Eva36 napsal(a):

Vanilka69: ... nedá mi to ... já si o sobě myslím, že jsem dostatečně empatická a přesto jsem se zapletla se skoro ženáčem (patnáctiletý nesezdaný vztah, dvanáctiletá dcera) ... nikdy jsem ho nechtěla uhnat pro sebe, vždycky jsem ho spíš odháněla, jasně mu dávala najevo, že pokud ženu a dítě opustí, u mě nezůstane, jsem soběstačná po všech stránkách, nehledám "sponzora", brala jsem ho do doby odchodu od ženy jen jako muže velmi neurčitého, muže se závazky, muže, na kterého nemám ani v nejmenším nárok ... snažila jsem se, aby na své ženě hledal ty dobré stránky, ale u nich se něco zlomilo (co, to nevím, nevytahuje to přede mnou)... dobře věděl, že nechci být tím důvodem, pro který bude od skoro rodiny odcházet ... věděl, že si můžu najít jiného, mladšího (je mezi námi velký věkový rozdíl), že jsem sázka do loterie, zatímco doma má "jistotu" a přece odešel ... mrzí mě, že se to jeho ženě i dceři stalo, ale necítím se být vinna jejich rozchodem. Moje manželství se totiž taky rozpadlo, ale právě proto, že na naši milenku jsem přišla až po rozvodu (docvaklo mi to poněkud pozdě), dovoluju si tvrdit, že rozpad vztahu nezpůsobují milenky. Je to nechuť partnerů spolu komunikovat, něco spolu vyřešit ... snahy o házení špíny, vyčítání, snahy o vlastnění druhého - na obou stranách, snahy manipulovat partnerem přes dítě a tím nutný pokles v očích partnera, pokud on tedy není naprostý idiot, snahy mužů zatloukat a tvářit se, že se nic neděje, snahy žen manipulovat přes přestárlé rodiče partnera...snaha pokořit druhého, uvázat ho doma na řetěz pomocí výčitek, pláče a poukazování na nebohé děti ... jen blázen by zůstával s takovou manipulující ženskou ... a jen blázen ženská by zůstala s chlapem, který strká hlavu do písku jako pštros namísto toho, aby jí řekl, co mu doopravdy na jejich vztahu vadí ... Na svém partnerovi si vážím toho, že i když sice svou původní rodinu opustil, tak přesto se chová ke své dceři dál jako táta (nejen jako táta na víkend), nechrtí se o každou korunu, přeje tý holce tak, jak může přát jen opravdový táta. Přesto od dcery často slýchám, že maminka na kroužek kytary nemá apod. (matka je obchodní zástupkyní firmy s okny a dveřmi, sama taky nemá životní minimum) ... výživné jí přítel dává sám od sebe, bez soudního rozhodnutí, poměrně vysoké a když dcera chce na cokoli přispět, přispěje jí, dárky k narozkám apod. nešidí .... Nedivím se, že utekl od ženy s takovým charakterem ...

Sorry, ale nějak to ze mě, bůhvíproč, muselo ven.... snad možná proto, že můj bývalý manžel se takhle k naší společné dceři nechová ani náhodou...on je takový ten "tatínek" i s těmi uvozovkami .... se mi chce někdy

Evi - ty jsi silná ženská a víš to. Já se ti v duchu mockrát omluvila, že jsem měla před cca 2lety někdy i vztek na to, co holkám radíš - Tj. pryč, pokud něco nevyhovuje. Dnes to, poučena vlastními chybami, skoro podepisuji.
Tady jsem se našla.

Tak mě tak napadá taková možná trochu kacířská myšlenka... Proč vlastně řešit boží mlýny..? Vyrovnaný člověk přece nemá důvod nebo snad ano..?

Axi to se musím některých holek zastat - oni to neberou tak jak píšeš - že by jim něco přály nebo si libovaly v takový představě - nebo se na to těšily.
I já si myslím, že funguje jednoduchá matematika, že všechno se ti jednou vrátí - to dobrý i to špatný. A za tím si stojím.

Ivana: To je ale tvoje subjektivní hodnocení a z něčeho vyplývá....proč tys na něm tolik visela a visíš dodnes? Proč ti to způsobilo takovou strašnou bolest, že máš problém i po víc než roce to překonat? .... Hm? ... Ke máš "zakopaného psa"? ... Mě taky dost bolelo, že jsem si s BM nerozuměla, nemohli jsme najít společnou řeč...bála jsem se, že mě opustí, budu sama....nakonec jsem ráda opustila já jeho, porozuměla, proč jsem se nechala jím trápit a i sama jeho dřív trápila a pochopila jsem, že jsem si tím strachem z opuštění projít musela, abych pochopila, že nemám na ničem a na nikom lpět a taky abych pochopila, že jediná jistota v životě jsem sobě já sama. A že na to mám být tou jistotou pro sebe samotnou... Co máš pochopit ty? ... Věnovala bych energii spíš nalezení odpovědi na tuhle otázku než tomu, že bych přála BM, aby zažil stejnou bolest jako já. ... Znáš ten citát - Jsme jako olivy, to nejlepší ze sebe vydáváme při drcení ...

Regina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Co udělat tajný spolek,kde se budeme zbavovat všech milenek,aby už nemohly nikomu dalšímu škodit,když jsou ti chlapi vesměs tak neschopní odolat? Nebude na světě lépe,když některé z nás jsou takové potvory? Prostě se jich zbavíme a svět bude hezčí,rodiny šťastnější...

Pavli, možná neuplyne rok a budeš na druhém břehu ryhcleji, než se naděješ...
Je lehké stát se milenkou- jen opravdu zásadové a velmi ublížené ženy dokážou být pořád samotné...Milenka je z tebe i v případě jednorázového  úletu, i když my poškozené tomu říkáme ""...Joj, ta hranice je tak tenká!!!!!

Regi,já netvrdím,že zůstanu,nebo že chci zůstat pořád sama. Jen prostě vím, že o ženatého,nebo zadaného nestojím...koukám tak trochu kolem sebe a vidím,že jsou kolem mě ještě i svobodní,rozvedení,nebo i rozejití...zatím jsem ve stadiu,kdy se mi do něčeho dalšího nechce,ale to časem přejde a začnu se rozhlížet víc a víc. Nechci si stavět vlastní štěstí na neštěstí někoho jiného,chlapů je dost. A už jsem ti dostala i nabídku od ženatého našeho společného kamaráda...sem teda koukala,manželův kamarád a taky by rád...doma ženu se kterou se stýkáme a děti...kdepak,to není nic pro mě...

Trochu souhlasím se Selim,když psala,že někdy může být vztah spokojenej,pak přijde krize a šup,je tady milenka. Takhle nějak to bylo u nás. Pohoda,pak krize,do ní milenka. Nebo to bylo naopak - milenka a následovala krize ? Fakt to netuším. Nicméně zastávám názor,jak už tady někdo psal,že krizi ve vztahu si musíme vyřešit a vyříkat my dva. Útěkem k milence se nic nevyřeší,jen se vše jen zhorší.

madabouttraviata napsal(a):

Pro mě v tomto případě B-ží mlýny budou mlít, až nějaká kočička opustí toho chlapa a on se bude trápit a zůstane třeba starý a opuštěný... U té milenky ani tak nejde o B-ží mlýny, ale o to, že si měla uvědomit, do čeho jde: pravidlo - pokud ten muž opustil svou ženu (a děti), je docela velká šance, že opustí i další ženu (a děti) - to je jen jasný vývoj situace...

No, ja som sa nehrnula so ženáčom zakladať rodinu - mne bolo jasné, čo je za "charakter"  a naopak som ho posielala nazad k rodine... Asi tam aj skončil, ale nekontrolujem ho. Ja som si uvedomovala, do čoho idem, ale manželka by ma zrejme nenávidela rovnako, ak nie viac...

Upravil(a) Selima (12. 4. 2007 18:23)

Ivana napsal(a):

Já svýmu BM nepřeju, aby byl starý a opuštěný, ale aby zažil někdy taky tu strašnou bolest, kterou mi způsobil tím, že mě opustil.

To ti fakt pomôže? Aby sa trápil? Spýtaj sa Jáji alebo niekoho iného, aké je to mať doma chlapa, čo trpí ako zviera, pácha samovraždy... Ak je toto láska, budem radšej do smrti bez nej...

Ivana napsal(a):

Já svýmu BM nepřeju, aby byl starý a opuštěný, ale aby zažil někdy taky tu strašnou bolest, kterou mi způsobil tím, že mě opustil.

Nepřejte nikomu zlo...ono se to jen otočí proti Vám. Někdy je to těžké, skoro nemožné... Ale ona spravedlnost existuje - ovšem pak také i pro Vás...

Když jsem o všem tak kolem a kolem přemýšlela, došla jsem k tomu, že ty "boží mlýny" domlely i ke mně, když se můj m. zamiloval jinde. Že i já jsem dělala věci špatně. Teď vím, že je to dobře, že ke mně "domlely". Že mě to konečně dokopalo začít na sobě pracovat a změnit své nitro, od základu. Ne, že bych se svou proměnou už byla hotová, to ne. To je dlouhá cesta, vlastně až do konce. Nějak začínám věřit, že člověk se ve své podstatě může hodně změnit, pokud chce. Doteď jsem tomu nevěřila. Jsem za tu proměnu vděčná, už teď se cítím tak dobře, jako jsem se nikdy ve svém životě necítila. Pryč jsou strachy, obavy, noční můry. Jsem tu jen já, dnešní den a drobné denní radosti, ze kterých se raduju. A co bude zítra? Určitě zase něco hezkého.

Ivana: .... jasně, tak nějak to chápu. Byla jsem s bývalým od mých 14,5 let...v mých 18 jsme se vzali, on je o rok starší než já....skoro jsme spolu srostli...jenže později jsem přišla na to, že to nebylo dobře být jeho součástí. Musíme být každý sám za sebe, víš, Ivo ... a radovat se z roků nebo z chvil, kdy můžeme tu svoji maličkost sdílet s někým, s kým je fajn ... a dělat to tak naplno, jako by to mělo být navždy, ale zároveň vědět, že život není pohádka ... Ty nemůžeš najít nic pozitivního na tom, že tě opustil? ... Zkus to ... Holka, vždyť ty máš šanci být sama sebou, vyrůst ... tak to neber jen z tý špatný stránky ...

Věřím na boží mlýny nebo jak tomu chceme říkat, taky domlely až ke mně - byla to tvrdá a bolavá lekce, ale děkuju za ni. Získala jsem sebeúctu a jiný pohled na spoustu věcí, a proces pokračuje...
Ivanko, promiň prosím, jestli se tě dotknu, ale přemýšlela jsi někdy o tom, že zrovna to, co píšeš o svém vztahu k němu, mohl být počátek jeho uvažování o odchodu? Zkus se podívat jeho očima - nebyl on trošku v kleci tvých citů?

Upravil(a) Vanda (13. 4. 2007 9:34)

majkafa napsal(a):

Když jsem o všem tak kolem a kolem přemýšlela, došla jsem k tomu, že ty "boží mlýny" domlely i ke mně, když se můj m. zamiloval jinde. Že i já jsem dělala věci špatně. Teď vím, že je to dobře, že ke mně "domlely". Že mě to konečně dokopalo začít na sobě pracovat a změnit své nitro, od základu. Ne, že bych se svou proměnou už byla hotová, to ne. To je dlouhá cesta, vlastně až do konce. Nějak začínám věřit, že člověk se ve své podstatě může hodně změnit, pokud chce. Doteď jsem tomu nevěřila. Jsem za tu proměnu vděčná, už teď se cítím tak dobře, jako jsem se nikdy ve svém životě necítila. Pryč jsou strachy, obavy, noční můry. Jsem tu jen já, dnešní den a drobné denní radosti, ze kterých se raduju. A co bude zítra? Určitě zase něco hezkého.

Zdravím Majkafu!!!Jsem ráda, že čtu od tebe takový optimistický dopis.Před rokem byl dopis o něčem jiném.
I já jsem se rozchodem s mužem velmi změnila,celé okolí je z mé změny nadšené.Mám nové přátelé,veselejší pohled na svět,cítím se o několik let mladší a svobodnější, ale hlavně mám nového přítele, vedle něhož poznávám něco, na co jsem už dávno zapoměla.Je to pravý opak mého muže.A já to všechno považuji za velkou proměnu, která přijít měla.Asi to bude znít hloupě, ale najednou jsem dostala pocit, že naše manželství už bylo hodně stereotypní a že to, co přišlo, přijít mělo.Věc na kterou jsem přišla s odstupem času a která se mi před časem zdála naprosto nesmyslná.
I jednání s BM je daleko jednoduší,bez napětí, naprosto v pohodě.Žijeme si každý svůj život, ale to neznamená, že bychom nemohli být přátelé (máme přeci společné dítě).
Po nervácích, probdělých nocí,zhubnutí o 16 kilo, mám dneska pocit, že jsem šťastná.

nevim jestli se to hodí sem... ale napadlo mě to při čtení právě tohohle tématu...

mám opačnej problém, jak jsem už psala - nepřeji manželovi nic špatného, fakt chci aby se měl dobře....
ale problém je v tom, že ani nechci jít proti němu v obraně mých zájmů, radši jdu proti sobě a vlastně i proti dceři... teoreticky vim, co bych měla udělat, ale jak to ustát? jak to dokázat?