To máš těžké. Zrovna dnes jsem jeden absolvovala. Před dvěma lety jsem hledala také práci a tehdy jsme měli testy a potom pohovor. Testy byly poměrně obsáhlé a časově limitované. Pak byl  s těmi úspěšnějšími pohovor asi na čtvrt hodiny. Dnes to bylo bez testu, jen 10 minut pohovoru. Většinou chtějí vědět, co víš o jejich firmě a proč zrovínka tam chceš fungovat. Nepříjemná otázka je i ta o očekávaném platu. Dnes jsem se trefila, ale vím o jedné kamarádce, která se podhodnotila a dojela na to. Z testů i pohovoru vyšla na první příčce, ale řekla si o pro ně malou částku.  Zaksichtili se, že jestli ví, že musí firmu řádně reprezentovat, že by z toho platu, o který si řekla, nereprezentovala dost dobře. Na druhou stranu ale člověk zase nesmí mít přemrštěné požadavky, že ... Pak babo raď. Ideální je mít tam někde špeha, ale to většinou nejde.
Pokud má firma své stránky na netu, tak se na ně podívej. Jestli je to v tvém okolí, zkus se podívat, jak chodí pracovníci té firmy oblečení. Teď mě už nic nenapadá... Tak zlom vaz.

Blanche, to tě moc nepotěším. Tak zrovna na tohle jsem si nevzpomněla. Pokud v inzerátu něco takového požadovali, tak se to přihodit může. Mojí maličkosti se to zatím vyhnulo, ale co vím, obvykle chtějí, aby o sobě člověk řekl něco v daném jazyce. S tím, že by někoho zkoušeli přímo z práce s PC, jsem se zatím nesetkala.

Tak co, Blanche, jak jsi dopadla?

Já jsem zažila test na znalost operačních systémů BEZ počítače - prostě papírové písemky. Zkoušení z jazyka probíhalo po telefonu - ještě akčnější, nevíš, kdy to přijde (teda přibližně jo, ale zase já nejdem ten typ, co by kvůli tomu trčel doma) a najednou máš na ulici rozprávět cizojazyčně, kolem hluk...

Dnes dělám tyto jazykové pohovory sama a vzhledem k tomu, že zkouším opravdu jen jazyk a ne odborné znalosti, bývají to taková všeobecná popovídání, abychom slyšeli, jak dotyčný reaguje, jak se umí vyžvejknout... Jako na hodině konverzace: Proč chcete pracovat u nás, co se vám líbí v Česku, kde jste byl na dovolené... prostě tak.

Zdravím,
pohovor mě čeká tenhle pátek, tak vám pak dám vědět, jak jsem dopadla. čtu knížku o pracovním pohovor a jsou tam docela zajímavé věci, ale praxe je praxe. Já si připadám, jako kdyby mě čekala druhá maturita a už týden jsem z toho nervózní a myslím jen na to. Už aby to bylo za mnou. Moc vám děkuji za příspěvky

To je krásná teorie Danielo S., ale bohužel v praxi to tak vždy není, ale bylo by to krásné...
Čím vyšší je rozdíl v postavení, tím častěji může docházet třeba jen k lehce nadřazenému chování či vyptávání...
A můžeš odejít, to je pravda, ale v regionech, kde je kvalitních nabídek na práci méně a nebo kde se jedná opravdu o lukrativní práci, doporučuji nedělat ukvapené názory a neprchat.... S člověkem z pohovoru,už se taky nemusíte vůbec nikdy setkat, takže nelze dělat obrázek o celé firmě pouze z něj.... Proto je vždy lepší, když je tam např. 3-5 lidí z různých oblastní společnosti, včetně přímého nadřízeného a hned je jasno, jaký bude asi pracovní kolektiv a nálada na pracovišti...
Dokonce zákon určuje, co je diskriminace a jak mají mít všichni rovnocenné právo na pracovní pozici, výši platu, ostatní výhody a přesto se neustále dějí ve spoustě firem ty stejné praktiky, žena nižší postavení, vždy nižší plat, horší zacházení, při nástupu nenápadné a nebo i nápadné dotazy na případnou svatbu, početí potomka, možnost hlídání příbuzenstvem, zdravotní stav, marodnost atd.....
POkud člověk nemá desítky lukrativních nabídek na výběr, tak občas musí skousnout i něco, co by si za normálních okolností nenechal líbit. Varianta číslo dvě je - neprchat, ale ozvat se a ohradit, že toto je nad rámec dotazů, nad rámec důstojného chování k protistraně apod.... a čekat, buď to zabere a člověk dostane nálepku, asertivního jedince, který se umí poprat s problémy a je přijat a nebo dostane nálepku, drzého a problematického člověka, kterého neradno bráti, protože by pořád jen vypyskoval a dělal dusno....
Holt, život je boj.....

Já nemluvím o tom, když se na mě paní personální křivě koukne, ale už jsem měla i během prvního pohovoru sexuální nabídky a to teda pardon......

Dobré ráno,
tak už to mám za sebou. Musím říci, že mám z toho dobrý pocit. Před pohovorem jsem byla pěkně nervní a jakmile se mnou začli mluvit, spadlo to ze mě. Byli opravdu příjemní (možná to bylo tím, že nebyli personalisté, jak mě na to předem upozornili). Z ničeho mě nezkoušeli jen se zeptali, proč stojím o to místo a více méně dávali prostor mě na mé otázky a hodně jsem se bavili o místu. Všechny rady jsem si vzali k srdci a řídila jsem se jima. Slušné oblečení, včasný příchod oční kontakt, notýsek na poznámky (a opravdu se mi hodil), info o podniku atd. Dokonce jsem při rozhovoru narazili na to, že jsem si četla knihu o pohovoru a oni se mě zeptali zda to dělají dobře podle knihy. Byl to takovej příjemnej rozhovor. Ale zdaleka není vyhráno. Do 14 dní se mi ozvou a pak teprv uvidíme.

Hmm, Blanche, jsi šikovná mladá dáma. Mooooc Ti držím palce.

Tak jsem tu práci nedostala. Byly tam docela vysoké požadavky, ale beru to jako zkušenost. Já se trápila, jak bych to řekla vedení v mém současném zaměstnání, kdyby mě náhodou přijali a nakonec to dopadlo tak, že v únoru dostávám výpověď (bývalá zaměstnankyně se vrací z mateřské dovolené). Byla to docela rána, ale teď se s tím aspoň už nemusím trápit, udělali to za mě. Teď už si jen něco najít a budeto:supr:

Nezoufej , ještě pořád se nadjou firmy kde se hledí i na jinékvality, třeba to chce čas a trošku štěstí
taky jsem měla pocit že bez jazyku jsem skončila a nakonec jsem dostala místo o jakém se mi ani nesnilo, prý kvůli odvaze a dosavadní praxi, říkali. Na jazyky se tam nikdo neptal.....