Jo, Evo 36, správně jsi to napsala, majetnický vztah, to je ono. Ale proč ? Já ho nechci mít, nechci se tím už trápit, ale jak o něm a jí slyším, tak mě to v klidu nenechá. Jak se toho mám zbavit, vůbec to neumím....

Tohle já jsem měla před očima pět let, pak jsem se odstěhovala a ulevilo se mi, neviděla jsem je. Ale teď se to vrací. Snažím se zabavit jak to jde, ale vůbec to nepomáhá. Něco např. dělám nebo koukám na film a najednou se přistihnu, že zase na to všechno myslím....

dadka06 napsal(a):

Jasne Ppavli.ale jednu vec si musíme priznat--to, že už po čase nie sme tak atraktívne pre vlastných M neznamená, že nie sme atraktívne pre iných.
Ja som vo svojom manželstve vlastne nikdy asi šťastná a spokojná nebola.Pracujem hlavne medzi  a s mužmi, a pre mnohých z nich atraktívna som.Možností na neveru som mala a mám nespočet /a na rozdiel od mojho M su to vačšinou vzdelaní chlapi a ťažko "za vodou"/.Ale nikdy!! fakt nikdy za ten čas som neurobila nič,čím by som ublížila ich priatelkam a manželkam, ktore sa staraju o ich deti, domacnost a ich samych...
Takže tu sa bije-často opakovaná teoria týchto stránok o nároku na vlastné štastie a ubližovanie ľudom, ktorí nemaju ani potuchy o tom, že ten "ich" vlastne ani štastný nie je..Veď umenie prevrátiť situáciu vo svoj momentálny prospech maju ženatí a zadaní skvele zvládnuté a prepracované.
Všetky tie kecy chlapov o manželkách,nespokojnosti a najdení konečne štastia a pod. su totiž rovnaké.Viem, čo moj M vykladal tým svojim šlapkam a viem, kolko z toho bola pravda...
A o tom to cele je..

Dadka, je to celé trochu zložitejšie... A asi je ťažké priznať si, že si svoju cnosť a vernosť obetovala na celkom nesprávnom oltári... Zrejme si mu mohla pokojne zahýbať celé manželstvo, a nič by sa nestalo... Ide o to nájsť niekoho, kto to má nastavené rovnako ako ty, riadi sa tým aj v praxi... potom to celé môže mať zmysel. Milenky sú podružný problém a ak to nechápeš, ľutujem ťa. Základný problém je VŽDY ten prvotný vzťah. Bez akýchkoľvek ALE KEBY....

No, to je ďalší problém, že ľudia sa časom vyvíjajú, a len málokedy sa vyvíjajú obaja partneri rovnako...

No já si myslím, že Dadka má pravdu v tom že

"ak by každá žena mala v hlave to, ako to strašne bolí,a snažila sa nesposobovat bolest iným ženám, tak by nám tí naši neverníci ani nemali byt s kym neverní...."

snad jen oprava: každý člověk, nejen každá žena

ještě bych dodala: nezpůsobovat bolest dětem, byť cizím, protože to je velké riziko nevěry.

Myslím si že milenka je při vztahu se žm prostě "spolupachatelem" bolesti, prostě tím že nevěře nebrání.  Upřednostňuje sebe před rodinou nevěrníka. Samozřejmě že větší podíl viny má nevěrník už tím, že on zraňuje své blízké, porušuje slib.

Líbí se mi totiž Dadky heslo, kterým se snažím i já v životě řídit:

"Nerob druhému to, čo nechceš,aby robil on tebe.."

Nevěřím, že by milenkám nevadilo, kdyby jim někdo dělal to, co oni dělají manželkám svých ženáčů.

Takže se vlastně dostávám k tomu, co píše Selima, že

"Ide o to nájsť niekoho, kto to má nastavené rovnako ako ty"

Vanilka, to je kruté zovšeobecnenie. Bola som milenka, a uisťujem ťa, že som jeho rodine nepáchala žiadne neprávosti. Po našom rozchode trávil "ušetrený čas" s kamarátmi, doma nebol ani omylom. Ale to nebýval ani pred naším zoznámením - máme spoločných kamošov, tak viem okolnosti. Dohodila som mu právnika, z čoho mali prospech všetci v jeho rodine(aj vyženení synovia, nielen jeho dcéra), požičala som mu peniaze na bývanie pre rodinu - ja som taký Albert Schweitzer, alebo skôr Matka Tereza . Ten sex bol len čerešnička na torte a ku koncu sme ho už cca tak rok ani nemali - boli sme skôr kamaráti... Nepochopiteľné, ale pravdivé. Veci v tom manželstve boli zhnité dávno predýtm, než som sa zjavila na scéne ja, a ak sa ešte nerozviedli, sú zhnité dodnes... Chlapi ako on by sa VOBEC nemali ženiť a mať deti, ale čo už, keď tlak rodiny a okolia je veľký a pokušenie tiež... Nechcem povedať, že všade je to rovnaké, ale ani ty netvrď všeobecne platné pravdy, keď vieš houby o TOM DRUHOM vzťahu - a niekedy bohužiaľ nevieš možno dosť ani o tom svojom. Keby sa ženy snažili zachraňovať vzťahy druhých, tak by chlapi možno skončili v náručí chlapov - alebo aspoň v ich spoločnosti na pive. Niekam by predsa pred manželskými problémami museli uniknúť.  
MMch, ja som sa až po pol roku dozvedela, že je ženatý - neponáhľal sa mi to povedať....

Tak Selim,ten,co ho tady líčíš je asi případ sám o sobě. Takový by se asi vážně neměl nikdy ženit ani mít děti.

Ozaj, ja som bola najprv podvádzaná, potom som sama podviedla(a nemala z toho veľkú radosť)a potom, zo starchu pred ďalším zranením a bolesťou, som "zbierala" ženáčov(teda, asi 3 ks) a bola som tou, s "s ktorou sa podvádzalo"... Ani jedna pozícia sa mi veľmi nepáčila... ale človek bojuje, kao v danej chvíli vie.

PPavlaa napsal(a):

Co udělat tajný spolek,kde se budeme zbavovat všech milenek,aby už nemohly nikomu dalšímu škodit,když jsou ti chlapi vesměs tak neschopní odolat? Nebude na světě lépe,když některé z nás jsou takové potvory? Prostě se jich zbavíme a svět bude hezčí,rodiny šťastnější...

Pavli, možná neuplyne rok a budeš na druhém břehu ryhcleji, než se naděješ...
Je lehké stát se milenkou- jen opravdu zásadové a velmi ublížené ženy dokážou být pořád samotné...Milenka je z tebe i v případě jednorázového  úletu, i když my poškozené tomu říkáme ""...Joj, ta hranice je tak tenká!!!!!

Vanilka69 napsal(a):

Tedy, Seli, koukám jsem se dotkla nějaké Tvojí citllivé struny, že ses tak rozparádila.

Pokud by Ti nevadilo, že by Tvůj partner měl takový vztah jako jsi měla Ty coby milenka se žm jak popisuješ, popovídání, občas pomoc, občas sex, tak to je v pořádku. Mě by to vadilo a tak bych to ani já nikdy nikomu nedělala.

Kde ale bereš jistotu že jsi jeho rodině nepáchala žádné nepravosti? To že on se rodině nevěnoval, je jeho problém, to nemá s Tebou co dočinění. Ostatně to že Ti půlroku neřekl, že je ženatý svědčí o tom, že měl s nevěrou problém.

Snažíš se ospravedlnit nevěru, pokud nevěrník s podváděným žijí v nějakým způsobem pochroumaném vztahu. Tvůj názor Ti neberu, já si ale myslím něco jiného.

A vlastně svými slovy potvrzuješ, že si myslíš, že když jsou v manželství problémy, má se z něj utéct třeba do nevěry:

"Keby sa ženy snažili zachraňovať vzťahy druhých, tak by chlapi možno skončili v náručí chlapov - alebo aspoň v ich spoločnosti na pive. Niekam by predsa pred manželskými problémami museli uniknúť"

Já si myslím, že manželé mají své problémy spolu řešit, ne před nimi utíkat.

A buď v klidu, není to kruté zevšeobecnění, je to naopak prosté, ale těžko proveditelné. Pokud by lidé nedělali druhým to, co sami nemají rádi, ubylo by na světě tolik zla, věř mi!

Vanilka, je to moja hlboko osobná téma, lebo ja som si, na rozdiel od vás, fakt prešla VŠETKÝMI tromi pozíciami v rámci nevier a chápem - či už bohužiaľ, alebo vďakabohu - trochu lepšie mechanizmy a príčiny nevery. Mne ako partnerke by hlavne vadil(a aj reálne vadil) vzťah, aký mal môj ženáč(teda v tomto prípade je slovko MOJ skôr ironické), a keď som si to uveodmila, do roka sme sa rozišli, lebo som ho síce neprestala mať rada, ale pochopila som, že s ním môžem byť len kamarátka. Akýkoľvek iný vzťah s ním by mi prinášal len bolesť a nenávisť a spätne by som sa s ním hádala, atď., lebo jeho a moje predstavy o vzťahoch všeobecne a o partnerskom konrkétne boli diametrálne odlišné. Jeho manželka to, na svoju vlastnú škodu, nezistila zavčasu a neskôr už nebola ochotná alebo schopná s tým očkoľvek robiť. Takže si zrejme budú robiť navzájom peklo zo života(pre úplnosť a spravodlivosť musím povedať, že ani ona nebola a nie je ideál človeka, ženy a manželky, takže si asi zaslúžia jeden druhého-aj keď ja možno nie som tá správna na takéto posuzdovanie...), kým jeden z nich nezomrie alebo kým nebude trpieť natoľko, že nájde silu k rozchodu.
Nepopieram, že sú aj vynikajúce vzťahy, ktoré "dojazdia" na neveru, ale stále si myslím, že nevera, ktorá vzťah hlboko naruší, musí mať pripravené podhubie- niečo škrípajúce v tom vzťahu. Trebárs dočasnú krízu... Na to som dojazdila vo vzťahu s bývalým skoro-manželom. Posledné 2 roky vzťahu sme mali už krízy ako na bežiacom páse a raz stretol v takejto kríze svoju bývalú, slovo dalo slovo, káva kávu, sex dal sex a bolo... Predtým ju stretával tiež a mohla sa aj vyzliecť donaha, s ním to nehlo... Takže ono to bude tak 50:50 vnútorné príčiny vo vzťahu a nevera, reps. milenka. A nikdy, ani na chvíľu, mi nenapadlo nenávidieť JU. Čo ona mala so mnou? Čo ju mohlo zaujímať, že on opúšťa nielen ju, ale aj svojho syna, kt. sme spolu vychovávali a pre ktorého bol on jedinou životnou istotou(matka ho odložila ako 7-mesačného k susedom a už nikdy sa oňho nezaujímala)? Pre ňu bolo dôležité, že bude robiť "ocka" jej deťom - práve sa rozviedla s manželom a potrebovala trubiroha, ktorý bude odteraz skákať, ako ona bude pískať. Ju chápem. Koho som nechápala a nechápem a na koho som bola napálená - už dávno nie som, dnes som skôr vďačná - bol môj bývalý... To ON mal cítiť zodpovednosť, ON mal mať snahu problémy riešiť a udržať rodinu pre svojho syna.
A ozaj, ja nič nemusím ospravedlňovať, pred nikým a určite nie pred vami... Nevera proste existuje odjakživa a bude existovať, či sa vám to páči, alebo nie. Môžete ju odsudzovať donekonečna a pohoršovať sa, vyzabíjať všetky milenky(aby ste sa nečudovali, o koľko kamošiek by ste takto prišli ), alebo sa môžete pokúsiť pochopiť jej mechanizmy a nabudúce jej predísť. Alebo sa naučiť brať ju ako súčasť života a vyrovnať sa s ňou, pričom sa budete snažiť vytesniť ju na okraj VÁŠHO života... je to na vás.
Aby bolo jasné, ja osobne považujem neveru za smutný sprievodný jav vzťahov a ľutujem každého, koho sa dotkne, nech je na akomkoľvek poste, ale vzhľadom na nedávno absolvovaný pohreb mi nepripadá ako najväčšia tragédia života na tejto zemi. Je to skôr taká lekcia - osobnostná, vzťahová, na ktorej sa môžeme všeličo naučiť, ak sme ochotní.

Evi, máš pravdu, nikdy neříkej nikdy. Měla jsem napsat že doposud jsem to nikdy nikomu neudělala ač jsem měla moře příležitostí.

Selimo: já si opravdu nemyslím, že chápeš mechanismy a příčiny nevěry líp než ty, co to neprožili ve všech pozicích. Přece nemusíš všechno prožít aby ses dokázala do něčeho nebo někoho vcítit. Jde prostě o osobní kvality ne o množství zážitků. Někdo toho přeci zažije spoustu a stejně nic nepochopí.

Ano, souhlasím s tím, že často je nevěra únikem z nevyhovujícího vztahu, ale právě proto je lepší řešení zkusit nejdřív napravit ten nevyhovující vztah a ne hned to řešit nevěrou. Ale ne každý na to má.

Jseš dobrá, že ani na chvíli jsi tu milenku tvého přítele nenáviděla, to já chvíli nenáviděla oba.

A dnes už tu jeho bývalou milenku chápu, přesně jak ty říkáš - chtěla kus štěstí pro sebe a pro své dítě a jen byla natolik málo altruistická a empatická, aby jí záleželo na nějaké cizí ženské a jejích dětech a aby se dokázala vcítit do mě a do mých dětí, protože na nevěře mého muže se podílela. Prostě to je o sobeckosti - ona těm lidem, na které myslela (ona sama, její dítě, můj muž), které zahrnovala do okruhu svých blízkých, neubližovala.

Já jsem asi prostě člověk, který víc myslí na druhé než. Vždycky když jsem měla příležitost k nevěře, se mi v hlavě objevila myšlenka na manželku případně děti toho, co to na mě zkoušel a vždy jsem vycouvala, abych neubližovala, byť pro mě cizím lidem.

A není v rozporu s nevěrou se osobně neztotožňovat ( podle mě to prostě je podvod) a zároveň pochopit její mechanismy, do budoucna jí předejít a vyrovnat se s ní.

Ano, naprosto souhlas, jde jen o nevěru, ale je to téma tady té diskuze, takže proto je jí věnovaná taková pozornost.

Vanilko, docela se bojím, kdyby ubližovaly myšlenky a představy, co se mi stane!

Pro mě v tomto případě B-ží mlýny budou mlít, až nějaká kočička opustí toho chlapa a on se bude trápit a zůstane třeba starý a opuštěný... U té milenky ani tak nejde o B-ží mlýny, ale o to, že si měla uvědomit, do čeho jde: pravidlo - pokud ten muž opustil svou ženu (a děti), je docela velká šance, že opustí i další ženu (a děti) - to je jen jasný vývoj situace...