U mňa väčšinu prvá vážnejšia až tak po dvoch rokoch, po poldruha roku... Prekonali sme to(zatiaľ len 2x, viac skúseností nemám) rozumom, vôľou a čítnaím kníh o vzťahoch, povedali sme si, že to je normálne, ja som prestala jančiť, že už ma nemá rád, on sa zdisciplinoval a zvľúdnel - a vydržali sme to ďalších 7 rokov... Potom bol šlus. Ten druhý raz- s druhým -  sme to nerozchodili.

Já teda nevím jak se taková velká vztahová krize projevuje, ale zatím spolu budem tři roky a  nic takového jako pocit že už ho nemiluju nebo že bych chtěla od něj odejít mě nepotkalo, tak snad zatím žádná krize neproběhla.

asi sem můj příspěvek moc pasovat nebude, ale přesto se o něj podělím. chodila jsem s jedním klukem - jéé, to bylo úžasný, ale pak mi začal plánovat život, že se za dva roky vezmem, budu bydlet u nich, počet dětí bude stejný jako z jeho strany a i stejně věkově od sebe - prostě hrůza, strašně to na mě začalo padat - a to jsme spolu nechodili ani týden . s odstupem času je mi líto, že to skončilo, ale vůbec jsem nemohla v tomhle vztahu dýchat, hlídal mě téměř na každém kroku

ale pak mi začal plánovat život, že se za dva roky vezmem, budu bydlet u nich, počet dětí bude stejný jako z jeho strany a i stejně věkově od sebe


To mi připadá jako z Básníků ......

jen doufám, že teď už to bude lepší , že všichni nejsou stejní

no pampeliško, to asi bude tim.... být spolu každý den tolik hodin, to nedělá dobrotu

To nemáte občas i samostatné aktivity? Sport, kamarádi... ?

Já takovou krizi znám holky, a už sem jí prošla třikrát, a ted ji prožívám podruhé. Ale vlastně tuhle krizi má můj partner, ted momentálně bývalý, já akorát trpím a nechápu, proč po pětiletém vztahu, říká,že už to není to,co ot bývalo, a že už mě nemiluje jak dřív. Jsem z toho strašně šptaná, nevím jak se z toho vzpamatovat, nemůžu s ním ani mluvit, abych mu řekla,že náš vztah po takové době nemusí zanmenat konec, jen nějakou nutnou změnu. Například se konečně spolu někam odstěhovat, a ne bydlet furt u rodičů. Nechce se mnou mluvit, říká,že už je rozhodlý, že už to nemá cennu, a že to nemá budoucnost. tak jestli Je tohle Vztahová krize,nebo vážně to,že už se nikdy nedáme dohromady,tak to nevím. Já to beru za vztahovou krizi, z přechození. Pět let,je Pět let. A v každém vztahu ta zamilovanost postupně opada. Ale bývalý přítel si myslí že ne. Měli jsme krásný vztah, i když sme se občas chytli, ale ta láska tam z mojí strany je. nevím co mám dělat, a jak s ním o tom promluvit,když nechce. čekám a čekám... jistě to zná spousta z vás...

HB napsal(a):

pampeliška napsal(a):

Přemejšlim,jestli to nemůže bejt třeba tim,že jsme spolu POŘÁD.7 hodin ve škole,pak většinou i do večera,tak do 8 mi....Přemejšlim,jestli to neni špatně.Jen tak-je nám 19..

tak to by me vazne zabilo...jsem asi divna, nebo jsem nepotkala zatim toho pravyho, ale trikrat tydne mi prijde optimalni vratte se oba ke svym konickum a kamaradum (a netahejte sebou toho druheho) a myslim si, ze bude po krizi...

Tomu se rika ponorkova nemoc ;-))

Po půl roce mi to příjde brzo, ale opravdu je to tím že jste spolu často.Toho bych se docela bála, zvlášť když je vám 19. My jsme takovou menší krizičku měli asi po 2 letech.Ale mi se vidíme každý den jen o prázdninách, jinak jen o víkendu.A vztahu to docela prospívá. Asi továžně chce najít si koníčky, být s jinými kamarády, prostě být i s jinými lidmi.Jinak přijde ponorka.