29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Hm, to teda jako, že je vše na dobré cestě (a tím pádem se nemusím starat) nebo že je potřeba "něco" udělat..?
U téhle karty přesně nerozumím co mi chce říci...
Třeba na to ještě přijdu
Není tady
čéče....tak to nevim....rozumím kartám, jako koza petrželi...
Jen mě to praštilo přes nos
Ale možná tě to nakopne samo, když je to "karta probuzení"
Jak píše Sahf vedle - "náhlá akčnost" člověka přepadne
Není tady
Povytahuju debatu o snech, protože ten můj dnešní stál za to. Asi bude dost souviset s tím, že jsem včera v novinách četla podrobný článek o Lidicích, je nějaké výročí, a dost na mě ten popis zapůsobil.
Zdálo se mi, že jsem v nějaké skupině, byl to mix mých příbuzných, kolegů, studentů, sousedů, zkrátka nějak spřízněných lidí, ale můj partner ani lidé, které považuju za nejbližší přátele, tam nebyli. Šéfoval tomu chlapík, který vedl obchod, kde jsem za studentských let bývala na praxi, tehdy pro mě představoval typ absolutního vládce, který si může vymyslet cokoli a ostatní musí držet hubu a provést rozkaz. Takový ten muž, pro kterého je největší argument já-jsem-řekl.
No a tenhle chlapík nám dávál postupně do ruky revolver a my jsme se museli párkrát zatočit kolem sebe a vystřelit. Dost často byl někdo zraněný nebo zemřel. Ve chvíli, kdy už nás zbylo jenom pár, jsem si uvědomila, že ten, kdo dostane pistoli do ruky, může zastřelit tohohle šéfa a bude po všem. Ale nemohla jsem to druhým nijak říct a nikoho jiného to nenapadlo.
Uff, Judit, já sny vůbec vykládat neumím, ale z tohodle tvého mi naskočila husí ůže.
Není tady
No, to mě taky. Jdu si na to téma vyložit karty, třeba se mi rozsvítí.
Myslím, že klíčový je pocit, který ve snu zažíváš ke konci... Ty to víš, ale "nemohla jsi tu druhým nijak říct a nikoho jiného to nenapadlo..."
Nezažíváš momentálně něco takového? Nebo není to nějaká starší záležitost, kterou jsi v sobě nevyřešila? Resp. neuspokojivě ukončila?
Problém s mužem? On to vidí jinak a Ty s tím nemůžeš nic dělat a nechceš to tak?
Není tady
Mám z toho stejný pocit jako Gia.
Tematicky se to zasadilo do prostředí, které mohl vyvolat ten článek a pro sebe bych si z toho vzala ten konečný pocit.
Určitá bezmoc, ačkoliv já vím, jak a co by se mohlo udělat, ale je to na někom jiném a ten si na to musí "přijít" sám...
Není tady
Hm, tak to mám docela často
Judito, už jsi na něco přišla v souvislosti s tím snem?
Není tady
S odstupem mi nejvíc tkví v paměti ten typ mužského - rozkazovače, pár jsem jich potkala a snáším tyhle typy špatně. Jestli se ti vybaví Pelíšky - jak si matka s dcerou pochvalovaly tu pohodu, když není táta doma. Pokud táta doma býval (ve filmu i u nás), člověk musel neustále chodit po špičkách a čekat, odkud co přiletí... Nejsem s tím srovnaná, občas se přistihnu, že se vnitřně stahuju, když v zámku zašramotí klíčem můj partner...
Upravil(a) Judita (12. 6. 2007 22:58)
jo tak to taky znám člověk se s tím vyrovnává dlouho, co....
Tak to vypadá podle toho snu, že jsi došla k tomu, že tuhle škaredou, strach nahánějící představu můžeš zabít....její vlastní zbraní, žejo? Vždyť on vám ji dal do ruky.... A k tobě ta zbraň v tom snu nedošla, nebo tě to napadlo až pak, že bys ji mohla použít proti němu?
Hmmm......zaujalo mě taky, že tam nebyli lidi, kteří ti jsou nejblíž, takže to vypadá, jako by ten problém nebyl úplně hluboko, takříkajíc na dřeň -takže ho asi opravdu můžeš "zastřelit"....ono je to dost sebedestruktivní, což ten sen říká tím, že každý "musel" střílet okolo sebe.
Myslím, že ten konec, jak to nemůžeš říct nikomu a nikoho to nenapadne by taky mohl říkat, že to máš udělat VĚDOMĚ. Uvědomit si jasně a zřetelně, že tenhle problém je, odkud pochází, a že je čas jej ODSTŘELIT třeba i uřvat...když jeho vlastní zbraní
*)
No však ono se to vystříbří, o snech je nejdůležitější vědět a mluvit a tak si je jako zapracovat, ony pak svoje udělají.
*)nojo...když řval můj muž tak mi to vlastně často připadalo, jako "ostrá palba" - dokud jsem se to nenaučila zvládat
Upravil(a) lupina montana (12. 6. 2007 23:24)
Není tady
Hezkou neděli,
už léta si nepamatuju sny, ani mlhavě, až dnes:
Zdálo se mi, že jsem vezla někoho na tramvaj, na jakousi konečnou (občas někoho vezu blíž k civilizaci). Pak jsem v té tramvaji byla já, sama. Najednou jsem na jedné zastávce vyskočila, tramvaj odjela a já si uvědomila, že nemám kabelku, tudíž že nemám klíče od auta, ani od bytu, ani doklady, ani mobil s jeho pamětí čísel, a já ty čísla nepamatuju - prostě že nemám naprosto nic, jen domácí oblečení na sobě. Rozhodla jsem se, že se vydám domů pěšky. Šla jsem různě, pěšinkama u chaty ( kam už třicet let nejezdím), ale chata tam nebyla, v cizím domě jsem četla jmenovky...nakonec jsem vyšla do hezkého horského údolíčka, kde nějaké ženy za skleněnou stěnou zpracovávaly ovčí vlnu na kabátky a svetry. Neměla jsem strach, jen nejistotu a pocit, že někam musím pořád jít...
co si o tom myslíte?
Upravil(a) Vanda (18. 6. 2007 8:15)
Holky, tak jsem se ráno vykuleně probudila na budík. Normálně si sny nepamatuju, ale dneska se zadařilo Ještě jsem se nad ním pořádně nezamyslela, ale ráda bych znala i váš názor...
Byla jsem na nějaké akci s nějakou kamarádkou a v noci jsem se chtěla setmělým Brnem vrátit domů (vím, že to bylo Brno, ale ta místa přesto neznám a nejspíš ani neexistují). Došly jsme k nějakému místu odkud jezdí noční linky, já věděla, kterou mám jet dom, ale pak jsem nějak nasedla do špatné. Naštěstí jsem na to hned přišla, tak jsem hned vystoupila a vrátila se zpátky. Linky pořád odjížděly, jen ta moje pořád nějak nechtěla ani přijet, proto jsem se rozhodla, že půjdu domů pěšky. Bylo něco mezi jednou a druhou hodinou ranní. Kamarádka se kdesi mezi těmi linkami ztratila, myslím, že stejně chtěla jet někam jinam než já.
Šla jsem kousek do kopce a dostala se do nějakého domu, vypadalo to jako nějaké spodní místnosti od divadla a myslím, že se zrovna někde nad mojí hlavou odehrávalo nějaké představení, protože jsem vnímala vzdálenou hudbu. Tak nějak jsem tam bloudila, byla jsem skoro naštvaná, že se tam pořád nějak motám a nemůžu najít cestu. Pak jsem někoho potkala, tak mi poradil, z domu jsem vyšla jiným východem než jsem vešla a zjistila jsem, že jsem pořád u toho místa, kde jezdí noční linky a že mi další spoj asi už ujel, byly tři ráno (v tom snu)...
Tak jsem se zase rozhodla, že půjdu pěšky a nějak se dostala do jiného domu. Měla jsem pocit, že jsem v něm už dřív byla (ale nebyl to ten divadelní, myslím, že buď se mi o něm už zdálo dřív, ale nepamatovala jsem si to, nevím, měla jsem pocit, že jsem v tomto už dřív byla). Zase jsem hledala cestu. Tohle byl ale takový "čarodějný" dům, měl celkem důmyslně ukryté vchody a "dveře". Třeba byla úzká štěrbina mezi dvěma stěnami, jakási tmavá nika. Když se do ní vešlo, byl tam třeba žebřík nahoru a pak se prolízalo jakýmsi hadrovým vertikálním tunelem, ale viděla jsem skrz něj do té předchozí místnosti, zkrátka zvláštní "průchody". Občas sem tam stál nějaký človíček, ale moc jsem si jich nevšímala. Navíc jsem měla pocit u obou domů, že si musím zapamatovat cestu kudy teď jdu, až tudy půjdu zase příště, ať nemusím zase hledat kudy U toho druhého jsem se pořád ohlížela nazpět, abych si zapamatovala cestu až se budu vracet (?!). Zajímavé bylo, že to byl celkem moderní dům s prostornými místnostmi, jen ty vchody nebyly tak zřejmé. Při tom hledání jsem se cítila spíš otrávená, že zase tudy jdu a že musím hledat, ale že já se chci přece dostat domů a nechci se zdržovat nějakým blouděním
Nakonec jsem si sedla ke stolečku v jedné místnosti, kamarádka se tam nějak taky vzala a byla tam kartářka. Nejdříve vykládala kamarádce a měla žolíkové karty (výklad si už nepamatuju ale byl), pak vykládala mně, karty měla různé, dokonce i různě velké, byly tam přimíchané i taroty. Vykládala mi, pamatuju si akorát kartu s velým srdcem, která měla nějaký pozitivní výklad (nebyla to mečová trojka z Rider White, ale to srdce tam bylo podobné) a ještě tam byla karta Blázen. Vykládalo se do dvou řad po třech sloupcích, tj. 6 karet, srdce bylo v prvním řádku na prvním místě, blázen stejný řádek na třetím, zbytek karet si nevybavuju.
A v tom budík, no nenaštvalo by vás to? Myslím, že můj výklad se nestihl kvůli budíku
No jsem zvědavá co vy na to, je to dost obsažné textově, ale bylo to dost založené na pocitech, hlavně to "bloudění".
Ještě si ohledně toho bludiště vybavuju, že už dřív (hodně dřív) se mi zdálo o motivu bludiště, chodili jsme skupinka lidí v takovém 3D bludišti (chodby, tunely, ale často se jezdilo i výtahy nahoru a dolů). Strach tam nebyl, spíš pocit, že se má někam dojít, ale nedošlo se tam, myslím, že tehdá jsem se taky nějak vzbudila
Není tady
Andromedo, pěkný
Necháme to na Černošice? Já ještě mrknu do chytrých knih... ale nějako tam cítím vícero životů... symbolicky samozřejmě...
Není tady