No teď jsem se zamyslela a zjistila jsem že jsem mu to už dloho neřekla, když to říká on a to dost často tak řeknu jen já tebe taky Ale dětem to říkám skoro denně asi bych se měla nad sebou zamysle

Ja osobne zriedka, ale potom to už myslím fuckt vážne. Mala som takého jedného(ž), čo mi to šveholil zakaždým pri sexe, ale tomu som rovno povedala, že to znie, ako keby povedal:* MIlujem špagety." Radšej nech mlčí... Potom sme to raz cítili obaja naraz, povedali sme si to, a bolo to báječné. Ale také báječné okamihy sú v živote skôr vzácne a netreba ich devalvovať častým zneužívaním...
MMch, on zakaždým pred vyvrcholení(mojím) urobil pauzu a vymáhal odo mňa to vyznanie lásky. Podarilo sa mi vysvetliť mu, že 4 sekundy pred orgazmom mu sľúbim aj to, že vyvraždím celú svoju rodinu, ale keď sa mi navrátia zmysly, bude mať môj sľub nulovú hodnotu...

(Malýmu Tadeáškovi to opakuju denně.) A partnerovi jsem to říkala poměrně často, pokaždý, když jsem si to uvědomila, že ho miluju, tak jsem mu to i řekla.Podle mě by se to mělo říkat, aby pak člověk někdy nelitoval, až bude pozdě. A jak říká moje mamina - lásky není nikdy dost!

Navzájem si to říkáme velice často a nezevšednělo nám to ani po 3,5 letech společného bydlení :-)))

Taky si myslím, že daleko důležitější jsou činy než jen slova........ale nejkrásnější je, když je to dohromady

Říkáme si to hodně často Mám pocit, že pro mě to nezevšední asi nikdy Ale je fakt, že když to říkám příteli já, vždycky mi bleskne hlavou otázka, jestli to nedělám moc často..ale on vypadá spokojeně a potěšeně, takže snad mu to taky jen tak nezevšední

Za dobu mého manželství (19 let) jsme já i muž nijak "miluji tě " neříkali, z mnoha důvodů.... že by to zevšednělo, že je to divný, že je lepší dělat a ne říkat, že když miluju tak cítím a podobné, v podstatě, to co tu kdo píše.... ale teď bych si bez těch dvou slovíček život neuměla představit, co život, ani půl dne. Ona se nejen říkají, ona jsou cítit, vidět, řekla bych, že jsou i hmatatelná, ale pořád je třeba je i slyšet. A vnímat, cítit, prožívat, pořád dokola.... možná právě proto, že jsem je neměla...

cilka napsal(a):

Za dobu mého manželství (19 let) jsme já i muž nijak "miluji tě " neříkali, z mnoha důvodů.... že by to zevšednělo, že je to divný, že je lepší dělat a ne říkat, že když miluju tak cítím a podobné, v podstatě, to co tu kdo píše.... ale teď bych si bez těch dvou slovíček život neuměla představit, co život, ani půl dne. Ona se nejen říkají, ona jsou cítit, vidět, řekla bych, že jsou i hmatatelná, ale pořád je třeba je i slyšet. A vnímat, cítit, prožívat, pořád dokola.... možná právě proto, že jsem je neměla...

Mě muž naučil říkat "miluji tě",říkal sám a znělo to krásně a nějak se to shodovalo s tím ostatním. Tak jsem se také osmělila. Milák.
Jinak bez činů je to svatokrádež

Tak som si teraz nejako uvedomila, že priateľovi to hovorím málokedy. ale na druhej strane to zo mňa musí cítiť. a slovíčka "ľúbim ťa" používam naozaj hlavne vtedy, keď už nijako činom neviem presvedčivejšie dať najavo, že to tak je... no, on mi to povedal napríklad asi tak pred 20 minútami do telefónu...

Já to taky nijak neeviduji. Spíše to cítím z toho, jak se manžel, ke mně chová, jak se  na mne dívá, jak se mnou mluví.... Když už si to řekneme, vím, že to tak je, že to nejsou pouhá slova.

olafio napsal(a):

Hezký den.

Jak často říkáte svému partnerovi / své partnerce, že jeho / jí milujete?

Držíte se toho, že když to říkáte často, tak ty dva kouzelné slůvka zevšední a ztratí na významu, a proto si je necháváte jen na "extra" příležitosti?
Nebo se je naopak snažítě říkat pořád, při každé "vhodné" příležitosti?

A omlouvám se, pokud to tu už někde je...

Ta dvě slova jsem už hodně dlouho žádnému muži neřekla, to bude let ....
souhlasím, že když se často používají ztrácí na významu. a důležité jsou činy. nicméně, je hezké to slyšet

olafio napsal(a):

Hezký den.

Jak často říkáte svému partnerovi / své partnerce, že jeho / jí milujete?

Držíte se toho, že když to říkáte často, tak ty dva kouzelné slůvka zevšední a ztratí na významu, a proto si je necháváte jen na "extra" příležitosti?
Nebo se je naopak snažítě říkat pořád, při každé "vhodné" příležitosti?

A omlouvám se, pokud to tu už někde je...

Ano, myslím si, že to časem zevšední .