Byla jsem dvakrat na konstelacich loni a byla to sila. Bohuzel jsem si nestihla postavit svoji nez jsem odjela do Anglie.
Citim, ze je to potreba pro nasi rodinu co nejdrive udelat. Libi se mi, jak konstelace resi problemy celych generaci, pri psychoterapii a podobonych metodach clovek vetsinou resi jen sebe a vztahy k okoli, ale konstelace toho zahrnuji vic.

Tak hnedle az se vratim, tak ji postavim. Teda hnedle az po Pandorine skole v prirode 

Nojo, když to je ta těžší půlka, co já vím... rozum toho pobere! A ani to tak nebolí, kdežto dostat to takříkajíc přes srdce - jo, to je jiná kávička.. já taky furt doufám, že to nejhorší mám už za sebou , ale připadá mi, že čím jsem srovnanější, tím komplikovanější úkoly (co - připadá..je to tak). Mně se zdá důležitější, že člověk tomu najde smysl. Ono to je hned o něčem jiném

Děvčata, zprvu jsem na nějaké rodinné konstelace a regresní terapie nevěřila, ale teď začínám naznávat, že by na nich mohlo něco být. Regresní terapii bych se asi rozpakovala podstoupit, ale na rodinných konstelacích začínám shledávat určitý přínos. Jen ten čas dojíždím za prací 40 km a je to dost honička. Uvidíme.
Tes1: já vím, že Tě děsí termín porodu miminka, spadajícím okolo výročí maminčiny smrti. Vezmi to podle staré lidové moudrosti - kde se jeden život skončil, druhý zákonitě začíná. Ve chvíli, kdy jsem se měla narodit, umíral mému tatínkovi jeho otec, takže v jeden měsíc byl v rodině pohřeb a následně narození dítěte. Nikdo se nad tím nepozastavoval, všichni to brali jako koloběh života.
Moje vztahy s matkou byly taky "veselé". To, co tady psaly holky přede mnou - v dětství bití, neustálá kritika, psychické ponižování, to jsem zažila na vlastní kůži rovněž měrou vrchovatou. Připadalo mi, že se na mně moje matka mstí za svůj nevydařený život. Zlom v jejím chování nastal teprve tehdy, až moje manželství šlo do kopru, řešila jsem jak fyzické útoky ze strany manžela, tak i problematické chování dětí. Dlooouho jsem jí měla za zlé to, jak se ke mně chovala. Hodina pravdy nastala tehdy, když jsem jí kvůli zdravotním potížím zavolala před pěti roky lékařku, ta na matce zjistila řadu závažných onemocnění a nechala ji záchrankou okamžitě odvézt do nemocnice. Ve chvíli, kdy matku vyšetřovali na ambulanci a já brečela na lavičce před vchodem, všechna spáchaná příkoří jsem jí v ten moment odpustila
Teď můžu s klidným svědomím napsat, že spolu máme docela dobrý vztah. Bydlet pod jednou střechou bychom asi společně nemohly přece jenom babča občas ty růžky vystrčí ale kdyby šlo opravdu do tuhého, jsem připravena se o ni v případě závažných problémů postarat a vzít si ji k sobě.
No - a to když jsem odcházela z domu, tak jsem matku nechtěla vidět ani na fotce ...

cau holky, ty konstelace musi byt docela zajimava vec jak tak ctu, uz jsem o tom slysela od me svagrove, byla na nich, probulela se k docela zajimavym vecem Rekla bych ze opravdu kazdy tahame ty sve kostlivce moje matka je take uzel nevyresenych problemu se svou matkou, takze se to taky hezky preneslo na jedine dite, tj. na mne, neschopna, absolutne ne do domacnosti, koukni na ty deti odvedle jak jsou sikovne a dalsi a dalsi ubijejici slova milujiciho rodice otec od nas utekl kdyz mi byly 2 roky, nadvlada babicky, bydleli v jednom byte a mama pak na jeji doporuceni zustala cely zivot sama. vysledkem byla ma po*n rebelska puberta koncici uteky z domova, predcasne manzelstvi a k rozumu me probralo narozeni meho ditete v mych 21. Nejakym pudem sebezachovy a me tvrdohlavosti jsem citila jiz od detstvi ze je to vsechno nejak spatne, ze se u nas doma nikdy nerika jasne co se mysli, byvala jsem za to trestana a tak bylo jednodussi tu pravdu nerikat. Vadila mi takova ta dusici materska laska co te nenecha vydechnout a stejne neni nikdy nic dobre.A vidite, vsechno se to tahne z generace na generaci...ja bych tak strasne chtela ten retezec pretrhnout, rozvody, obchazeni pravd, nevyrikavani veci, snad se mi to dari. Doufam. Nemam s mamou dobry vztah. vzdycky prvnich 5 minut a pak citim ze uz nemuzu dychat. Mrzi me to, je nemocna ale svym chovanim, kritizovanim od sebe odehnala vsechny, nema kamaradky, rodinu, pritele, nic, nevytvorila si pro sebe nic a ja mam na ni vztek ano pojmenuju to VZTEK, ze je takova, ze ocekavala obet za obet, a ona mi zrejme nikdy neodpustila ze jsem se nedala...mam v sobe trochu zmatek, ale nejsem rozhodne ve fazi odpusteni, NECHCI ji odpustit, mam to v sobe zatrpkle a tak to nechavam casu. Chtelo by to konstelace ne?

Až budeš chtít, tak řekni, nějak tě případně přiberu.(A vemu to přes Kostelec, nebo kde to přebýváš)

Krasne jsi to napsala tu posledni vetu je to presne tak, stokrat si to v sobe rikam, taky chovame doma rodinnou story, vim, ze za vsim stoji predchozi generace, moje babicka  mela dve dcery, moji matku a jeste jednu starsi, od me matky starsi o 13 let a ta se zabila (strcila hlavu do trouby) kdyz ji bylo 16 jen proto, ze babicka ji nepovolila znamost s chlapcem jejiho veku, predhazovala ji starsiho pana. Nasla jsem doma dopis na rozloucenou, bylo tam vyslovne napsano " mami volim smrt, reklas ze kdyz se budu stykat s ..., nemas uz dceru" atd atd. je to sileny, no jen si to predstav!  zas to jde dal, proc babicka byla takova???Evidentne zase rodina. Ten sileny retezec o kterem jsem psala.Moje mama tudiz byla ubita zrejme nadmernym strachem matky o ni samou, byla mala kdyz se to stalo, takze pak se babicka upnula jen na ni,mama ji poslouchala na slovo, vse co rekla maminka bylo svate a tak to zustalo po cely zivot. Vis, ja vim, ze moje matka je vlastne chudak, citove absolutne vyhladla, hrbi a vzdycky se hrbila pred cizimi lidmi,spolupracovniky,takze kdo s ni pracoval by ti vyskrabal oci, ze neni pravda co rikam, ze je zlata, obetava a ta svine jsem ja. Relativne to tak bylo, onemocnela a musela jsem za ni resit vystup z prace, formality atd, zasla jsem co se tam vse povidalo.Ja jen proste nedokazu priblizit se k ni, irituje me, po 5 minutach jsem nervni jak pes a opoustim pole, mam i vycitky sobectvi ale je to silnejsi nez ja. Sorry za nahly vylev, to je elaborat co jsem zplodila ale jde to ze mne  vse ven.

Upravil(a) helenadbaq (10. 4. 2007 22:15)

A je to dobře, že to jde ven. Prostřednictvím slz a s vědomím, že v tom nejsme samy, že víme, vo co gou a že dalšímu trápení dokážeme zabránit.
Život je strašně krásnej a strašně krutej. Holky, každou z nás - až si protrpí svoje soukromé peklíčko - čeká docela spokojenej a šťastnej život na zemi. Chce to jen jednu věc - nebýt zahořklá, nečekat, až mi moje děti začnou plnit skrze mě moje vlastní nesplněné sny, vzdát se svých vlastních nesplněných snů, které mi zatrhli moje vlastní rodiče a svůj život PROŽÍT.
Držím palečky

Upravil(a) Kiara (10. 4. 2007 23:23)

A já jsem vám to holky najednou docela uviděla v duchu - ten kruh mihotavých světýlek od monitorů a kolem dokola naseto posmrkanejch papíráků... Uprostřed ničeho a to vlákno, co se táhne od monitoru k monitoru prostorem... a ten kruh víří, jako mocný hurikán a všechno vymetá....a jak se z té tmy vynořujou bílý ruce a klepou do klávesnic, jako bychom seděly na okraji obrovskýho amfiteátru... asi jsem to s tím martini přehnala, co? Tak na štěstí vám všem...

Haló, jste tam někdo? Můžu Vám něco říct? Včera v jedenáct večer jsem přišla z práce. Velké dcery hihi-chichi, všichni vypadali vpořádku, chystaly se spát. V práci mám obrovský prostor k přemýšlení, dělám na nezajímavým pásu. V hlavě jsem měla miš-maš. Šla jsem číst "nevyřešený vztah"...be-be, dík za každé nové slovo (co jste přidaly). Mnoho, mnoho nápadů, ten nejnutkavější: vytisknout tuto rubriku, a dat to matce přečíst. Prezentuje se tím, že v životě nepřečetla žádnou knihu. Také ale tím, že je nejchytřejší na světě. Nepochybuje o tom, bere to jako nezvratný fakt a podepírá to vysokým věkem (je jí 78). Představila jsem si jí, jak čte Vaše komentáře: "...no to jsou ale bestie, takhle mluvit o mámě, to se nesmí...", jak čte ty moje:
"...No to je ale sprostá lež..." (to mně a dětem = vnoučatům říká na všechno, co se jí nelíbí, s čím nesouhlasí a pod.), jak to zahodí, ohodnotí jako nesmysly a řekne mi, že internet je nesmysl, lidi co tam píšou, jsou svině a všechny by nás měli zavřít do kriminálu. Zavrhla jsem. Druhá varianta. Ač nevím, co jsou to rodinné konstalace, podle Vašeho vyprávění jsem to zkusila sestavit jenom ve své hlavě. Hrůza. Přistihla jsem se při tom, že postava matky zde stát nebude za žádnou cenu. Nikde!   
                                             Už je tady. Zvoní, já otevřu. Cítim hrůzu. Takhle to rozhodně nemůže zůstat. Nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho neřešit.
                                              

     Ještě poslední myšlenka ze včerejší noci: Neodkladně to probrat s terapeutkou. Víte co? Řekla jsem jí už věci, které považuju za nejtemnější stránky své duše, odplakala jsem si je a smířila se s nima. Ale mluvit bez toho, abych zastavila, přestala a zmizela do kanálu, o mé mámě, TO NEDOKÁŽU!!!!! Mám v ruce telefon s kontaktem na ni,  N E M U Ž U  T A M  Z A V O L A T!!!
Pomoc !

Pandorraa napsal(a):

Viki, klíídek
Jasně, že tam můžeš zavolat. Děláš to přece pro sebe.A taky pro generaci žen, která ve tvé rodině příjde po tobě. Někdo to přece už musí zastavit, u někoho to už musí skončit. Tak jen do toho

Ježiši, něco jsem psala a byla jsem tak šíííííleně nervozní, že jsem klikla na něco, že to všecko zmizelo. Ale eště předtím jsem zavolala a domluvila to na pátek na 100 minut.  D Ě K U J I ,  Ž E  T A M  J S T E A potom se tam objevila Tvoje zpráva, jako balzám na duši

Musim napsal(a):

A nestačí, když pochopí jenom jedna.

Tak to zas vim, že stačí, protože ten jeden, kterej "umí", může toho druhého aspoň usměrnit, aby už nezraňoval, také může ty už zraněné nějak moudře uchlácholit, aby zase toho hlupáka nepoučitelného nemusel očerNovat, a je to takový řetězec... přijdu pozdě do práce!

LViktorka, no, těžko to vysvětlím své matce, která umí vše nejlíp a nejdokonaleji na světě.... Když on má pocit, že nemá se mnou co řešit, tak nemá zájem to se mnou řešit, protože je sama spokojená(řekla mne to) .Vidí jenom sebe, ostatní ji dost nezajímají. A já už mám taky plné zuby boje sančopanča-proti větrným mlýnům.
Ale ty konstelace s plyšáky se mne líbí, máme jich doma dost.

Fatima napsal(a):

Tak to jsme na tom podobně. Ale o víkendu jsem viděla dokument, kde rodiče zabili své miminko - těžko říct jak, ale to mímo mělo polámané snad všechny kosti v tšlš - žebra, ručičky, nožičky, hlavičku. Nemůžu říct, že bych ty lidi, co mu to udělali, dokázala nenívidět, ale dokážu si je představit jako adepty na to čtvrté místo.
Pocit nenávisti mně chyxt jen výjimečně na malou chvíli - myslím, že stačí někdo, kdo je ti třeba fyzicky po*ný, kdo tě třeba irituje... nevím... někdo jako Paroubek

Jáj, politici? Vidíš, tí mi ani nenapadli... Tak to možno pôjde trošku ztuha - ale verím, že pôjde... Alebo naši katolícki pohlavári...? Obhajujúci vojnových zločincov a svoju spoluprácu s ŠtB. Alebo "celebrity", ktoré zrazia na prechode človeka, zanijú ho, odfrčia preč a potom si kúpia odpustenie príbuzných a aj prípadný trest... Vidím, že možno sa ich niekoľko nazbiera...

Upravil(a) Selima (11. 4. 2007 13:54)