Bety díky za odpověď...když já právě neznám nikoho, kdo by ve 20ti ještě neměl kluka...si připadám jak exot...
A jak se takovýho komplexu méněcennosti zbavuje?

Emy, většinou se člověk seznámí, když s tím nejmíň počítá.

jj

Kurz zbavení se méněcennosti - první krůček : každé ráno se koukej do zrcadla a chval se a říkej jaká jsi vyjímečná a nikdo není dokonalý - tak proč bys měla být ty??
Prostě musíš přijmout sama sebe taková jaká jsi nechtěj ze sebe za každou cenu dokonalou bytost - to není nikdo až budeš mít první krůček úspěšně za sebou bude to lepší a lepší

Milá Emy, vím, o čem mluvíš. Bývala jsem taky dost sama. Nikdy jsem nechápala, proč některé holky mají plno kamarádek či nápadníků, když  jsou úplně stejné, jako já. Obyčejné, ničím vyjímečné. Trvalo mi moc dlouho, než jsem pochopila, že k tomu, abych měla pro mě uspokojivé, četnější, fajn a přínosné vztahy s ostatními lidmi, musím nejprv začít u sebe. Musím umět překonat ostych, jít mezi lidi, mluvit s nimi, mít koníčky, které mě baví a za nimiž budu pravidelně vyrážet do světa. Zdokonalovat se v tom, v čem jsem dobrá, zkusit něco nového, co mě láká, ale zatím jsem si netroufla, že musím na životních situacích hledat vždycky spíš klady a umět přijít na jejich řešení. Ne se jimi nechat zdeptat či odradit. Že není důležité, kolik známých mám, ale jací jsou. Emy, pěkně se na sebe podívej a řekni si:
JSEM MOMENTÁLNĚ BEZ ZNÁMOSTI, PROTOŽE JSEM JEŠTĚ NEPOTKALA NĚKOHO, KDO BY MI ZA TO STÁL. MÁM TYHLE KLADY...A TYHLE ZÁPORY.... CHTĚLA BYCH DOKÁZAT TO....A UDĚLÁM PRO TO TOHLE. RÁDA BYCH SE NAUČILA ....A ZAČNU S TÍM HNED ZÍTRA. VYPTÁM TOHO A TOHO , ABYCH VĚDĚLA VÍC. NAŠETŘÍM SI NA .... A CHCI SE PODÍVAT TAM A TAM. NEŽ SE K TOMU DOSTANU, NĚCO SI O TOM PŘEČTU...NA SOBĚ BYCH CHTĚLA PRACOVAT A ZMĚNIT...ÚČES, OBLEČENÍ...INSPIRACI NAJDU....
A tak dál. Neříkej si, že jsi sama, a sama stejně zůstaneš, protože se Ti do ničeho neche. Emy, svět nepřijde za Tebou. Musíš Ty za ním. Studuješ VŠ. Jsi jistě chytrá holka, sympaťanda, pohodářka. Možná ti okolo Tebe nedokážou docenit, jak jsi prima. Najdi si proto nějaké sportovní či kulturní aktivity, aby ses jim zdravě vzdálila. Tví spolužáci Tě třeba vnímají jako někoho, koho denně večer najdou na koleji v pokoji číslo patnáct u knížky. Až tam nebudeš, budou se divit. no a Ty jim řekneš...byla jsem prostě někde, bylo to tam fajn, zas tam půjdu. Zkrátka, pocit samoty je normální. Musíš umět být sama a udělat si v sobě pohodu. Pak s Tebou bude rád trávit čas i někdo, koho potkáš, až to nejmíň budeš čekat!
Věř mi, Emy. My zkušenější už to víme! Musíš změnit svoje zvyklosti a udělat si pořádek v sobě, kolem sebe, a pak se uvidí!

Teda, to jsem ani nečekala, že mi napíše tolik lidí A moc vám za vaše rady děkuju!
Ono mě to teda trápilo už i dřív, ale ne tolik...měla jsem kamarády, naše třída ze střední byla super! Ale po maturitě jsme se strašně rozprchli, každej jinam a už se spolu moc nescházíme. No a já zůstala doma, protože obor, na kterej jsem chtěla je zrovna ve vedlejším městě, takže jezdím do školy tramvají...tak si říkám, že kdybych byla na koleji, bylo by to asi jiný...teď si připadam jako že nikam nepatřim: polovina lidí jede na kolej a druhá domů ke svým přítelům...No a prostě si připadam strašně sama a tim víc mě trápí, že nikoho nemam...

My jsme se po maturitě taky rozprchli a teď na stará kolena se zase začínáme scházet, hodně s enás vrátilo ze světa do rodného města a vyrážíme vcelku pravidelně do kavárny, cukrárny apod...holt člověk s věkem dětinští...a ten život rychle utíká.

Emy, poslala jsem ti SZ.

Emy,mě bude 29 a stále jsem sama,ani kamarádů moc nemám,ty jsi na tom ještě mooooc dobře.

Emy napsal(a):

Bety díky za odpověď...když já právě neznám nikoho, kdo by ve 20ti ještě neměl kluka...si připadám jak exot...
A jak se takovýho komplexu méněcennosti zbavuje?

Moje holčička před rokem, kdy jí bylo 20 a půl, ještě nikdy neměla žádného kluka. Dnes bydlí se svým moc prima přítelem. Emy, jsi tak mlaďoučká a máš před sebou spoustu času a krásných životních chvil. Užívej si života. Ten tvůj pravý se taky jednou objeví, neboj.

Ahoj, no já ti rozumím, já jsem měla svého prvního přítele tesně před 20 narozeninami, no a to proto že mě sbalil, jinak bych byla sama doteď. Teď už vím, že je to o tom nebát se a prostě to zkusit, i když to nedopadne, další nová zkušenost.Radila bych ti brát to tak, že s těmi kluky jdeš prostě na přátelskou schůzku a nerešit jak to dopadne, protože to se o spoustu věcí připravuješ. Většina věcí v životě je o tom překonat strach a zkusit něco novýho. Držím palce.

Emy,tvůj příspěvek mi připomíná mě před pár lety:-).Byla jsem hrozně smutná a vystresovaná z toho, že nikoho nemám..Svůj první vážnější,delší a sexuální vztah mám taky až od 21 let.Taky sjem si připadala divná,všichni kolem mě už někoho měli,a já pořád nic.Dokonce jsem chodila pár měsíců i s klukama,kteří mě nepřitahovali,jen abych nebyla sama.Ty vztahy byly fiasko, už bych to nikdy neudělala,to budu radši sama!
Víš,ted když se na to koukám zpětně-Jen lituju těch dní,kdy jsem kvůli toho byla neštastná,ted si říkám, že jsem si to mohla užít,dokud jsem ještě byla nezadaná,mohla jsem cestovat apod.Místo toho jsem tvrdla tady v ČR a čekala na toho"pravého".Ted,když mám přítele, mě tady už trochu drží a svazuje-vztah je prostě závazek,at chceme nebo ne.Říkám si,že kdybych tenkrát nebyla blbá,tak jsem tenkrát mohla pořádně cestovat , protože jsem nebyla na nikoho vázaná. Takže ti radím:užij si to,dokud můžeš .Dělej věci,které v pozdějším vztahu budeš muset kvůli nedostatku času omezit.Cestuj.Můžeš být sama,ale nemusíš být osamělá,to je rozdíl!Musíš být jen odvážná