Oznámení

29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu

6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog

#1 12. 5. 2007 10:58

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Stáří a umírání

Dnes ráno jsem si sedla k počítači, protože náš kocour mě od půl páté nenechal spát. Zapla jsem si mobil a pročítám došlé maily...když v tom mi volala má skoro 90-ti letá babička. Bylo půl šesté ráno a zdálo se mi fakt divné, že mi volá tak brzy ráno. Naše babi prodělala v létě mozkovou mrtvici a nyní pomalu odchází na rakovinu slinivky....
V telefonu zlomený hlas babičky (po mrtvici špatně mluví): "Ležím na zemi, nemůžu se hnout, prosím, pomož mi..."!!!

Bydlím hned vedle babičky v domě, ale nemám klíče od jejího bytu. Tak jsem běžela k našim (deset minut běhu) pro klíče, vzala klíče, zašla za babičkou. Myslela jsem, že upadla, a poranila se. Ale byla při vědomí. Jen hrozně slabá a už ani ten telefon nezvedla, ještě že pomoc zavolala včas, o pár minut později už nebyla schopna...yikes(
Nikomu jinému se nedovolala (v noci máme všichni vypnuté zvonění u mobilů), jen mi, a to spíše náhodou.
Zavolali jsme sanitku, a čekala jsem u babičky, než přijedou.
Babička podle všeho prodělala další mozkovou mrtvici, jen v jiné části mozku. Minule to zasáhlo řečové centrum, nyní půlka těla ochrnutá...sad
Než dojela sanitka, tak jsem si s babi povídala. Babička prosila Boha, aby už si ji vzal, aby mohla za dědou,  byla strašně nešťastná, že neumřela hned,  a plakala, že teď ještě zůstane někomu na obtíž...no, co mám povídat, fakt nejsem ze železa a rozbrečela jsem se tam taky. Hladila jsem babičku, jako nikdy předtím a byla jsem zlá na sebe, že místo abych byla podporou, tak jsem se nechala unést. Babička MI(!) vysvětlovala, že nemám být smutná, že každý musí umřít, a přiznám se, že jsem si přála, ať už to má babi taky za sebou...
Byla tak hrozně nešťastná, jak tam ležela na té zemi, taková silná  ženská (Štírka) vždy plná síly, odhodlání, a vždy velmi uvzatá a nekompromisní...najednou tam ležela, taková malinká, bezmocná babička, a přála si umřít a já jsem tam byla s ní, a strašně jsem ji chápala, a snad jsem jí fakt přála, ať umře...sad

Babička nezemřela, leží v nemocnici. Nevíme, co bude dál, zda se o sebe postará, nebo bude muset mít větší péči (doted jsme jí denně navštěvovali, nakupovali, uklízeli, teď už ale potřebuje Pampersky...). A já vlastně nevím, jestli je to dobře, že je ještě tady. Jako člověk pozemský bych si přála, aby nás nikdo neopustil, nezemřel. Ale babičce bych opravdu skoro přála, aby zemřela, protože i ona cítí, že pak to prostě bude lepší. Těší se na svého dědu, kterého neviděla 16 let (co umřel) a dokonce spávala na jeho části manželské postele, že prý slyšela, že si jí tak rychleji vezme k sobě. Brečím doma od chvíle kdy babi odvezli. Je to babička, má úctyhodný věk, ještě jí to myslí, a o to je to horší, jak se cítí bezmocná. Opravdu si přeji, aby už byl jejímu trápení konec. Snad mě za to neodsoudíte...

Toto je přirozené umírání, je to letitá babička, co si své odžila. Vychovala tři syny, pochovala manžela, syna i vnuka.
Byla bych ráda, kdybyste se se mnou podělili o zážitky se svými blízkými, kterým jste byli při konci nablízku. Co říkat lidem, kteří odcházejí, a chtějí odejít, ale nějak nemohou? Nechce se mi lhát: "to bude dobrý"...atd.
Jak jim být nápomocen?

Děkuji, že jste si přečetli mou emotivní výpověď, potřebovala jsem to dostat ze sebe.
Zajímá mě, jak to prožívají ostatní.
Díky

Není tady

 

#2 12. 5. 2007 12:12

Ra
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 18. 5. 2006
Příspěvky: 952

Re: Stáří a umírání

ahojky Damilo,
jsi statečná holka! Musí to být pro tebe a babičku těžký! Je to silná žena, která pochopila o co jde a nechce tě vidět uplakanou a tak ti vysvětluje, že to co si přeje, by bylo jejím dobrem.
Je moc dobře, že jsi byla s ní! Že tě kocourek probudil, abys mohla pomoci! Není nic špatného přát si odchod pro člověka, který už  spíš živoří. Je to milost odejít a nebýt nikomu na obtíž. Docela to chápu. Napadá mě modlitba za babičku, s přáním všeho dobrého, k jejímu prospěchu... Jsou ale věci, které neovlivníme a musíme nechat čas plynout až příjde ten okamžik.
Je těžké s takovým člověkem hovořit, být mu oporou. Ale jsi už jenom tím, že jsi s ní, že spolu hovoříte o čemkoli...o běžných věcech, ale i o dědovi, bude-li chtít a třeba i o tom, že se za ní můžeš také modlit, že ji přeješ, aby netrpěla, aby byla zase šťastná, ale že ten okamžik musíte nechat na vyšší moci.

Je to o naší bezmoci...

Přeji vám oběma hodně síly tomu čelit pussa

Budeš-li chtít zase napiš, nezůstávej s tím sama par

pro tebe hjarta

Není tady

 

#3 12. 5. 2007 16:50

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Ra, děkuji za hezká slova.
Dnes byla sestra v nemocnici za babičkou, babi vede řeči o tom, ať se za ni modlíme, ať brzy umře, tak tu všichni bulíme, a nevíme, jak smrt přivolat...
Nevíte, jak se přivolává smrt?  Babička už si sama nedojde na záchod, umýt se, je ležák, téměř nejí, za chvíli začnou bolesti z rakoviny slinivky, o které neví...snad ji uvedou do um. spánku, a zemře v pokoji, ale
JAK DLOUHO JEŠTĚ TO MŮŽE TRVAT?!!!!
Je to hrozné,  na jednu stranu pud sebezáchovy-člověk NECHCE zemřít, tělo se brání. Na druhou stranu člověk, jako duše , chápe, že je čas, a těší se...
Babička se těší, Bože, jak bych jí to přála, a i u toho přání pláču, umírání je hrozné, proč jen to musí být??? yikes(

Jsem člověk, co věří, že po smrti není konec, ale každé loučení je těžké. U babičky vnímám, jak moc chce jít, nechceme ji držet, těším se, že bude brzy "v Bardu", přeji jí to. A přesto smrt nepřichází. Má svoje zákony. Bere si někdy děti a staré nemocné tu nechává, ikdyž by už chtěli... Snad někdy pochopíme její zákony...

Nevěřím v Křesťanského Boha, ale věřím, že život pokračuje i po tělesné smrti. Dnes jsem jí byla blíž, než kdykoliv předtím, a myslím, že ne naposledy. yikes(
Prosím, prosím, aby babičce ulevil, a vzal si ji.

Není tady

 

#4 12. 5. 2007 17:17

Ra
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 18. 5. 2006
Příspěvky: 952

Re: Stáří a umírání

Milá Damilo,
cítím, jak máte babičku rádi. Podle toho co píšeš to vypadá, že babička se asi dlouho nebude trápit...rakovina slinivky, bolesti, pokročilý věk, téměř nejí...

Co vám říkají doktoři?

Je dobře, že rozumíte a nechcete ji tady držet. Také věřím a vím, že smrtí naše putování nekončí. Babička asi taky, viď?

Snad i zkušenost umírání nás mění, možná proto. Učíme se být pokorní, trpěliví, učíme se chápat, že existují zákony, které musíme jenom respektovat. Celý život je v podstatě jakýsi "zážitkový kurz".

Babička, určitě ale nechce, abyste se trápili, ale kde brát, že?

Rozložte síly pussa

Držím palce

hjarta hjarta

Není tady

 

#5 12. 5. 2007 22:45

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Ra napsal(a):

Milá Damilo,
cítím, jak máte babičku rádi. Podle toho co píšeš to vypadá, že babička se asi dlouho nebude trápit...rakovina slinivky, bolesti, pokročilý věk, téměř nejí...

Co vám říkají doktoři?

Je dobře, že rozumíte a nechcete ji tady držet. Také věřím a vím, že smrtí naše putování nekončí. Babička asi taky, viď?

Snad i zkušenost umírání nás mění, možná proto. Učíme se být pokorní, trpěliví, učíme se chápat, že existují zákony, které musíme jenom respektovat. Celý život je v podstatě jakýsi "zážitkový kurz".

Babička, určitě ale nechce, abyste se trápili, ale kde brát, že?

Rozložte síly pussa

Držím palce

hjarta hjarta

Jsi moc hodná, děkuji...

Není tady

 

#6 12. 5. 2007 23:58

savéla
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 13. 3. 2007
Příspěvky: 651

Re: Stáří a umírání

Milá Damilo
připomělas mi situaci před lety, když můj táta ležel v nemocnice s těžkou mozkovou příhodou, ještě neměl 70. Bylo jasné že dobrý nebude, předpoklad, že pokud se podaří následné operace, tak bude ležák, při jeho povaze - nepředstavitelné.
Chápu co cítíš, ale přesto se modlit za něčí smrt mi přijde kontraproduktivní, při našich světských hodnotách, kdy lidský život je postaven úplně nejvýš,při desateru jako morálním kodexu si tu myšlenku ani nepřipouštím, ani v případě nepřítele, natož pak blízkého milovaného člověka.
Neboj, nechci ti kázat,vím jak je to těžké....
Já jsem tehdy před lety, jdouce z nemocnice z návštěvy, šla do kostela, do kterého moc nechodím a za tátu se modlila, ale moje prosba nezněla, ať zemře, bylo to náhlé a měl ještě čas, a tu myšlenku jsem si tehdy ani nepřipouštěla. Já jsem se modlila s prosbou a přáním, ať se stane to, co bude pro něj nejlepší, ať se naplní jeho osud, ale ať nemusí trpět. Doufám, že jsem si nevymodlila jeho smrt, ale že se stalo to, co pro něj v danou situaci bylo nejlepší volbou. Zemřel do týdne ...

Není tady

 

#7 14. 5. 2007 11:10

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Babička se už se všemi rozloučila, poprosila za odpuštění, bylo to smutné.
Ale co se nestalo, začala se zlepšovat, a možná se dá ještě do kupy, aspoň na těch několik měsíců, co jí zbývá. Je stále plně při vědomí, ví, co se s ní děje, a není jí to příjemné, vždy byla schopna se o sebe postarat sama.
Ale asi tu má ještě být, tak se lepší.
:-)
Tak mám radost. Nemodlila jsem se za její smrt, ona ano, ale tak to má asi být. Sice jen oddálíme utrpení,, co člověk nadělá...jsem prostě ráda, že je tady. Možná je to sobecké...

Není tady

 

#8 15. 5. 2007 17:42

světýlko
♥♥♥♥---
Registrovaný: 25. 2. 2007
Příspěvky: 455

Re: Stáří a umírání

Moc Ti přeji, že se babička zlepšila. Nemyslím, že jsi sobecká - Ty ji prostě máš moc ráda a loučení bolí. Je to zvláštní,jak lidský život je nesený láskou a ta mu dává vysokou cenu i přes ztrátu možnosti podávat výkony. Mám před očima svoji babičku,když byla tak činorodá a najednou jsem měsíc denně seděla u její postele a myla ji, krmila a doufala, že se ještě po té mrtvici dá dohromady,přestože jí bylo 86 let.
Víš,já věřím v křesťanského Boha a taky jsem několik let jako zdravotní sestra zažívala na Jipu,chirurgii,LDN smrt. Chci říct, že na lidech, kreří měli víru, jsem viděla smířenost i statečnost a někteří byli moc milí. A také jsem zažila lidi umírat zahořklé a nesmířené i s vlastní rodinou.
Pamatuji se na jednu babičku,za kterou nikdo moc nechodil a měla velké bolesti a silné srdce, takže měla před sebou - podle odhadu lékařů -půl roku utrpení.Byla věřící a já jsem za ní prosila na odpolední službě,aby si ji Pán Bůh vzal už domů - už chtěla odejít. Druhý den jsem přišla na ranní a postel byla prázdná.Moc jsem jí to přála,i když mi ukáply slzičky...když jdou lidi odtud a těší se na Něho, je i v umírání naděje.  Pro některé z těch lidí se On stal skutečným světlem v jejich posledních týdnech.

Upravil(a) světýlko (15. 5. 2007 23:03)

Není tady

 

#9 16. 6. 2007 20:15

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Tak jsem zjistila, že přístup k pacientům je všude stejný.
Babička je v LDN a vypráví nám další hrůzy, co tam se spolupacientkama zažívají. To už není jen lhostejnost, to je jakási zvrácená snaha ublížit. Jak to, že v některých lidech (a ženách!) se probudí sadistické sklony, jakmile cítí v rukou jakoukoliv moc? To musí na takových místech pracovat zrůdy těšící se pohledem na nemohoucího člověka, a ještě chuť mu přitížit?
Ani nebudu všechno rozepisovat, co tam babička zažívá. Bylo by to smutné čtení. Snad si ji strejda brzy vezme k sobě domů (má barák s volným bytem). Babička denně pláče.
Bože takové zbytečné ubližování.
Proč se to děje? Proč mají některé sestry touhu doslova ubližovat a dokonce vymýšlet čím by uškodily co nejvíc?
Kde se to v nich bere?sad

Není tady

 

#10 16. 6. 2007 21:20

světýlko
♥♥♥♥---
Registrovaný: 25. 2. 2007
Příspěvky: 455

Re: Stáří a umírání

To je mi líto, znala jsem akorát tři vyjímky za těch sedm let. Dvě byly alkoholičky, které měly agresivní "opice" a jedna byla taková divná, izolovala se i od nás ostatních a dívala se jak Viktorka - fakt jsem se až tak moc nedivila, že si na ní lidé ztěžovali, že je bije.  Hrůza, vím. Já to nechápu, proč chodily na zdrávku...chápu, že jsou zlí - to je na světě lidí dost, všichni nejsme láska a světlo, jak na duchovním píše pár lidí - zní to pěkně, ale hold ...kdo je ve tmě, nosí v sobě temnotu, kdo ve světle, světlo...
Už aby byla babička u strejdy!

Není tady

 

#11 16. 6. 2007 22:52

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

Damila napsal(a):

Byla tak hrozně nešťastná, jak tam ležela na té zemi, taková silná  ženská (Štírka) vždy plná síly, odhodlání, a vždy velmi uvzatá a nekompromisní...najednou tam ležela, taková malinká, bezmocná babička, a přála si umřít a já jsem tam byla s ní, a strašně jsem ji chápala, a snad jsem jí fakt přála, ať umře...sad

Damilo,
právě, že byla vždy taková silná a odhodlaná... tito lidé jsou silně fixovaní na fyzickou existenci, protože za celý život nedokázali rozvinout jednu ze základních inteligencí - schopnost transcendence. Be zní se nejde odpoutat od fyzického světa, který člověka drží a přitahuje.
Jestli má rakovinu slinivky - to je indikace ne úplně uspokojivého života - snad ve starším věku, záleží, kdy to dostala. Člověk nemusí umírat na nemoci, může odejít v plném zdraví tehdy, kdy naplnil svůj životní úkol.

Podle toho, co vykládáš, babička již naplnila to, co měla, ledaže... ledaže sama cítí, že výchova tří dětí a to další, co dokázala, nebyl celý její životní úkol...
Spíše předpokládám, že má strach umřít, že je ve stadiu, kdy podvědomě smrt odmítá a bojí se jí...
Znám podobné případy, dokonce jeden velmi blízký... Můj táta je v podobném stavu a vím, jak se chová. Mohu říct, že mi je velmi trapně, když se dívám na člověka, který už dávno měl odejít, který splnil to, co měl, byť ne úplně do posledního puntíku, ale splnil, ted,y když podobný člověk má v očích hrůzu ze smrti. Nemohu to pochopit, protože vím, jak je život náročný a jednoho dne velmi rád odsud odejtu s dobrým pocitem, že jsem udělal, co jem měl udělat.
Tito lidé jsou v těžkém průšvihu: tělo jim nefunguje, ničemu nerozumí, mozek je zatemněný, svět se od jejich lepších let změnil natolik, že ho nechápou, prostě nemají důvod, aby tady nadále pobývali a recyklace je jediným přijatelným řešením.
Ledaže... nejsou sami sebou, anebo mají nečisté svědomí, anebo... jim začaly vyvstávat do vědomí hrůzné obrazy možného pekelného scénáře, který na ně může po smrti čekat, vystrašeni k nepříčetnosti jejich panem farářem...


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#12 16. 6. 2007 23:16

Hana1
♥♥♥----
Registrovaný: 29. 1. 2006
Příspěvky: 227

Re: Stáří a umírání

Salvatore a co dělat s tím, když cítím, že kdybych mělaodejít z toho světa zítra vím, že bych odešla vyrovnaná a smířená.....že by jsem už naplnila svůj úkol tady ?
možná někdo řekne, že je brzy je mi teprve 42 let a že je to  sobectví vůči mým dcerám, ale cítím to tak.....vím, že se to stane až přijde můj čas, ale zajímalo by mě jestli je špatné pro mou duši to cítit takto už dnes ?

Není tady

 

#13 17. 6. 2007 6:02

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Salvatore,
rozumím, co tím chceš říct. Babička je z gerenace vychované v silně náboženském duchu, pod tíhou strachu z Boha a jeho odplaty. Myslím, že za to nemohou.Byla taková doba.
Že se někomu vlastně nechce zemřít, to mi přijde naprosto přirozené, je to jeden ze základních pudů. I kdyby připustila koloběh reinkarnace, tak se jí jistě nechce odejít. Babí rozumem chápe, že už "je hotovo", ale to tělo se stále brání, drží, je to hrozné. Je moc těžké se odpoutat od těla, které Tě nosilo 90 let a, když vlastně nevíš co tě pak čeká.

Docela mě zarazilo, jak píšeš o otci, že je Ti TRAPNĚ při pohledu na něj, jak nechce umřít, když tu vše splnil. Trochu silné slovo.mad Hrůza ze smrti snad není něco, co bychom měli u druhých odsuzovat, nebo se jim vysmívat, ne?
Já vůbec netuším, jak se zachovám, až budu umírat, jestli se sobecky a materialisticky nebudu držet zuby nehty života, protože se prostě budu bát. Každý jsme v životě stačili udělat pěknou řádku kravin. A i já bych se pod spoustu svých činů raději znovu nepodepsala. Už teď bych neodcházela s čistým štítem. Dokonce si myslím, že spíš než bych teď napravovala, zasírám si svou karmu dál. Na konci čisté svědomí mít nebudu, a jistě se budu bát konfrontace sama se sebou, až k tomu dojde.sad

Ať už babí odejde kdykoliv, mrzí mě hlavně přístup některých sester-sadistek. Myslíš, že se jí teď taky něco "vrací"? Jako očistec na zemi, ať "ten nahoře" pak nemá tolik práce?hmm

Není tady

 

#14 17. 6. 2007 8:31

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

Hana1 napsal(a):

Salvatore a co dělat s tím, když cítím, že kdybych mělaodejít z toho světa zítra vím, že bych odešla vyrovnaná a smířená.....že by jsem už naplnila svůj úkol tady ?
možná někdo řekne, že je brzy je mi teprve 42 let a že je to  sobectví vůči mým dcerám, ale cítím to tak.....vím, že se to stane až přijde můj čas, ale zajímalo by mě jestli je špatné pro mou duši to cítit takto už dnes ?

Hano,
ve 42 letech jsi ještě svůj úkol nesplnila, jsi přesně v polovině života a pouze jsi splnila svou reprodukční povinnost. Porozhlédni se kolem sebe a zjisti, v čem můžeš být pro svět přínosem...

Myslím, že tvůj pocit je pouhá iluze. Zkus se postavit na střechu paneláku a představ si, že bys skočila a ukončila to. Okamžitě pochopíš, že jsi tady správně a nemáš splněno.
Ve tvém věku je toho spousta, co jde dělat a jak být užitečná... ovšem je třeba projevit zájem a najít si oblast činnosti, která bude v souladu s duševním plánem.


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#15 17. 6. 2007 8:37

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

Damila napsal(a):

Salvatore,
rozumím, co tím chceš říct. Babička je z gerenace vychované v silně náboženském duchu, pod tíhou strachu z Boha a jeho odplaty. Myslím, že za to nemohou.Byla taková doba.

TO sice byla, ale bohužel, nikoho to neomlouvá. Karmické zákony jsou v tomto nekompromisní.

Že se někomu vlastně nechce zemřít, to mi přijde naprosto přirozené, je to jeden ze základních pudů.

Pudů, tj. instinktu fyzického těla. Ovšem člověk není toto fyzické tělo. Tvoje babička je v tomto obětí ideologie, v níž vyrůstala stejně jako můj táta.

I kdyby připustila koloběh reinkarnace, tak se jí jistě nechce odejít. Babí rozumem chápe, že už "je hotovo", ale to tělo se stále brání, drží, je to hrozné. Je moc těžké se odpoutat od těla, které Tě nosilo 90 let a, když vlastně nevíš co tě pak čeká.

A k čemu chodila do kostela a k čemu věřila tomu, čemu věřila? K čemu byla celá ta šaráda s náboženstvím, když jí to nezbavilo základního strachu ze smrti a nenaučilo základní pravdě, tj. že člověk není fyzické tělo? Křesťané, jak mi to vysvětlíte, že existuje byť jediná ovečka, mající strach ze smrti, přičemž vaše ideologie by měla tohle řešit, to říkáte sami.

Docela mě zarazilo, jak píšeš o otci, že je Ti TRAPNĚ při pohledu na něj, jak nechce umřít, když tu vše splnil. Trochu silné slovo.mad Hrůza ze smrti snad není něco, co bychom měli u druhých odsuzovat, nebo se jim vysmívat, ne?

Neřekl jsem nic z toho, co mi přisuzuješ. Cítím se trapně, protože to byl on, kdo mne celou dobu vyučoval o věčném životě po smrti, ne, dokonce říkal: "kdo věří... již nyní má věčný život, ne až po smrti..." takže, je mi trapně dívat se, jak se z oduševnělého člověka s důstojnou existencí stane vlivem ideologie naprostá životní troska. Je mi trapně a cítím se bezmocně, protože mu nemohu pomoct i kdybych chtěl. On MNE nyní žádá o pomoc, ale já nemám způsob, jak bych mu pomohl. Pomoc neleží v dosahu jeho chápání a naše světy jsou naprosto rozdílné.
To jsem znal člověka, který sic materialista a nikdy nechodící do kostela, ve svých šedesáti třech letech prostě večer usnul a ráno se neprobudil. Tiše odešel, aniž by ho tady cokoli drželo. Před takovými lidmi smekám s úctou.


Já vůbec netuším, jak se zachovám, až budu umírat, jestli se sobecky a materialisticky nebudu držet zuby nehty života, protože se prostě budu bát. Každý jsme v životě stačili udělat pěknou řádku kravin. A i já bych se pod spoustu svých činů raději znovu nepodepsala. Už teď bych neodcházela s čistým štítem. Dokonce si myslím, že spíš než bych teď napravovala, zasírám si svou karmu dál. Na konci čisté svědomí mít nebudu, a jistě se budu bát konfrontace sama se sebou, až k tomu dojde.sad

Tak to já sem taky udělal nějakou tu chybu, ale vždy jsem se snažil ji nějak napravit a napravil jsem ji. Nemám pocit, že bych udělal nějaké závažné životní chyby a doufám, že se to udrží do konce. Až budu odcházet, půjdu rád a s dobrým pocitem "otřepu prach ze svých nohou". Ale mám ještě spoustu povinností a záměrů, zas tak brzy to nebude.

Ať už babí odejde kdykoliv, mrzí mě hlavně přístup některých sester-sadistek. Myslíš, že se jí teď taky něco "vrací"? Jako očistec na zemi, ať "ten nahoře" pak nemá tolik práce?hmm

Je to jejich způsob, jak se vypořádat se stresem vyplývajícm ze setkání se smrtí. V jejím případě je to spíše určitou zabedněností, neochotě pochopit, jak to zde funguje. Neochotě přijmout pominutelnost pominutelného. Vše výsledkem dlouhodobého vstřebávání závadné ideologie a vnitřního konfliktu. Je to otázka vývojové úrovně. Není sama jediná...

Upravil(a) Salvator (17. 6. 2007 10:56)


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#16 17. 6. 2007 8:55

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

A k čemu chodila do kostela a k čemu věřila tomu, čemu věřila? K čemu byla celá ta šaráda s náboženstvím, když jí to nezbavilo základního strachu ze smrti a nenaučilo základní pravdě, tj. že člověk není fyzické tělo? Křesťané, jak mi to vysvětlíte, že existuje byť jediná ovečka, mající strach ze smrti, přičemž vaše ideologie by měla toh

Jo jo, těžko toto chtít po náboženství založeném na STRACHU.

Není tady

 

#17 17. 6. 2007 11:01

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

Damila napsal(a):

Jo jo, těžko toto chtít po náboženství založeném na STRACHU.

No ale každý má svobodnou vůli, aby věřil čemukoli... co lidi nevědí, je fakt, že za to také ponesou odpovědnost.
Náboženská a ideologická svoboda sebou nese právě tuto odpovědnost za vlastní rozlišování čemu vůbec věříme a proč tomu věnujeme svou svobodnou vůli.

Máme svobodu věřit si čemu chceme, milí křesťané, muslimové, scientisté, jehovisté, atd., ovšem následně mnoho životů se musí zbavovat dopadů podobných ideologií a věř mi, není to příjemná věc... Kdo chce kam, pomozme mu tam...


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#18 17. 6. 2007 11:03

světýlko
♥♥♥♥---
Registrovaný: 25. 2. 2007
Příspěvky: 455

Re: Stáří a umírání

Ahoj Dami, tuším, že mi to nebudeš věřit, ale ten vztah s Pánem Bohem mě strachu zbavuje.  Není to náboženství zejména o strachu - přestože strach má někdy každý člověk - ale o lidské vině a Boží záchraně a smíření. A je to hlavně o vztahu s Bohem a ten prožívájí různí lidé různě, což je asi dané mírou vydanosti.
Já vím, že Ti je líto, že se babička smrti bojí a chápu to.

Není tady

 

#19 17. 6. 2007 11:05

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

savéla napsal(a):

Savélo, znal jsem v životě jednu jedinou Savélu, jsi to ty? Je tomu již více jak dvacet let, ale neumím si představit, že ještě někdo ví o té přezdívce...
Pokud jsi to ty, pak určitě znáš význam toho slova...smile


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#20 17. 6. 2007 11:22

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Světýlko,
ráda Ti to uvěřím, pokud Tvá víra pro Tebe takto funguje, tak proč ne. Nicméně VINA mi strachem zavání. Vina je vlastně strach před důsledky našeho chování.
Nejsem křesťan, a stejně mívám strach. smile
Ale docela mi vadí takové to kázání o tom, jak nás Bůh potrestá... Lidi by měli být dobří proto, že to tak chtějí, ne ze strachu z odplaty.
Vem si třeba termín BOHABOJNÝ ČLOVĚK. Bere se to jeko člověk, co koná dobro, a přitom přímo v tom slově je jasné, že nejde o dobrovolnou dobrotu, ale o strach být jiný, než "dobrý".

Není tady

 

#21 17. 6. 2007 11:27

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Salvatore,
Ty nikdy nemáš strach? Nikdy?
Kdo miluje, musí znát i druhý protipól lásky, ne? Strach je sestrou lásky a chodí jí v patách. Alespoň tak to mám odzkoušené já.

Jsi ve svých názorech nekopmpromisní, ale mám dojem, že máš hodně pravdy. Jen já mám ve zvyku nahlížet na věci z více stran, a ono to pak tak jednoznačné není.
Je rozdíl, z jakých pohnůtek věci činíme. Velký rozdíl.
Nevědomost hříchu nečiní...to bychom museli přece mít za zlé i dětem, za to, co nechtěně udělají...

Není tady

 

#22 17. 6. 2007 11:51

světýlko
♥♥♥♥---
Registrovaný: 25. 2. 2007
Příspěvky: 455

Re: Stáří a umírání

Dami,
pokud se člověk má někoho bát, tak Boha - ale ne tím způsobem, že mě rozšlápne jako červa při určitém počtu hříchů, ale spíš jako osoby, ke které má úctu a respekt, která je mu nadřízená svoji láskyplnou a mocnou autoritou. Trochu ne úplně padnoucí přirovnání - když někam má přijít vysoká autorita, taky se kvůli ní z respektu dávají věci do pořádku a přitom se nedá říct, že by z ní nebo před ní měli všichni strach. I když Bůh je tak obrovský, že kdyby chtěl, tak strachy můžeme i umřít. Nicméně On nás má rád.
Když se začínám něčeho bát, mluvím s Ním o tom. On dává pokoj každému, kdo je s Ním v důvěrném vztahu. Není to tak, že by strach nepřicházel. Ale ON je vždycky se mnou.
Píšeš, že vina Ti zavání strachem před následky...to mě ani ne, spíš SMUTKEM z toho, že jsem Ho zarmoutila. Jsem s Ním šťastná a mám Ho moc ráda a tak Ho nechci zarmucovat.

Upravil(a) světýlko (17. 6. 2007 12:05)

Není tady

 

#23 17. 6. 2007 12:06

Salvator
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1148

Re: Stáří a umírání

Damila napsal(a):

Salvatore,
Ty nikdy nemáš strach? Nikdy?
Kdo miluje, musí znát i druhý protipól lásky, ne? Strach je sestrou lásky a chodí jí v patách. Alespoň tak to mám odzkoušené já.

Jsi ve svých názorech nekopmpromisní, ale mám dojem, že máš hodně pravdy. Jen já mám ve zvyku nahlížet na věci z více stran, a ono to pak tak jednoznačné není.
Je rozdíl, z jakých pohnůtek věci činíme. Velký rozdíl.
Nevědomost hříchu nečiní...to bychom museli přece mít za zlé i dětem, za to, co nechtěně udělají...

Snažím se ho nemít... nejde to vždy úplně, to je jasné, ale vím dobře, že strach jsou vždy jenom velké oči a nic víc. Opravdová hrozba nikdy není tak velká jako strach z ní...

Jsem možná nekompromisní, ale to jenom proto, že odmítám lidem přikyvovat na jejich iluze. Možná to znáš... kamarádka se ti stěžuje a ty víš, kde je její problém. Ona to však nevidí a stěžováním z tebe tahá energii jedním z ovládacích dramat (lituj mne). Když na tuto hru přistoupíš, zaháčkuje si tě a manipuluje tě do té doby, než se tomu vzepřeš. To je model chování člověka, který nechce nic doopravdy řešit, jenom hledá výmluvy a snadné cesty, které ovšem neexistují.
Současný svět je plný okouzlení a iluze. Světlo duše, intuice, také přináší schopnost rozlišit, co je iluze a co nikoli. Není možné tvrdit o sobě jakže to nejsem pokročilý, když mám tendenci podléhat iluzi na různých úrovních své existence.
To o čem povídám je můj názor a moje zkušenost ale nikomu ji nevnucuji. Ovšem současně říkám, že tento názor je podepřen mnohaletým osobním výzkumem v oblasti mezilidských vztahů.
Když někdo provede podobný výzkum a dojde k nějakým svým výsledkům, vezmu je ovšem v potaz. Výsledky jakéhokoli výzkumu by však měly přinést nějaké konstruktivní řešení, pokud vesmír má mít smysl. Není možné držet se nějakého nihilismu, jinak to můžeme zabalit a rovnou spáchat sebevraždu, jako to udělal jeden kluk čtoucí Nietscheho knihy.

Kdyby ses dobře dívala z více stran, pak bys uviděla to, co jsem uviděl já: lidé se strachem ze smrti žijí v těžké iluzi. Není možné se bát života tam, kde jsme vymaněni z vlivu systému tohoto dravčího života. Pokud ten strach je, pak je to zkreslení, které bylo do člověka vštěpeno zvenčí.

Upravil(a) Salvator (17. 6. 2007 13:54)


Kdo máš uši proto, abys slyšel, slyš...!

Není tady

 

#24 17. 6. 2007 13:29

Damila
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 23. 4. 2007
Příspěvky: 4679

Re: Stáří a umírání

Světýlko,
a nebylo by lepší, kdybys to dobro dělala kvůli sobě, ne kvůli Němu? Myslíš, že Tvůj Bůh chce, abys ho poslouchala aby On měl radost?

Není tady

 

#25 17. 6. 2007 14:46

světýlko
♥♥♥♥---
Registrovaný: 25. 2. 2007
Příspěvky: 455

Re: Stáří a umírání

Dami, o dobro jsem stála, co se pamatuji - záleželo mi na tom, snažila jsem se o něj kvůli dobru, jako takovému a jestli chceš, můžeš si přečíst podrobnosti v 0.27 a vůbec na stránce 4 v tématu Lidi, je tady Ježíš...tam uvidíš, jak i když jsem se o něj poctivě snažila, došla jsem na hranici svých možností, protože člověk se sice může slušně chovat, ale to ještě neznamená lásku.
Teď dobro " nedělám" už ze všech sil. ON mě zasáhl tou svojí láskou, - tím, že mě přijal takovou, jaká jsem k Němu přišla. A protože dává svou lásku mně, mám jí víc, než kdykoliv předtím.

Upravil(a) světýlko (18. 6. 2007 14:52)

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

  • Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů