Přijali byste manžela po šesti letech odloučení, "kvůli dětem", kterým je 20 a 15 let
Kvůli tak velkym dětem né. Kvůli sobě možná jo. Máš ho ještě ráda? Chceš s nim být? Ty? Jak to cítíš v sobě?

Můžeš ho vzít na zkoušku,ale řekla bych, že pán nechce být na stará kolena sám a taky že postrádá servis. Děti budou jen záminka.
20leté "dítě" stejně nebude sedět s tatínkem doma a hrát pexeso. A pokud ho respektuješ jen jako otce svých dětí a  sama s ním žít nechceš, tak myslím si, že dřív nebo později tě bude mrzet, žes ho vzala zpět. Hlavně pokud na svých zvycích nic nezměnil.

Mám pocit, že na "staré" kolená ho zrazu prepadol strach, že sa nebude vedieť sám o seba postarať. Tak sa rozhliadol okolo seba a zrazu si uvedomil, že má deti, na ktoré keď citovo zatlačí, tak ... alebo už sa aj osobne obrátil na teba ? Prv než ho príjmeš, mala by si si s ním ujasniť, ako to vaše spolužitie bude vyzerať. Koľko bude prispievať na bývanie, stravu, kto bude prať, žehliť, upratovať, atď, lebo v podstate mu ponúkneš pomocnú ruku a on bude mať aj príjem z prenajímania svojho bytu. Rovnako zistiť na ako dlho by sa nasťahoval, atď. Či budete priatelia alebo to chce skúsiť zase, alebo kam si bude vodiť svoje partnerky ...

Upravil(a) Mafia (17. 5. 2007 12:07)

Tebou vymenovnaé dôvody by mNE OSOBNE nestaičli na to, bay som si prevrátila život naruby. Ale ty sama najlepšie vieš, aké sú pre a proti. deti nie sú také malé, aby sa s ním nemohli stýkať individuálne, bez toho, aby to zasahovalo do tvojho života.

Jedním slovem NE. A možná už bych také nebyla sama.

Připomnělo se mi prohlašování mého bývalého šéfa ve státní správě: kdo práci nestihne za 8 hodin, je neschopný . Samozřejmě jiná situace je v podnikání. Ale k věci: přikláním se k názoru ostatních, že bohužel pán poznal, že jaksi není schopen se sám o sebe kvalitně postarat (co si budeme namlouvat, takových je hodně málo). Po jeho nevydařeném pokusu najt si jinou ženu už bych o jeho čisté lásce ke mně silně pochybovala. Děti jsou už opravdu velké a v době mobilů a auta v každé rodině každopádně nemusí nedostatkem otcovy lásky trpět. Navíc za chvíli půjdou někam na školu nebo do práce možná i do jiného města, čili vyletí z původního hnízda a přiznávám, že já bych nechtěla, aby mi v tom hnízdu zbyl zrovna jen tenhle popisovaný tatínek. Dokázalas je vychovat sama v době, kdy on byl zaneprázdněn prací, dokázala ses postarat o chod domácnosti v době, kdy byl pryč úplně. Když odmyslím city, tak z reálného hlediska ho nepotřebuješ. Je fakt, že jenom Ty musíš tušit, co by Tě přimělo ho vzít zpátky, ale praktické důvody to asi nebudou.
Já mám pocit, že někteří!! muži když stoupají tou kariérou vzhůru, mají v periferním vidění pouze svůj úspěch a milenky (nezažila jsem případ, kdy by se pan budující podnikatel jaksi obešel bez tohoto druhu žen), rodina je přece chápavá a musí počkat, vždyť on to všechno dělá pouze pro ně. Ale jak se něco nepovede a jdou dokonce s platem dolů, tak najednou si vzpomenou, kdeže to byly ty teplé večeře. To samozřejmě trochu ironizuji, ale bohužel mám opravdu pocit, že oni (zase zdůrazňuji, že někteří) uvažují ryze prakticky - ovšem tak, aby to vyhovovalo jim.
Pokud si ještě trochu rozumíte a neodsuzuješ ho tak úplně, nebylo by možná špatné se s ním přátelsky scházet jen občas, při kafi, v kavárně nebo ať přijde na návštěvu, ale - jeho prádlo, jídlo, zdravotní stav, pracovní starosti, denní režim atd., to už bych řešit asi po té době 6 let nechtěla. Obávám se, že bys brzy pochopila, že potřebuje jen služku.
S dětmi bych se snažila mluvit co nejvíc, vysvětlit jim cokoliv - neboj, děcka v tomto věku pochopí....
Balónku, stejně si to uděláš, jak nejlíp umíš, poradit se asi nedá, musíš to cítit Ty - k jaké straně vah se přikláníš. Držíme Ti palce.

Ne nevzala bych ho zpět, podle toho, co píšeš jsou za tím hlavně ekonomické důvody, který se pokouší schovat za to, že by se vrátil kvůli dětem. Když byl nejvíc potřeba tak nebyl a teď když mu teče do bot jsi mu zase dobrá ????

balonek napsal(a):

Holky, díky moc za hezké příspěvky, tak nějak jsem to cítila..., ale když teď to vidím od vás černé na bílém, přímo to vím určitě. Jsem zvědavá, jestli po mém odmítnutí nasadí tvrdší kalibr, budu vás průběžně informovat. 

A je to tu. Odporucam nikdy sa s nikym neradit v tak dolezitych veciach. Tvoje rozhodnutie je manipulovane nazormi a odporucaniami z diskusneho fora. Ani jedna osoba nevie, co citis a co chces. Nenechaj sa zmanipulovat. Taketo rozhodnutia su velmi vazne.
Pocuvaj to co chces. Ked si si istav rozhodnuti, ktore si si vybrala na zaklade vyssie popisanych odporucani, preco ocakavas tvrdsi kalibr? Mas zvlastneho "manzela". To ale neznamena, ze je nehodny lasky len preto, ze on ju vo velkej miere neprejavuje. Odporucam velmi zvazit rozhodnutie, pretoze prave po takom case mozno budes stastna. Workaholizmus nie je alkoholizmus a nedocital som sa u teba, ze by si si bola nasla niekoho lepsieho. Tak nevidim dovod, preco nezit s tymi prilezitostami, ktore ti zivot prinasa. Vyskusaj a uvidis. Nic za to nedas. Ale odmietnutim mozes vela stratit.
Ked este nieco k nemu citis, rozhodne to stoji za to. Mozno bude iny ako bol. Mozno nie.

Aby udržala rodinný kozub? Pre deti vo veku 15 a 20 rokov? Alebo aby smela posluhovať niekomu, kto odišiel od nej aj od detí už pred x rokmi...?

Upravil(a) Selima (17. 5. 2007 15:33)

I kdybych se k němu vrátila, resp. on by se vrátil, byl by to formální vztah, nepočítám s tím, že by se "navázalo na něco"...co nikdy pořádně nebylo. Toto manželství vzniklo na základě neplánovaného těhotenství, bez této skutečnosti bych si ho vzít nechtěla a i takhle jsem váhala (a oblblá hormonama v době těhotenství) se nakonec rozhodla pro svatbu /vhodnější smajlík jsem neobjevila/. Jestli mi něco na skoro ex připadalo milé, byl smysl pro humor, a to, že ze začátku rád chodil na výlety...
Spíš jsem měla pocit viny směrem k mým dětem, že se jako nesnažím s tatínkem vyjít či co...Ale fakt je, že vztah si může tatík udržovat s dětmi i bez jejich matky (on má mylný pocit, že snad ne) a že to nepřeháněl ani v těch šesti letech odloučeného manželství..není důvod si myslet, že by se nyní (v adolescentním věku dětí) nějak přetrhl. A bludy typu, že nemá čas dojíždět přes celou Prahu, že kdyby bydlel s náma..nebudu brát v potaz. Naschvály z jeho strany by mohly přijít formou citového vydírání přes děti (a hubou on mlít dovede - ostatně se tím tak trochu živí) či dávání čím dál míň peněz, protože na to "přece nemá".

Kristiane, a jak to vidíš?
Co jí ten manžel po návratu do společné domácnosti, kam se jednoznačně chce vrátit až v momentě svého pracovního neúspěchu, jako dá? Bude jí pomáhat s prádlem, vařením, úklidem, bude dohlížet na mladší dítko, aby si povinnosti do školy dělalo řádně? Anebo přifrčí z méně placeného zaměstnání, naštvaný, hodí ponožky do koupelny, sedne si k televizi, zeptá se maximálně, co mu připravila k večeři a kde má čistou košili a na dítko zařve, protože společnému životu v rodině DOBROVOLNĚ odvykl a ono bude mít pubertální chování?
Mně by skutečně zajímalo, jak si jeho návrat představuješ Ty - jak tipuješ jeho další chování. Na rovinu řečeno - ten chlap ji nechal v bryndě, když ho nejvíc potřebovala - ano, my vás při výchově malých dětí potřebujeme. Ale poté, co NEDOBROVOLNĚ zvládneme samy tuto věc bez vás a bez toho, že by teda vaše úsilí doznalo jakýchsi finančních zázraků, promiň, ale - obvykle nám zůstávají jenom vaše vrtochy, koukání po mladších ženských, mrzuté nálady, špinavé prádlo a neustálá potřeba jídla atd. .
Mohl bys hodit pár svých domněnek na monitor? Třeba se opravdu všechny mýlíme.

balonek napsal(a):

I kdybych se k němu vrátila, resp. on by se vrátil, byl by to formální vztah, nepočítám s tím, že by se "navázalo na něco"...co nikdy pořádně nebylo. Toto manželství vzniklo na základě neplánovaného těhotenství, bez této skutečnosti bych si ho vzít nechtěla a i takhle jsem váhala (a oblblá hormonama v době těhotenství) se nakonec rozhodla pro svatbu /vhodnější smajlík jsem neobjevila/. Jestli mi něco na skoro ex připadalo milé, byl smysl pro humor, a to, že ze začátku rád chodil na výlety...
Spíš jsem měla pocit viny směrem k mým dětem, že se jako nesnažím s tatínkem vyjít či co...Ale fakt je, že vztah si může tatík udržovat s dětmi i bez jejich matky (on má mylný pocit, že snad ne) a že to nepřeháněl ani v těch šesti letech odloučeného manželství..není důvod si myslet, že by se nyní (v adolescentním věku dětí) nějak přetrhl. A bludy typu, že nemá čas dojíždět přes celou Prahu, že kdyby bydlel s náma..nebudu brát v potaz. Naschvály z jeho strany by mohly přijít formou citového vydírání přes děti (a hubou on mlít dovede - ostatně se tím tak trochu živí) či dávání čím dál míň peněz, protože na to "přece nemá".

Tak po tom, co jsem si přečetla tohle, vidím, že ty ho už prostě ráda nemáš. A vypadá to, že on myslí jen na své pohodlí. Tak ať se o to své pohodlí pěkně stará sám....