Někdy i léta! Tak to jsi mně vyděsila. Nikdy to tak dlouho netrvalo a najednou si příjde jeden pán - málem mi rozbije manželství a já hloupá na něj  ještě budu myslet několik let. (teď jsem to trošku přehnala - stejně to za to stálo)

Jé, to jsem napsala já a jsem dokonce citována.
Ano, můžou to být léta, ale někdy taky překvapivě krátce, zejména když je to překryté dalšími silnými zážitky, pozitivními i negativními. Samozřejmě mám na mysli, když nás opustí ne moc dlouhodobý partner, nemluvím třeba o úmrtí rodiče.

kalupinka napsal(a):

To víš, že to funguje, Ivčo! Jenomže, holka, nikdo nikomu nemůže předpovědět, za jak dlouho se do tohoto stádia dohrabe! Je to stejné, jako kdybys chtěla vědět, kolik minut  bude zítra svítit v Tvém městě sluníčko!
Každý si to musí odtrpět sám a nikdo mu s tím nepomůže.  Ale i tak to stojí za to, že je nač vzpomínat. O tom ten život je. Šla bys do toho, kdyby Ti někdo řekl, že to skončí blbě? To by člověk nesměl pokoušet osud a žít prostě z přesvědčení sám. O tom ale život není.
Věř tomu, že až si to v sobě vyrovnáš, objeví se další. A Ty do toho půjdeš znova. S tím, že to tentokrát určitě vyjde....!

Díky!
Ono to asi stejně nejde zapomenout,hlavně mi jsme si nic strašnýho neudělali. Jenom jsme se potkali ve špatný čas. Ale hlavně mně to setkání s ním o moc obohatilo. Teď to chce ten vztah dostat do roviny přátelství. To si nejsem jistá zda to vůbec jde (ale jak se tu občas dočítám, tak asi jo)