Oznámení

8. června : Vážení uživatelé, v současné době pracujeme na vylepšení stránek Babinet.cz, což může způsobovat občasné výpadky či problémy spojené zejména s přihlašováním. Na odstranění problémů a doladění detailů usilovně pracujeme. Děkujeme za pochopení.

8. června : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

28. května : Kyjevské smažené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd!

#51 9. 5. 2007 21:06

Emy
♥------
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 14

Re: Pořád sama

Jinak se vám svěřím ještě s něčím, když jste mi všichni tak hezky radili smile
O Velikonocích jsem byla venku (hlídala jsem ročního bratránka) a najednou se kě mě přidal nějakej chlap. Začal na mě mluvit španělsky. Řekla jsem mu, že mu fakt nerozumim a on si asi myslel, že když mi to bude hodně opakovat, tak to jako pochopim. Tak na mě furt něco vysílal, já pořád opakovala, že fakt nerozumim. Tahal ze mě jestli je to moje dítě a jestli mám snubní prstýnek (domluva rukama nohama) a nakonec řekla, že je z Rumunska (tomu jsem rozuměla). No a prostě sem se ho nemohla zbavit a pak na mě začal česky:,,Sobota, park, diskotéka?" tak jsem řekla, že ne. Tak se ještě párkrát zeptal a nakonec šel jinam (strašně se mi ulevilo, když odešel, vůbec se mi nelíbil - nemam takovýhle typy vůbec ráda - co si myslí, že každá před nima padne na zem, byl takovej slizkej usch a podle mě potřeboval nějak sehnat trvalej pobyt v ČR). Jenože od tý doby sem ho potkala už třikrát (během toho měsíce) a on se na mě vždycky vždycky nalepí jak žvejkačka a pořád něco mele španělsky...já mu nerozumim a nemůžu se ho zbavit. Začínam se ho strašně bát. Když jsem to řekla kamarádce, tak se ptala, jestli je hezkej a proč sem s nim nešla (rada nad zlato).
Když to tak po sobě čtu, tak vidim, že na to se stejně nedá nic poradit, ale aspoň sem to konečně někomu řekla...teda spíš napsala...

Není tady

 

#52 10. 5. 2007 8:56

Décima
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 18. 9. 2006
Příspěvky: 892

Re: Pořád sama

Ahoj Emy, jako bych viděla sama sebe ve 20ti... Kamarádky měly lásky od 16ti a já nic... sestřenice ze Slovenska všechny vdané, mámě psaly tetky: Kedy sa bude tá Tvoja vydáva...už má dajakého chalana... sousedi se starali... Navíc se na mě taky lepili takoví típci, který já nechtěla, na zábavě se na mě tutově nalepil ten největší slizoun... anebo jsem se dobře pobavila s kamarádem, jen tak kamarádsky, ale kamarád taky rád, takže zase útěk do noci...  Navíc jsem byla těžká romantička, panna do 23ti let... No co mám povídat, následovaly všelijaký eskapády... lol , toho pravýho, kterýho jsem si nechala dodnes, jsem potkala v 27 letech, takže času dost...stolt

Není tady

 

#53 10. 5. 2007 11:15

1Marie
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 3. 2006
Příspěvky: 198

Re: Pořád sama

Emy, o víkendu jsem si četla svoje staré deníky. Úplně mě překvapilo, jak moc jsem se v mládí trápila, že nemám kluka - člověk i na tohle trápení zapomene,neboj. Svého muže jsem poznala v 28letech (- na inzerát, dnes jsme  spolu 18 let, máme moc pěkné manželství a dvě děti. ) Ale víš co, když jsem se opravdu hrozně snažila  a trápila- nic nepřišlo. V momentě, kdy jsem byla sama se sebou spokojená, vyrovnaná a klidná - tak to najednou bylo tady. Prostě to tak mělo být.

Není tady

 

#54 10. 5. 2007 13:25

DankaS
♥♥♥♥---
Registrovaný: 27. 1. 2006
Příspěvky: 262

Re: Pořád sama

Emy chlapy neřeš. Přistupuješ k tomu špatně, stylem oni maj já chci taky. Na to se vyprdni, chlap ti nepřinese žádný velký štěstí. Je sice fajn s někým být, že třeba nejsi večer sama a kvůli sexu, ale často se stává že holka zjistí, že je lepší s nikým nebýt´že ji to šíleně omezuje.  kOlik myslíš těch tvých kamarádek z VŠ se nakonec za svého spučasného přítele vdá??? Tyjo mně bejt 20 a bez chlapa,  chodila bych cvičit abych byla krásná, na brigádu, kde můžu někoho potkat, do divadla klidně sama, jazykový kuzry, přes prázdniny do ciziny pracovat...chlapy si v tomhle věku jen testuj, povídej si s nima, dělej naivní hloupou, vyznej jim lásku(hlavně když je nemiluješ), flirtuj, někdy se zase pěkně ztrapníš, no prostě sranda zábava:o), na tohle nemusíš mít žádnýho kumpána. Je ti 20, tak se netlač do nějakejch závazků. Počkej jednou, až přijde ten správnej čas, tak přijde takovej, se kterym budeš trávit večery třeba až do smrti:o).

Není tady

 

#55 10. 5. 2007 13:30

Nick3594
Host

Re: Pořád sama

Ha ha ha, mě je téměř 36, svobodná, bezdětná, dlouho jsem hledala smysluplný vztah. Až jsem jednoho dne pochopila, že krásný život lze prožít i bez muže a dětí. Už jsem si plánovala, co všechno podniknu a partner se najednou objevil big_smile. Ale je fakt, že jsem si Vesmír hezky poprosila, aby mi toho správného přihrál v tu správnou chvíli hmm.
Takže zatímco známí řešili rozvody a expartnery svých ratolestí u mě to bylo jednoduché big_smile. Nebylo co řešit rock. Svobodná, bezdětná a nazdar big_smile.
Přestaň se trápit takovými nesmysly, jako že nemᚠpartnera a ostatní ano. Užívej si život, nabízí spoustu možností. Až v okamžiku, kdy budeš spokojená sama se sebou se partner objeví. hjarta

Upravil(a) lvice (10. 5. 2007 13:45)

 

#56 12. 5. 2007 12:03

Emy
♥------
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 14

Re: Pořád sama

lvice napsal(a):

Ha ha ha, mě je téměř 36, svobodná, bezdětná, dlouho jsem hledala smysluplný vztah. Až jsem jednoho dne pochopila, že krásný život lze prožít i bez muže a dětí. Už jsem si plánovala, co všechno podniknu a partner se najednou objevil big_smile. Ale je fakt, že jsem si Vesmír hezky poprosila, aby mi toho správného přihrál v tu správnou chvíli hmm.
Takže zatímco známí řešili rozvody a expartnery svých ratolestí u mě to bylo jednoduché big_smile. Nebylo co řešit rock. Svobodná, bezdětná a nazdar big_smile.
Přestaň se trápit takovými nesmysly, jako že nemᚠpartnera a ostatní ano. Užívej si život, nabízí spoustu možností. Až v okamžiku, kdy budeš spokojená sama se sebou se partner objeví. hjarta

Teda, tak to fakt nevim, jestli já někdy budu spokojená sama se sebou smile Teď si momentálně vyčítam, že jsem šla na tu školu, kam chodím, protože mě to nebaví a vůbec nevim, co mam dělat dál...

Není tady

 

#57 12. 5. 2007 14:04

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40307

Re: Pořád sama

No tak tým by som ja začala - nauči sa by spokojná SAMA SO SEBOU. Potom už nebudeš osamelá, ale skôr naozaj len sama - dočasne, dobrovožne a medzi dvomi vzahmi trebárs. Mne po všetkých tých životných kotrmelcoch nepadne zaažko by sama so sobu - ako som už písala, aspoň mám istotu, že som v dobrej spoločnosti wink . A viem si život užíva aj v takejto zostave... Nauč sa to tiež, odporúčam.


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#58 12. 5. 2007 17:21

TamtaOna
♥♥♥♥---
Registrovaný: 16. 3. 2007
Příspěvky: 309

Re: Pořád sama

Já řeším podobný problém jako Ty Emy. Mě je sice o rok méně, ale trápí mě to stejně...
Můj problém je okořeněn mým pocitem méněcennosti a strachu ze vztahů. Ani nevím, kde se mi k němu povedlo přijít.
Divné přitom je, že mužskému pohlaví se líbím, nemůžu si stěžovat. Komplimentů hora. Ale já jsem nějak divně zablokovaná.
A i třeba se mi někdy nějaký hodně líbí, prahnu po něm jak žíznivý po doušku vody. Trápím se. Ale neumím to dát tomu dotyčnému najevo, stáhnu se do sebe a radši se vyhnu pohledem, nic neřeknu, nenaznačím. Když nastane situace, že mi o mě projeví zájem i onen, uteču. Ano, ano, stáhnu se a snažím se toho dotyčného nějak odradit (ne přímo cíleně, ale nevěnuju se mu, moc se s ním nebavím, nemám na něj čas... a on to pak radši vzdá)... I když jsem ho moc chtěla, najdu si najednou jakoukoliv blbůstku, kterou si ho zprotivím.
Už nevím, co s tím dělat... Hodně lidí mi říkalo takovéto ,,překonej se a neodtahuj se", ale já nevím jak...
Nemáte s tím nějakou zkušenost? Radu? Cokoliv? Díky!

Není tady

 

#59 12. 5. 2007 18:03

xkisek
♥♥♥♥---
Registrovaný: 18. 2. 2007
Příspěvky: 299

Re: Pořád sama

Selima: a není ti vůbec nikdy ani trochu smutno? Já jsem sama se sebou taky spokojená, dělám si co chci, jak chci, mám všechno co chci, přesto nejsem úplně spokojená. I nějakej ten chlap se okolo mě motá, ale cítím, že ani jeden není ten pravý, mám pocit, že všichni okolo mě hledají maminu, která by se o ně postarala. Už jsem se naučila užít si i samotu, ale nějak neumím sama moc odpočívat. Někdy mě přepadne úplně fyzická touha po pohlazení a obejmutí. Je to stejné jako hlad nebo žízeň, s tím rozdílem  že hlad a žízeň ukojím sama.


Umět se radovat. Ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde. (Ota Pavel)

Není tady

 

#60 12. 5. 2007 18:59

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pořád sama

TamtaOna:
Mám to trošku podobné jako ty, je mi 32, rozvedená, jsem sama se synem a taky se bojím, jestli ještě někdy navážu nějaký vztah. Stačí jedna špatná zkušenost, a už se prostě bojím. Pocit méněcennosti a nízké sebevědomí, je to to samé? Nevím. Ale jak si to svoje sebevědomí zvednout? Už se cítím mnohem líp než před půl rokem, i když mi BM řekl, že je všechno moje vina, časem jsem přišla na to, že není, zjistila jsem, že bez něj můžu žít, a celkem v klidu. Ale pořád to ještě v sobě řeším, porovnávám se se svým okolím. Nemám prostě takové sebevědomí jako mé kamarádky, mám pořád pocit, že všechno dělají líp než já, že vypadají líp než já, baví se líp než já... Jak si to svoje sebevědomí zvednout? V čem to vězí? Jestli máte někdo, prosím, nějakou praktickou radu, sem s ní. Díky

Není tady

 

#61 12. 5. 2007 19:14

TamtaOna
♥♥♥♥---
Registrovaný: 16. 3. 2007
Příspěvky: 309

Re: Pořád sama

AlixaZS:
Možná je pravdou, že můj strach ze vztahů bude vážně pramenit s nedostatku sebevědomí. Říká se, že komplimenty to zcelí, ale mě se nezdá. Často slyším, že mi něco sluší, že mám hezké tohle a támhleto...atd. Moc mě to potěší, ale nějak to ve výsledku nefunguje... Řeknete mi, že mám krásně štíhlé nohy, já přijdu k zrdcadlu a řeknu opak, opakujte mi, že mám krásné vlasy- já zase vidím zničené konečky...atd.
I když nevím, jak pak působí na to, že když o mě má zájem někdo, koho sama chci... prchnu a zhnusím si ho:( Ach jo!

Není tady

 

#62 12. 5. 2007 19:58

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pořád sama

TamtaOna:
Možná to taky souvisí s nedůvěrou v lidi, nevěříme, že je pravda to, co nám říkají, třeba i ty komplimenty. Nevěříme samy sobě, nevěříme lidem okolo sebe...Jenže co s tím?

Není tady

 

#63 12. 5. 2007 21:06

pegynna
♥♥-----
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 35

Re: Pořád sama

TamtaOna, AlixaZS: Holky, já si taky nevěřím. Ale přišla jsem na celý problém věci. Od malička jsem totiž od svého otce slyšela, jak jsme bez něj všichni nemožní a že jsem tlustá apod. Teď si všechny tyhle vzpomínky táhnu do života a do vztahů s chlapi. Když si to tak zpětně uvědomuju, tak svého bývalého přítele jsem v tom vztahu asi vážně moc dusila. Nikdy jsem nepocítila otcovskou lásku a tak jsem si to asi vynahrazovala takhle. Jsem stále z toho rozchodu smutná, ale už začínám uvažovat pozitivnějc a potřebuju se nejspíš se vším vyrovnat sama, vyrovnat se se svou osobou, s tou samotou a naučit se věnovat sama sobě a hlavně najít ztracené sebevědomí, což bude obtížná cesta. Až pak tohle dokážu, tak snad se ještě v mých letech najde někdo, kdo mě bude brát takovou, jaká jsem.

Není tady

 

#64 12. 5. 2007 21:23

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pořád sama

Třeba je to i v tom, že nechceme věřit. Když jdu takhle po městě, vidím spoustu holek, co mají dost kilo navíc, nosí obepnutý džíny, krátký topíky, sádýlko se jim všude třepe, přetíká, a ony to vůbec neřeší, jsou se sebou spokojený, tváří se, jako byly ty největší krasavice. Jak to tedy mají v sobě vyřešený? Komplimenty jsou moc hezký, je příjemný je slyšet, ale za nějakou dobu stejně začnu přemýšlet o tom, jestli tomu věřit nebo ne.

Není tady

 

#65 12. 5. 2007 21:28

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12363

Re: Pořád sama

pegynna napsal(a):

TamtaOna, AlixaZS: Holky, já si taky nevěřím. Ale přišla jsem na celý problém věci. Od malička jsem totiž od svého otce slyšela, jak jsme bez něj všichni nemožní a že jsem tlustá apod. Teď si všechny tyhle vzpomínky táhnu do života a do vztahů s chlapi. Když si to tak zpětně uvědomuju, tak svého bývalého přítele jsem v tom vztahu asi vážně moc dusila. Nikdy jsem nepocítila otcovskou lásku a tak jsem si to asi vynahrazovala takhle. Jsem stále z toho rozchodu smutná, ale už začínám uvažovat pozitivnějc a potřebuju se nejspíš se vším vyrovnat sama, vyrovnat se se svou osobou, s tou samotou a naučit se věnovat sama sobě a hlavně najít ztracené sebevědomí, což bude obtížná cesta. Až pak tohle dokážu, tak snad se ještě v mých letech najde někdo, kdo mě bude brát takovou, jaká jsem.

Pegino taky jsem od otce i od matky slysela jak jsem tlusta jak nic neumim jsem proste k nicemu.Podle matky jsem se neumela ani oblikat,pritom od lidi jsem slysela jak mi to slusi.Kdyz byli deti male mela jsem je nadherne opletene i sebe i manzela.Ale nikdy jsem od nasich neslysela,ze jsem sikovna jen od cizich lidi.A rikali to i me mamce,ale ta jen mavla rukou.Nic co jsem uvarila jim nechutnalo,ale zajimave je,ze navsteva si u me vzdy pochutnala  a jeste si pridala.Mamka zemrela a ja se zacala oblikat jinak, odlozila jsem volne haleny za tricka trochu na telo i,kdyz jsem plnostihla,slysim od lidi,ze jsem omladla a ze mi to ted slusi je teda pravda,ze jsem neco schodila.Ale casto si rikam,kdyby me tak videla to by zase rikala,ze mam speky at si oblecu neco jineho.Nikdy ani od jednoho si nepamatuju na zadne pohlazeni nebo pochvalu.Snazim se take najit si to sve sebevedomi a kazdy den,kdyz jdu do prace si sama pro sebe reknu,ze mi to slusi. roll


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#66 12. 5. 2007 21:33

eremuruss
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 6. 3. 2007
Příspěvky: 12363

Re: Pořád sama

AlixaZS napsal(a):

TamtaOna:
Možná to taky souvisí s nedůvěrou v lidi, nevěříme, že je pravda to, co nám říkají, třeba i ty komplimenty. Nevěříme samy sobě, nevěříme lidem okolo sebe...Jenže co s tím?

Neverim,kdyz mi to rekne jeden clovek,ale,kdyz me to rekne vic lidi nezavisle na sobe ,tak zacnu premyslet,ze to asi tak bude. stolt


Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Není tady

 

#67 12. 5. 2007 21:35

pegynna
♥♥-----
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 35

Re: Pořád sama

Eremuruss: Je to strašné, že  si člověk fakt takový nepříjemný věci z dětství tahá i do dospělosti. Jenže když to člověk nezažije, tak to nemůže pochopit. Nemᚠnějaký recept, jak získat ztracené sebevědomí? Teda ztracené v uvozovkách, když jsem snad nikdy žádné neměla. Když se třeba ráno podívám do zrcadla, tak se taky občas pochválim, že mi to sluší. Ale pak vyjdu na ulici mezi lidi a vidím všechny kolem, jak jsou hezcí, tak bych šla nejraděj kanálem:-) a to pochválení před zrcadlem je tytam.

Není tady

 

#68 12. 5. 2007 21:38

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pořád sama

Když tak přemýšlím, možná to i má svoje kořeny v dětství. Ale mě to spíš říkali kamarádi a spolužáci, ne rodiče, že mám pár kilo navíc. A taky řešili oblečení. Mamča s babičkou mi totiž všechno šily, když jsem byla malá, no taky se mi všechno nelíbilo.  Za poslední dobu jsem shodila 25 kilo, všichni okolo mi říkají, že to stačí, že už jsem hubená, ale já pořád nejsem spokojená. Prostě nevěřím...

Není tady

 

#69 12. 5. 2007 21:55

Emy
♥------
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 14

Re: Pořád sama

TamtaOna napsal(a):

Já řeším podobný problém jako Ty Emy. Mě je sice o rok méně, ale trápí mě to stejně...
Můj problém je okořeněn mým pocitem méněcennosti a strachu ze vztahů. Ani nevím, kde se mi k němu povedlo přijít.
Divné přitom je, že mužskému pohlaví se líbím, nemůžu si stěžovat. Komplimentů hora. Ale já jsem nějak divně zablokovaná.
A i třeba se mi někdy nějaký hodně líbí, prahnu po něm jak žíznivý po doušku vody. Trápím se. Ale neumím to dát tomu dotyčnému najevo, stáhnu se do sebe a radši se vyhnu pohledem, nic neřeknu, nenaznačím. Když nastane situace, že mi o mě projeví zájem i onen, uteču. Ano, ano, stáhnu se a snažím se toho dotyčného nějak odradit (ne přímo cíleně, ale nevěnuju se mu, moc se s ním nebavím, nemám na něj čas... a on to pak radši vzdá)... I když jsem ho moc chtěla, najdu si najednou jakoukoliv blbůstku, kterou si ho zprotivím.
Už nevím, co s tím dělat... Hodně lidí mi říkalo takovéto ,,překonej se a neodtahuj se", ale já nevím jak...
Nemáte s tím nějakou zkušenost? Radu? Cokoliv? Díky!

Tak když jsem si přečetla tvuj příspěvek, tak jsem si tak nějak uvědomila, že dělám vlatně to samý...když se mi někdo třeba jenom trochu líbí, tak se mu hned vyhýbám pohledem a doufám, že nepřijde a nebude se mnou chtít mluvit. Občas se mi stává, že po mě kluci koukaj, ale když to vidim, tak radši koukám do země...
A jak sem tady psala, že mě pořád otravuje ten Rumun, tak jsem zjistila, že mam snad s takovejch chlapů fobii...když vidim nějakýho chlapa - stejnej typ, jako je ten po*n Rumun, tak se ho prostě strašně bojim...

Není tady

 

#70 12. 5. 2007 21:58

Emy
♥------
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 14

Re: Pořád sama

pegynna napsal(a):

Eremuruss: Je to strašné, že  si člověk fakt takový nepříjemný věci z dětství tahá i do dospělosti. Jenže když to člověk nezažije, tak to nemůže pochopit. Nemᚠnějaký recept, jak získat ztracené sebevědomí? Teda ztracené v uvozovkách, když jsem snad nikdy žádné neměla. Když se třeba ráno podívám do zrcadla, tak se taky občas pochválim, že mi to sluší. Ale pak vyjdu na ulici mezi lidi a vidím všechny kolem, jak jsou hezcí, tak bych šla nejraděj kanálem:-) a to pochválení před zrcadlem je tytam.

Jojo, přesně...taky se na sebe občas ráno usměju do zrcadla a řeknu, že dneska je to dobrý...ale s prvnim člověkem, kterýho potkam, moje nadšení obvykle končí...

Není tady

 

#71 12. 5. 2007 23:00

TamtaOna
♥♥♥♥---
Registrovaný: 16. 3. 2007
Příspěvky: 309

Re: Pořád sama

Emy:
Tak koukám, že jsme na tom skoro úplně stejně. Musím napsat, že mě to těší. Neber to ovšem ani trochu, jakože Ti to snad přeji. Ale zahřeje pocit, že nejsem sama... Třebas se nám to povede překonat, když si uvědomíme, že v tom nejsme jediné...
Třeba...
Ale teď je hlavní, jak se zbavíme toho strachu?hmm

Není tady

 

#72 12. 5. 2007 23:32

Emy
♥------
Registrovaný: 5. 5. 2007
Příspěvky: 14

Re: Pořád sama

TamtaOna napsal(a):

Emy:
Tak koukám, že jsme na tom skoro úplně stejně. Musím napsat, že mě to těší. Neber to ovšem ani trochu, jakože Ti to snad přeji. Ale zahřeje pocit, že nejsem sama... Třebas se nám to povede překonat, když si uvědomíme, že v tom nejsme jediné...
Třeba...
Ale teď je hlavní, jak se zbavíme toho strachu?hmm

Tak to fakt nevim...já si vždycky řikam, že nejsem normální, ale mám prostě strach. Ale já se třeba i bojim jít ven s někým, s kým si píšu přes net...třeba si rozumíme, píšeme si a je to fajn, ale jakmile navrhne, abysme se seznámili a někam spolu šli, tak se začínam vymlouvat a nakonec stejně nikdy nejdu. Kamarádka se mě ptala, proč to nezkusim, že přece nemůžu nic ztratit. No já taky nevim čeho se vlastně bojim, ale prostě to nejde...

Není tady

 

#73 12. 5. 2007 23:48

Petrik
♥♥♥----
Registrovaný: 25. 3. 2007
Příspěvky: 200

Re: Pořád sama

Holky jestli se mezi vas muzu zapojit - jsem totiz tak zhruba ve vasem veku godlike a musim rict, ze jsem na tom byl tak nejak podobne se sebevedomim... celou stredni skolu jsem se vylozene trapil - a byl skoro cele 4 roky bez vztahu diky memu nizkemu sebevedomi a asi take pocitu menecennosti.... nevim z ceho to pramenilo... i kdyz mi dost holek slozilo kompliment, ze jsem pritazlivy ja jsem si to sam o sobe nemyslel.. a to se pak tezko navazuji vztahy kdyz si neverite..vsak to znate gloria pak prisla Vysoka skola a nejak jsem se trosku otrkal, ale ne uplne..taky trosku dospel..uz sem nebyl takovy ten pubertalni skolak...ale porad to nebylo ono - zmena prisla az s nastupem do prace kdy jsem se musel setkavat s lidmi - jednat s nimi - odpovidat na otazky, nabizet..atd a to si dovedete predstavit jak kluk s nizkym sebevedomim tohle mohl delat big_smile kupodivu tohle me hodne postavilo na nohy a proste se to cele ztratilo a ted je to jak ma byt... myslim si o sobe, ze jsem neodolatelny big_smilebig_smilebig_smile ( sorry nebrat vazne tongue ), zacal jsem pro sebe neco delat, chodit do solarka, obcas do posilovny, kupovat si hezke obleceni atd a to by jste neverili co to s clovekem udela vsechno ruku v ruce s tim, ze se otrkate v praci.... mam sice obcas dny kdy se moc necitim a jsem radsi sam se sebou, ale tech dni je uz zatracene malo a doufam, ze casem nebude zadny gloria takez bych vam radil...zbytecne to nereste...nechte to plavat... zajdete si do solarka, na cviceni, kupte si hezky veci na sebe big_smile a ono se to casem nejak srovna.. a az potkate toho praveho tak to vymizi uplne reta

Není tady

 

#74 13. 5. 2007 11:41

AlixaZS
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 21. 4. 2007
Příspěvky: 1149

Re: Pořád sama

Petříku:
celkem to potěší slyšet od chlapa, že i on na tom se svým sebevědomím nebyl nejlépe. Chlapi z mého okolí mají sebevědomí spíš na rozdávání (nebo alespoň se tak tváří). Z tvého příspěvku vyplývá, že to chce určitou soutěživost, snažit se vyrovnat ve všem těm, které tak trochu obdivuješ, snažit se dosáhnout toho, co se ti na druhých líbí.
A jak psala eremuruss o komplimentech: "nevěřím, když mi to řekne jeden člověk, ale když to řekne víc lidí nezávisle na sobě ..."  něco na tom je  a příjemným slovům by se přece mělo věřit, ne? A když nám řekne někdo něco negativního, možná má své dny, nebo někdo řekl něco špatného jemu a on to je posílá dál...

Není tady

 

#75 13. 5. 2007 12:20

Lexie
♥♥♥♥---
Registrovaný: 29. 11. 2006
Příspěvky: 264

Re: Pořád sama

Ahoj. Ono ja tyhle prispevky cetla az dnes a ne vsechny, ale reaguju, protoze me zrovna opousti kluk a ja nevim, jestli se s tim zvladnu vyrovnat. Je mi 25, tohle je muj ctvrty vztah, vzdy jsem mela dlouhodobe znamosti, bydlime spolu, ale neklape to. Ono to vlastne neklapalo nidky, jen tech prvnich paaar mesicu na zacatku, kdy byl fakt skvely a ja si rikala, ze jsem HO konecne nasla. Ale jakmile me dostal a ziskal jistotu, ze me ma, tak slo spousta krasnych veci do kytek. On rika, ze je tohle normalni vyvoj kazdeho vztahu a ze to nemuze byt porad tak pekne jako na zacatku, ale ja si myslim ze to prave zalezi na tech dvou lidech, jestli si zachovaji to pekne...
Kazdopadne mam hrozny strach ze samoty. Miluju ho, ale to je asi malo. Bude me cekat stehovani do prazdneho bytu,novy zacatek a ja neverim, ze jeste nekdy nekoho potkam sad Jsem hrozne nestastna, protoze zustanu sama a uz tu nebude nikdo, u koho se rano probudim v naruci... Proc je tak tezke se rozchazet... Proc to tak hrozne boli...

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů