Kdyby šlo o mě, tak ne. Nechat ženě dvě děti a vrátit se po  x letech zpátky, to snad není ani možné. Vrací se jenom kvůli sobě. Ne kvůli nim. To by přece neodešel!

Balonku:
když jsem byla mladá (no stará ještě snad nejsem) a BM se k nám stěhoval (bydleli jsme zpočátku u mých rodičů), vůbec jsem nepřemýšlela o penězích, o tom, jestli mi bude pomáhat v domácnosti, že mi přibude práce ... prostě jsem ho milovala a bylo mi potěšením se o něj starat po všech stránkách.
Když se chtěl ke mě ještě před rozvodem vrátit, už jsem si nebyla jistá, stačilo pár týdnů, aby bydlel jinde a strašně se mi odcizil. Možná je to taky věkem a tím, že mám syna, už jsem taky přemýšlela nad praktickými věcmi. Ta láska k němu se někam ztratila. Pořád říká, že syna miluje, ale moc se mu nevěnuje. Od loňského září ho vzal třikrát na jednodenní výlet. Z toho letos jen jednou, a to když jsem mu sama tajně volala, že syn na to čeká. Tak aby ho nezklamal.
Já být tebou, tak ho zpátky neberu. Tvé děti už jsou dost velké, určitě to pochopí a nebudou ti nic vyčítat. Jestli se jim chce táta věnovat, tak to přece nezáleží na tom, jestli vy dva spolu žijete. Zasloužíš si někoho, s kým ti bude dobře, na koho se budeš těšit. Máš ještě kus života před sebou, ještě můžeš být s někým šťastná, ne se uvázat u někoho, když ti soužití s ním nic nedává.
Nevím, jestli to co jsem napsala, vyznělo tak, jak jsem to myslela...můj BM taky mluvil pořád o penězích, dnes mi řekl, že požádá o snížení výživného, nechápe, že nejcennější co může synovi dát je svůj čas....jenže jak kdysi sám řekl, čas jsou peníze...
Takže si myslím, že ten tvůj v návratu k tobě vidí jen výhody pro sebe...

Tercila napsal(a):

Takže jeden z partnerů by lásku projevovat měl, ten druhý nemusí, protože na to prostě není zvyklý.... Zvláštní názor na soužití....

Ano. Přesně tak to je. Někdo může být schopný obrovské lásky a nemusí vůbec umět ji dát najevo verbální cestou. Třeba byl z nějakých důvodů v nějakém období svého života nucen své city skrývat, pak se, myslím, schopnost projevit je navenek oslabuje, nebo ani nevyvine, a přezto jich v člověku může být obrovské množství...

Taky jsem to udělala, po roce a půl a po třech měsících bylo vymalováno. Konec, ale bez výčitek a v pohodě. Z obou stran. Zkusili jsme to a nešlo to.

ad.astra napsal(a):

Z osobní zkušenosti - on byl nemocný, já okolo lítala, když jsem měla úraz já, nechal by mě s klidným svědomím chcípnout hlady a žízní (bez nadsázky - opravdu se takto můj EX choval), když jsem ráno nevstala z postele, měla jsem bolesti břicha - tak na měl řval, že když mi je tak zle, ať táhnu k doktorovi - ano, doplazila jsem se tam, a doktor mi jen zavolal sanitku a hned na operaci - prasklo mi slepé střevo - a ten můj poklad? Ani se celé dopoledne nazajímal, že jsem se od doktora nevrátila....

A postrádal tě, až neměl v poledne na stole oběd!
No to snad není pravda...

A mě se zdálo "jen trochu divné", když já byla čtyři dny v nemocnici, BM odvezl syna (tehdy 10 let) k mým rodičům, ať se o něj starají, sám se věnoval svým koníčkům a noci vysedával v baru. Beru to podle sebe: kdyby on byl v nemocnici, budu se synem doma, budu myslet na to, jestli je v pořádku, jestli mu není po operaci špatně, jestli mu v nemocnici dobře vaří, jestli něco nepotřebuje... Taky v tu dobu byly ve škole třídní schůzky. Bývají jen 2x do roka a já nikdy jedinou nevynechala. Chtěla jsem, aby jednou jedinkrát ve svém životě do té školy šel, když nemůžu já... Najednou musel být v práci....

Já bych také do toho nešla. Muž "zestárnul", ačal o sobě pochybovat. Asi by neunesl samotu, to že by se musel starat sám o sebe. Tak proč se nevrátit k bývalé ženě, že?

balonek napsal(a):

Holky, moc díky za slova povzbuzení a ad.astra a AlixoCZ upřímnou soustrast s těmi vašimi sobeckými trapáky, úplně jsem se orosila, když jsem to četla - zajímalo by mne, jestli někdy dospějí a vylezou z toho egoismu.

Já se ho už zbavila:vissla: došlo mi, že s takovým člověk i moje stáří by bylo horší a tyhle typy se prostě nezmění - je to horší a horší, takže žádná růžová budoucnost s nimi nečeká. Ostatně domnívám se, že i kdyby žadonil a já jako husička mu vše odpustila - znovu by se po nějakým čase otřepal a dával by mi zabrat ještě víc - jen nevím, zda bych v sobě našla opět tu odvahu odejít. Ne opravdu nikdy zpět...

nkristian napsal(a):

A je to tu. Odporucam nikdy sa s nikym neradit v tak dolezitych veciach. Tvoje rozhodnutie je manipulovane nazormi a odporucaniami z diskusneho fora. Ani jedna osoba nevie, co citis a co chces. Nenechaj sa zmanipulovat. Taketo rozhodnutia su velmi vazne.

A nemůže to prostě být jen tak,že někdo potřebuje slyšet názory druhých,aby si ujasnil,která jeho přání a tužby jsou opravdu ta,která chce?
Já to vidím tak,že balonek v podstatě,ví co chce,jen se bojí udělat chybu,protože,co kdyby ten manžel to myslel s ní dobře a,co si budeme povídat,spusta lidí,čím jsou starší,tím více se bojí samoty.Tak začnou dělat ústupky a věci,které by třeba ještě prřed pár lety neudělali.Já měla kolegyni,která v hrůze,aby nebyla sama se nechávala od jednoho mlátit(i dítě),od druhýho si nechala vysvětlovat,že není zas až tak kvalitní člověk jako on,třetí přijel na návštěvu rovnou z kriminálu a další jí nařizoval,kdy má chodit ke kadeřnici,ke kosmetičce,co má nosit za oblečení a jaký boty(samozřejmě na vysokým šteklu,že se na tom ani neudržela),jo a taky nesměla nosit brejle,ale to už bylo zlý,protože neviděla ani kamion ze dvou metrů! A o dalších už nevím,ale bylo toho za celej život hodně!
Takže,balonku,jen podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí!!!!!Ono to prý jde i bez těch chlapů,ale to jsi si už asi zkusila,takže víš,že?Držím palečky:hjarta:

Musim napsal(a):

Jeho návrat by tě musel nějak povznést, něco ti dát! TOBĚ a snad i dětem. Jenom návrat krále, pokořeného v boji...to je málo...Ta naivka, co si byla, už přece nejsi, ne? Musíš posoudit sama, zda ho chceš zpět a dát si PODMINKY a jasné stanovisko...nesplníš..letíš.... Nebo na zkoušku? Po tolika letech jste se změnili už oba..co bylo, to už nebude.
Kvůli dětem v tomhle věku...blbost. Leda by na něm viseli, ale žít s ním budeš muset ty, oni tam už nebudou....
Chceš se zase obětovat?

Me se stalo neco podobneho s pritelem. Nejak jsme si prestali cca po roce rozumet, tak jsme se rozesli. Ja jsem pak po nekolika tydnech zacala chodit s jeho kamaradem (v jistem smyslu i nadrizenym). Jedne noci (kdyz vedel, ze jsem s nim), mi zacal volat, jak me miluje, pak jsem vypla telefon, aby to nerusilo cely dum - rano jsem nasla asi 100 neprijatych hovoru. Takhle to pokracovalo asi mesic, dopisy, darky, setkani, slzy, sliby - proste vsechno, co mi ve vztahu s nim predtim chybelo. Pak jsem si rekla, ze mu musim dat jeste sanci. Odesla jsem od "kamarada" - cca mesic totalni libanky, dokonce zadost o ruku, prsten no proste fantazie. Dalsi 2 mesice celkem pohoda, holky, po tech 3 mesicich VSECHNO jako driv, totalni nezajem, citovy chlad, zadne doteky, "se svatbou preci nemusime spechat" a podobne reci... Doslo mi, ze takhle emotivne reaguji citovo labilni muzi, kdyz si chteji neco dokazat, ze na neco maji. Vydrzela jsem to jeste mesic a frrrrrrrrr pryc. Jeste sranda je, ze pak me pomlouval po kamaradech, ze jsem ho pry chtela uhnat k ty svatbe Moje pravidlo je NEVSTOUPIS 2X DO STEJNE REKY.

Kiara napsal(a):

Anebo - jako to říkám já - nelze se dvakrát spálit o stejná kamna
Jinak LeeLoo, jak to na mě dělá dojem, tak Tě chtěl expřítel s novou známostí akorát rozeštvat ve stylu - když ji nemám mít já, nebude ji mít ani druhý (a kór kamarád a skoro-nadřízený). Holt neunesl pomyšlení, že s někým budeš šťastnější, než s ním a na to konto nasadil všechny páky. Jasně, že to bylo nefér, ale ve hře byla uražená mužská ješitnost a ta dokáže sakra věci Bohužel, o Tebe expříteli vůbec nešlo - šlo mu jen o to, aby Ti zničil slibně se rozvíjející vztah

Hm, nevim, asi mas pravdu, ale nemyslim, ze to mel tak vypocitany. Treba to myslel uprimne, jen ja jsem byla hloupa, ze jsem nepochopila, ze kdyz jednou nejaky je, ze se prece o 180 stupnu nezmeni. On delal opravdu vsechno, co jen mohl udelat, dokonce sel i za mym tehdejsim a predestrel mu jak to se mnou mysli vazne, nacez se oba opili a rekli si, ze je to tedy na me

Asi jo, ale tenhle pristup vychazel celkove z jeho povahy, pro vsechno se velice rychle nadchnul a pak najednou nadseni opadlo a skutek utek (zajmy, prace...). To je jedno, je to uz spoustu let, taky se asi zmenil, ma dlouholetou pritelkyni, dite (planovane) - myslim, ze je docela stastnej.