adra napsal(a):

Seli a co třeba že VŠETCI CHLAPI mají penis alebo VŠETKY ŽENY majú vaginu:-))) sedíš????

A co třeba takovej hermafrodit

nika1971 napsal(a):

a pokial viem, moj takeho kamosa nema...su to vsetci len znamy, s ktorymi je len dobra zabava, nic viac...a je pravda, ze poniektori su klebetnejsi ako zeny

To je ale jeho problem, ze nema skutocneho priatela

nika1971 napsal(a):

mam problem. s manzelom sme spolu 13 rokov, 10 rokov ako manzelia. mame 2 deti, vo veku 9 a 2 roky. ja som momentalne na materskej dovolenke. nas vztah by som charakterizovala ako vcelku vyrovnany, kazdy z nas mal dostatok casu na seba a svoje konicky...stalo sa to, ze manzel len tak z  udy ci rozmaru zacal chatovat na internete, kde sa zoznamil s jednou zenou...nakoniec sa stretli ( asi 10 krat) a  on sa do nej zamiloval(fyzicky spolu nic nemali)...trva to vsetko aj s pisanim a tymi stretavkami 3 mesiace....mala som iste podozrenie, ale k vsetkemu sa priznal sam, ked to s nou ukoncil...nezvladol ten tlak, tak mi to povedal. rozhodol sa pre mna, vraj ma ma rad a chce ostat s nami...k nej ju viaze ,,chemia,, , a vraj vie, ze stejne kazdy vzah skonci na stereotype...ja som mu odpustila,  milujem ho a chcem, aby ostal  nami...ako teraz? co s tym vsetkym? ako sa k nemu spravat, ked vidim, ze ho to este boli? a co ja? ako sa nad to vsetko mam povzniest?

Váš manžel je charakter (jasně dost lidí se mnou nebude souhlasit...)- nakonec to vyřešil sám a rozumně, nenechal se vláčet chemií a dokázal to reálně zhodnotit. Pokud i Vy chcete ve Vašem vztahu pokračovat (což asi chcete), tak přijměte jeho doznání a ve vztahu prostě jeďte dál- tedy nevyčítejte (i když uznávám, že máte nějaké to morální právo...) a pracujte na vlastním Vašem soužití. Možná se jen snažte zjistit, co bylo na oné ženě jiné a co jej k ní přitahovalo - ne pro to, abyste se tím užírala, ale pro to, abyste třeba z toho vyvodila nějaké "chyby" Vašeho soužití - třeba Vám oběma chyběl čas na obyčejnou rozmluvu... Prostě to vemte jako "studijní materiál". Já osobně zrovna takovou nevěru pro sebe jako problém neřeším (asi jsem v tom i výjimka), toto se prostě stává... Někdy i takové věci mohou paradoxně pomoci "starému" vztahu, protože si člověk uvědomí, že o něj nechce přijít. A jak se s tím sama máte vyrovnat - asi to chce hodně zapojit rozum a odpojit negativní emoce... A jak se chovat k manželovi: normálně - jen bych doporučovala obecně více komunikace, nakonec se do ní zamiloval skrze chatování...to docela jasně napovídá. Zkuste být více přítel, co naslouchá, a méně manželka, co pro samé povinnosti nemá na žádné řeči čas...

Niko, ujišťuju Tě, že obnovit vztah jde. Musejí ale chtít oba.

Mě a mému muži se to povedlo, tedy alespoň zatím - je to už devět měsíců. Náš vztah je teď daleko lepší než kdy byl.

Pro začátek Ti radím: sedněte si a vyříkejte si, co vám na sobě nejvíc vadí. A měj uši na špičkách, taková příležitost se nebude opakovat. Pokud to totiž vezme vážně i tvůj muž, máš šanci se dozvědět docela užitečné věci. A on také, ale musíte samozřejmě mluvit pravdu. My jsme si to hned po provalení takhle vyříkali. Bolelo to teda dost, ale poučila jsem se, změnila se a on také.

Šílená byla pro mě taky nejistota, jestli opravdu jak říkal s tou nevěrou zkončil. Až časem jsem přišla na to, že takovu jistotu nikdy mít nebudu. No ale tehdy po provalení, jsem potřebovala nějaký důkaz, že mu na našem vztahu záleží. No a mě se osvědčily rituály.

Bylo to také spojené s tím, že mi bylo trochu obtížné chovat se k němu intimně.
Já vím že u vás to je jiné, u nás měl paralelní vztah a já jsem se třeba dozvěděla, že si každý den ráno v práci volali. No tak k těm rituálům: Řekla jsem mu, že jestli mu na našem vztahz záleží, tak ať mi každý den v poledne z práce zavolá. Taky ať mi každý den dá při odchodu do práce pusu. Taky jsme si začali dávat pusu na dobrou noc. Vím že to takle zní děsně, ale náš vztah před provalením téměř intimní nebyl, kamarádský ano. Takže jsme museli nějak na tu intimitu najet.

Taky jsem ho poprosila, aby ze začátku nikam beze mně nechodil, aby mě seznámil se svými přáteli.

Tím že manžel výše uvedené plnil, měla jsem "své jisté" že mu na mě záleží, že dělá o co jsem ho požádala.

No a pak tam byla oblast sexu - tam jsem měla největší problém, strašně nízké sebevědomí. ALe tam mi jednak pomohl psycholog - poradil mi ať nic neřeším a jen si užívám. No a trochu mi tam pomohl pocit: přece tím, že mu nedám ho poženu zpátky do milenčiny náruče. Takže to mi pomohlo k tomu, že jsem ho poprvé svedla a to tak jako nikdy předtím. Pak mi dělalo dobře zjištění, že i po letech ho dokážu vzrušit když chci. Takže ze začátku jsem bývala iniciativnější já.

No a poslední věc: hodně se změnil náš vztah ze vztahu: hlavně jsme rodiče (náš společný čas jsme trávili hlavně s dětma) na vztah: jsme také milenci. Jak píšeš: pravidelně jsme si začli brát paní na hlídání a začali trávit volný čas jen spolu sami dva tak jako kdysi na za začátku vztahu před 17 lety. Jsme sice s dětmi míň, ale zato se před nimi nehádáme a tak to celkově pomohlo všem, i dětem.

A ještě poslední věc: víc jsem ho zapojila do chodu rodiny, protže předtím jsem všechno měla na starosti já, on jen občas s něčím pomohl. No a protože jednou z jeho výtek (jak jsme si povídali viz výše) bylo, že pasivně trávíme volný čas, tak on dostal "funkci" "manažer volného času", má dodneška na starosti co a jak budeme v evolnu dělat, dostal ode mně seznam koníčků dětí (bylo to v září) a zařizuje i veškeré jejich kroužky a řeší případné problémy s volným časem našich dětí. Takže je víc zapojený do chodu rodiny.

Mám toho hodně co bych ti mohla poradit, když tak se ptej.

adra napsal(a):

Selimo,
a kdo tě zdvihl ted?? zásadně se paušalizování vyhýbám : tak se jen ujištuji zda jsem to náhodou nebyla já??

Bola!

Že to je to pravé vyznanie lásky. A je to pravda - len ja za seba by som dodala, nech ma neobťažuje svojimi duševnými poryvmi a lásočkami, nech mi vždy len ráči oznámiť výsledok vnútorných bojov... Na rozdiel od futbalu ma tuná priebeh nezaujíma, stačia mi len a iba výsledky...

Feuria napsal(a):

Jo, faf a nestěžuji si ... momentálně si to razím na plnej plyn a užívám si to!

Takze sa inspirujes Poletuskou?

NIKO - už toho bylo napsáno hodně, tvůj muž tě tím neměl obtěžovat, měl si to vyřešit sám, ale stalo se a hlavní je, že je zodpovědný a ví že chce s tebou zůstat. Zamilování se stane, to možná i tobě jednou. Vydrž to, mávni rukou, povznes se, neřeš to, nebádej, vymaž z hlavy, chovej se úplně normálně a třeba zapřemýšlej čím ten váš vztah oživit, aby byl manžel rád, že neodešel.
PAFLI - no ten tvůj je teda dárek. Já vím, je to těžký, chceš určitě slyšet, že to bude zase dobrý, ale já ti tohle nenapíšu, nemyslím si to. Napíšu něco, co slyšet teď nechceš - že s jiným hodným mužským bys třeba měla miminko úplně bez problémů a ještě bys byla šťastná manželka.

Vanilko69: to se moc hezky čte:-))) šla jsi na to moc pěkně...tedy společně....zapojit manžela, a hlavně si uvědomi že nejste "jen" rodiče ale i milenci...to se mi moc líbí...zdálo by se že to je na úkor dětí, ale právě jak uvádíš...nehádáte se s manželem...a celkově je to pohodovější:-)))

mám z toho co jsi napsala radost a držím ti nadále pěstičky:-))

tak sa hlasim po pol roku...ani neviem, ako zacat...lietam v tom stale, manzel sa s tou dotycnou stretava este aj teraz...pred tyzdnom mi zase vsetko porozpraval, ze sa dalej stretavali, spolu nespia...vraj zamilovanost vyprchala, je to velmi dobre kamoska...ze mi vraj uz nechce klamat. ja mu uz nic neverim, po tach mesiacoch klamstva do oci je mi z toho vsetkeho zle. neviem co robit. rozviest sa nechce, vraj za nou uz nebude chodit, ale obcas sa stretavajú na pracovisku, nakolko robi pre ich firmu...vela sme sa aj o nas rozpravali, vraj to bol stereotyp, ze ani ja som mu nevyznaval lasku, neobjala ho, nepobozkala (co dotycna asi robi) ...ja uz dalej nevladzem...uz aj rozmyslam o rozvode, no zial som na materskej, tak z toho s dvoma detmi nevyzijeme...momentalne si hladam lepsie platenu pracu, v januari si chcem urobit vodicak....zacala som si pisat na nete s jednym panom, vie o mne teda dost, je skor taka butlava vrba...chce sa stretnut, no ja vaham...bojim sa, ze sa zamilujem a to bude posledna kvapka v nasom manzelstve...co by ste mi radili? inac nas vztah je teraz lepsi, vela sa rozpravame, dame si pusinky, vyznavame si lasku...len dokedy??? ...neviem to v sebe udrzat a stale ked niekam odide myslim na to, ze ide za nou...mam v sebe mierny zmatok, ani neviem, co chcem

Ahoj Niko,všichni jsme minule odsoudili,že ti to manžel řekl a pozor,po pár měsících to udělal znova:kapitulation:
Chápu jak ti musí být,obrovská nedůvěra co člověka deptá.Především si musíš uvědomit,co chceš ty,jesti i přes tu nedůvěru dokážeš a CHCEŠ být dál s manželem.Vím,že právě to rozhodnutí je nejtěžší.Taky jsem dlouho váhala zda ukončit manželství s dvouma dětma,až  sem se rozhodla,že už nemůžu a NECHCI.Teď se rozvádím,je mi občas smutno,ale jsem vyrovnaná, v klidu a přesvědčená,že sem se rozhodla správně.

Za chvilku budete řešit, že s ním milenka nechce spát, nebo že už to s ní není jako na začátku....no, s kým jiným by to měl řešit, když nééé se svou ženou, že?