1Marie napsal(a):

Mě připadá, že na všechny příspěvky, které nejsou úplně v souladu s tím , co chceš slyšet, reaguješ hrozně podrážděně- proč?

Neries, ona tak reagovala vzdy, skus si precitat nieco starsie ...

Keď je priorita človek, tak načo sa učiť nejaký jazyk? Napr. angličtinu? Potom by prioritou mal byť otec a krajania a nie cudzí jazyk a úplne cudzí ľudia, nie? Alebo si vždy možno vybrať tú logiku, ktorá sa mi práve hodí?

Teď je prý v populární mandarinská čínština.Tak bacha na rodiče co chtějí dětem jen dobře.

Je mnoho lidí, kteří naši duši, naše cítění nechápou... a nás samotné to poté moc ubíjí... Zavidím Vám, jestli nevíte o čem píši... Proto mé životní motto je: "Kdo nezažije, nepochopí!"

Elementgirl, drzim pesti, preji ti vse nej...., uzivej zivota!

elementko, drž se, jsi statečná holka a jednej vždy podle sebe a své intuice. Ta nám dovede poradit vždycky nejlíp! 

El, moc času jsem strávila čtením tvého vlákna. Zajímavé téma. Můj souhlas a nesouhlas s tvými názory se střídal s každým "PŘÍZPĚVKEM" (se s a z mám věčné problémy, protože mám slovenské školy a ne proto, že řeč by byla, nebo nebyla prioritou). Já teda mám jasno:
Zeptala ses, jestli je angličtina a školka pro tvé dítě trápení.
Odpověď zní NE, oboje je pro chlapce přínosem.

Otázka mezi řádky: Je to, že jsem zdrhla s chlapcem od otce pablba do ciziny a tady se máme zatím dobře,
hodno vaší chvály, nebo odsouzení?
Odpověď zní: Vzhledem k otřesné situaci v této republice jsi pro chlapce udělala jistě to nejlepší, co bylo v tvých silách.
Ale jeden problém máš:
Otce pro své dítě sis vybrala sama a také je ZCELA na Tobě, jak vztah bude probíhat dál. Jsi nepoctivá vůči svému svědomí, necitlivá vůči křehké dušičce svého dítěte a nefér ve vztahu k BM.
Svědomí ti správně našeptává, že tvé rozhodnutí odejít do zahraničí nebylo tak úplně vpořádku.
Na chlapce nemyslíš ani trochu, protože na jedné straně říkáš, že nemůže rozhodovat, kde bude bydlet a na druhé straně říkáš, že odjel rád...a třeba že s otcem mluvit nechce. Kdybys své otázky položila jinak, jak by odpovídal? Kdyby ses ho třeba zeptala: Chceš opustit tatínka? Chceš aby ti nerozuměl? Chceš, aby ti už nezavolal? Myslím, že mu vkládáš do úst věty, které ty sama chceš slyšet.
Položila jsi jednu otázku ohledně anglické mluvy tvého chlapce na otce. Jak bys reagovala, kdyby to bylo obráceně? Neříkám, že otec má chlapce shazovat, odhaduji jenom, že mu řekl něco ve smyslu, že mu nerozumí, možná chtěl, aby mluvil česky, což považuji v jeho situaci za přirozené (určitě se to týká mužské ješitnosti, ale kvůli ní je život s chlapy tak pestrý a legrační, ne?). Tys měla situaci v rukách, stála jsi vedle chlapce a mohlas mu třeba říct, že nevadí, že tatínek nerozumí, že ho to klidně můžete spolu doučit. Já myslím, že tys ho rozplakala a ne otec! A kdyby i jo byla situace hróoozně moc špatná, tys mohla zmáčknout ten knoflík, který by to "špatné chování otce" ukončil. Neudělalas to. Nejednala jsi v zájmu chlapce, věř mi.
A nefér jednání vůči otci spočívá v tom, že vy sice nemáte určený styk soudně, takže jsi "nikoho neunesla", ale kdyby jste měli, musela bys mít souhlas, ten by ti chlap nedal, takže buď bys ho unesla, anebo bys nikde nebyla. A bydlení ve stanu blízko otce, no, to jsi trošku nafoukla, ale kdyby ti opravdu záleželo na tom, aby chlapec taťky viděl, tak bys mu ve svém "velmi dobrém postavení" jak píšeš, ty podle něho "drahé" letenky koupila. Víš co? Já jsem s otcem poslední dcery rozvedená už 11 let, nadělali jsme si mnoho zla, ale od té doby, co jsme to srovnali, vycházíme si vstříc, teď mám na mysli třeba to, že když on třeba neměl na jízdenky, aby sem mohl jet, poslala jsem mu peníze, a to nejsem na tom nijak líp než on, a jsme v Česku. Prostě jsem věděla, že když nemá na jízdenky, nepřijede, a jestli to bylo z jeho pohodlnosti, blbostiu, lenosti, ješitnosti nebo čeho, výsledek by byl stejný, dcera, která ho miluje, by ho neviděla a trápila by se. To je milovat děcko a myslet na něj, víš?

A nie je to na nas vela? Starat sa o vsetko, vychovavat deti, seba, varit, prat, upratovat, zarabat na ucty, byt detom matkou, kamaratkou, pofukat rany, smiat sa, starat sa v chorobach, organizovat , ucit sa s detmi................ a k tomu este dbat, aby BM- OTEC DIETATA BOL STASTNY? A co keby sa o to postaral on sam? Preco len my, zeny mame brat ohlad na byvalych partnerov? Nie sme predsa masiny! A k tomu este pocuvat, ake sme neschopne, zle, blbe, vsetko, co robime, robime zle? Co keby sa aj oteckovia snazili? Tym, ze im vsetko ulahcujeme, davama im moznost fackat nas znova a znova! Si otec, ukaz sa, a to nie len recami! Nemas na cestu navstivit dieta? Zarob si, zober brigadu! Kolke matky maju viac robot, aby dopriali svojim detom! Aby vedeli vobec prezit! Zaplatit, co treba, ist na vylet......... a to este pocuvaju, ako oni utracaju vyzivne, niekedy doslova smiesne, na seba! Co keby si otcovia hladali cestu k svojim detom????????? Zeny, oslobodte sa od svojich byvalych partnerov, myslite troska aj na seba! Prestante sa trapit a tryznit!!!! Zite svoj vlastny zivot!!! Nevnucujte deti byvalym partnerom, nerypte sa stale vo svojich ranach!!!! Uvidite, ako krasne sa da zit!!!! Slnko svieti pre vsetkych!!!!! Nevnucujte svoje deti tam, kde neni pre ne miesto, ak otec chce, cestu k dietatu si najde sam, ak nechce, ublizujete len a len svojmu dietatu a sebe. Vlastne podvadzate sami seba a svoje deti, to je , podla vas lepsie? Co je to za lasku, ked navstivi otec dieta len vtedy, ak mu matka zaplati cestu? Rozum mi nad tym stoji.

Upravil(a) Buba 1 (13. 5. 2007 15:00)

JA som zablokovala pristup otca k dietatu na radu psychologicky, to uz maly chodil do specialnej skolky, kde bol personal z psychologiciek. Dovtedy som robila vsetko pre udrzanie vztahu otca s detmi. Starsi syn odvrhol otca sam. A skoncili vsetky psychicke problemy deti. Vzdy lepsie, ako predlzovat agoniu, nemyslis?

A nikdy, ani v najtazsich chvilach, som pred detmi nepovedala na neho zle slovo, starsi pochopil este pred rozvodom, mladsi az po tej skolke, trvalo mu to dlhsie, asi preto, ze bol malicky- 5 rocny. Dnes si nanho ani nespomenu, absolutne stratili zaujem a to aj o rodinu z jeho strany. Maju 16 a 25. Starsi kedysi povedal, ze ked nam bolo najhorsie, dobre si pamata, kto nam pomahal, a kto nemohol pomoct, aspon nam neublizoval. Z otcovej rodiny to nebol nikto. Ja ti poviem, ze kedy som BM stretla, hadam ho ani nespoznam. Chlapci urcite nie. Ono, asi kazda z nas, byvalych, sa musi prekusat z lasky do nenavisti a potom do lahostajnosti voci byvalemu partnerovi, len tak si dokaze vybudovat novy zivot. Uz kecam, koncim, nechce sa mi uz spominat, a tomu dievcatu, co odislo do Angicka za novym zivotom, drzim palce. Zo vsetkych sil.

fasa napsal(a):

LViktorka napsal(a):

Otec mojich starších detí na ne tiež posobil viac negatívne, než naopak, ale myslím si, že keby samy nepochopili, ako hlúpo sa chová, sprostredkovane by to odo mňa neprijali. Ani by som nemohla žiť s pocitom, že som ho "odpálkovala" preto, že sa chová inak, než si ja predstavujem.

Celkem nechapu. Psala si, ze tvuj posledni BM te bil a mnela si s nim dost tezke chvile, no i presto se s nim tvoje dcera styka a jeste mu i das na cestu, protoze ho ma rada a chces aby s nim byla v kontatku. Co horsi tedy mohl udelat tvuj prvni BM, kdyz se s nim vase dcery nestykaji a ani nemaji takovou potrebu? Protoze ma dluh na platbach je horsi nez ten kdo te tloukl? neni to nelogicke?

Není, protože prostřední muž, který nám působí obrovské problémy, nejenom že neplatí, jsou jiné, daleko horší věci, které zatím nemám odvahu tady prezentovat. (Možná budu muset...) Souvisí s tím i agresivita posledního muže, která se ke konci manželství vystupňovala k incidentu s udeřením dcery se sádrou na noze. Otec nejmladší dcery je slušný člověk, patriarchálně založený a velmi mi pomáhal, myslím v době, kdy jsme se vzali a založili rodinu. Já jemu taky, měl dvě děti z předchozího manž., shodou okolností jsem je brzo dostala do péče já. Já jsem přivedla čtyři dcery, za rok a něco se narodila ta poslední, naše společná. Měla jsem tedy během roku tři nové děti, (dohromady 7, z toho jednoho klučinu), ale bylo to moc krásné.  Ovšem z předchozí doby jsem si sebou nesla velký ranec nepříjemností, stresových situací, vesměs neřešitelných. Vyústilo to do pocitu mého muže, že jsme mu na obtíž, stávalo se, že jsem občas "chytla", když jsem se (a děti) obhajovala (asi nevhodným způsobem, dnes už to vím), prostě jsme to nezvládli oba dva. On ví o svém dílu, já taky. Můžu s ním normálně komunikovat, domluvit se na holce, ale společný život není možný. Radíme se i o jiných věcech, než společných, dnes je to "dobré přátelství".
Dcera mě vystrkuje od stolu, dopíšu to později.

Rijana napsal(a):

LViktorka napsal(a):

El, moc času jsem strávila čtením tvého vlákna. Zajímavé téma. Můj souhlas a nesouhlas s tvými názory se střídal s každým "PŘÍZPĚVKEM" ..... "

LViktorko - přesně jsi popsala to, co při čtení těch příspěvků cítím i já. Napsala bych to úplně stejně, jenom bych k tomu dodala ještě tuto poznámku. Hodně dětí, které nemají možnost se během dětství stýkat s jedním ze svých rodičů se později snaží (v pubertě nebo třeba až v dospělosti) svého biologického rodiče najít a poznat. Bez ohledu na to, že neměly možnost k němu v průběhu dětství vybudovat vztah. Z toho bych měla strach - že mi pak dítě vyčte, že jsem ovlivnila jeho život natolik, že ztratilo "svého" tátu. A že tím to dítě ztratím já - definitivně.
Také nežiji s otcem svého dítěte, v mnoha směrech je to pro mne hodně těžké (nemyslím teď finanční stránku) a dost mě to někdy trápí. Přesto jednám tak, aby syn mohl mít svého tátu rád. Mluvím o otci pěkně, neomlouvám ho tam, kde omluvit nejde. Neshazuji ho, ale také jej neidealizuji. Až bude syn dospělý, bude na něm, jak bude se svým otcem vycházet. Ale může se pak řídit svými city a postoji k tátovi, svým rozumem,  a ne nějakými (negativní) představami, které bych v něm vytvořila já.

Ja ale fakt nevim kde jste vsichni vzali ze pred malym mluvim o otci zle?????To bych nikdy neudelala.Dokonce ma syn i jeho fotku v pokoji!!!!Proc myslite ze jsem maleho odvedla do pokoje  od pocitace po tom incidentu????Aby neslysel hadku!!!proto!!!!Ja si totiz dokonce i s malym povidam o tatovi u fotek...tady vzdycka nekdo neco vymysli a ostatni se toho hned chytnou!!!!

El, já proti Tobě nic nemám, vím, že se snažíš a děláš to nejlepší, co cítíš, Tvůj BM zřejmě moc aktivní není ve věcech vašeho chlapce. Stojíš pořád v opozici a neslyšíš, o čem mluvím, já a některé jiné mamče tady. Ale to vůbec nevadí. Předpokládám, že jsi mladá, ambiciozní, své zájmy si uhájíš a chlapcovo štěstí zabezpečíš. Jenom myslím že vidíš věci jenom současné a na to, co bude, se nedíváš.