Nevim, kam jinam jsem to měla napsat, tak doufám, že nevadí, že to píšu sem.
Mám takovej problém: ve škole se vždycky našel někdo z učitelů nebo učitelek, kdo mě neměl rád. Nevim, čim jsem si to zasloužila Ale myslela jsem si, že až začnu chodit na vysokou, bude všechno OK. Ale není. Dokonce i tam se našla jedna učitelka, která mě prostě nesnáší. Studuju na sestru (ale vysokou školu) a porotože některé z nás jsou po gymplu, tak tam za náma chodí. Že prej nám všechno ukáže, všechno naučí. Ale ona si mě prostě vybrala a celej den jí mam za zadkem, ona mě ztrapňuje před pacientkama i před ostatníma sestrama, pořád se povyšuje, když něco řeknu, ona prostě musí ukázat, že toho ví víc (no, aby ne - já po gymplu a ona celej život ve zdravotnictví), zkouší mě normálně na chodbě nebo nejradši přímo v pokoji, atd. No prostě takhle arogantního člověka jsem snad ještě neviděla. Ale jak mě celou dobu pořád pronásleduje, tak jsem z ní nervózní a ona mě sjede za každou miniaturní chybičku jako malýho spratka. Dala nám za úkol, abysme se naučily chorobopisy pacientek, že nás z nich vyzkouší - samozřejmě vyzkoušela jenom mě a zadala mi další, ostatní nic - a to taky někteří nemaj zdrávku. Zkoušela mě uplně ze všeho - i z hodnot krevního obrazu a když jsem řekla, že nevim, tak mi řekla, že bakalářka prostě nemůže říct, že neví a co v tý nemocnici vůbec dělam, když nejsem schopná se nic naučit za dva tejdny a že si ze mě sestry akorát dělaj poskoka a že nejsem schopná samostatně rozhodovat. No prostě ona si asi myslí, že já přijdu do nemocnice poprvé v životě a hned budu vědět, co se jak dělá, co se jak píše, atd. A včera mi řekla, že vypadam, jako že sem permanentně naštvaná a že je to teda asi kvůli ní, ale ať se nebojim, že jí to nevadí.
Už se mi na praxi vůbec nechce. Už ,,jenom" tejden, tak snad to přežiju. No prostě ani nevim, jestli by mě ta práce bavila. Ona mi to tam tak zhnusila!
Strašně mě to štve. Nevim, co dělam tak špatně, že se vždycky najde někdo, komu prostě nesedim. Snažim se bejt na všechny hodná, milá, slušná, ale zase ne žádná vlezprdelka. Snažim se chovat prostě normálně ke všem (i když je mi někdo nesympatickej). Nejhorší je, že jí to ani nijak nemůžu vrátit. Od ní se to bere, ale já bych hned byla drzá a na vyloučení. A znalostma jí asi nedostanu, přece jenom už asi tak před 20 let v tý nemocnici pracuje. Nemáte někdo nápad, jak na ní? Nebo nemáte podobnou zkušenost?