Tak to jste mě "potěšili", já myslela že je nás takových (který musí chlapa přemlouvat) jen hodně málo. Kolegové v práci si pořád povídají o tom, jak si pořád užívají atd... a já nic. Je mi to ale prostě divné, mě je 21, jemu 26 a jsme spolu 5 let, spíme spolu tak 1-2x měsíc. Zezačátku to chtěl pořád a já, i když jsem na to hodně často neměla chuť, jsem souhlasila. Už asi rok to funguje tak, že se k němu večer tulím, osahávám apod, ale on mě odstrkujem a pokud on nechce, tak už ho nepřemluvím (nikdy se mi to nepodařilo).Vždycky si najde nějakou výmluvu - je moc pozdě, bolí ho hlava/záda/..., je unavený, ráno brzo stává apod. Moc mě to trápí, hodně se kvůli tomu hádáme, většinou se pak sbalí a jde spát domů k rodičům. Vždycky když chci mluvit o důvodech, proč to tak je, tak zase vyhrožuje že jde pryč a prostě nechce o tom mluvit, jako by se za to styděl. Už jsem z něho dostala aspoň to, že fyzický problém nemá (sám si to totiž dělá mnohem častěji než se mnou), což mě štve ještě víc  - sám se sebou na to chuť má několikrát měsíčně, ale se mnou ne!! To se pak cítím jako nejobludnější ženská na světě.. Prostě říká, že na to nemá chuť tak jako dřív a že je to normální když jsme spolu tak dlouho. Snažím se navrhovat nějaké změny, znát jeho sny a přání, aby to nebyl stereotyp, ale on vůbec nechce mluvit o tom, co ho vzrušuje. No a když konečně má chuť, tak je to rychlá několikaminutovka bez líbání, kdy si užívá zejména on. Jinak ho samozřejmě strašně miluju a nedokážu si představit bez něj žít, ale tohle mě prostě strašně trápí, a taky jsem mu to několikrát řekla, že se potřebuju cítit chtěná a žádaná a ne někoho přemlouvat a stejně být odmítnuta. Několikrát jsem navrhovala, že půjdeme do partnerské/sexuologické poradny, jenže to on rezolutně odmítá, se o takovýchle osobních věcech svěřovat někomu cizímu (když se nesvěřuje ani mě).
Už mě to prostě nebaví, on pořád slibuje, že se to zlepší, ale nic pro to neudělá, a samo se to těžko zlepší.
Jen se bojím, že nejlepší léta svého života prohrám spaním místo abych si užívala...

Pokud si to dělá sám často a s tebou nechce, tak je asi problém v tom stereotypu. Asi ho nedostatečně vzrušuješ, sex je pořád stejný (můj názor). Zkus si koupit nějkaké sexy prádélko, hračky a tak podobně. Před TÍM se hezky upravit a jít na to

Áda1 napsal(a):

svého manžela znám 16 let, z toho 6 let jsme manželé, někdy máme sex 5x týdně, někdy 3x za den, někdy 1 za týden, záleží na okolnostech, nejdéle bez sexu jsme byli měsíc ale to byl na služební cestě, nic z toho, co jsem dočetla až sem jsem se svým mužem nezažila, když bylo hůř vždy jsme si dokázali popovídat, najít řešení, domluvit se, nedělat z toho tragédii když to nejde dnes půjde to zítra atd.............například teď jsme propadli kouzlu návleků na penis, které se dají využít i na prsty......... a je to fakt bájo i po 16 letech

Holt i v sexu  je to sázka do loterie, jakého partnera si "vylosujeme". A ne všichni to mají jako vy, blahopřeju blbý je, že život utíká, a tak se nejlepší roky rozplynou a někteří si neužijí takové shody, jak tady čtu.

mývalka napsal(a):

Tak to jste mě "potěšili", já myslela že je nás takových (který musí chlapa přemlouvat) jen hodně málo. Kolegové v práci si pořád povídají o tom, jak si pořád užívají atd... a já nic. Je mi to ale prostě divné, mě je 21, jemu 26 a jsme spolu 5 let, spíme spolu tak 1-2x měsíc. Zezačátku to chtěl pořád a já, i když jsem na to hodně často neměla chuť, jsem souhlasila. Už asi rok to funguje tak, že se k němu večer tulím, osahávám apod, ale on mě odstrkujem a pokud on nechce, tak už ho nepřemluvím (nikdy se mi to nepodařilo).Vždycky si najde nějakou výmluvu - je moc pozdě, bolí ho hlava/záda/..., je unavený, ráno brzo stává apod. Moc mě to trápí, hodně se kvůli tomu hádáme, většinou se pak sbalí a jde spát domů k rodičům. Vždycky když chci mluvit o důvodech, proč to tak je, tak zase vyhrožuje že jde pryč a prostě nechce o tom mluvit, jako by se za to styděl. Už jsem z něho dostala aspoň to, že fyzický problém nemá (sám si to totiž dělá mnohem častěji než se mnou), což mě štve ještě víc  - sám se sebou na to chuť má několikrát měsíčně, ale se mnou ne!! To se pak cítím jako nejobludnější ženská na světě.. Prostě říká, že na to nemá chuť tak jako dřív a že je to normální když jsme spolu tak dlouho. Snažím se navrhovat nějaké změny, znát jeho sny a přání, aby to nebyl stereotyp, ale on vůbec nechce mluvit o tom, co ho vzrušuje. No a když konečně má chuť, tak je to rychlá několikaminutovka bez líbání, kdy si užívá zejména on. Jinak ho samozřejmě strašně miluju a nedokážu si představit bez něj žít, ale tohle mě prostě strašně trápí, a taky jsem mu to několikrát řekla, že se potřebuju cítit chtěná a žádaná a ne někoho přemlouvat a stejně být odmítnuta. Několikrát jsem navrhovala, že půjdeme do partnerské/sexuologické poradny, jenže to on rezolutně odmítá, se o takovýchle osobních věcech svěřovat někomu cizímu (když se nesvěřuje ani mě).
Už mě to prostě nebaví, on pořád slibuje, že se to zlepší, ale nic pro to neudělá, a samo se to těžko zlepší.
Jen se bojím, že nejlepší léta svého života prohrám spaním místo abych si užívala...

Mývalko, strašně mi to připomíná stav u nás doma. Já prostě ho NEVZRUŠUJU! Tak to je, jen nedokážu pochopit, že když navrhuju rozchod, tak je proti a argumentuje že sex není tak důležitý ve vztahu. Já už na to nemám sílu, už na to asi fakt kašlu, a zatím s ním zůstanu a uvidím. Byla jsem teď na týden pryč, a příjezd dopadl tak, že jsme si dali zase jen uvítací pusu a pak řekl, že je unavenej a šel spát. A tak je to u nás pořád. A nedovedu si představit, že bych tohleto dala celý život. Jak jsem se dočetla, padl tady názor, že ženská po dětech ztrácí chut - jenže já s takovým celibátem ty děti asi ani mít nikdy nebudu.

Já nevím, mám pocit, že s přístupem "můžu si za to sama", a snažit se svýmu miláčkovi ve všem vyjít vstříc to stejně nevyjde. Neříkám, že na tom vinu nemáme, a že třeba s jinejma ženskejma by se to těm našim nestalo, ale takhle nezískáme to, po čem tolik toužíme. Taky nevím jak na to,ale tohle už jsem zkoušela, prostoru má dostatek, a já jsem i ráda, když někam vypadne a můžu si taky dělat  v klidu svý věci, jenže většinou on řekne, že když já s ním na nějakou akci jít nechci, tak že taky nepůjde. Někdy mi přijde, že má v sobě zafixovaný takový ten pocit zodpovědnosti, že se musí starat atd. a to v něm zabijí veškerý touhy. Na druhý straně v sexu mi nikdy vstříc nevyjde, už jsme se o tom bavili,ale je to zbytečný, když už k něčemu dojde, je to jen takový šupšup, až do jeho uspokojení a pak nic. A o nějaký romantický předehře si mužu dát jenom zdát. A to mi vyčítá, že bych pořád chtěla - na moje rejpnutí že je měsíc pryč a nic. Popravdě nevím proč bych po tomhle co mi fakt nic nedává měla toužit.

Jenže on na začátku byl normální, byl aktivní a chtěl to každý den, nebo skoro ob den. Po půl roce to začlo haprovat, taky že jsme spolu začli bydlet. A teď po dvou letech, jsme spolu od začátku roku spali celkem pětkrát. V ničem jiném problém nemáme, ale tohleto mě fakt deptá.

Dub7 napsal(a):

Dub7
Co napíši, bude asi dost blbé. Coby dítě jsem kradl sousedovi skrz plot angrešt. Otec sehnal keř. Bylo to senza - tedy jen první dva roky. Pak už nebyl dobrý. Co by někteří dali za zahrádku aspoň desetkrát deset. Mám zahradu, ale raději jsem ji zatravnil. Vzpomínám na pana Dr Kudláčka a jeho vynikající postřeh:"Člověk je v podstatě bestie. Když udělá zkoušku, přijde domů, popadne skripta a naučené si osvěžuje. Když rupne, přijde domů, uvidí skripta a honem vymýšlí, co jiného je potřeba udělat anebo kam nutno jít". A otázka? Co s tou bestií v nás??

Co dělat tedy? Není chuť, když ani sousedovic nechutná mu.

Nezmenil se postavou, nepribral, jen zlenivel v sexu, proste nema pry chut. Jinak prace stejna, porad stejne sportuje, jen ten sex mu nic nerika. Dneska jsme se bavili, v klidu a v legraci a ja mu rekla at si tipne, kdy se miloval naposled - rikala jsem mu kdy - ze vic jak pred mesicem, skoro mi neveril, rikal, ze to neni mozny. A pak dodal: to neni mozny, ze to tak rychle utika!

Já už to teď rozdejchávám, dřív jsem z toho byla vážně celá bolavá. Teď už si říkám, že holt když to nepůjde, tak to nepůjde, i když v jiných stránkách je fakt dobrej - skoro ideální, tak jak si partnera přestavuju.  Důležitý je vyjít si někam, a vidět, že se po něm stále chlapi otočí - protože když tohleto řešíte pořád doma, připadáte si vážně nepřitažlivě. Jen by mě zajímalo, kolik procent chlapů má takovýhle malý apetit - aby člověk nenarazil zase příště...

Já vím, ale co s tím,když on říká, že sex ve vztahu tak duležitý není:-( Nutit ho nemůžu.

Já vím, pro mě je to hodně důležitý, 27. Oběma.

najdi si jinýho, by jsi se trápila celej život, najdeš fajn chlapa kterej bude fungovat i v posteli

A to jsem vážně psala já? 21 a 27? teď koukám, že jsi mě maximálně dostala, ale já věk předtím neuváděla:rolleyes: