Vanilka69 napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Nabuko, jsem moc ráda, že ses ozvala a držím palce, ať to dál zvládáš čím dál líp.

Už jsem Ti možná psala, že jsem se také dřív brzo po provalení neubránila nějakým scénám a výčitkám. Většinou to bylo něco typu: K milence ses choval úžasně a na mě jsi ošklivý ...

Pak mi sám manžel řekl: Proč ji mezi nás pořád taháš, já už na ní dávno nemyslím tak mi ji nepřipomínej. A mě to docvaklo. Že opravdu nechci, aby se nadále mezi námi objevovala, byť jen ve slovech či myšlenkách. A to mi pomohlo přestat s výčitkama.

Vanilko, opravdu mi to příjde čím dál podobnější. :-) Dneska mi manžel napsal "Nemysli už na to, já na to taky nemyslím". :-) Snažím se ji do toho nezatahovat, ale občas mi to ujede - jak píšeš "jí jsi psal úžasné sms a mě napíšeš jen to, jestli Ti vyžehlím košili" apod. Ale už to zvládám mnohem líp.
Ale jak jsi psala v nějakém příspěvku dříve - strašně mě štve, že na ni musím každý den myslet. Chtěla bych ji úplně vypustit z našeho života. Ale nejde to nejde. Tedy zatím.

Nabuko, pokud bys chtěla poradit v nějaké konkrétní situaci, klidně mi napiš SZ nebo Ti můžu dát i mobil, opravdu si procházíme hodně podobnou situací, ráda Ti kdykoliv pomůžu. Já jsem z Prahy, Ty jsi odkud?

Nikdo nám nezaručí, že vztah dopadne tak, jak si přejeme, ale můžeme udělat všechno pro to, abychom si v budoucnu nic nevyčítali ...

Vanilko, díky moc za nabídku. Taky jsem z Prahy. Zatím se chci se vším poprat tak nějak sama. Ale třeba bude hůř a vyhledám Tě :-) (neber to prosím tak, že Tě zneužiju jen když mi bude blbě ...).

prolezám to tu už dlouho, ale tohle téma je zajímavý, tak jsem se přihlásila  taky. Nabuko přeju ať jí to dobře dopadne. Nabízejí se jí tu různé rady. Včetně toho jak si za to může sama a že vlastně o nic nejde a aby se změnila sama. Bléééééééééé. Proč by se měla měnit, záleží to teď najejím mužovi jestli se bude chtít vrátit.Na tomjak moc je zamilovaný a jak moc ho bude chtít milenka. Každý jsme nějaký a změnit se nemůžeme. Můžeme se ovládat ale jak dlouho? Kecama typu: "hledej v sobě, pracuj na sobě se myslím léčí blázni, aby se jejich myslenky odvrátili od nepředpokládanch sebepoškození" Normální zdravý jedinec buď zkusí dát manželství dohromady nebo se rozvede a žije jinak. Spíš mě zaráží jak se tu pravdu opomíjí fakt, že nevěrný manžel/ka zavleče domu nemoc. Přihodilo se mi to kdysi a musím říct, že na to jak bolí genitální herpes nikdy nezapomenu, už proto, že se mi léta vracel při každém nastydnutí na stejné místo. Můj kamarád říká, že neverný partner se má vyříznout jako vřed, protože setrvání s ním způsouje utrpení a  na to je život dost krátkej. Já rozhodně věřím, že se manželství po takovýmhle pádu na d*žku slepit dá, ale jen pokud ten co podváděl chce, pokud šlo jen o chemii je to možné, pokud je v ale i láska k milence, tak se jen budete dívat na to jak balí kufry, ti nejhorší bídáci ještě nekolik let manželku udržují ve víře, že se vrátí a přitom už dávno s ničím takovým nepočítají. Takových ženských co na chlapa čekaj několiklet je mi líto a ty jejich protějšky co si k ni roky chodí kdy se jim zachce bych pověsila za koule do průvanu. Když se to má podařit slepit musí se prostě neverník vrátit a utnout nový vztah, když nechce tak je to škoda nervů. Povídánky o tom, že že za nevěru může i druhej je taková berlička pro podváděného, aby se nesoudtředil jen na svojí bolest. Upřimně si ale myslím, protože jsem byla i nevěrná, že za to můj partner nemohl, jen se mi prostě líbil jinej chlap a tak sem si s ním užila. Přitom můj partner patřil do kategorie hodnej dobrej chlap. Později jsem v manželství s jiným partnerem zažila nevěru  z jeho strany a sám pak říkal, že me má strašně rád, ale že se zamiloval. Sám tvrdil, že jsem nej co potkal a ať mu to odpustím, že spolu zůstanem, zkoušela jsem to dva roky a pak jsem požádala o rozvod. Prostě to nešlo, milenka mezi náma byla jako stín a já už jsem mu neuměla věřit. Aproč taky? Nepodařilo se mi najít ztracenou důvěru a klobouk dolů před tím kdo to dokáže. Nikoho takovýho neznám. Kamarádky co to zkouší jsou už uzlíkem nervů několik let. Takže nevěřím na to že to jde. Nakonec se cpou lékama na nervy a manželé jim lítaj za kočičkama dál. Připomělo mi to ten vtip jak ženská co si spletla antikoncepční pilulky s práškama na deprese sedí u kamarádky a ta se jí ptá jak zvládá 9 dětí co už má a ona na to: " no mám tolik dětí, ale je mi to jedno" . Prostě shrnuto a podtrženo, nevěra normální není, podváděnýmu ubližuje a povídání o tom, že za to může podváděný a že se má změnit on, považuju za výplod chorého mozku. Když s tebou někdo 15 let žije a pak je ti nevěrný proto, že si divná, tak je asi divnej on. Prostě se jen nudil, protože po tolika letech nemůže očekávat pukrlata jako dva roky po svatbě Měl by to přiznat. Netvrdím, že v takovém svazku musí zůstat, ale měl by se vyjádřit jasně a ne nechat doma ufňukanou manželku v naději že se chci vrátit, když ví, že už na ní neni zvedavý. Taková manželka pak chudák chodí po psychiatrech, hubne,mění si šatník a marně doufá. Jediný co jí prospěje bude asi to hubnutí a ty nový hadříky. Jo někteří chlapi se ještě vrací, proto že nesnesou že si to manželka rozdává s jiným. Většinou jí začnou zahýbat znova a lépe a jí si pojistí tím, že s ní zůstanou.  Myslím, že chlapi jsou v tomhle jednodušší. Když je milenka mladší a dobře" vyšívá" co hledat něco nového po dvaceti letech u manželky. Jen se to těžko přiznává, ale zase si myslím, že dojde i na toho chlapa. Ona ta mladší milenka může zrovna tak zdrhnout jemu. Kámoška si vydupala rozvod o dvacet let staršího chlápka a dneska už jí nevoní. Je mu skoro padest a ona je křepelka v nejlepším věku, tak mu zahýbá s mladýma kocourkama. On se doma drží za hlavu a asi už ví jak bylo jeho "okoukaný starý " manželce. Prostě každej si pro to svoje dojdeme, to je asi jediný na co věřim. Na manželskou věrnost už dávno ne. A k těm telefonum. Jsou fakt průkazný, já když jsem přítelovi zahýbala, měla jsem taky pořád vypnuté zvonění a psala jsem sms na záchodě. A klid, chlapi taky prohledávaj mobily. Tak mazat mazat mazat;)

Nejbližší jsou mi zážitky a myšlení Sel. Mám i podobnou zkušenost.

Cituji jANICU 1:
Proč by se měla měnit, záleží to teď najejím mužovi jestli se bude chtít vrátit.Na tomjak moc je zamilovaný a jak moc ho bude chtít milenka. Každý jsme nějaký a změnit se nemůžeme. Můžeme se ovládat ale jak dlouho? Kecama typu: "hledej v sobě, pracuj na sobě se myslím léčí blázni, aby se jejich myslenky odvrátili od nepředpokládanch sebepoškození"


Janico já si myslím, že je možné sebe měnit. Dokonce i žádoucí.Změny provází celý život. Např. růst k lepšímu já je pro někoho i celoživotním cílem.

Ja si myslím, že človek by sa mal meniť, ale hlavne kvôli sebe. Kvôli druhému to naozaj nemá veľmi cenu. Na druhej strane, ak chce mať vzťah, ale nie je ochotný/á pre to nič urobiť, resp. robí len to, čo sám/sama považuje za dobré, ale nepočúva, čo prípadne chce ten druhý/á... tak tam nedávam veľké šance nielen tomuto, ale ani ďalšiemu vzťahu. Potom je najbezpečnejšie viesť vzťah sám so sebou. Bez podvádzania, bez žiarlivosti, bez hádok - ideálny ľúbostný vzťah.

Je pravda, že i to, že nevěrník může domů dotáhnout a obdarovat nic netušící manželku nějakou nemocí se dost podceňuje. Můj manžel chytil od své první ženy filcky. A já od něj asi výtok jeho milenky. Protože já jsem nikdy na výtoky, záněty a nic podobného netrpěla, v době, kdy jsem o jeho milence nic netušila, tak se mi pořád opakovaly problémy. Na gyndě mi napasali léky, já se úspěšně vyléčila a po sexu s manželem byly potíže zase zpátky.  Nakonec se musel přeléčit i on. Přišla jsem k tomu jak slepá k houslím, pořád něco léčila a nakonec můžu být ráda, že domů nedotáhl něco daleko horšího.

Luet, škoda písmeniek a námahy... Každý svojím tempom, každý svojím smerom..

Kiaro, tak proti případným dětičkám - toho se on bát nemusel, já se o antikoncepci nikdy strarat nemusela, vždy na něj byl spoleh a co já vím, i jeho první žena se o ni starat nemusela. To ona tenkrát čekala "nežádoucí dítě" s milencem a šla na potrat.
Navíc můj muž je tak omezenej, že mi vysvětloval, že mu jeho milenka říkala, že ona nikdy svého muže za 20 let manželství nepodvedla a že její manžel byl její první. Tak si říkal, co by mohl asi chytit. A když se pak dozvěděl, že už měla jeho "svatá" milenka románek s ženáčem a jeho stará ji pak přišla vypleskat hubu a udělala jí scénu i před jejími sousedy, tak mu padla brada. A kdo ví, kolik takových nevěr bylo, o kterých se nikdo nedozvěděl.
A pak se od jejího manžela dozvíš, že jeho žena a milenka mého muže má gynekologické problémy celé roky, bez intimky neudělá krok a na gyndu už radši ani nechodí, protože své problémy má chronické a léčba zabírá jen na chvíli.
Ale ten můj s prominutím debil ji žral i s navijákem, jaká je to chudinka, hodná, věrná, jen se blbě vdala....kdo ví, co jsem všechno mohla chytit...od vlastního manžela, to člověka sere nejvíc, že je někdo v dnešní době takhle nezodpovědnej....taky vím, jak prostě nerad používá kondom, takže její verzi asi rád i věřil, protože prostě věřit chtěl....
Ale vždyť ona přece bývala už na učňáku taková klidná, tichá, hodná, zakřiknutá holka chudinka malá

Upravil(a) PPavlaa (5. 5. 2007 22:53)

Kiara napsal(a):

Ale vždyť ona přece bývala už na učňáku taková klidná, tichá, hodná, zakřiknutá holka  chudinak malá

A navíc byla tak trochu veselá v rozkroku A teď si vem, že řešíte pouze věci, které se "provalily". Kolik bylo úletů, které se vůbec nedostaly na světlo boží, protože hlavní aktéři měli dost důvodů k tomu, aby tzv. drželi hubu ?

Jo, jo, tak to máš svatou pravdu....jestli takové úlety byly, tak jsem nikdy nic nepostřehla, páč se choval úplně normálně, takže ani stín podezření...
u ní to bylo jiné, jeho chování bylo jiné, tušila jsem, že je to v p....tak hlavně, že si hošánek užil, ne?
Jen mě jaksi nikdo nedal na výběr...jestli chce chytit nějákou nemoc, ať si ji užije sám, všechno mít opravdu nemusím...

Jak tě tak čtu Nabuko, tak jsem na tom byla úplně stejně. Chvilku nahoře, chvilku dole. Jeden den jsem si myslela, že je všechno fajn a zase nám to klape, další den že je zase s ní, pak zase, že je mi to jedno a nebudu to řešit, a pořád tak dokola. Plácala jsem se v tom příšerně. Bohužel jsem měla jistotu v tom, že je zase se svou milenkou. Nakonec jsem to prostě nevydržela, zabalila mu věci a požádala jej aby odešel.
Bylo to loni v srpnu a teď za 14 dní nás rozvedou. Občas přemýšlí, jestli jsem udělala dobře. Ale vždycky dojdu k názoru, že ano. Já bych totiž tak nemohla dál žít a pořád bych se trápila.
Jsem toho názoru, že pokud někdo udělá chybu, tak by měl dostat druhou šanci. Ale pouze v případě, že o ni sám stojí.

Jestli ti můžu poradit....nikam nespěchej. Udělej si čas a zkus přemýšlet o tom, co chceš TY dál. Jak chceš TY dál žít. A potom už budeš vědět co dělat

Nabuko,

souhlasím s Evou, hezky Ti to napsala.

Budu asi jen opakovat, to co tu už napsala spousta žen, ale nedá mi to a z vlastní zkušenosti Ti taky radím, neřeš to už s manželem. Vím, je to těžké a svádí to. Já to kolikrát také vytáhla, ani ne tak proto, abych mu to vyčítala, ale protože mě to hrozně bolelo a hledala jsem úlevu. Žádná nepřišla.  Kdybych se mohla vrátit o pár měsíců dřív, už bych to nedělala. Bylo to zbytečné a našemu vztahu to jen uškodilo. Tvůj manžel ale nemá na druhou stranu pravdu, že už bys to měla mít v sobě vyřešené, když to řešíte už měsíc a půl! Ta bolest odchází pomalu. Aspoň u mě to tak bylo. Pomohl jen čas, ne hovory s ním. A čas Ti také ukáže, jestli je Ti s ním dobře a jste jako rodina v pohodě.


Držím palce Lara

Nabuko, když na tebe příjde touha s ním mluvit na téma milenka, odejdi z místnosti, jdi třeba vynést koš, nebo dát prádlo do pračky, vezmi si knížku, cokoliv, jen s tím znova nezačínej, on pak bude mít před sebou vizi, že s tím nedáš pokoj několik let a v tom se mu nechce setrvávat. Pokud ho tedy chceš pořád dál. I když trochu mě zaráží jeho věty, že nebral vaše manželství jako dlouhodobý svazek.....spíš bych přemýšlela, jestli on je opravdu ten člověk, který k tobě patří, se kterým ti bude i nadále dobře, ke kterýmu budeš mít důvěru....přemýšlej prostě o sobě. Držím ti palce....

Ahoj Nabuko,to co ti tady radí ffly vypadá teda dost dobře,já to asi příště zkusím!!!
Jinak chápu,že ty nemůžeš pochopit jeho chování,co se týče té oné,ale to se nepodaří asi většině z nás.Oni ti chlapi mají fakt úúúplně jiné myšlenkové pochody(pokud to vůbec pochody jsou).já bych někdy řekla,že jim prostě cosi blikne v hlavě a oni za tím tak nějak jdou-bez velkýho přemýšlení a pak z toho jsou tyhle katastrofy.Já,po tom u nás,vím jedno.Kdybych nebyla na začátku naprosto pevně a neochvějně rozhodnutá,že to chci zachránit a ne jen kvůli dětem a tomu,co se nám podařilo nasyslit,tak bych to ani způlky nezvládla a to ještě ani zdaleka nejsme za zenitem.Jo a pak jsem si zajela za kartářkou,protože jsem potřebovala od někoho dalšího slyšet,že ten vztah má ještě nějakou cenu.Ze zřejmých důvodů jsem manželovi zas až tolik nevěřila.

Já na to věřím.Tchýně se tím tak nějak zabývá,takže o tom občas něco vyslechnu...
A o téhle kartářce jsem věděla od kamarádky,ona u ní byla před asi pěti lety a říkala,že se to v celku vyplnilo,tak jsem tam taky jela(vezl mě tam manžel ).Nic jsem jí o sobě neřekla,jen že mám nějaký problémy a nevím kudy kam.Tak mi to všechno převyprávěla.Že naše manželství je vcelku silné,má na to to přežít,protože mě M miluje,ale zárověň je jistým poutem vázan někde jinde.A že to tam není tak úplně růžový,že ona ho dost využívá,protože  na něm je vidět,že je schopnej.Poradila mi(přece jen musej bejt trošku psychologové)aŤ se snažím moc nevyvádět,že ona se odbourá sama.A asi jo.On mi tenkrát tvrdil,že to už skončilo,to mi ta kartářka řekla,že úplně ještě ne,a asi tři týdny na to mu ta nádhera napsala domů sms,přesně v tu dobu,kdy byl ještě doma,ale chystal se do práce.Protože byl ve vaně,tak jsem se jen podívala ne tel.,kdo to je a tam její číslo.Tak jsem se sesypala(pravej čas,když jsem pak zůstala doma sama s dětma )a myslím,že tenkrát jí pěkně od plic řekl,ať jde někam.Pak jsem za tou kartářkou jela ještě jednou,asi 3měsíce po tom prvním,a to mi řekla,že je to OK.Tak věřím,věřím,tomuhle se hezky věří,že?