Tohle téma mě donutilo zamyslet se nad strašnou spoustou věcí, takže děkuji. A možná to ted napíšu zmateně. Všechny ty naše pocity pramení z dětství. Ale život je někde dál a pokud my nedáme svým mámám šanci, chovat se k nám jinak , jako k dospělým, pak si za to asi můžem částečně sami. Máma ve mě vidí malou holku, které dělá přednášky, a vlastně není důležité, jestli nedospěla ona nebo já. I vztah máma - dcera se musí někam posunout, pokud jedu neustále ve stejných principech tak se posunout nemůže. A ironií je, že to tak třeba cítí obě jen si to neumí říct, protože to nedělaly. A také jsem si uvědomila díky vám jednu věc, já jí stále vidím jako kdysi, vlastně tu 30nebo 40 letou mámu, která udělá svačinu, ted se vžiju do role pubertáka, já si tu přednášku vyslechnu a udělám co chce, protože je to pro mě jednoduší. Ale máma už je v důchodu, i její život se hodně změnil a přeci jen už je starší.
A určité věty, na které sem alergická bude opakovat stále. A to s tou tramvají... přesné, prostě ukázat, jak se chová mé dítě. Žily v jiné době, hodně věcí je jiných, vnoučatům vlastně v mnoha věcech rozumět nemůžou a tak jen kroutí hlavou a obvinují z toho nás. Jen jsem si představila sebe za 30let. Moje vnoučata se možná budou přemistovat čipem a dorozumívat telepaticky / obrazně řečeno / a já své dceři budu dělat přednášky , že je hrozná doba, že je chyba v ní, protože tomu prostě jen nebudu rozumět. Snad tenhle můj blábol někdo pochopí , jak sem ho myslela.
A už nestartuju při .... no, víš, ale já ti říkala že ......, to nemyslíš vážně, tohle bych teda já nikdy neudělala ....., atd.
Prostě pro ní bylo důležité mít při přebalování roušku, v 7 dítě v posteli, na pohádky měla babičku a dala v té dané situaci to nejlepší, co mohla. takže vypouštím ze své hlavy díky vám myšlenku, že bych měla veci dělat tak jak ona a pokud je dělám jinak, mít potřebu se omlouvat, protože je to špatné. A není pravda, že by mě nechtěla a to že nedostudovala není má vina ale její rozhodnutí a nejsem špatná kvůli tomu , že to tak tenkrát bylo. A i chápu, že má sestra byla hodná, mazlivá, klidná a se mnou vždy problémy, protože ona byla plánovaná a máma byla v úplně jiné situaci a především jiné psychické pohodě. A mám jí ráda i když teda na kordy jsme..... Selimko, chystám se na konstalace jako divák ale taky se bojím, takže uvidíme.

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sel, to je nářez, co? Ale jak to funguje...úžasné! Plánuji na podzim konstalace v rámci školy.

Anoano!!!
My sme tam mali asi polovicu účastníkov profíčky, ale dve z nich si tiež stavali systém a ručali rovnako ako ostatní... A mne hodne osvetlilo napr. už aj len to, že som bola okrem jediného systému(otec) stále vyberaná ako dieťa(4x), dvakrát dokonca ako nemanželské... raz ako hlavná hrdnika(takpovediac)... Prinútilo ma to zamyslieť sa nad svojou dospelosťou. A potom ma šokovalo, ako som sa raz plačom priam vnútila do postaveného systému(reagovala som asi príliš emotívne na rozostavanú situáciu) a okamžite som cítila, že som chalan alebo muž...  A druhý raz, keď ma vtiahli do systému na začiatku, som vedela, že k tej rodine nepatrím(bola som najmladší, nechcený súrodenec s veľkým vekovým odstupom). Nenormálne, to keby som rozprávala niekomu nezasvätenému, neuverí...

Ano, som nezasvätený a neviem, čo hovoríš, ale cítim, ako to s tebou zamávalo a tak ti aspoň držím palce, aby si vporiadku "strávila", čo si prežila...zdalo by sa, že mi je ľúto, že som to nezažila, ale keď ten človek, čo mu verím, hovorí, že je ešte čas,... o to viac sa budem tešiť.....

Upravil(a) LViktorka (18. 4. 2007 2:47)

Viktorko,
to je jen o tom, že člověk by měl být na každý svůj krok připravený a měl by být maximálně pozorný ke svému životu....
Na konstalace je třeba "dozrát", v tom má tvá terapeutka naprostou pravdu. TY sama musíš být na 100% přesvědčená, že to chceš. Jít tam ze zvědavosti nebo proto, že je to "prý" dobrá metoda, to nemá smysl.

Taky mi to trvalo, než jsem se odhodlala, taky jsem tam bulila jak protržená Koneckonců je to úspěch, víc jak 50 let mi to vůbec nešlo....

Sel, taky se tam objevilo mnoho prifi terapeutů, dokonce velmi a všeobecně známých, fungovalo to na nás na všechny Všichni potřebujeme "čistit" svoje poraněné dušičky