Tak já na to čekala dost dlouho. Až do 19.
Teď jde o to, co je první láska... že jo. Pusa na pískovišti, to tu bylo už mnohem dřív. Ale taková ta bláznivá, kdy jsem chtěla být s ním, byla bych pro to udělala cokoliv, blbla jsem, myslela na něj denně a při písemce z matiky si šeptala jeho jméno.... tak to přišlo až v 19. Ale já jsem asi fosílie....
Ale bylo to krásné. Naplněné. A vzpomínky jsou FANTASTICKÉ, takže jsem vlastně ráda, že to nebylo dřív  a jinak. kdo ví, jaké by to bylo... :-)) Šárka