naštěstí podobnou zkušenost nemám,ale myslím si, že pokud ona si prosadila dítě přes to, že on s tím nesouhlasil,tak je od ní nefér, vyžadovat, aby si dítě bral na víkendy.Přece ví, že je ženatý a že by ti to ubližovalo.Alimenty jsou něco jiného, tam holt manžel musí platit za svou blbost.
Pro váš vztah by nebylo ani dobré,aby to dítě vodil domů a neustále ti tím připomínal jeho prohřešek.Pokud se s ním chce vídat,ať ho vezme na výlet, procházku,do ZOO.

Moni, ja si mzslím, že to by mal riešiť hlavne manžel s matkou svojho "iného" dieťaťa. Ale po rod, konšteláciách, ktoré som nedávno absolvovala, by som odporúčala, aby buď 1, k dieťaťu sa normálne hlásil a nejako ho pribral k rodine(chce to tvoju úžasnú veľkorysosť, ale možno by to bolo dobre aj pre vaše spoločné deti) alebo 2 platil iba alimenty a inak sa neangažoval, ale s rizikom, že sa to raz vaše deti dozvedia odinakiaľ a budú vám to obom zazlievať, apod. Je to ťažká voľba, ale ja hlavne na tvojom mužovi a tej druhej žene. Ak by sa rozhodol ujať sa nejako aj toho levobočka, asi by si mu nemala brániť. Ber to tak, že to dieťa je v tom (mmch, ako jediné) skutočne nevinne a nemôže za to, ako prišlo na svet, takže istý nárok na otca asi predsa má(nekomentujem tú druhú ženu, ani ich vzťah - možno ani žiaden nebol, len opilosť s neblahými následkami...).

Mončo, mně z toho nejlíp vychází varianta, že existenci toho dítěte prostě přijmeš. Pokud ses rozhodla dát svému muži druhou šanci, tak bys to měla přijmout se všemi důsledky, které to rozhodnutí obsahuje. Nakonec ten malý uzlíček za to nemůže a myslím, že by se tvoje případná nevraživost mohla někdy otočit i zpátky vůči tobě. Neříkám, že to bude snadné, asi s tím budeš muset sama v sobě hodně bojovat, ale pokud ses rozhodla jak zde píšeš, převzala sis za toto rozhodnutí pro sebe i část zodpovědnosti, přestože jseš v celé té situaci "nevinně".

Ono to podle toho co milenka teďka předvádí, vypadá, že to mimčo nebude mít v životě moc jednoduché, tak proč mu trochu nepomoci, když je to je zároveň i dítě tvého muže... A jak se k tomu staví on?

Díky za reakce.Ten malý za nic opravdu nemůže,ale spíš mi vadí ,že se budeme stýkat s milenkou a řešit pořád nějaké komplikace a její nálady.Je hodně nevyrovnaná a hysterická.Samozřejmě ji také selhala hormonální antikoncepce poté co ji manžel oznámil ,že toho hodlá nechat.Taky se bojím návratu z mateřské, kdy budou opět kolegové.Nemá ani trochu pocitu viny anebo pocitu, že by se mi měla omluvit.Neznám ji osobně.Prý jsme se viděli na nějaké akci pořádané v manželově práci.Viděla jsem ji na fotce úplně normální.Čekala jsem nějakou sexbombu. Je taky stejně stará jako já.Čekala, že manžela vyhodím a ona s ním bude žít a já jsem si dovolila otěhotnět.Mám taky pocit, že ten anonym zařídila ona poté co se dozvěděla, že jsem těhotná.Taky se bojím ekonomických rozdílů mezi mými dětmi a jejím synem.Manžel mu chce být strejdou a nikoliv tátou.Je to celé zamotané.Platíme jí hypotéku aby mela kde bydlet.

Mončo,
nezáviděníhodná situace, jak píšeš, tak je vidět, že tě chtěla"vyhodit ze sedla" a zaujmout tvé místečko po boku tvého manžela - holt jí to nevyšlo - jde taky ještě o to, aby časem si manžel nechtěl hrát na "ochranitele a spasitele - ostatně to již si hraje, platí-li jí hypotéku.Stk s ní ti nezávidím, zůstáváte-li ale vy dva spolu - ty buď ta vždy usměvavá a milá a v klidu -

i když někdy mívám dojem, že někde vyhrává ten, který uteče....

protože je-li to takto, budeš o ní i o dítě zakopávat na každém kroku - jde o to, jak jsi to TY schopna zvládnout - myslím psychicky ( ale zase co bys jí vyklízela pole)

Souhl. s xxx,
ale...
manžel je sice lump, ale předpokládám, že za anonym nemůže.....s tím nic nenadělá...a nepředpokládám, že měl kdysi přijít za manželkou a říct-naznačím trochu vulgárněji: včera jsem zasunul, včas nevyndal, mohlo by z toho něco být....ale vona už mě neba, tak klid zůstanu s tebou....

samozřejmě k úpravě alimentů by mělo dojít soudní cestou, aby byl klid na všech stranách a k tomu určit rozsah návštěv a popř. jiných plateb?? - aby se vám holka i s levobočkem  nenastěhovala nakonec do kvartýru....( levoboček zní malinko archaicky, já vím)

No nikdy som to nezažila, ale keď si predstavím, že by som sa dostala do takejto situácie a vedela by som, že sa s manželom aj naďalej máme radi, rozumieme si a on sa z toho poučil, takže nám bola nevera prospešná, tak by som sa nerozvádzala. A čo sa týka toho dieťaťa, asi by mi hodnú chvíľu trvalo, kým by mi vychladla hlava a ja by som sa na všetko dokázala pozerať bez emócií, ale rozhodne by som dovolila, aby sa stýkalo s celou našou rodinou, taktiež so mnou. Má predsalen len rok a malé deti sú strašne zlaté, tak by som dúfala, že si na neho časom zvyknem a stále dokolečka dokola by som si hovorila, že to drobné stvorenie za to nemôže. Okrem toho má vypočítavú matku, ktorej bolo jedno, že nie je isté, či jej dieťa bude vyrastať v úplnej rodine a či ho otec nezatratí. Ten chlapec tomu ešte nerozumie, tak si na teba rýchlo zvykne a neboj sa ešte bude jeho matku štvať, keď o tebe bude hovoriť "ta hodná teta od tatínka". To bude pocit zadosťučinenia, keď ti nakoniec nedokázala prebrať manžela a ešte aj jej syn ťa bude mať rád. Píše sa mi to ľahko, ale žiadna kaša sa neje taká horúca, ako sa navarí. Aj ty raz budeš uvažovať s chladnou hlavou a už to budeš brať tak trochu s nadhľadom. Chce to len čas a trpezlivosť. No a tú ženu by som poslala niekam...žiadna hypotéka!Ak nemá kde bývať, nech ide do azylového domu a o dieťa sa môžete postarať vy. Má nárok akurát tak na alimenty. Takže šup-šup na súd a okrem toho by bolo fakt dobré aj potvrdiť otcovstvo DNA testami.

Upravil(a) bellatrix (10. 5. 2007 13:49)

Ahoj všichni.Manžel nechtěl, aby to prasklo, protože opravdu od nás nechtěl odejít a tak ji radči dal víc peněz ,aby dala pokoj a nekontaktovala mě, což měla v úmyslu(vydírání).Jinak závazky máme i k ní do doby ,kdy dítěti budou 2 roky to je ze zákona. Pak budou povinnosti "pouze" k dítěti.
Myslíte si ,že by se mi měla omluvit a navázat se mnou kontakt? Já jsem jí to dokonce navrhla abychom se mohli všichni nějak domluvit, ale ona to odmítla , že jsem cizí člověk.Tak jsem jí vysvětlila, že tento cizí člověk jí měsíčně ze společného rozpočtu posílá peníze na dítě. Neznám ji a nevidím ji do hlavy, ale racionální uvažování moc nemá.Tak zatím ahoj

Mončo 123,psala jsem tu ,že i u nás v rodině takové situace nastaly a řešily se různě. Úplná katastrofa je "kámošení" s onou milenkou -matkou. To ne !!! Platit alimenty , nějaký i třeba dost úzký kontakt s dítětem ale nikdy ne s jeho matkou. Zvlášť za okolností které popisuješ.Ona stále doufá. Musí jí být jasné ,že dítě je společné ale jediné pouto mezi ní a tvým mužem.

Ach jo, tohle jsem neměla číst. Brečím jak želva, pořád to bolí a toho vzteku a nenávisti... U nás je to totéž, nebudu dopodrobna popisovat, co už všichni znáte - kolegyně z práce, sex, nechuť  z její strany pustit zdroj financí k vodě, vysazení antikoncepce, kecy o tom, že po mém manželovi nebude nic chtít a ten idiot jí to věřil, děcko... Manžel od nich dal taky ruky pryč, dostal na výběr - buď já a naše děti nebo on a jeden kufr na cestu. No když "nás má tak rád"...nedokázal odejít, lituje svého prohřešku. Ale... manželská poradna, právník, žádost o rozvod... před Vánoci jsem ji stáhla. Seká latinu, je hodný, stará se o nás, za ní nechodí. Děvče si taky vydupalo tučné alimenty, všechno jí odkýval, jen aby se to neprovalilo. Já to však stále velmi těžce nesu, nedokážu se vyrovnat s faktem, že naše pohodové manželství v podstatě skončilo, že je pryč taková ta manželská intimita, souznění, DŮVĚRA. Snažíme se oba, ale... když vidím děcka (tomu jejich je 1 rok), tak brečím, když nejsem s manželem, tak se na něj těším, jakmile však přijde, nenávidím. Přišla jsem o iluze, táhne se to rok a něco, nemám radost že života... Možná to kazím, ale je to ve mně. My jsme opravdu měli fajn vztah (12 let manželství), chtěl prostě zkusit potvoru i sex s ní a pak narazil (jeho slova). Proto je to těžší se s tím nějak vyrovnat. Jediné, co vím na 100%, že moje hranice je právě ta, že jestli se začne stýkat s děckem, jdu ze hry. Protože to není jen to děcko, to je opět styk i s ní... mám dobrou fantazii, taky jsem žena a matka. Takže si opravdu umím představit, jak má manža vše, co chtěl - 2 ženský a 3 děti. Tak tohle ne. Možná jsem sobecká vůči tomu malýmu, ale já jim k tomu nepískala. Je to začarovaný kruh a jak jsem řekla - stále bolí. V podstatě není šťastný nikdo.

to apolenko, to je mi tě líto, to si se skutečně po tolika letech manželství dočkala odměny. Chápu tvůj postoj ačkoli se tu možná najdou lidi, kteří budou tvrdit, že za to můžeš a že se máš měnit ty, kašli na to nic neměň,jak říkáš nepískala si k tomu a ten tvůj si zaslouží to připomenout. Těžko cokoli radit, je to teď jen na tom kolik sneseš a dovedeš odpustit a jestli nechceš, aby ti situaci připomínal tím, že dítě a moresy matky bude tahat domů je to tvoje volba a jen a jen tvoje věc. Někdo kdo tu zradu nezažívá s tebou by asi řekl, že za to to dítě nemůže, já tak taky uvažuju, ale nechybí mi empatie a tak se tvému postoji ani trochu nedivím. Drž se ty i Monča a nějak to zvládněte. Bohužel je dost mrch co jim dělá dobře uvrtat se do rodiny ženatého muže, jednak jim spadně minimálně půlka léta budovaného majetku do klína a pak mají pocit vtězství. Ale jak říkám, každý si pro svoje dojde.....

Axi napsal(a):

Přesně tak, ať nic nemění, ať dál žije se vztekem a nenávistí, bez radosti ze života.

Axi, já osobně bych rozhodně nebyla nadšená z toho, že se můj muž kdesi zapomněl a zplodil - ať už chtěně či nechtěně - nemanželské dítě. Na svoji povahu bych ho postavila před dvě řešení - buďto ať jde k partnerce a k novému dítěti, nebo zůstane - a o jeho partnerce a dítěti se u nás do smrti mluvit nebude, protože přestanou existovat, a samozřejmě si v tu chvíli právně ošetřím svoji budoucnost tak, aby nebyly ošizeny především moje děti. Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo