Marie, neměla jsem na výběr, museli jsme jíst a platit účty...... Jen jsem častěji a častěji žasla nad tím, koho jsme si to vzala...

Cilka, to te pak tak zklamal? Vypada to, ze jsi mu do dneska neodpustila, co?

Cilko,
taky se mi otevřou někdy oči víc než je zdrávo..... vím o čem mluvíš

Jeníku,
píšu to z vlastní zkušenosti. Bylo by to na román   Cestičku jsem hledala, našla, vydláždila, velká povodeň jí zničila a nejsem si jistá jestli mám materiál na novou. 3 měsíce jsou krátká doba - já to bahno odhazuji lopatou ještě po cca 3 letech, někdy je ho míň, někdy víc. Musíš vytrvat a nevzdát se !!!! Je dobře, že tu jsi - je tu spousta hodných lidí, kteří se ti pokusí pomoci. Já jim vděčím do dneška.

jeniku a co bych mu podle tebe měla odpustit? On podle sebe neudělal nic špatně, jestli to bylo špatně podle mne, to už je má věc ne? Naopak mi dost věcí dal.... Asi by jsi nevěřil, že mi doteď chodí vařit kafe? A mému příteli z babinetu taky....
Víš prožívání každé události se v závislosti na čase liší, když ti teď vytrhne doktor zub, budeš to prožívat jinak než zítra. Myslíš, že se stejně budeš cítit za deset let? sTEJNĚ TAK JÁ (blbá klávesnice ), to co vidím dnes, zítra bude jinak, protože do té doby jistě poznám něco dalšího o ovlivní moje  chápání a vnímání. Já se na něj nezlobím, naopak je to můj kamarád a kdykoli bych potřebovala, tak vím, že klidně o půlnoci přijde Ale prošla jsem údobím, kdy jsem litovala, že jsem ho vůbec kdy poznala...

Jeníku, lupina to napsala jako hovorový pojem.....
ale spálit se jednou neznamená, že už se ti to nestane, ba právě naopak a úplně stejně, pokud to všechno nepochopíš a nezjistíš, že TO máš v sobě.

No jo, on jeden neví, co ho kdy potká máme taky jen jeden účet a to můj a z něj vše platím no aby mi jednou nezůstaly jen ty dluhy v srpnu spolu budeme 17 let a jednou jsme dole podruhé nahoře, když je nejhůř říkám si bude líp a myslím na to hezké a když je už dlouho pohodově, začne mi svítit někde v dálce výstražné světýlko a už se připravuji na něco co zaručeně přijde a věřte, že zatím vždy nějaká ta pohroma přišla ale protože to očekávám nejsem zase tak překvapená ono opravdu záleží na toleranci a možná jednou budu psát do úplně jiné rubriky a ronit tady krokodýlí slzy

Re Cilko> chvile koukam, jak jsi prosla hodne veci s noblesou, i kdyz to asi nebylo vzdy uplne tak?.
Take jsem psal, ze obcas pocitim vztek a horkost, ale v tomhle tom ja uz ted koukam dopredu, ze to ze me jednou spadne, tim ja jsem si jistej. V zivote jsem zatim neodpustil jednomu cloveku, byl to kamarad do kseftu, ale znas to, jeste ted me je z neho zle, ale vim za 5 let nad tim mavnu rukou. Tak nevim proc bych mel citit zast proti nekomu s kym jsem zil 15 let, musel bych se stydet sam za sebe.

nevím jeníku jestli jsem tím prošla s noblesou, myslím, že jsem tím vším prořítila jak splašená kráva.....
neplánuj, prožívej...... každou minutku.... my inteligenti, přeci zvládnem chaos

Víš já nestraším, už jsem si s tím svým taky ledacos zažila, myslela jsem si že už je dostatečně dospělý - vyspělý aby ho jen tak něco nesebralo, ale dobrý šok jsem měla když mu bylo 33 on ty "kristovky" tak strašně žral a nemohl to stárnutí překousnout, že jsem si uvědomila, že ho vlastně vůbec neznám a po dlouhém manželství a dvou dětech mě stále něčím překvapuje a doufám, že se naučí důstojně stárnout, prostě přijmout svůj věk, každý je tak mladý jak si umí připustit - ráda říkám vyzrávat, ale to je zatím ve hvězdách ...........

Re 666salome> no vidis, to je to jak proste kazda ma jiny pohled na polovicku.
Ja jsem si v 30 rekl, ze jeste v 45 ubehnu 10km, makal jsem skoro kazdy den, cvicil, 1x tydne behal 7km, 1x mesicne 10km, proste jsem se chtel citit fajn. Po odchodu drahe to na me tak padlo, ze jsem padl o 10kg dolu, coz je pri me postave dost. Snad se vzpamatuji a zase zacnu. I tento cas jsem kradl na ukor menzelky.
Tak proste ber partnera jaky je, ma zase jiny klad, treba tim, ze te stale prekvapuje.

vašek napsal(a):

jenik

neřízená střela, je to přesný takže hlavně nečekej nějakou logiku apod. to řízená střela nemá, doporučuju vídat se co nejmíň a vyřešit co nejdřív, ušetříš si hodně trápení ...

co se tyče klidného života, ony to občas holky chtěj nebo si to myslí, ale většinou to tak neni ...

Cilko vzpomínky jeho žena má, ale k čemu budou ...?

Vašíku, predstavy o tom, čo to je "klidný život" môžu byť tak strašne, ale strašne odlišné... A muži sú často presvedčení, že keď "klidný život" podľa ICH predstáv vyhovuje IM, musí predsda vyhovovať aj žene... Priam to živo počujem :"Čo furt máš, vedieme pokojný, príjemný, život - čo by si , preboha, ešte chcela??? " A potom sa čudujú aj ušami, že im žena po čase odíde... Nehovorím, že to prípad jedného alebo obidvoch z vás; ono je aj veľa žien, ktoré len postupne a vylučovacou metódou prídu na to, čo vlastne chcú; ale poznám aj také prípady, že veľmi dobre vedia, čo chcú, mužovi to aj povedia, ale on je pohodlný niečo zmeniť... však jemu je fajn, tak čo by vymýšľal...?!

Ne ne, proc?