiska. Máš příliš malé děti na to, aby ses sebrala a šla taky na třídenní flám. A asi by ses divila, jak by muž reagoval. On jistě může, zatímco Ty určitě ne. Nebudu daleko od pravdy, když Ti řeknu, že on je asi prototyp zakomplexovaného člověka, který se momentálně opájí pocitem, jaký je úspěšný pán tvorstva. Neuvědomuje si, že řada lidí by mu třeba nevyšla vstříc pracovně ani mezilidsky, kdyby nebyl nadřízeným. Neuvědomuje si, že čím výš člověk je, tím víc si může natlouct, když spadne. Neuvědomuje si, že i když se zdá Tvá nynější pozice nevýhodná, může dojít k rozchodu, který Ty  zvládneš. Že on, chtě nechtě to bude muset respektovat a nějakým způsobem se s Tebou vyrovnat. A že za čas můžeš žít s dětmi jinde, docela spokojeně a hlavně v klidu a mít před sebou perspektivu nějakého prima vztahu. Dneska je to takové, ale vždycky se s tím dá něco udělat. I pro Tebe svítí sluníčko. Dobře zvaž, zda si tenhle člověk zaslouží, abys ho měla ještě ráda a zůstala s ním jen proto, že dům je jeho a děti vaše. Takové chování by si asi nechala málokterá milenka líbit. A jistě se k nim tak jako k Tobě nechová...!

Váš vzťah nie je rovnocenný. To nie je partnerský vzťah. To je vzťah otroka a otrokára.
Prečo chceš nasilu zostať v tomto vzťahu ?

Kopla bych ho do ....................  a k tomu, nechas se ponizovat? To si radci najdi praci a budes mit SVUJ NORMALNI ZIVOT..............

cilka napsal(a):

už zas?

Jak - už zas? Já mám takový pocit, že je to tady s nepatrnými obměnami pořád
666salome: To druhé, děvče zlaté

Upravil(a) Kiara (22. 5. 2007 19:44)

jo jsem to ale Matěj teď koukám že je tu jejich přízpěvků na toto téma mnohem víc
No nevím anye.sa, moc mě mrzí jaký máš život, ale každý svého štěstí strůjcem, nemůžeš čekat , že my naklušeme k tobě domů ( obrazně ) a vyřešíme to za tebe a manža se k tobě začne skvěle chovat to fakticky takto nefunguje, chápu když někdo žádá o radu i dvakrát třikrát než se rozhodne nějak jednat ale tady je ten zakopaný pes ty to s různými obměnami tady nadnášíš jako téma - dívám se nejméně rok bože a to nic neděláš - budu hnusná a pak mě budete kamenovat - ale tak si to asi zasloužíš jo někteří lidi se vyžívají v tom jak jiným dokazují že trpí to nechápu a nepochopím ale ve skutečnosti tento stav nehodlají měnit a hledají důvody jak se ospravedlnit, že to nejde

Tak já nevím, Salome, taky jsem pomalá v rozhodování... Možná si anyesa pořád píše dokola ta plus a minus vztahu, neznáme všechny podrobnosti (třeba sílu toho, co ji u něj drží). Ostatní její příspěvky neznám a hledat je nebudu, ale spíš si myslím, že tímto příspěvkem si vlastně už i odpověděla na otázku v názvu: totiž, že se to vydržet nedá. Stejně si to musí vyřešit sama.
Každopádně teda holky, je mi docela smutno z toho, co někteří chlapíci zkoušejí za psychoterory. Jestli by každý člověk (nebo aspoň ženská) před začátkem vztahu neměl být speciálně vyškolen u psychologů. A ještě něco - napadlo mě, že ono se vlastně nedá žít s nefachčenkem, ale s úspěšným chlapem taky ne . To je hrozný.....

komu není rady... aneb každý svého štěstí strůjcem...
nebo třetí možnost:vymyšleno -  píše to sem pořád dokola a čeká kdo se nachytá...

anye.sa napsal(a):

Milá salome,máš pravdu už to pro mě trvá moc dlouho a já se pořád nedovedu manžela citově vzdát a taky mám velký strach že to s dětma sama nezvládnu! Není mi příjemné sem psát o mé stejné bolesti to mi věř že je to pro mě všechno těžké ,žít v nejistotě a depresích,děti už si asi zvykli ale já si prostě nemohu zvyknout jsem s ním 20 let a prostě mi to nejde!!! Promin ale čekala jsem že budeš na mě drsná ale přece babinec je o tom že když je někomu ouovej tak aby si o tom popovídal a přečetl si názor i jiných,možná se pletu.přeji všem krásný den.
[

anye.sa: Ono je to u Tebe bohužel stále dokola Nedovedeš se manžela vzdát ani potom, co Ti provádí, máš strach, že to s dětmi sama nezvládneš. Bodejť by jo, když jsi momentálně ve stadiu, kdy si bez manžela nedokážeš zavázat ani tkaničku u bot.
Buďto trp, nechej se sebou vorat jak s oslem, ale potom si nestěžuj, nebo se vzchop k ráznému kroku a jednej.
Jediná pomocná ruka, která na Tebe čeká, je na konci Tvého vlastního ramene.
Ještě jedna věta nakonec: Proč nás všechny žádáš o rady, když se podle nich ve skutečnosti nedokážeš zařídit ?!?

anye.sa:
ty se před ním čím dál víc skláníš, čekáš rány a on do tebe kope čím dál víc. Jsi jako Šípková Růženka, probuď se. Klidně ho nech, ať se odstěhuje, uvidíš, jak ti bude bez něj. Finančně se neboj, máš nárok na výživné pro děti i pro sebe. Čím víc se budeš před ním ponižovat, tím víc on poroste. Nejsi jeho majetek, aby si s tebou dělal co chce. Nedej se! Ty chodíš do práce, jsi máma dvou dětí, zvládáš práci okolo domu a on je "jen" ředitel. Za chvíli taky být nemusí. A myslím, že je naprosto normální vědět o tom druhém kam jde, s kým a kdy se vrátí. Je to o úctě k tomu druhému. Přečti si tu spoustu příběhů tady na Babinetu, jako já, najdeš spoustu odpovědí na svoje otázky. Bude pak líp, uvidíš. 

anye.sa: nikdo za tebe nerozhodne, holky tu do tebe perou rady hlava nehlava už dlouho, ale ty to nechceš slyšet, jsi tam kde si byla na začátku. Urputně chceš zpátky svého manžela, ale nevím PROČ?
Nečetla jsi všechny ty příspěvky a rady? Nevzala sis z nich vůbec nic?

...holka já ti nevím, ty si v tom snad libuješ proč si necháš takový věci líbit, ono skoro každá z nás si tedy nechala líbit to co popisuješ, ale ne donekonečna. Taky mi BM podsouval, že je jeho věc kam jezdí, kdy přijede a s kým byl. Taky jsem mu dala čas na rozmyšlenou, ale jen půl roku, pak byl odejit. Uvidíš jak se ti nakonec uleví. Mně se ulevilo strašně a to jsem zůstala sama třeba na tu hypotéku. No a co? Svět se kvůli jednomu nevernýmu chlapovi přeci nezastaví. To nemáš kam odejít? Nebo alespoň začni tím, že až zase přijede po více dnech domů, že ho pošleš sexovat tam kde byl. A ptej se ho kdy teda se odstěhuje, že si musíš ještě něco kvuli tomu zařídit. To je jedno co, jen dělej cokoli, aby si ho sesadila z toho trůnu nadřazenosti nad tebou. Je to nezralá osoba, která se vyžívá v tom jak tě deptá. Nedovol mu to, řekni mu třeba, že si ty uplynulé dva dny co nebyl doma byla taky pryč, vymysli si třeba, že si dala děti kamarádce. Prostě cokoli, když se bude ptát kde a s kým, řekni že ty lidi stejně nezná. Nenech ho myslet si, že doma sedí neštastná panenka v koutě. Dokud nezvedneš hlavu, bude ti po ní šlapat. Proč nedáš deti babičce a nevypadneš taky. Až se jednou vrátí a ty tam nebudeš uvidíš sama jak ho to zviklá. Jinak pokud to trvá déle, nehledala jsem tvoje další příspěvky, ale usuzuju z dalšího kontextu, tak se seber a odejdi. Teď se bojíš a miluješ ho, ale on tebe ne. Neplýtvej svojí enerií na prevíta, který si toho ani trochu neváží. Uleví se ti, veř tomu. Ty se jen bojíš, že to nezvládneš, ale přečti si kolik toho zvládly ostatní. Každá si tu pofňuká a nakonec jí je dobře a většinou potkají někoho, kdo je má skutečně rád. Najdouse tu holky co sem chodí pofňukávat i několik let, nechtěj patřit mezi ne, život je fakt strašně krátkej. Prostě začni sdi hledat unik z toho blázince ve kterm vás manžel drží. Nikde nepíšeš jak to snáší děti, tak mysli alespoň na ně a najdi jim klid. Práci doufám máš informuj se na sociálním odboru jak ti mohou vypomoci finančně, jaké dostaneš vyrovnání a jednej, máš snad taky nejakou rodinu, obrať se na ní nestyď se ty nemáš za co. Pán je ředitel alimenty na TEBE  a děti budu tučné, soud ti pujde na ruku až tam předneseš to co tady.Držim ti palce...

anye.sa: Holka, nebudu ti psát, že to musíš řešit ty, to už víš. Ale napadá mě,jestli bys neměla změnit psychiatra nebo si k němu najít psychoterapeuta. Když už se léčíš takovou dobu a žádná změna...to je divný, ne? ... Máš závislost na manželovi, je to vidět a po tom, co vím o tvém dětství, se ani nedivím...ale je potřeba s tím nějak fundovaně "zatočit". Že ti ten tvůj psychiatr píše jen prášky? ... možná jsi to tady psala, už nevím.... ale vím jedno - prášky samy o sobě nic nevyřeší, na čas možná pomůžou, uklidní atd., ale řešení musíš hledat hluboko v duši. A nejlíp s dobrým terapeutem/terapeutkou.