No na prvním táboře jsem byla v šesti, nijak moc se mi nestýskalo, ale i tak se mi tam nelíbilo. Program byl pro mě děsná buzerace, nesnášela jsem všechny ty hry, bojovky, táborový olympiády a tak...děs běs..s věkem se to jaksi nijak nezlepšilo a organizovanou "zábavu" nesnáším dodnes.

Naši kluci jezdí oba od první třídy a přežívají v klidu. Telefon bych mu nedávala, protože bude-li mít pocit okamžité křivdy, napíše ti srdcervoucí SMS a odpoledne už o tom nebude vědět a ty se budeš doma trápit, jak tam tvého synka terorizují. Pokud se vyskytne opravdový problém, učitel na tebe spojení určitě bude mít.

Helena má výborný názor, rozhodně bych mu mobil s sebou dala. Taky jsme dcerce v jejích 8 letech dali na tábor mobil a díky němu se dozvěděli, že má horečky (když jsme si pro ni přijeli, zděsila jsem se, v jakém je stavu), zatímco mladá slečna oddílová vedoucí z ní dělala "jedináčka"a nám rozhodně volat nemínila. Pan učitel je asi rozumnější. Jen mu ten mobil dej, je to v dnešní době normální věc a dá se pořídit i levný.
A že je dítko mamánek? V tomto jeho věku buď ráda a užívej si toho. Ono to sladké období bohužel rychle přeletí a děti se osamostatní tak vehementně, až se nám to kolikrát nelíbí .
Jinak Tiino, jsme na tom se sportem stejně jako Ty.

Holky, holky, jaké děsivé zprávy? Vy mě strašíte!

Já bych mu taky mobil dala. Naše děti ho s sebou vozily od té doby, co ho dostaly.  U syna se stalo, že kluk, ležel tři dny sám na pokoji v horečkách (protože ostatní děti samozřejmě pokračovaly v programu a učitelky se musely věnovat jim). Prý to nebylo nic vážného - ale já bych v takovém případě pro dítě jela. Učitelky rodiče informovaly až doma.

vůbec nám nedávaji pití umírám žízní...

no a jedna děsivá a pravdivá: ztratili se nám při bojovce 3 spolužáci... učitelům to neva...

Tercilo, jako dítě a vedoucí jsem zažila spoustu táborů (dohromady kolem dvaceti), jak takové uprostřed lesa, tak takové třeba na okraji městečka a v budovách, kde bylo všechno.

Navíc pochybuji, že desetileté děti jedou na školu v přírodě někam mimo civilizaci.

Tolik na tu telefonní budku.

Naše dceca jela poprvé na tábor také v 10letech. Dříve nechtěla, i když tam jelo spoustu kamarádů. Mobil mít sebou nemohli, když potřebovala zavolat, tak od instruktorů. Trnula jsem staracham s jakou se vrátí, protože nevolala, nepsala, prostě nic. Když se vrátila byla, tak nadšená, plná zážitků a dojmů a litovala, že nejezdila už džíve.

Známá dala holku na tábor, protože HOLKA CHTĚLA JET. Za dva dny si pro ni jela, protože dítě nejedlo a nekomunikovalo. Vedoucí prostě nevěděli, co s ní. Předtím holka neprodělala žádný trénink, noc u babičky, u kamarádky, nic! Matka se tomu divila, že to tak dopadlo. No, to je myslím bez komentáře!
Škola v přírodě je něco jiného, dítě tam jede se svými lidmi, které má okoukané ze školy. Tam už ten věk není zase až tak prvořadý.
Ale...kdyby měl učitel či vedoucí hlídat a navečer půjčovat každému svěřenci mobil.....?

"Vedoucí máme skvělé a počasí taky nestojí za nic..."

Petro33,
tou zmínkou o kadibudce a jak jsou z ní děti unešené, jsi mi připomněla, že skutečně ty rozdíly v lidech jsou ale ooooobrovské. Moje mladší sestra by trumfla v hygieně leckterého doktora v předoperační akci, protože její usilovné mytí rukou mýdlem po lokty je pro nezasvěceného opravdu zážitek .
Ta kdysi jako dítě byla na táboře - asi podobném, jako Ty popisuješ. Zkrátím to: naši pak pro ni samozřejmě jeli, protože ona prostě už v těch svých asi 9 letech nemohla překousnout "v umývárně" ta špinavá koryta, ve kterých byla k dispozici jen studená voda, o WC ani nemluvím atd... a pohlednice s textem "přijeďte si pro mě nebo uteču" naše rodiče opravdu v klidu nenechala
Je fakt, že se jí nedivím, taky moc  nejsem založená na takové ty "zálesácké" věci, proto jsem jako děcko byla na táboře jen jednou (s podobnými koryty) a stačilo mi to na celý život. A dodnes bych nejela na dovolenou, kde je sprcha "na patře".  Jsou prostě táborové typy dětí a netáborové typy dětí.

No tak tady nad tím přemýšlím co píšete a mám podobný problém děti jedou poprvé do tábora na 14dní holka 10 a kluk 7. Holka je naprosto v pohodě ta razí od malička heslo "všude dobře tak co doma" ale kluk to je typický úzkostlivý mamánek a vím, že doopravdy jet nechce i když někdy z něj vypadne, že se už těší, ale to je spíš že se těšit musí, protože mu nic jiného nezbývá..  mám z toho docela taky obavy aby mi nevolali za 2 dny ať si pro něj přijedu, prostě je to dítko které nemá rádo změny.. mobil nesmějí ani mít.. a je to tak si myslím lepší. Ale asi budu trnout hrůzou, je to pro něj takový křest ohněm. jinak já jezdila taky od 6 let každý rok a nijak mě to nepoznamenalo a taky jsem to vždy nemusela na 3 týdny to bylo docela dlouho..