29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Upravil(a) Fatima (8. 1. 2008 15:57)
Není tady
Nic těžkého na tom pro mně není, myslím že takhle to cítím normálně, nemusím si to představova, tak to je... tatínka už nemám, jenom maminku...
lituju všechny, kteří mají se svými city a vztahy k rodičům problémy, já to nezažila - naštěstí.
P.S. právě jsem se vrátila z pravidelného sobotního posezení u mamky na kafíčku
Upravil(a) Bety (7. 4. 2007 15:49)
Není tady
Fatimo ani nevíš, jak tohle může být těžké, zvlášt, když role u nás jsou jaksi otočené, když já dělám své máti "matku". Nevím, co s tím, zatím nenastala u mě ta pravá doba kousnout do tohoto jablíčka. Nebojuju s tím, stav věci jsem přijala, ale tohle cvíčo by něšlo. Možná právě proto, že čekám svoje druhé dítě a plně se soustředím na svoji rodinu a příchod toho maličkého. Ale mám v plánu zkusit kineziologii. Snad tam bych mohla něco pochopit.
Není tady
Bety - to je moc dobře, kvalitní vztah s rodiči je důležitá věc
Pavlo - já s mnoha důvodů tohle "cvičení" taky nedokážu "udělat". Ale myslím, že pokud tohle člověk bude zkoušet častěji, může to pomoct. Všechno má svůj čas, ale vyřešení vztahů s rodičem bych neodkládala, protože toho "jednoho dne" už může být pozdě. Nicméně myslím, že pokud má člověk vlastní děti, je to ten nejlepší způsob, jak pochopit vlastní rodiče. Přeji všechno nej tobě i mimískovi.
Není tady
tak jsem to zkusila....no tys mi dala. Kterej saďour tohle sepsal??
Není tady
Ufff, toto je pre mňa pravé sádlo-máslo... Ale asi to občas skúsim, som dosť masochistka a po deduškovej smrti mám také obdobie, že sa odhodlávam riešiť rodinné vzťahy...
Není tady
Nejde mi to. :-(
ani mne nie...nech skúšam ako skúšam, nedokážem si predstavit, že ma miluje - a ešte aj hlbokým citom.... maximum, čo dokážem, je to, že .....ale do riti... prepáčte, ale nevidím na monitor
Není tady
Je to těžké, ale opravdu to jde. Zkoušela jsem to podle knihy Miluj svůj život. Zpočátku mi to dělalo velké problémy, ale postupně času jsem vybrečela všechny nahromaděné emoce za celá léta. Potom jsem si to už dokázala představit: objaly jsme se, odpustily jsme si a řekly si, jak se máme rády. Najednou mám mamku ráda a chápu její chování.
Ovšem nejtěžší úkol je to zvládnout i v realitě. Snažím se o to. Věřím, že se mi to podaří - a to u obou rodičů
Není tady
Upravil(a) Fatima (8. 1. 2008 15:57)
Není tady
Tak tady připojuji slíbenou meditaci - je to buddhistická meditace, která se jmenuje mettá:
Jak provádět mettá:
v duchu si čtyřikrát zopakujte následující slova:
ať je ti dobře,
ať jsi šťasten,
ať netrpíš a jsi mimo nebezpečí
při každém za čtyř opakování si v duchu co nejpečlivěji snažte vybavit obličej
1) sebe
2) toho, koho milujete
3) toho, kdo je vám lhostejný
4) toho, koho nenávidíte
Není tady
No mně k tomuhle nebyla co platná ani Luisička... To je dobře, že se ti daří a dokonce že by se vám to mohlo vyjít ještě za života tvých rodičů - to by bylo to nejlepší, co by se vám mohlo stát.
Není tady
Bože,to se mi nikdy, nikdy nemůže povést! Určitě mi tento stav komplikuje celý život, ale tohle nikdy nezvládnu. Mám už tři dospělé dcery, další dvě k dospělosti kráčí mílovými kroky, ale já a moje máma? I při psaní toho slovního spojení mi zkameněl žaludek. A přitom je tady (u nás) pečená vařená skoro denně. Mám strach i o tom přemýšlet, protože se bojím, že odhalím nějakou nepředstavitelně hrůzostrašnou pravdu. Chci dál pokračovat, chci se toho zbavit, ale jak? LViktorka
Není tady
LViktorka napsal(a):
Bože,to se mi nikdy, nikdy nemůže povést! Určitě mi tento stav komplikuje celý život, ale tohle nikdy nezvládnu. Mám už tři dospělé dcery, další dvě k dospělosti kráčí mílovými kroky, ale já a moje máma? I při psaní toho slovního spojení mi zkameněl žaludek. A přitom je tady (u nás) pečená vařená skoro denně. Mám strach i o tom přemýšlet, protože se bojím, že odhalím nějakou nepředstavitelně hrůzostrašnou pravdu. Chci dál pokračovat, chci se toho zbavit, ale jak? LViktorka
Viktorko, tak předně nesmíš házet flintu do žita , pak je třeba chtít a nakonec je třeba to zkoušet. Stačí, když budeš dělat jen to nejlepší, co dovedeš.
Není tady
Ach jo...jenže já nemluvím o nějakých svých očekáváních - jen o tom jediném. Mně se nedaří představit si, že jí prostě aspoň nejsem po*ná, chápeš? Ta meditace je hezká; asi dva roky na to, co máma umřela, jsem se k ní taky dostala a zkoušela jsem si u toho představit ji - dopadlo to tak, že se u té představy rozplynula. Tak jsem to po těch dlouhých letech zkusila znova a je to pořád totéž....ale udělalas dobře, že jsi založila tohle vlákno, vztah s mámou je jedna z nejdůležitějších věcí na světě A taky je fakt, že dokavad si ho člověk nepořeší, tak ho to pořád táhne nazpět...
Není tady
Nejde to...čím víc se ji snažím představit, jak ji objímám a říkám jí, že ji mám ráda, tím je to horší...musim toho nechat, nebo mi v těch představách řekne něco hnusnýho...já přijdu zítra
Není tady
Upravil(a) Fatima (8. 1. 2008 15:58)
Není tady
Lupino a Fatimo: určitě je to o tom, dělat to nejlepší, co člověk dokáže. Když se to nedaří, nevadí. Zkoušet to znovu a znovu.
Mně to trvalo 30 let, než se mi to podařilo . Stálo to spoustu sil, slz, dopadů až na samé dno.
Ale dřív jsem na to nebyla připravená. Došlo mi to až čtením knih - od Luisy a Čtyř dohod.
Brávala jsem si všechno osobně, dávala jsem vinu druhým - mamce,...
Musela jsem přijít na to, že za vše jsem zodpovědná sama. Začít od sebe. Jinak to nešlo.
Základem je chtít, věřit, prosit v duchu o pomoc. Když se to povede, vyjádřit poděkování, lásku.
Přeju hodně štěstí ve Vašem snažení
Není tady
Holky, moc Vám přeju, aby jste si tu cestu našly. Snad je to i otázka času. Já mám velké štěstí, že mám suprovou mamku (tatínka už bohužel ne), která mě bere takovou, jaká jsem, mírní moje sklony k sebekritičnosti a dodává mému pohledu na svět velký nadhled. Náš vztah nebyl vždy dobrý, ale čím jsem (jsme) starší, tak je to lepší a tím víc si uvědomuji, jak důležitý člověk to pro mě je.
Není tady
Judyna napsal(a):
Holky, moc Vám přeju, aby jste si tu cestu našly. Snad je to i otázka času. Já mám velké štěstí, že mám suprovou mamku (tatínka už bohužel ne), která mě bere takovou, jaká jsem, mírní moje sklony k sebekritičnosti a dodává mému pohledu na svět velký nadhled. Náš vztah nebyl vždy dobrý, ale čím jsem (jsme) starší, tak je to lepší a tím víc si uvědomuji, jak důležitý člověk to pro mě je.
OK, trochu se mi ulevilo. Mluvíte skoro všechny o tom, že jste své mamce nějak nepřijatelný. Pořád jsem si říkala: to já to mám jinak, to já ji nemůžu přijmout, já ji nesnesu, nenávidím, mám vůči ní antagonistický vztah a pořád mám potřebu jí odporovat, negovat, při myšlence na ni se mi zvedne kybl, (nemyslete si, že se mi ty slova vyřknou lehce, protože K D O S I mne musel naučit, že matka je nejdůležitější člověk na světě, ale musím to prostě vypustit ven, protože je to f a k t)považuji to za nepřirozené, nezdravé a divné, teda ten můj negativní postoj vůči ní. Nepamatuji si, kdy jsem jí naposledy řekla "mami", z "provozních důvodů ji nazývám babičkou a to vynakládám obrovské úsilí, abych ji nemusela oslovit přímo. Nedovedu si představit, že bych ji pohladila, (nemám žádnou vzpomínku, kdy by tak učinila ona), a když pláče, hádá se s náma, lituje se, nebo se vychloubá, jak ju všichni milujou a nemůžou bez ní být, otevírá se mi nožík v kapse. Strašně moc cítím, jak je to H R O Z N É takhle vidět svoji mámu, mám nějaké výčitky svědomí, nebo co, ale pro nějaké kladné pocity nemohu v sobě nalézt žádné podloubí. Netýrala mě, zdá se, že mi nic nikdy neudělala, ale kdoví...
Chtěly jste, abych udělala, co mohu nejvíc. Víte, co je ZATÍM pro mne nejvíc? Přesvědčovat samu sebe, že se ta nenávist možná někdy aspoň o zlomeček zmenší. Je mi ze sebe špatně, ale je to venku.
Není tady
a co když mám pocit že přesně tohle mi nebude příjemné?
Není tady
LViktorka napsal(a):
Judyna napsal(a):
Holky, moc Vám přeju, aby jste si tu cestu našly. Snad je to i otázka času. Já mám velké štěstí, že mám suprovou mamku (tatínka už bohužel ne), která mě bere takovou, jaká jsem, mírní moje sklony k sebekritičnosti a dodává mému pohledu na svět velký nadhled. Náš vztah nebyl vždy dobrý, ale čím jsem (jsme) starší, tak je to lepší a tím víc si uvědomuji, jak důležitý člověk to pro mě je.
OK, trochu se mi ulevilo. Mluvíte skoro všechny o tom, že jste své mamce nějak nepřijatelný. Pořád jsem si říkala: to já to mám jinak, to já ji nemůžu přijmout, já ji nesnesu, nenávidím, mám vůči ní antagonistický vztah a pořád mám potřebu jí odporovat, negovat, při myšlence na ni se mi zvedne kybl, (nemyslete si, že se mi ty slova vyřknou lehce, protože K D O S I mne musel naučit, že matka je nejdůležitější člověk na světě, ale musím to prostě vypustit ven, protože je to f a k t)považuji to za nepřirozené, nezdravé a divné, teda ten můj negativní postoj vůči ní. Nepamatuji si, kdy jsem jí naposledy řekla "mami", z "provozních důvodů ji nazývám babičkou a to vynakládám obrovské úsilí, abych ji nemusela oslovit přímo. Nedovedu si představit, že bych ji pohladila, (nemám žádnou vzpomínku, kdy by tak učinila ona), a když pláče, hádá se s náma, lituje se, nebo se vychloubá, jak ju všichni milujou a nemůžou bez ní být, otevírá se mi nožík v kapse. Strašně moc cítím, jak je to H R O Z N É takhle vidět svoji mámu, mám nějaké výčitky svědomí, nebo co, ale pro nějaké kladné pocity nemohu v sobě nalézt žádné podloubí. Netýrala mě, zdá se, že mi nic nikdy neudělala, ale kdoví...
Chtěly jste, abych udělala, co mohu nejvíc. Víte, co je ZATÍM pro mne nejvíc? Přesvědčovat samu sebe, že se ta nenávist možná někdy aspoň o zlomeček zmenší. Je mi ze sebe špatně, ale je to venku.
Myslim, ze dokud neprijdes na to, proc mas tyto pocity, nema smysl se pokouset o neco dalsiho. Ale hlavne ti chci rict, ze nemas duvod se citit hrozne. Musi byt duvod, proc to tak citis.
Viktorko, posilam ti velkeho hubana a medvedi obejmuti. Cetla jsem nekolik tvych prispevku a je z nich jasne, ze jsi moc prima baba. Tak neves hlavu holka
Není tady
LViktorko, i u mě proběhlo životní období, kdy jsem měla potřebu mamce neustále odporovat a nepřijímala jsem její názory jen proto, že byly její, bez ohledu na to, jestli byly správné. Já nevím jak, ale nějak je to období už za mnou. Ta křeč z nesmyslné opozice je prostě pryč a naučila jsem se mamku vnímat z úplně jiného úhlu. A myslím, že toho správného. Ta negace zatemňuje smysly, jsi jak slepá. Samozřejmě, že někdy mě štve, ale naučila jsem se brát ji takovou, jaká je. Když si myslím, že nemá pravdu, dám jí to samozřejmě najevo, ale tím to končí. Prostě výměna názorů. Žádná matka nemá patent na to, být dobrou matkou. Ani ta moje, ani Tvoje. Ani my ho nemáme. Snažíme se svým dětem pomáhat a být jim dobrými mámami, ale kdo ví, jestli opravdu jsme a jak nás "Ti naši" berou. To, co jse, si ze svého negativního období ale vzala pro sebe je to, že nemusím mít vždy pravdu,ale měla bych umět to přiznat a neobhajovat nesmyslně to svoje. To mě na mamce kdysi moc štvalo a tak jednoduše jsem to viděla. Teď už (z pozice svého věku asi)znám souvislosti a příčiny a chápu to, jaká je a naučila jsem si jí velice vážit právě proto, jaká je. Fůru věcí jsem kdysi neviděla nebo jim nerozumněla. Dívala jem se jen jedním směrem.
Vím, že Tě to musí Viktorko moc trápit. Držím moc palce.
Není tady
Májajája napsal(a):
a co když mám pocit že přesně tohle mi nebude příjemné?
No ono tohle neni prijemne nikomu, kdo ma problemovy vztah s matkou... prave to, ze to neni prijemne je tak trochu indikatorem toho, ze neco ve vztahu k tve matce neni v poradku, teda si myslim ja.
Urcite je mnoho cest, jak pracovat na svem vztahu k rodicum. Pokud tohle nechcs, zkus neco jineho, tedy pokud mas potrebu neco v tomto smeru resit.
Není tady
Fatima napsal(a):
Májajája napsal(a):
a co když mám pocit že přesně tohle mi nebude příjemné?
No ono tohle neni prijemne nikomu, kdo ma problemovy vztah s matkou... prave to, ze to neni prijemne je tak trochu indikatorem toho, ze neco ve vztahu k tve matce neni v poradku, teda si myslim ja.
Urcite je mnoho cest, jak pracovat na svem vztahu k rodicum. Pokud tohle nechcs, zkus neco jineho, tedy pokud mas potrebu neco v tomto smeru resit.
Diky, děvenky, za spoluúčast, ty medvědí objetí a pusinky mě dojaly až k slzám, je to strááášně bolavé, ale tady začíná to moje h l e d á n í, protože citu mě naučily až děti a jedna o mnoho let starší sousedka. Mám takový hrozný strach se v tom "vrtat", že to asi fakt nechám na terapeutku, ona to umí tak úžasně, že když mě má něco bolet, ona to "scvrkne" tak, aby to bolelo co nejmíň. Už jsem to mockrát u ní nakousla, ale vždycky jsem z toho rychle vybruslila.
A ještě něco. Když jsem jednou na konzultaci fňukala, že máma mě pořád shazuje před dětmi ve smyslu "to co jsi udělala, je naprostá blbost, to jim (dětem) neříkej, ...apod." (myslím, že se to dá srovnat s tím, jak říkáte, že Vás mamky nechtěj mít rády takové, jaké jste), bez mihnutí oka na to řekla: "Myslíte, že vaše matka je ten, kdo to má soudit?"
To je gól, co?
Není tady