lupina montana napsal(a):

Všechny tu na ni myslíme s láskou a soucitem, ale co je důležitější, ona zjistila, že je někdo, kdo se zajímá o ni a o její problémy.....
já myslím, že má před sebou ještě dlouhou a asi i strastiplnou pouť, ale její česká chůva jí bude v kebulce blikat, jako maják, věř mi.
A propos....to možná není špatný nápad....až budeš odjíždět, co jí dát obrázek majáku a říct jí, že strážce toho majáku jsi ty...(třeba)

Tak to je fajn, laskyplna myslenka se nikdy neztrati
Jeste mame pred sebou ctyri mesice, tak se uvidi.
A verim, ze to holka v zivote zvladne, je sikovna a silna.

Napadlo mě, že bych asi zkusila co nejčastěji nenápadně před těmi dospělými prohodit večer při rozmluvě: "malá dnes zase mluvila o tom, že se bojí smrti". Za dva dny znova a následující večer třeba znova... Aby si to začali uvědomovat, Je totiž možné, že jí nebudeš schopná sama doopravdy pomoct,. Ovšem otázkou je, zda ti dospělí by nepokazili případným rozhovorem s tou holčičkou něco ještě víc. Je to těžké.
Já bych tedy o Ježíšovi mluvit nemohla, protože to považuji za blbnutí lidstva (věřící prominou),  ty křesťanské školy, to je tedy nadělení. Ale Tebe moc obdivuji, jsi šikovná holka. Možná ta malá jen potřebuje někoho, kdo by se jí víc věnoval. (Otec coby typický chlap a cizí žena - tedy její macecha, to asi nebudou) Držím palce.

Štěpu, psychologa, poradit se sama, třeba nejprve v poradne, Mertin, dobrý dětský psycholog má online poradnu na emiminu.cz a nebo i v jakékoli místní poradně. Ovšem chce to dětského psychologa, ne dospěláckého.