světýlko napsal(a):

Dami,pokud se člověk má někoho bát, tak Boha

Bát se boha? Nemám žádnou příčinu se ho bát .Bůh je pro mě prázdný pojem,nástroj k utlačování celých národů,
nástroj církve.
Nemyslím si že se s ním setkám v posledních hodinách své smrti.Když odcházeli mí rodiče,byla jsem na samotný akt smrti připravena.Věděla jsem že jednou musí přijít a byla jsem ujišťována že přijde.
Večer před smrtí mé mamky jsme spolu seděli,ona povídala a já poslouchala.Věděla že její čas přišel a že to velice brzy.Tehdy jsem nevěřila a nechápala ani polovinu z toho co povídá .Smrt byla rychlá,přišla necelých 24 hodin po rozhovoru.
Když umíral otec také věděl že to bude brzy.Tady už jsem si nedovolila ani plakat,věděla jsem že čas je teď hodně vzácný a drahý.Zemřel pár hodin po našem rozhovoru.
Oba mi dali čas se s tím vyrovnat ale nepřipravili mě na to co bude následovat.Na mou bolest po jejich odchodu.
Proto věřím že až můj čas přijdu,budu vědět že je čas odejít a věřím že to bude stejně náhlé a rychlé jako u mých rodičů.

lvice napsal(a):

Bůh je láska. Mám se bát lásky? To je příšerné, co ta náboženství vymyslela za ptákoviny....

To nevymyslelo náboženství,ale kdosi komu se to hodilo.Mě zaráží spíše to čemu jsou lidé ochotni věřit a podřídit tomu svůj život

světýlko napsal(a):

Dami,
pokud se člověk má někoho bát, tak Boha - ale ne tím způsobem, že mě rozšlápne jako červa při určitém počtu hříchů, ale spíš jako osoby, ke které má úctu a respekt, která je mu nadřízená svoji láskyplnou a mocnou autoritou. Trochu ne úplně padnoucí přirovnání - když někam má přijít vysoká autorita, taky se kvůli ní z respektu dávají věci do pořádku a přitom se nedá říct, že by z ní nebo před ní měli všichni strach. I když Bůh je tak obrovský, že kdyby chtěl, tak strachy můžeme i umřít. Nicméně On nás má rád.
Když se začínám něčeho bát, mluvím s Ním o tom. On dává pokoj každému, kdo je s Ním v důvěrném vztahu. Není to tak, že by strach nepřicházel. Ale ON je vždycky se mnou.
Píšeš, že vina Ti zavání strachem před následky...to mě ani ne, spíš SMUTKEM z toho, že jsem Ho zarmoutila. Jsem s Ním šťastná a mám Ho moc ráda a tak Ho nechci zarmucovat.

Světýlko, raději jsem dala celý text, abys neřekla, že je to vytržené z kontextu, ale nesouhlasím s tím, že by se člověk měl bát Boha jakýmkoliv způsobem. Už jen přirovnávání jej ke člověku je dogmatické a z tohoto důvodu se spousta lidí brání víře, protože si spojují víru a náboženství a proti tomu se budu vždycky tvrdě ohrazovat.
Při Tvém přirovnávání Boha k autoritě a nadřízenosti se mi ježí všechny chlupy na těle.   A už vůbec nechápu formulaci - dávat kvůli  někomu  ( kvůli Bohu ) věci do pořádku.

Largo napsal(a):

Ahoj 1jano ,
řekla bych, že Majkafu Salvův příspěvek zasáhl na nějakém citlivém místě, hodně se lekla, a v domnění, že je o člověka chudší, napsala své větičky... a taky je "oplakala". Mrkni na její smajlíky... kdo ví, jestli neukápla i nějaká skutečná slza.
   Víš, myslím, že poznání každého člověka je z velké části nesdělitelné. Slétáme se tu jako ptáci na jednu střechu... jsme sice doma v jednom prostoru, hlubině a výši, v deseti směrech... jedno, jak to nazveš, a je krása se dívat a cítit, když se vnitřní prostor jednoho každého prolíná s prostorem druhého či druhých. A přesto každý zůstává se svým nejvnitřnějším poznáním sám. Někdy je to tíha, jindy ohromná síla, klid a radost, a ještě jindy se to všechno prolne. A z toho všeho se rozdává... Takhle to vidím. Zdravím tě.

Largo, děkuji moc za Tvůj příspěvek, bylo to takové pro mne pohlazení po duši.
Omlouvám se za mnoho překlepů v mém předchozím příspěvku, ale neměla jsem čas, to po sobě kontrolovat. Jinak sleduji dále tohle téma a stále se utvrzuji v tom, že církev má za léta existence opravdu dobře vychované a  podchycené své ovečky. :-(  Je to pro mne až děsivé, jak jsme jako lidé snadno ovlivnitelní a lze s námi lidmi dobře manipulovat. Neříkám, že já mám ve všem vždy jasno, nechci odsuzovat paušálně, to ne a přesto občas do nějaké debaty člověk vstoupí a teprve po napsání svého příspěvku jsem si např. uvědomila, co nás vůbec vede  k tomu, abychom tady rozebírali to, jestli je správné jak rychle a jakým způsobem nám blízký člověk odešel...ze života...  ?       J.

Luet, já Ti děkuju, že se vyjadřuješ jasně.
Víš, já jsem Ho nazvala svým Pánem a to naprosto dobrovolně a jsem Mu zodpovědná a v té podřízenosti se Jemu je mi dobře, ale asi je to pocit, který Ti nemůžu nebo neumím předat. Mě to zkrátka svědčí, že přišel a je pro mě opravdové Světlo. A když je někde hodně Světla, tak vynikne i každý binec a pak se dobře uklízí...
Přirovnání ke člověku pro mě není problematické, když věřím, že On se člověkem stal a chodil po zemi a zažil lidské trápení - takže o našem životě něco ví, není neosobní pozorovatel, který nám říká, jak žít a sám nemá ponětí, co je život v těle. Říkal to, když to tělo "oblékl".
Víš, nemám ani církví tak špatné zkušenosti, i když o ní v první řadě rozhodně nejde. Ale tam, kde jsem, se dějí dobré věci, za které jsem vděčná a týká se to i peněz, o kterých se tu v souvislosti s církví mluví často. Z dobrovolně dávaných desátků si platíme pastora, pronájem prostor, práce pro děti v dětských domovech, jejich prázdniny a akce s námi, podpora týmů pracující mezi závislými mladými  lidmi, péče o staré a nemocné, společné sborové dovolené těm, kdo by si je nemohli dovolit, podpora týmu sloužící dětem ulice, pomoc pro jiné národy....a navíc o každém vydání máme všichni přehled. Beru na vědomí, jak se tu na to ve většině díváte, ale dvacet let se přesvědčuji o tom, že to tak rozhodně všude není a jsem moc ráda.

Světýlko, z Tvým pojetím a cítěním Boha a náboženství se naprosto nemohu ztotožnit, mám asi ještě příliš v paměti moji babičku, která nás strašila tím, jak nás "Pánbíček" potrestá a já z toho měla takové ty dětské deprese, ale to je jedno.
Tobě ze srdce přeju spokojenost. 

lueta napsal(a):

Světýlko, z Tvým pojetím a cítěním Boha a náboženství se naprosto nemohu ztotožnit, mám asi ještě příliš v paměti moji babičku, která nás strašila tím, jak nás "Pánbíček" potrestá a já z toho měla takové ty dětské deprese, ale to je jedno.
Tobě ze srdce přeju spokojenost. 

To chápu, Luet. A děkuju. Já Tobě taky !

Lvice, a co je podle Tebe láska? Dokázala bys to formulovat?

Salvator napsal(a):

Majko,ty nečteš pozorně co píšu. Jestliže si takto vytváříš svůj obraz člověka nikoliv podle toho, co doopravdy vyjádří, ale na základě tvé domněnky o tom, co vlastně řekne, pak potěš pánbů lidi kolem tebe.

Napsal jsem , že tvoje babička je oběť své vlastní iluze, nikoliv tvé iluze! Moje matka byla podobnou obětí opět SVÉ VLASTNÍ ILUZE. Iluze toho, že vychovávat se má tak a tak, že dobrý člověk může být jenom tehdy, je-li dobrým křesťanem a tím je tehdy, když dělá to a nedělá to, a tak dále, bla, bla, bla...

Také není řečeno, že oběť iluze nemůže být dobrým člověkem - to ovšem může. Takže zcela zbytečně kolem sebe kopeš a hájíš svou hezkou milou dobrou babičku. Neříkám, že nebyla dobrým člověkem, stejně jako třebas moje matka. Také mi chtěla jenom dobře a podle toho se chovala.

Jenomže, chtěla mi dobře podle toho, co ona vnímala že bude pro mne dobré... a v tom byl problém, protože já jsem to vnímal jinak. Tobě by se líbilo, kdyby ti matka řídila život, kdyby ses musel ptát na každou blbost, zda ji smíš, nebo ne?
Jenom mi neříkej, že tvoje matka přece musí nejlépe vědět, co je pro tebe nejlepší...

Salve, to ty nečteš pozorně, co píšu. Jestliže si takto vytváříš svůj obraz člověka nikoliv podle toho, co doopravdy vyjádří, ale na základě tvé domněnky o tom, co vlastně řekne, pak potěš pánbů lidi kolem tebe.
Nepřečetl sis pozorně, co jsem napsala o své mamince, ty můj kulíšku kulíškatej ukecanej. Nesnaž se mi namluvit, že jsi snědl všechnu moudrost světa. Nesnědl, opravdu. Ani by se ti do bříška nevešla. Nemáš ani právo posuzovat tady podle jednotlivých příspěvků, kto to chápe výborně a u koho potěš pánbůh. Maximálně tak se můžeš s některým příspěvkem ztotožnit a s jiným ne. Nebo snad máš od boha zvláštní zmocnění? Jestli ano, mohla bych ho, prosím vidět? Moc by mě to zajímalo.
A jen proto, že má maminka se ke mně nechovala tak, jak já to vnímám, si ještě nemusím libovat v tom, že naštěstí včas zemřela. Salvi, Salvi, musíš se ještě hodně učit, hodně učit! Stejně jako já. Víš, naučit se pokoře, kterou jsi kdesi nahoře nenazval právě přívětivě, bývá občas k užitku. Člověk pak dokáže rozeznat věci, které nelze změnit a lze je jenom přijmout.

Upravil(a) majkafa (20. 6. 2007 18:15)

lvice napsal(a):

Bůh je láska. Mám se bát lásky? To je příšerné, co ta náboženství vymyslela za ptákoviny....

Buh je skutecne laska a lasky se nemusime bat. Buh nechce abychom se ho bali, ani kdyz hresime, ani kdyz proti nemu nejakym zpusobem vystupujeme a brojime. Buh nas nestrasi ani nezastrasuje a strach je pro neho neznamy pojem. Strach prinesl na svet dabel. Bozi laska osvobozuje od strachu, od svazanosti. Cirkev casto pouziva strach aby primela ovecky platit desatky a poslouchat .

Presto chapu jak to Svetylko mysli, Svetylko ma totiz na mysli vic bazen nez strach - uctu a respekt pred Bohem, kterou vnima kdyz ho procituje behem modlitby. Je tezke to popsat, rozhodne to neni strach jak normalne strach zname. Je to neco jineho a je to velmi prijemne :-).

majkafa napsal(a):

Luet, dík. Myslím, že tento kousek kdo se vzdal boje., už ho víc nezajímá, jestli je výš, nemá zájem se předvádět a dokazovat, že je něco extra., člověk, který je jako růžový květ nebo kapka rosy na lotosovém listu., kdo se stal součástí nekonečna., kdo roztál, splynul, sjednotil se s oceánem a je pouhou jeho vlnou., kdo nemá potuchy o "Já" už jsem od tebe jednou četla, jen jsem to nemohla najít, kde. Takhle se já cítím. Vzdala jsem se boje, už mě nezajímá, jestli jsem výš. Jestli jsem to vše ostatní? To nevím. Ale to, cos napsala na mne zázračně sedí. Snad už se konečně odpoutávám od svého manžela, kterého jsem milovala. Pouštím se. Dík.

To bylo pro Largo, viď?

majkafa napsal(a):

A jen proto, že má maminka se ke mně nechovala tak, jak já to vnímám, si ještě nemusím libovat v tom, že naštěstí včas zemřela. Salvi, Salvi, musíš se ještě hodně učit, hodně učit! Stejně jako já. Víš, naučit se pokoře, kterou jsi kdesi nahoře nenazval právě přívětivě, bývá občas k užitku. Člověk pak dokáže rozeznat věci, které nelze změnit a lze je jenom přijmout.

Teda, tys z toho udělala pěkně výživný guláš... Zejména ta pokora je tvou zaručeně silnou vlastností... inu, zřejmě jsi chodila na pravidelné lekce... kamže to vlastně...?