Tak si říkám, že už je na čase, abych se s Vámi podělila o nezapomenutelný zážitek a to jak naše kočička na svět přišla.
Bylo úterý 27.3.. Ráno jsem snídala s vámi na babinetu, stěžovala jsem si, jak to že tu holky  nejste, že všichni asi rodíte a popovídala si se Sillwan a s ní jsem si slíbila, že druhý den posnídáme spolu.
Nastaly povinnosti jako každý den. Začala jsem vařit - pečený masíčko, špenát a bramborový knedlíky z pytlíku pro mý dva pubertální žroutíky. Manžel den před tím odjel pracovně na týden mimo. Takže jsme byli sami a já uvařila i na druhý den.
Po obědě jsem se natáhla Starší kluk šel na odpoledku a mladší si pustil na dvd film. Kolem 16hodiny jsem se začala budit a protahovat a najednou cítím vlhko mezi nohama. Říkám si sakra - že bych se počůrala? Párkrát se mi totiž tato nehoda stala při pšiknutí. Šla jsem na wc, umyla jsem se, utřela a najednou cítím zase příjemnou teplou vlhkost. Začala jsem plašit. Snad to není plodová voda, vždyt mám ještě do porodu 6 týdnů čas. Strčila jsem si do kalhotek vložku, a jak jsem udělala pár kroků, vložka byla hned mokrá. Normálně jsem cítila jsem se klepu, protože jsem byla 34+3 týdnů. Co ted? Volala jsem manželovi, co mám dělat, a ten mi tedy poradil - prý mám zavolat tatkovi nebo tchánovi, aby mě odvezli do porodnice. Jenomže já se nikomu nedovolala.Nechtěla jsem plašit a tak jsem ještě pro jistotu zavolala jsem na šestinedělí a tam mi potvrdili, že to asi bude plodovka a že mám okamžitě přijet.
Hodila do tašky nabíječku, mobil a pantofle,do kalhotek ručník,  klukovi peněženku s tím, at si koupí něco k večeři a zavolala jsem 155. Sanitka byla před dobem za 15 minut. Cestou do děčínské porodnice se mi honily myšlenky že jsem den před tím byla v zaměstnání odevzdat papír na mateřskou a druhý den jedu rodit.
V Děčíně mě vyšetřili, ultrazvukem odhadli váhu na 2220g a volala do krajské porodnice Ústí nad Labem, že mě tam vezou, jelikož je tam dětsk´á JIPka pro případ potřeby.
Tak jsem se zase vezla sanitkou. Se sestřičkou jsme si povídali a vtipkovali, bylo mi dobře, jen sem nechápala,že už to přišlo. A dokonce jsme houkali
V Ústí už na mě čekali, další vyšetření a sepsání papírů - pak přišel dr - koukl na mě /byl to Arab/ a takovou tou lámavou češtinou mi říká - uděláme řez, je to konec pánevní a máte po konizaci čípku. Bylo 19.30. Řez uděláme v 19.45. Stačila jsem při cévkování ještě zavolat manželovi a klukovi, aby šli k babičce spát.
Za pár minut jsem si sama došla na porodní sál, kde na mě čekal anestizolog a doporučil mi císař s epidurálem, že je prý šetrnější než klasika. Sice jsem měla panickou hrůzu z toho, že za živa mě budou řezat, ale co bych pro své dítě neudělala.
Injekce mě vůbec nebolala, a tak ležím, dali přede mě zelenou plentu, nic se neděje, všechno v pohodě, ptají se mě, jestli už mám děti, tak jim říkám, že mám doma dva kluky, a najednou slyším dětský křik - řev na celou porodku a hlas sestry - máte malinkou ale krásnou holčičku a drží ji nad mou hlavou. Nic jsem necítila, ani šití.
Pak mě odvezli na JIPku , kde jsem musela ležet 24 hodin jak na prkně, sice to bylo nejhorší z porodu - ale ted si říkám, dalo se to přežit.
Markétka byla v inkubátoru - čtyři dní, byla v pořádku a zdravá, ale pořád jenom spinkala, a museli ji krmit sondičkou.
Pátý den jsme byli už spolu, ale já neměla mlíčko, a tak jsem ji muselaa krmit UV - a tu mi připravovali ve flašce. No málem jsem to ořvala, že nebudu kojit.Měla jsem z toho depky. Chtěla jsem si poslední těhotenství užít se vším všudy.  Ale nakonec se všechno obrátilo k dobrému - laktaci jsem měla až devátý den a domů nás pustili dvanáctý den a to už jsem plně kojila.

Markétka se narodila 27.3. 2007  váha 2350g a 47cm
Je to naše kotátko, kluci i tatka jsou z ní unešení.

Upravil(a) dusička (12. 4. 2007 23:16)