Kamchinka napsal(a):

ahoj Holky, právě podobný problém řeším také. S přítelem spolu žijeme rok a půl. Má vyšší plat než já, ale jídlo, drogerii a vse platim ja... protoze pritel zrovna ted dava penize na svůj konicek(jezdi zavody s Kolosy), a pak penze na motor, a pak na tohle a na opravu auta osobniho, na leasing sveho auta... A zbytek platim ja, ano v zime platil hory, v lete platil dovču(v čechach,abyste si nemyslely:)..
Chci zkusit mesic si psat co jsme koupila pro nas oba/jidlo, drogerku/, a pak to vydelim dvema a proste mi bude prispivat na tohle a se zbytkem se budem muset pak dohodnout, kdyz bude treba neco koupit.
Kdyz reknu, ze bych rada koupila novou postel, rekne, ze to az pozdeji... ze ted neni dost penez, ze se musi koupit strecha, ale ty penize do strechy nedava, dava je zase do auta na zavody:(

HOlky, miluju ho a vim, ze on me, vim, ze bude skvelej tata nekdy....ale tohle me vytaci... ze proste neumi hospodarit, a ze vse je v pohode, nic neresi... neusetri...

O domacich pracech atd se radeji zminovat nebudu... Ty zastavam v 100% míře jen já.
K.

Kamchinko, mám samozřejmě jen kusé informace, ale zatím vím o tvém partnerovi jen to, že 1. se nechá tak trochu živit, 2. neumí hospodařit s penězi 3. věci neřeší 4. neplní, co řekne (střecha jo a pak zase střecha ne) a 5. nepodílí se na domácích pracích neboli nechá se opečovávat a není mu to blbý. Možná z něj jednou opravdu bude skvělej táta, ale zatím mi není jasný, co na to v tuhle chvíli ukazuje.

...

Upravil(a) Kamchinka (20. 2. 2010 13:30)

Kubulo, fakt výstižné
Krátký, ale přesný soud.

Kubula napsal(a):

Kamchinka napsal(a):

No jo, ale co mám dělat, .... miluju ho, ráda bych s tím něco udelala, jen nevím jak na to nejakou nenasilnou metodou.

Bože, je ti třináct? "Když já to tak strašně miluju, dejte mi pokoj se zodpovědným partnerem, tohle je lááááska nebeskááááá... " No tak si ji užij. (Bože, tohle zní jako by to psala Pandora, a to jsem do ní vždycky ryla, že nemá kouska soucitu... )  Ráda bys s tím něco udělala? Jakože ráda bys ho nějak předělala? Doporučuju začít jednoduchým pokusem, který má možná větší šanci, že vyjde: Kup si akvarijní rybičku a zkus z ní tak nějak nenásilně udělat dostihového koně. Hodně štěstí, třeba se to fakt povede.

Děkuju za rady.

Ahoj holky,

jak je to u nás s rodinnými financemi?To se pobavíte: manžel -na rozdíl od jiných -doma dělá stojku celkem dobrovolně, ono mu nic jiného nezbývá. Jsem doma s dvouletým synem a máme ještě sedmiletého kluka, tak si nemůžeme vyskakovat.Tedy my- jako já a děti. Manžel jezdí na melouchy, jsme domluvení, že co vydělá navíc je pro jeho potřebu- jezdí na motorce, živí ji atd. To jsem schopná přežít-ať má koníčka a financuje si ho sám, ale co mě opravdu vytáčí: když nemá na to co si právě zamane, vesele si vyřídí spotřebitelský úvěr- nejlépe pořádně úročený. Mě se samozřejmě neptá, on má příjem a dnes mu půjčí kdekdo, ovšem za jakou cenu, to nechce vidět.Několikrát jsem se mu snažila vysvětlit,že tohle není právě nejlepší cesta, ale nechce nic slyšet: mě to prý může být jedno, já to neplatím/ ještě že má melouchy/. Vůbec nebere, že místo živení peněžních ústavů, by se mohla mít líp celá rodina. A to nevíte, může se mu něco stát a kdo zaplatí jeho dluhy??? A tak mám taková stádia: snažím se to řešit, když vidím že je to k ničemu, dělám mrtvého brouka, pak se zas vzteknu a pořád dokola.Vidím v jeho chování i prostředí v kterém vyrostl, jeho matka když neměla,půjčila si a hotovo-vzory táhnou.Tak co byste mi poradili?Že je sobec to vím, asi jako většina chlapů.                   P

Kamčinko, tak to s dítětem nepospíchej, za pár měsíců či let Tě zamilovanost přejde a uvidíš, že s ním žít ani nechceš.

Ahoj Kiaro,                                                                                                                                                      můj manžel si  nenechá vysvětlit nic, protože nechce!! Vychovávala je sama matka- tři děti, tak to víš bylo to z ruky do huby. A teď si to vynahrazuje. Kecy typu, když jsem byl malý, nic jsem neměl, musel jsem jen makat atd. jsou podle něj vysvětlením, že si musí užít, nejlépe hned a na dluh. Jemu nevadí úroky má co chce!!! Taky jsem mu řekla že místo vydělávání peněz na půjčky, by mohl být více s námi, to ho ani nenapadlo, myslí si jak je pracovitý, jiní se válí o víkendu na gauči a on dře- ale jen sám na sebe. Bydlíme ve státním bytě, který se snad bude prodávat, to jsem zvědavá, kde mu půjčí, mě na MD asi ne.No zabít málo.
Pojištěný je, aspoň trochu- to je má práce- podle něj zbytečnost. Ale když si čtu příspěvky jiných, nebo se rozhlédnu po okolí a kamarádkách,může být hůř!!!Dík za vlídné slovo Pecina

Pecina napsal(a):

Ahoj Kiaro,                                                                                                                                                      můj manžel si  nenechá vysvětlit nic, protože nechce!! Vychovávala je sama matka- tři děti, tak to víš bylo to z ruky do huby. A teď si to vynahrazuje. Kecy typu, když jsem byl malý, nic jsem neměl, musel jsem jen makat atd. jsou podle něj vysvětlením, že si musí užít, nejlépe hned a na dluh. Jemu nevadí úroky má co chce!!! Taky jsem mu řekla že místo vydělávání peněz na půjčky, by mohl být více s námi, to ho ani nenapadlo, myslí si jak je pracovitý, jiní se válí o víkendu na gauči a on dře- ale jen sám na sebe. Bydlíme ve státním bytě, který se snad bude prodávat, to jsem zvědavá, kde mu půjčí, mě na MD asi ne.No zabít málo.
Pojištěný je, aspoň trochu- to je má práce- podle něj zbytečnost. Ale když si čtu příspěvky jiných, nebo se rozhlédnu po okolí a kamarádkách,může být hůř!!!Dík za vlídné slovo Pecina

Další takovej chlap. Můj BM teď nemá peníze, na účtu je v mínusu, zrušil si životní pojištění, které platil 5 let. Z toho musel vrátit příspěvky, které dostával od státu a něco mu strhli za to zrušení... Za týden stihl z toho utratit téměř polovinu... no vlastně celé, prože byl na účtu v mínusu. A teď už je tam zas....

Pecino, aspoň že tady je to pojištění, kdyby došlo na nejhorší
Mám známé - motorkáře, dva z nich se vybourali. Jednomu nedala přednost ženská na křižovatce a napálila to do něj, takže se nic-moc nestalo, akorát motorka byla totál zrušená. Ovšem druhý to odnesl hůř - následkem havárky skončil v plném invalidním důchodu. Teď si vem, co tříměsíční pobyt v nemocnici a následný invalidní důchod znamená pro živitele rodiny, který by byl navíc zatížen úvěry

AlixoZS,  já jsem stará poserka období motorkářské éry je daleko za mnou, takže ve svém pokročilém věku už bych si za motorkáře nesedla. Nechci nikoho strašit, ale pravověrný motorkář, co mě poprvé toužil svézt, měl doživotní  šrouby v noze od takové menší havárky ovšem to bylo více než před dvaceti lety. Pocit, že si hraju na mladici, objímám silného muže na silném stroji, zatímco se řidič prokličkovává na vytuněném Harleyi neskutečnou rychlostí mezi tupci na dálnici mě už v mém věku ani trochu netankuje. Navíc vobstarožní baba jako já, přilepená strachy k sedadlu jako vosa na bonbón a obmotaná rukama jak chobotnice okolo řidiče není pro pravého motorkáře to, čím by si chtěl vyzdobit renomé

Ahoj Kiaro,   jen taková technická - zrovna Harleye prý nějakou závratnou rychlostí nejezdí , i když to jsou manželova slova, já to nevím určitě.  Ale jinak jsi mi připomněla, jak jsem kdysi před 20 lety s manželem jezdívala na motorce (byl rád, že má dvěstěpadesátku) a on se strašně vztekal (ale jeho vztekání je pouhý "zaťatý" povzdech, tak jsem to samozřejmě vydržela) , že jsem pořád "klopila" opačně než on - prostě jak se motorka naklonila doprava, já (se smyslem pro rovnováhu) jsem se klonila doleva . Dodnes to dává jako historku mezi známými , jak jsem mu kazila jízdu. Jinak taky už dnes preferuji auta. Bojím se...
A k tématu vlákna - no, znám chlapa, který má všechno spočítané do detailů. Ale znám o hodně víc mužů, kteří se chovají tak, jak tu holky popisuji - lehkovážně, rozhazovačně, bez pojištění... Asi je to nějak v nich nebo co, nevím... Tam jsou asi možné jen dvě cesty, buď ho zkusit argumenty přesvědčit, aby se choval zodpovědně, nebo ho opustit.

Ozývám se opět po delší době s informací, jak u nás dopadly naše debaty... pro připomenutí : s partnerem jsme si dobře rozuměli v mnoha věcech, ale neshodli jsme se na fin.hospodaření. Vzala jsem ho k sobě do bytu, kdy on chtěl, když se rozváděl a neměl kam jít, moc jsem mu v té době pomohla. Přitom jsem neměla potřebu s někým hned bydlet (znali jsme se 2 měsíce) a kvůli penězům už vůbec  ne. Nabízela jsem  že v sousedství je volný byt, což odmítl s tím, že nepotřebuje mezipřistání. Takže jsem mu vyhověla a on se mi odměnil tím, že se mnou v mém bytě hospodařit nebude, částku, kterou přispívá, si určil sám a nechce se o tom víc bavit. Já to ale cítím jako podraz, když moji důvěru oplatil nedůvěrou a řekl, že BM dával peníze 20 let a už to dělat nebude, neboť odešel s holou... Já jsem nepotřebovala s nikým bydlet, měla jsem klid, soukromí, ale měla jsem ho ráda, tak jsem ustoupila a pro něho to udělala. Podotýkám, že nepotřebuji společný účet ani dávat všechny peníze dohromady, ale vadí mi, že jsme k tomu, jak budeme hospodařit, nedospěli SPOLEČNOU DOHODOU. Když on zavedl model, který vyhovuje jemu, bez ohledu na to, jak se cítím, jak mě to ponižuje. Pro něho to je prostě výhodné a nic na tom nemíní měnit. Když jsem se ho ptala, jak to bude třeba po Novém roce, kdy bude vše o mnoho dražší a dále v budoucnu, odvětil, že víc mi nedá, jen tuto částku (8.000 z celkových 21, ostatní si nechává pro svoji potřebu). Naříká, jaká má vydání, že musí mít něco pro sebe atd., ale přitom má jen auto a jinak nic, zatímco já mám mnohem víc věcí, do kterých je potřeba investovat (byt, auto, zahradu, garáž...). On mi ale vyčítá i to, že prý platil dvoje brýle (chtěla jsem, aby měl slušivé, jeho staré byly hrozné), zuby (JEHO zuby ..., které jsem chtěla, aby si dal do pořádku stejně jako jeho maminka se ho pořád ptala, kdy už si dá udělat nové zuby, že se diví, že mu vůbec dám pusu). Opakuji, že nikoho nechci obrat o peníze, ani aby dával všechny atd., ale jen mi šlo vždy o to, abychom se dohodli a aby ho zajímalo, zda mi to takto vyhovuje atd. Před 2 měsíci si koupil motorku za několik desítek tisíc a teď kňučí, že nemá nic na účtě... On je ale se mnou spokojený, problém mám prý já, on žádný nemá. Přitom by stačilo, kdyby řekl "To víš, že když se vše zdraží, budu ti muset dávat víc, vždyť tě mám rád, chci s tebou být a chci, aby i ty jsi byla spokojená, ne jen já." Mně jde totiž o to, že z takového jednání bych cítila, že mu na mně záleží, že mě má rád. No... dohoda s ním není možná, tak jsem navrhovala, že bychom vše potřebovali říct před někým nestranným, třeba v manž. poradně. On řekl, že nikam nepůjde, problém nemá, nikdo cizí mu přece nemůže radit a on ví, co dělá. Situace se vyvinula tak, že než by se dohodl, od problému utíká jako zbabělec. Sehnal si pronájem (6.500 prázdná garsonka). Odstěhuje se, a pak prý se mnou do poradny půjde. Já zase říkám, že jsme měli jít do poradny dřív, než se odstěhuje, pak už nebude důvod. Když spolu nebudeme bydlet, není co řešit. On ale chce mě, žádnou jinou a myslí si, že se třeba dohodneme a zase se sem vrátí. Myslím, že už já ale nebudu chtít. Času na dohodu měl dost a stěhovat se sem tam... to snad ne... druhým pro blázny. Je mu zcela jedno, jak mi tím ubližuje, jak mě přivede do řečí a lidé se budou bavit na můj účet. Jeho tu neznají, je z jiného města, ale já zde jsem od narození. Lituji, že jsem ho sem vzala, vím, byla jsem naivní, ale já jsem mu prostě věřila. Poradíte mi, co byste dělaly na mém místě, co si o tom myslítě?