Taky se mi zdá,že se spousta věcí ve vztahu muž-žena vylučuje, že pro muže znamená vztah něco jiného, než pro ženy.Z toho vyplývají různá nedorozumnění,spory,končí to až rozchodama apod.Je toho plný /nejen/babinet. Já třeba zjistila, že chci pevný trvalý vztah s partnerem, můj partner chce to samé. Ale když jsme si to probrali podrobněji, zjistili jsme, že já považuji za pevný trvalý vztah něco jiného než on, mám na to prostě jiný - ženský-pohled,on to zas vidí vyloženě chlapsky

Upravil(a) Me (11. 5. 2007 9:44)

Olafio kašli na knihy a zkus skutečný život, je tolik variant, možností a tolik různých lidí, že to neobsáhne žádná kniha...nemá cenu se tím trápit, co podle téhle nebo jiné knihy chce jakási "modelová žena" a "modelový muž", každý jsme jiný a tečka.

Mam dojem, ze navody z techto knih se nadaji aplikovat vzdycky. Pripada mi to jak cteni pro pubertaky. Chlap je lovec a zenska se nesmi hned tak poddat. No nevim, jak tohle aplikovat u nesmeleho chlapa? A co treba lidi po ctyricitce? Nemeli by byt lidi v tomhle veku k sobe hlavne uprimni a nehrat si na kocku a mys?

Úplně to bláboly nejsou, něco na tom je, ale vpodstatě se jedná o takové schéma "průměrný muž" " průměrná žena". Vtip je v tom, že na té škále je dost mužů se spíše ženským myšlením a dost žen s mužským a tato pestrá mozaika  se nedá až tak schematicky podle šablony pitvat. Jediný, co snad je podle "šablony" stoprocentně, přístup obou v období zamilovanosti...I když i v tom jsou rozdíly, zažila jsem romantika jako z červené knihovny a umělohmotnýho panáka, na kterém byly poznat pozitivní emoce snad jen v tom, že  pravidelně "udržoval kontakt" , a když ho jeho ryze subjektivní "zamilovanost" přešla, stáhl se do ulity a ještě víc zcepeněl či zatvrd. jsem přispěla jen takovou trapnou vložkou...

Nooo, mna tiez pritahuju chlapi - potvoraci...Pokial pod tymto pojmom chapeme muza, ktory vie co chce a je sice ochotny pre vztah robit kompromisy, lenze po hlave si zasa skakat nenecha... O tom to cele je.

Je jasné, že nejde vytvořit striktní vzorec chování mezi mužem a ženou ve vztahu, ale jen tak obecněji....nejedná se mi ani tak o to, zda muže přitahují spíše "potvory" nebo "hodné holky", protože tohle je věc vkusu.

Vím, že existují ženy, které přitahují muži-lovci a to samé platí i naopak. Někteří muži už mají dost nerustáleho lovení a hledají partnerku, se kterou se usadí a nebude muset lovit atd.

Jde mi o trošku jinou věc....Uvedu příklad; jsem muž, takže z pohledu muže, to je mi přece jenom trošku bližší. Když se dva lidé poznají a vzájemně se "oťukávají" ze začátku vztahu je to všechno moc křehké a všude je cítit ten pocit zamilovanosti. Zamilovanost však po určité době opadá, sundáváme růžové brýle a přichází láska, pevný vztah......to je, si myslím, přirozený vývoj....A jde o tu věc, že žena si je čím dál jistější ve svém partnerovi. A to je moje otázečka! Je to v pořádku? Dávat partnerce jistotu, že tady je muž jen pro ni, dejme tomu na celý život, plánovat spolu budoucnst, bavit se o výchově dětí, předběžně vybírat nábytek a vybavení bytu a další věci, které určitým způsobem dávají najevo, že spolu dva lidé chtějí žít....když se muž k ženě takto chová, ta dostane pocit, že má v muži jistotu...ale je to v pořádku? Protože tímto se mění také chování k němu...možná to vyzní trošku přewhnan, ale už si jej tolik neváží, jako na začátku vztahu, bere jej jako že tu je a vždycky bude, už mu třeba nedává tak asto najevo, co k němu cítí apod.

Nevím, jestli je to dostatečně pochopitelné, co jsem tu napsal.....pokud ne, tak se omlouvám

podle mě to je individuální.. musíš sám poznat tu hranici. Sám vidíš, jak se k tobě tvoje partnerka chová. Pokud ti tvojí lásku přinejmenším stejnou mírou oplácí, tak nevadí, že jí projevuješ "jistotu". Pokud s tebou ale zametá, tak by to možná chtělo s tou jistotou nepřehánět.. Ona taky není jistota jako jistota. Samozřejmě, že je dobré mít někoho, na koho je spolehnutí, kdo je zodpověný a mít JISTOU v tom, že se postará o rodinu apod.. Ale pak je taky jistota č. 2. A to je přílišné dávání najevo lásky. Když to někdo přehání, tak je možné, že u druhého partnera to bude mít opačný efekt...

V podtate si myslim, ze je to i v obdobi rozchodů, jestlize tomu partnerovi davate najevo a stale to na nej stale hodne stojite a zkousite to na nej, jako by do nej ten druhy vice kopal a snazil se mu i narazkami ublizit.... nesetkali jste se s tim?? Nebo je to jen zdani? Mate s tim zkusenost???
Takze zaver, asi nedavat tomu druhemu, ze ho mate az az az moz radi, ale samozrejme pro vztah je nutna urcita hranice bezpeci a jistoty..

olafio napsal(a):

Je jasné, že nejde vytvořit striktní vzorec chování mezi mužem a ženou ve vztahu, ale jen tak obecněji....nejedná se mi ani tak o to, zda muže přitahují spíše "potvory" nebo "hodné holky", protože tohle je věc vkusu.

Vím, že existují ženy, které přitahují muži-lovci a to samé platí i naopak. Někteří muži už mají dost nerustáleho lovení a hledají partnerku, se kterou se usadí a nebude muset lovit atd.

Jde mi o trošku jinou věc....Uvedu příklad; jsem muž, takže z pohledu muže, to je mi přece jenom trošku bližší. Když se dva lidé poznají a vzájemně se "oťukávají" ze začátku vztahu je to všechno moc křehké a všude je cítit ten pocit zamilovanosti. Zamilovanost však po určité době opadá, sundáváme růžové brýle a přichází láska, pevný vztah......to je, si myslím, přirozený vývoj....A jde o tu věc, že žena si je čím dál jistější ve svém partnerovi. A to je moje otázečka! Je to v pořádku? Dávat partnerce jistotu, že tady je muž jen pro ni, dejme tomu na celý život, plánovat spolu budoucnst, bavit se o výchově dětí, předběžně vybírat nábytek a vybavení bytu a další věci, které určitým způsobem dávají najevo, že spolu dva lidé chtějí žít....když se muž k ženě takto chová, ta dostane pocit, že má v muži jistotu...ale je to v pořádku? Protože tímto se mění také chování k němu...možná to vyzní trošku přewhnan, ale už si jej tolik neváží, jako na začátku vztahu, bere jej jako že tu je a vždycky bude, už mu třeba nedává tak asto najevo, co k němu cítí apod.

Nevím, jestli je to dostatečně pochopitelné, co jsem tu napsal.....pokud ne, tak se omlouvám

ano je to v poradku davat partnerce jistotu ... aspon u mne to tak je ... ja takovouto jistotu ze strany partnera mam a nerekla bych ze si ho prestavam vazit - prave naopak mam pocit ze ho cim dal vic miluji ... i pres vsechny neshody ktere vyplyvaji z toho ze jsme oba povahove docela stejne neustupni ... ja takovou jistotu proste potrebuji ... vedet ze se mnou ten clovek do budoucna pocita ... nevim jak jine zeny u mne je to tak

Nicolasi , mluvíš mi z duše.

Olafio, teda tahle Tvoje věta mě rozesmála, takzvaně dostala:

"je to moc krásné, ale podle mého názoru ta jistota není úplně tak v pořádku, protože si toho partnera přestane tolik vážit, už se mu třeba nevěnuje tak, jak na začátku vztahu," ...

Kde vy, chlapi, berete přesvědčení, že se vám pořád musí někdo věnovat??? Jsi snad děcko? No, hlavně aby ses Ty jednou věnoval unavené manželce, která má denně od rána do noci na krku dvě hyperaktivní děti, zatímco Ty si v kanceláři stihneš prohlídnout na netu "dívku dne"......