14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Dnes ráno jsem si sedla k počítači, protoe ná kocour mě od půl páté nenechal spát. Zapla jsem si mobil a pročítám dolé maily...kdy v tom mi volala má skoro 90-ti letá babička. Bylo půl esté ráno a zdálo se mi fakt divné, e mi volá tak brzy ráno. Nae babi prodělala v létě mozkovou mrtvici a nyní pomalu odchází na rakovinu slinivky....
V telefonu zlomený hlas babičky (po mrtvici patně mluví): "Leím na zemi, nemůu se hnout, prosím, pomo mi..."!!!
Bydlím hned vedle babičky v domě, ale nemám klíče od jejího bytu. Tak jsem běela k naim (deset minut běhu) pro klíče, vzala klíče, zala za babičkou. Myslela jsem, e upadla, a poranila se. Ale byla při vědomí. Jen hrozně slabá a u ani ten telefon nezvedla, jetě e pomoc zavolala včas, o pár minut později u nebyla schopna...(
Nikomu jinému se nedovolala (v noci máme vichni vypnuté zvonění u mobilů), jen mi, a to spíe náhodou.
Zavolali jsme sanitku, a čekala jsem u babičky, ne přijedou.
Babička podle veho prodělala dalí mozkovou mrtvici, jen v jiné části mozku. Minule to zasáhlo řečové centrum, nyní půlka těla ochrnutá...
Ne dojela sanitka, tak jsem si s babi povídala. Babička prosila Boha, aby u si ji vzal, aby mohla za dědou, byla straně neastná, e neumřela hned, a plakala, e teď jetě zůstane někomu na obtí...no, co mám povídat, fakt nejsem ze eleza a rozbrečela jsem se tam taky. Hladila jsem babičku, jako nikdy předtím a byla jsem zlá na sebe, e místo abych byla podporou, tak jsem se nechala unést. Babička MI(!) vysvětlovala, e nemám být smutná, e kadý musí umřít, a přiznám se, e jsem si přála, a u to má babi taky za sebou...
Byla tak hrozně neastná, jak tam leela na té zemi, taková silná enská (tírka) vdy plná síly, odhodlání, a vdy velmi uvzatá a nekompromisní...najednou tam leela, taková malinká, bezmocná babička, a přála si umřít a já jsem tam byla s ní, a straně jsem ji chápala, a snad jsem jí fakt přála, a umře...
Babička nezemřela, leí v nemocnici. Nevíme, co bude dál, zda se o sebe postará, nebo bude muset mít větí péči (doted jsme jí denně navtěvovali, nakupovali, uklízeli, teď u ale potřebuje Pampersky...). A já vlastně nevím, jestli je to dobře, e je jetě tady. Jako člověk pozemský bych si přála, aby nás nikdo neopustil, nezemřel. Ale babičce bych opravdu skoro přála, aby zemřela, protoe i ona cítí, e pak to prostě bude lepí. Těí se na svého dědu, kterého neviděla 16 let (co umřel) a dokonce spávala na jeho části manelské postele, e prý slyela, e si jí tak rychleji vezme k sobě. Brečím doma od chvíle kdy babi odvezli. Je to babička, má úctyhodný věk, jetě jí to myslí, a o to je to horí, jak se cítí bezmocná. Opravdu si přeji, aby u byl jejímu trápení konec. Snad mě za to neodsoudíte...
Toto je přirozené umírání, je to letitá babička, co si své odila. Vychovala tři syny, pochovala manela, syna i vnuka.
Byla bych ráda, kdybyste se se mnou podělili o záitky se svými blízkými, kterým jste byli při konci nablízku. Co říkat lidem, kteří odcházejí, a chtějí odejít, ale nějak nemohou? Nechce se mi lhát: "to bude dobrý"...atd.
Jak jim být nápomocen?
Děkuji, e jste si přečetli mou emotivní výpověď, potřebovala jsem to dostat ze sebe.
Zajímá mě, jak to proívají ostatní.
Díky
Není tady
ahojky Damilo,
jsi statečná holka! Musí to být pro tebe a babičku těký! Je to silná ena, která pochopila o co jde a nechce tě vidět uplakanou a tak ti vysvětluje, e to co si přeje, by bylo jejím dobrem.
Je moc dobře, e jsi byla s ní! e tě kocourek probudil, abys mohla pomoci! Není nic patného přát si odchod pro člověka, který u spí ivoří. Je to milost odejít a nebýt nikomu na obtí. Docela to chápu. Napadá mě modlitba za babičku, s přáním veho dobrého, k jejímu prospěchu... Jsou ale věci, které neovlivníme a musíme nechat čas plynout a příjde ten okamik.
Je těké s takovým člověkem hovořit, být mu oporou. Ale jsi u jenom tím, e jsi s ní, e spolu hovoříte o čemkoli...o běných věcech, ale i o dědovi, bude-li chtít a třeba i o tom, e se za ní můe také modlit, e ji přeje, aby netrpěla, aby byla zase astná, ale e ten okamik musíte nechat na vyí moci.
Je to o naí bezmoci...
Přeji vám oběma hodně síly tomu čelit
Bude-li chtít zase napi, nezůstávej s tím sama
pro tebe
Není tady
Ra, děkuji za hezká slova.
Dnes byla sestra v nemocnici za babičkou, babi vede řeči o tom, a se za ni modlíme, a brzy umře, tak tu vichni bulíme, a nevíme, jak smrt přivolat...
Nevíte, jak se přivolává smrt? Babička u si sama nedojde na záchod, umýt se, je leák, téměř nejí, za chvíli začnou bolesti z rakoviny slinivky, o které neví...snad ji uvedou do um. spánku, a zemře v pokoji, ale
JAK DLOUHO JETĚ TO MŮE TRVAT?!!!!
Je to hrozné, na jednu stranu pud sebezáchovy-člověk NECHCE zemřít, tělo se brání. Na druhou stranu člověk, jako due , chápe, e je čas, a těí se...
Babička se těí, Boe, jak bych jí to přála, a i u toho přání pláču, umírání je hrozné, proč jen to musí být??? (
Jsem člověk, co věří, e po smrti není konec, ale kadé loučení je těké. U babičky vnímám, jak moc chce jít, nechceme ji dret, těím se, e bude brzy "v Bardu", přeji jí to. A přesto smrt nepřichází. Má svoje zákony. Bere si někdy děti a staré nemocné tu nechává, ikdy by u chtěli... Snad někdy pochopíme její zákony...
Nevěřím v Křesanského Boha, ale věřím, e ivot pokračuje i po tělesné smrti. Dnes jsem jí byla blí, ne kdykoliv předtím, a myslím, e ne naposledy. (
Prosím, prosím, aby babičce ulevil, a vzal si ji.
Není tady
Milá Damilo,
cítím, jak máte babičku rádi. Podle toho co píe to vypadá, e babička se asi dlouho nebude trápit...rakovina slinivky, bolesti, pokročilý věk, téměř nejí...
Co vám říkají doktoři?
Je dobře, e rozumíte a nechcete ji tady dret. Také věřím a vím, e smrtí nae putování nekončí. Babička asi taky, viď?
Snad i zkuenost umírání nás mění, moná proto. Učíme se být pokorní, trpěliví, učíme se chápat, e existují zákony, které musíme jenom respektovat. Celý ivot je v podstatě jakýsi "záitkový kurz".
Babička, určitě ale nechce, abyste se trápili, ale kde brát, e?
Rozlote síly
Drím palce
Není tady
Ra napsal(a):
Milá Damilo,
cítím, jak máte babičku rádi. Podle toho co píe to vypadá, e babička se asi dlouho nebude trápit...rakovina slinivky, bolesti, pokročilý věk, téměř nejí...
Co vám říkají doktoři?
Je dobře, e rozumíte a nechcete ji tady dret. Také věřím a vím, e smrtí nae putování nekončí. Babička asi taky, viď?
Snad i zkuenost umírání nás mění, moná proto. Učíme se být pokorní, trpěliví, učíme se chápat, e existují zákony, které musíme jenom respektovat. Celý ivot je v podstatě jakýsi "záitkový kurz".
Babička, určitě ale nechce, abyste se trápili, ale kde brát, e?
Rozlote síly
Drím palce
Jsi moc hodná, děkuji...
Není tady
Milá Damilo
připomělas mi situaci před lety, kdy můj táta leel v nemocnice s těkou mozkovou příhodou, jetě neměl 70. Bylo jasné e dobrý nebude, předpoklad, e pokud se podaří následné operace, tak bude leák, při jeho povaze - nepředstavitelné.
Chápu co cítí, ale přesto se modlit za něčí smrt mi přijde kontraproduktivní, při naich světských hodnotách, kdy lidský ivot je postaven úplně nejvý,při desateru jako morálním kodexu si tu mylenku ani nepřipoutím, ani v případě nepřítele, nato pak blízkého milovaného člověka.
Neboj, nechci ti kázat,vím jak je to těké....
Já jsem tehdy před lety, jdouce z nemocnice z návtěvy, la do kostela, do kterého moc nechodím a za tátu se modlila, ale moje prosba nezněla, a zemře, bylo to náhlé a měl jetě čas, a tu mylenku jsem si tehdy ani nepřipoutěla. Já jsem se modlila s prosbou a přáním, a se stane to, co bude pro něj nejlepí, a se naplní jeho osud, ale a nemusí trpět. Doufám, e jsem si nevymodlila jeho smrt, ale e se stalo to, co pro něj v danou situaci bylo nejlepí volbou. Zemřel do týdne ...
Není tady
Babička se u se vemi rozloučila, poprosila za odputění, bylo to smutné.
Ale co se nestalo, začala se zlepovat, a moná se dá jetě do kupy, aspoň na těch několik měsíců, co jí zbývá. Je stále plně při vědomí, ví, co se s ní děje, a není jí to příjemné, vdy byla schopna se o sebe postarat sama.
Ale asi tu má jetě být, tak se lepí.
:-)
Tak mám radost. Nemodlila jsem se za její smrt, ona ano, ale tak to má asi být. Sice jen oddálíme utrpení,, co člověk nadělá...jsem prostě ráda, e je tady. Moná je to sobecké...
Není tady
Moc Ti přeji, e se babička zlepila. Nemyslím, e jsi sobecká - Ty ji prostě má moc ráda a loučení bolí. Je to zvlátní,jak lidský ivot je nesený láskou a ta mu dává vysokou cenu i přes ztrátu monosti podávat výkony. Mám před očima svoji babičku,kdy byla tak činorodá a najednou jsem měsíc denně seděla u její postele a myla ji, krmila a doufala, e se jetě po té mrtvici dá dohromady,přestoe jí bylo 86 let.
Ví,já věřím v křesanského Boha a taky jsem několik let jako zdravotní sestra zaívala na Jipu,chirurgii,LDN smrt. Chci říct, e na lidech, kreří měli víru, jsem viděla smířenost i statečnost a někteří byli moc milí. A také jsem zaila lidi umírat zahořklé a nesmířené i s vlastní rodinou.
Pamatuji se na jednu babičku,za kterou nikdo moc nechodil a měla velké bolesti a silné srdce, take měla před sebou - podle odhadu lékařů -půl roku utrpení.Byla věřící a já jsem za ní prosila na odpolední slubě,aby si ji Pán Bůh vzal u domů - u chtěla odejít. Druhý den jsem přila na ranní a postel byla prázdná.Moc jsem jí to přála,i kdy mi ukáply slzičky...kdy jdou lidi odtud a těí se na Něho, je i v umírání naděje. Pro některé z těch lidí se On stal skutečným světlem v jejich posledních týdnech.
Upravil(a) světýlko (15. 5. 2007 23:03)
Není tady
Tak jsem zjistila, e přístup k pacientům je vude stejný.
Babička je v LDN a vypráví nám dalí hrůzy, co tam se spolupacientkama zaívají. To u není jen lhostejnost, to je jakási zvrácená snaha ublíit. Jak to, e v některých lidech (a enách!) se probudí sadistické sklony, jakmile cítí v rukou jakoukoliv moc? To musí na takových místech pracovat zrůdy těící se pohledem na nemohoucího člověka, a jetě chu mu přitíit?
Ani nebudu vechno rozepisovat, co tam babička zaívá. Bylo by to smutné čtení. Snad si ji strejda brzy vezme k sobě domů (má barák s volným bytem). Babička denně pláče.
Boe takové zbytečné ubliování.
Proč se to děje? Proč mají některé sestry touhu doslova ubliovat a dokonce vymýlet čím by ukodily co nejvíc?
Kde se to v nich bere?
Není tady
To je mi líto, znala jsem akorát tři vyjímky za těch sedm let. Dvě byly alkoholičky, které měly agresivní "opice" a jedna byla taková divná, izolovala se i od nás ostatních a dívala se jak Viktorka - fakt jsem se a tak moc nedivila, e si na ní lidé ztěovali, e je bije. Hrůza, vím. Já to nechápu, proč chodily na zdrávku...chápu, e jsou zlí - to je na světě lidí dost, vichni nejsme láska a světlo, jak na duchovním píe pár lidí - zní to pěkně, ale hold ...kdo je ve tmě, nosí v sobě temnotu, kdo ve světle, světlo...
U aby byla babička u strejdy!
Není tady
Damila napsal(a):
Byla tak hrozně neastná, jak tam leela na té zemi, taková silná enská (tírka) vdy plná síly, odhodlání, a vdy velmi uvzatá a nekompromisní...najednou tam leela, taková malinká, bezmocná babička, a přála si umřít a já jsem tam byla s ní, a straně jsem ji chápala, a snad jsem jí fakt přála, a umře...
Damilo,
právě, e byla vdy taková silná a odhodlaná... tito lidé jsou silně fixovaní na fyzickou existenci, protoe za celý ivot nedokázali rozvinout jednu ze základních inteligencí - schopnost transcendence. Be zní se nejde odpoutat od fyzického světa, který člověka drí a přitahuje.
Jestli má rakovinu slinivky - to je indikace ne úplně uspokojivého ivota - snad ve starím věku, záleí, kdy to dostala. Člověk nemusí umírat na nemoci, můe odejít v plném zdraví tehdy, kdy naplnil svůj ivotní úkol.
Podle toho, co vykládá, babička ji naplnila to, co měla, ledae... ledae sama cítí, e výchova tří dětí a to dalí, co dokázala, nebyl celý její ivotní úkol...
Spíe předpokládám, e má strach umřít, e je ve stadiu, kdy podvědomě smrt odmítá a bojí se jí...
Znám podobné případy, dokonce jeden velmi blízký... Můj táta je v podobném stavu a vím, jak se chová. Mohu říct, e mi je velmi trapně, kdy se dívám na člověka, který u dávno měl odejít, který splnil to, co měl, by ne úplně do posledního puntíku, ale splnil, ted,y kdy podobný člověk má v očích hrůzu ze smrti. Nemohu to pochopit, protoe vím, jak je ivot náročný a jednoho dne velmi rád odsud odejtu s dobrým pocitem, e jsem udělal, co jem měl udělat.
Tito lidé jsou v těkém průvihu: tělo jim nefunguje, ničemu nerozumí, mozek je zatemněný, svět se od jejich lepích let změnil natolik, e ho nechápou, prostě nemají důvod, aby tady nadále pobývali a recyklace je jediným přijatelným řeením.
Ledae... nejsou sami sebou, anebo mají nečisté svědomí, anebo... jim začaly vyvstávat do vědomí hrůzné obrazy moného pekelného scénáře, který na ně můe po smrti čekat, vystraeni k nepříčetnosti jejich panem farářem...
Není tady
Salvatore a co dělat s tím, kdy cítím, e kdybych mělaodejít z toho světa zítra vím, e bych odela vyrovnaná a smířená.....e by jsem u naplnila svůj úkol tady ?
moná někdo řekne, e je brzy je mi teprve 42 let a e je to sobectví vůči mým dcerám, ale cítím to tak.....vím, e se to stane a přijde můj čas, ale zajímalo by mě jestli je patné pro mou dui to cítit takto u dnes ?
Není tady
Salvatore,
rozumím, co tím chce říct. Babička je z gerenace vychované v silně náboenském duchu, pod tíhou strachu z Boha a jeho odplaty. Myslím, e za to nemohou.Byla taková doba.
e se někomu vlastně nechce zemřít, to mi přijde naprosto přirozené, je to jeden ze základních pudů. I kdyby připustila koloběh reinkarnace, tak se jí jistě nechce odejít. Babí rozumem chápe, e u "je hotovo", ale to tělo se stále brání, drí, je to hrozné. Je moc těké se odpoutat od těla, které Tě nosilo 90 let a, kdy vlastně neví co tě pak čeká.
Docela mě zarazilo, jak píe o otci, e je Ti TRAPNĚ při pohledu na něj, jak nechce umřít, kdy tu ve splnil. Trochu silné slovo. Hrůza ze smrti snad není něco, co bychom měli u druhých odsuzovat, nebo se jim vysmívat, ne?
Já vůbec netuím, jak se zachovám, a budu umírat, jestli se sobecky a materialisticky nebudu dret zuby nehty ivota, protoe se prostě budu bát. Kadý jsme v ivotě stačili udělat pěknou řádku kravin. A i já bych se pod spoustu svých činů raději znovu nepodepsala. U teď bych neodcházela s čistým títem. Dokonce si myslím, e spí ne bych teď napravovala, zasírám si svou karmu dál. Na konci čisté svědomí mít nebudu, a jistě se budu bát konfrontace sama se sebou, a k tomu dojde.
A u babí odejde kdykoliv, mrzí mě hlavně přístup některých sester-sadistek. Myslí, e se jí teď taky něco "vrací"? Jako očistec na zemi, a "ten nahoře" pak nemá tolik práce?
Není tady
Hana1 napsal(a):
Salvatore a co dělat s tím, kdy cítím, e kdybych mělaodejít z toho světa zítra vím, e bych odela vyrovnaná a smířená.....e by jsem u naplnila svůj úkol tady ?
moná někdo řekne, e je brzy je mi teprve 42 let a e je to sobectví vůči mým dcerám, ale cítím to tak.....vím, e se to stane a přijde můj čas, ale zajímalo by mě jestli je patné pro mou dui to cítit takto u dnes ?
Hano,
ve 42 letech jsi jetě svůj úkol nesplnila, jsi přesně v polovině ivota a pouze jsi splnila svou reprodukční povinnost. Porozhlédni se kolem sebe a zjisti, v čem můe být pro svět přínosem...
Myslím, e tvůj pocit je pouhá iluze. Zkus se postavit na střechu paneláku a představ si, e bys skočila a ukončila to. Okamitě pochopí, e jsi tady správně a nemá splněno.
Ve tvém věku je toho spousta, co jde dělat a jak být uitečná... ovem je třeba projevit zájem a najít si oblast činnosti, která bude v souladu s duevním plánem.
Není tady
Damila napsal(a):
Salvatore,
rozumím, co tím chce říct. Babička je z gerenace vychované v silně náboenském duchu, pod tíhou strachu z Boha a jeho odplaty. Myslím, e za to nemohou.Byla taková doba.
TO sice byla, ale bohuel, nikoho to neomlouvá. Karmické zákony jsou v tomto nekompromisní.
e se někomu vlastně nechce zemřít, to mi přijde naprosto přirozené, je to jeden ze základních pudů.
Pudů, tj. instinktu fyzického těla. Ovem člověk není toto fyzické tělo. Tvoje babička je v tomto obětí ideologie, v ní vyrůstala stejně jako můj táta.
I kdyby připustila koloběh reinkarnace, tak se jí jistě nechce odejít. Babí rozumem chápe, e u "je hotovo", ale to tělo se stále brání, drí, je to hrozné. Je moc těké se odpoutat od těla, které Tě nosilo 90 let a, kdy vlastně neví co tě pak čeká.
A k čemu chodila do kostela a k čemu věřila tomu, čemu věřila? K čemu byla celá ta aráda s náboenstvím, kdy jí to nezbavilo základního strachu ze smrti a nenaučilo základní pravdě, tj. e člověk není fyzické tělo? Křesané, jak mi to vysvětlíte, e existuje by jediná ovečka, mající strach ze smrti, přičem vae ideologie by měla tohle řeit, to říkáte sami.
Docela mě zarazilo, jak píe o otci, e je Ti TRAPNĚ při pohledu na něj, jak nechce umřít, kdy tu ve splnil. Trochu silné slovo. Hrůza ze smrti snad není něco, co bychom měli u druhých odsuzovat, nebo se jim vysmívat, ne?
Neřekl jsem nic z toho, co mi přisuzuje. Cítím se trapně, protoe to byl on, kdo mne celou dobu vyučoval o věčném ivotě po smrti, ne, dokonce říkal: "kdo věří... ji nyní má věčný ivot, ne a po smrti..." take, je mi trapně dívat se, jak se z oduevnělého člověka s důstojnou existencí stane vlivem ideologie naprostá ivotní troska. Je mi trapně a cítím se bezmocně, protoe mu nemohu pomoct i kdybych chtěl. On MNE nyní ádá o pomoc, ale já nemám způsob, jak bych mu pomohl. Pomoc neleí v dosahu jeho chápání a nae světy jsou naprosto rozdílné.
To jsem znal člověka, který sic materialista a nikdy nechodící do kostela, ve svých edesáti třech letech prostě večer usnul a ráno se neprobudil. Tie odeel, ani by ho tady cokoli drelo. Před takovými lidmi smekám s úctou.
Já vůbec netuím, jak se zachovám, a budu umírat, jestli se sobecky a materialisticky nebudu dret zuby nehty ivota, protoe se prostě budu bát. Kadý jsme v ivotě stačili udělat pěknou řádku kravin. A i já bych se pod spoustu svých činů raději znovu nepodepsala. U teď bych neodcházela s čistým títem. Dokonce si myslím, e spí ne bych teď napravovala, zasírám si svou karmu dál. Na konci čisté svědomí mít nebudu, a jistě se budu bát konfrontace sama se sebou, a k tomu dojde.
Tak to já sem taky udělal nějakou tu chybu, ale vdy jsem se snail ji nějak napravit a napravil jsem ji. Nemám pocit, e bych udělal nějaké závané ivotní chyby a doufám, e se to udrí do konce. A budu odcházet, půjdu rád a s dobrým pocitem "otřepu prach ze svých nohou". Ale mám jetě spoustu povinností a záměrů, zas tak brzy to nebude.
A u babí odejde kdykoliv, mrzí mě hlavně přístup některých sester-sadistek. Myslí, e se jí teď taky něco "vrací"? Jako očistec na zemi, a "ten nahoře" pak nemá tolik práce?
Je to jejich způsob, jak se vypořádat se stresem vyplývajícm ze setkání se smrtí. V jejím případě je to spíe určitou zabedněností, neochotě pochopit, jak to zde funguje. Neochotě přijmout pominutelnost pominutelného. Ve výsledkem dlouhodobého vstřebávání závadné ideologie a vnitřního konfliktu. Je to otázka vývojové úrovně. Není sama jediná...
Upravil(a) Salvator (17. 6. 2007 10:56)
Není tady
A k čemu chodila do kostela a k čemu věřila tomu, čemu věřila? K čemu byla celá ta aráda s náboenstvím, kdy jí to nezbavilo základního strachu ze smrti a nenaučilo základní pravdě, tj. e člověk není fyzické tělo? Křesané, jak mi to vysvětlíte, e existuje by jediná ovečka, mající strach ze smrti, přičem vae ideologie by měla toh
Jo jo, těko toto chtít po náboenství zaloeném na STRACHU.
Není tady
Damila napsal(a):
Jo jo, těko toto chtít po náboenství zaloeném na STRACHU.
No ale kadý má svobodnou vůli, aby věřil čemukoli... co lidi nevědí, je fakt, e za to také ponesou odpovědnost.
Náboenská a ideologická svoboda sebou nese právě tuto odpovědnost za vlastní rozliování čemu vůbec věříme a proč tomu věnujeme svou svobodnou vůli.
Máme svobodu věřit si čemu chceme, milí křesané, muslimové, scientisté, jehovisté, atd., ovem následně mnoho ivotů se musí zbavovat dopadů podobných ideologií a věř mi, není to příjemná věc... Kdo chce kam, pomozme mu tam...
Není tady
Ahoj Dami, tuím, e mi to nebude věřit, ale ten vztah s Pánem Bohem mě strachu zbavuje. Není to náboenství zejména o strachu - přestoe strach má někdy kadý člověk - ale o lidské vině a Boí záchraně a smíření. A je to hlavně o vztahu s Bohem a ten proívájí různí lidé různě, co je asi dané mírou vydanosti.
Já vím, e Ti je líto, e se babička smrti bojí a chápu to.
Není tady
savéla napsal(a):
Savélo, znal jsem v ivotě jednu jedinou Savélu, jsi to ty? Je tomu ji více jak dvacet let, ale neumím si představit, e jetě někdo ví o té přezdívce...
Pokud jsi to ty, pak určitě zná význam toho slova...
Není tady
Světýlko,
ráda Ti to uvěřím, pokud Tvá víra pro Tebe takto funguje, tak proč ne. Nicméně VINA mi strachem zavání. Vina je vlastně strach před důsledky naeho chování.
Nejsem křesan, a stejně mívám strach.
Ale docela mi vadí takové to kázání o tom, jak nás Bůh potrestá... Lidi by měli být dobří proto, e to tak chtějí, ne ze strachu z odplaty.
Vem si třeba termín BOHABOJNÝ ČLOVĚK. Bere se to jeko člověk, co koná dobro, a přitom přímo v tom slově je jasné, e nejde o dobrovolnou dobrotu, ale o strach být jiný, ne "dobrý".
Není tady
Salvatore,
Ty nikdy nemá strach? Nikdy?
Kdo miluje, musí znát i druhý protipól lásky, ne? Strach je sestrou lásky a chodí jí v patách. Alespoň tak to mám odzkouené já.
Jsi ve svých názorech nekopmpromisní, ale mám dojem, e má hodně pravdy. Jen já mám ve zvyku nahlíet na věci z více stran, a ono to pak tak jednoznačné není.
Je rozdíl, z jakých pohnůtek věci činíme. Velký rozdíl.
Nevědomost hříchu nečiní...to bychom museli přece mít za zlé i dětem, za to, co nechtěně udělají...
Není tady
Dami,
pokud se člověk má někoho bát, tak Boha - ale ne tím způsobem, e mě rozlápne jako červa při určitém počtu hříchů, ale spí jako osoby, ke které má úctu a respekt, která je mu nadřízená svoji láskyplnou a mocnou autoritou. Trochu ne úplně padnoucí přirovnání - kdy někam má přijít vysoká autorita, taky se kvůli ní z respektu dávají věci do pořádku a přitom se nedá říct, e by z ní nebo před ní měli vichni strach. I kdy Bůh je tak obrovský, e kdyby chtěl, tak strachy můeme i umřít. Nicméně On nás má rád.
Kdy se začínám něčeho bát, mluvím s Ním o tom. On dává pokoj kadému, kdo je s Ním v důvěrném vztahu. Není to tak, e by strach nepřicházel. Ale ON je vdycky se mnou.
Píe, e vina Ti zavání strachem před následky...to mě ani ne, spí SMUTKEM z toho, e jsem Ho zarmoutila. Jsem s Ním astná a mám Ho moc ráda a tak Ho nechci zarmucovat.
Upravil(a) světýlko (17. 6. 2007 12:05)
Není tady
Damila napsal(a):
Salvatore,
Ty nikdy nemá strach? Nikdy?
Kdo miluje, musí znát i druhý protipól lásky, ne? Strach je sestrou lásky a chodí jí v patách. Alespoň tak to mám odzkouené já.
Jsi ve svých názorech nekopmpromisní, ale mám dojem, e má hodně pravdy. Jen já mám ve zvyku nahlíet na věci z více stran, a ono to pak tak jednoznačné není.
Je rozdíl, z jakých pohnůtek věci činíme. Velký rozdíl.
Nevědomost hříchu nečiní...to bychom museli přece mít za zlé i dětem, za to, co nechtěně udělají...
Snaím se ho nemít... nejde to vdy úplně, to je jasné, ale vím dobře, e strach jsou vdy jenom velké oči a nic víc. Opravdová hrozba nikdy není tak velká jako strach z ní...
Jsem moná nekompromisní, ale to jenom proto, e odmítám lidem přikyvovat na jejich iluze. Moná to zná... kamarádka se ti stěuje a ty ví, kde je její problém. Ona to vak nevidí a stěováním z tebe tahá energii jedním z ovládacích dramat (lituj mne). Kdy na tuto hru přistoupí, zaháčkuje si tě a manipuluje tě do té doby, ne se tomu vzepře. To je model chování člověka, který nechce nic doopravdy řeit, jenom hledá výmluvy a snadné cesty, které ovem neexistují.
Současný svět je plný okouzlení a iluze. Světlo due, intuice, také přináí schopnost rozliit, co je iluze a co nikoli. Není moné tvrdit o sobě jake to nejsem pokročilý, kdy mám tendenci podléhat iluzi na různých úrovních své existence.
To o čem povídám je můj názor a moje zkuenost ale nikomu ji nevnucuji. Ovem současně říkám, e tento názor je podepřen mnohaletým osobním výzkumem v oblasti mezilidských vztahů.
Kdy někdo provede podobný výzkum a dojde k nějakým svým výsledkům, vezmu je ovem v potaz. Výsledky jakéhokoli výzkumu by vak měly přinést nějaké konstruktivní řeení, pokud vesmír má mít smysl. Není moné dret se nějakého nihilismu, jinak to můeme zabalit a rovnou spáchat sebevradu, jako to udělal jeden kluk čtoucí Nietscheho knihy.
Kdyby ses dobře dívala z více stran, pak bys uviděla to, co jsem uviděl já: lidé se strachem ze smrti ijí v těké iluzi. Není moné se bát ivota tam, kde jsme vymaněni z vlivu systému tohoto dravčího ivota. Pokud ten strach je, pak je to zkreslení, které bylo do člověka vtěpeno zvenčí.
Upravil(a) Salvator (17. 6. 2007 13:54)
Není tady
Světýlko,
a nebylo by lepí, kdybys to dobro dělala kvůli sobě, ne kvůli Němu? Myslí, e Tvůj Bůh chce, abys ho poslouchala aby On měl radost?
Není tady
Dami, o dobro jsem stála, co se pamatuji - záleelo mi na tom, snaila jsem se o něj kvůli dobru, jako takovému a jestli chce, můe si přečíst podrobnosti v 0.27 a vůbec na stránce 4 v tématu Lidi, je tady Jeí...tam uvidí, jak i kdy jsem se o něj poctivě snaila, dola jsem na hranici svých moností, protoe člověk se sice můe sluně chovat, ale to jetě neznamená lásku.
Teď dobro " nedělám" u ze vech sil. ON mě zasáhl tou svojí láskou, - tím, e mě přijal takovou, jaká jsem k Němu přila. A protoe dává svou lásku mně, mám jí víc, ne kdykoliv předtím.
Upravil(a) světýlko (18. 6. 2007 14:52)
Není tady