To sú dobré témy.

Spoločné bývanie - no ja mám takú predstavu, že až keď vzťah vydrží 1 rok, potom sa sťahujem do spoločného. Ale mám kamošku, ktorá sa vyspí s každým na prvom rande a hneď si ho aj nasťahuje k sebe, samozrejme si to tí chlapi nevážia a každý jej po pár dňoch povie, že nevie, či ju miluje... a že by bolo lepšie zostať kamaratmi a užívajú si sex, ktorý ona dáva veľmi ochotne.

Rodičovstvo - po minimalne roku spoločného bývania, lebo tam už má žena odsledované ako sa partner chová, či pomáha v domácnosti, podiela sa na platení účtov atď. Rozhodne je to však rozhodnutie DVOCH a žena by nemala rozhodnúť za muža a tajne otehotnieť, aby si ho udržala. Myslím si, že je to veľmi individuálne, ale napr. ja s priateľom (obaja 25) sme toho názoru, že deti až v 30ke. Obom nám to tak vyhovuje, momentálne nemáme vlastné bývanie a chceme si ešte užívať slobody.

společné bydlení: po dvou letech u jeho rodičů, pak u našich cca po roce...pak jsme začali stavět domeček...do toho chtěl hlavně manžel dětátko...takže do stavby jsem otěhotněla..to bylo rok po svatbě vlastně...no za čtyři roky jsme se rozváděli 
rychlé, dynamické,bouřlivé, užitečné...

Upravil(a) adra (4. 5. 2007 8:09)

adra napsal(a):

společné bydlení: po dvou letech u jeho rodičů, pak u našich cca po roce...pak jsme začali stavět domeček...do toho chtěl hlavně manžel dětátko...takže do stavby jsem otěhotněla..to bylo rok po svatbě vlastně...no za čtyři roky jsme se rozváděli 
rychlé, dynamické,bouřlivé, užitečné...

ahoj.....bouřlivé jako adra sama s oranžovým pokojíčkem     přítel chtěl dítko dřív než ty - ženská...bývá to často naopak!! Byl starší?

k manzelovi jsem se stehovala po roce. uz spolu bydlime 5 let a mimco prave planujeme.

Já neměla kam jít (bydlet) takže jsem několik měsíců pendlovala po kámoškách než mě přítel přemluvil, abych šla k němu. Takže půl roku u jeho rodičů - pak 1 + 1 s přítelem 1 rok ,  2hý rok 2 + 1 - přítel musel za prací 150 km a já si našla sama podnájem (1 rok sama a 1 rok jsem bydlela s kámoškou - paráda). Teď po 5,5 letech kupujeme byt. Vše se uklidnilo - ustálilo a čítám tak 1-2 roky, by jsme začli pracovat na miminku (podle toho, jak nám půjde to společné hospodaření) ! ... Jistotu, že se nic nezmění a vše pošlape člověk nemá bohužel nikdy. Asi to přichází s věkem

Já vám docela závidím, tedy těm mladším ročníkům, že je nikdo do ničeho netlačí a že je dnes tak běžné aby spolu žili "na hromádce" my když jsme chtěli být spolu tak jedině když vypadli rodiče a nebo když jsme byli na společné  dovolené.
Po dvou letech jsme se vzali to mi bylo 19 a jemu 20 za půl roku jsem otěhotněla, ale to v té době nějak automaticky patřilo k manželství
Ono rozvádět se kvůli každé ptákovině taky není to pravé ořechové, ono chce zkusit si spolu žít, ale když jsme byli tak mladí a ještě nezkušení tak vlastně dozráváme vedle sebe a musíme se neustále učit nacházet kompromisy
V dnešní době bych ale určitě zkoušela to společné bydlení a asi po půl roce, stejně záleží na mnoha okolnostech jestli ten pár spolu vydrží a ne na tom kdy se k sobě nastěhují...

Já bych řekla - nastěhovat tehdy kdy to tak oba cítíte a mít dítě tehdy, kdy oba cítíte že jste pro sebe ti praví a miminko jen posune vztah dopředu Hlavně si nic nenalhávat v těchto věcech to chce upřímnost

adra napsal(a):

misha88: zdravím Tě skorou sousedko
připadám Ti bouřlivá?? to je zajímavé, když jsem byla na švp (pandořina skola v přírodě) byla tam taková hra kdy jsme dostali všichni papírky a řeklo se vždy jméno jedné dotyčné a my měli napsal jak ji vidíme...na konci se přečetlo zasee vždy jméno jedné z nás a četlo se kdo ji jak vidí....každá tak napsala o každé jak ji vnímá...bylo to nesmírně poučné,zajímavé, většinou i velmi pozitivní, povzbuzující a krásné...ale pro mě hlavně překvapivé jak mě viděli holky...TO JSEM TROCHU, vlsastně UPLNE odbočila...
bývalý manžel byl mladší!!!!

no..tak jsem čekala ten závěr...a ono nic...jak tě viděly? z příspěvků mi přijdeš taková jak jsem napsala...!

adra mlčí, faf se směje-asi neco ví..

Jako myšku

Společné bydlení: s BM jsme začali společně bydlet po 7 letech chození, to jsem ale i otěchotněla. Neměla jsem si na co stěžovat. Ale BM se začalo v podnikání dařit (...milenky). Pak se zamiloval a rozvedli jsme se po 8 letech. Ale co se týkalo společného hospodaření, tak jsem problém něměla.
No, teď mám s přítelem pořád nějaký problém.Začali jsem spolu bydlet (tedy u mě) po třech letech, ale to jsme se vídali jen 2x do týdne. No a po půl roce jsem se nastěhovala k němu. Když to shrnu - měla jsem počkat a kdybych mohla vrátit čas, tak bych se k němu nestěhovala. A s novým přítelem dítě???? NIKDY!!!! Rozpočítal by mi, kolik mu mám dát za kočárek atd.
Ale mám kámošku, která po 2 měsících chození otěhotněla, po roce se vzali a už jsou spolu 6 let a jsou šťastni. Je to dost individuální, záleží jaké povahy se sejdou.
Ale dost věcí - spíše negativních, vyjde najevo, až spolu začnete hospodařit, to je tutovka.
ČLOVĚKA NEJVÍCE POZNÁTE AŽ NASTENE PROBLEM - JAK SE ZACHOVÁ!!!!!!!!!!!!!!!!

to já jen tak plácla sory - evokovalo mě to, jak Faf napsala "Ten smiech nie je kvoli Adre, Miska !
Tak jsem napsala myška

adra my spolu musíme nekdy na kafčo!