Mia: Hlavně, že to dopadlo tak, že už máš malou u sebe. Udělej to tak, jak Ti tady radíme: sociálka-předběžné opatření-a nazdar. Přece si nemůžeš tyhle nervy zažívat pokaždé, když si tatíček usmyslí!!! A hlavně, jak celý incident musel působit na naprosto nepřipravené dítě, uvědom si, že o malou tady jde v první řadě!!! Osmnáctiměsíční holčička není balík, který se vyzvedává a nevrací podle toho, jak si tatíček s babičkou usmyslí.
Že aspoň matka Tvého bývalého neměla dostatek rozumu, když ho neměl on, tomu se opravdu divím. Vždyť je sama máma, to si neuvědomila, jak by bylo jí, kdyby jí totéž někdo udělal s jejím vlastním dítětem ?

Kiara napsal(a):

Mia: Hlavně, že to dopadlo tak, že už máš malou u sebe. Udělej to tak, jak Ti tady radíme: sociálka-předběžné opatření-a nazdar. Přece si nemůžeš tyhle nervy zažívat pokaždé, když si tatíček usmyslí!!! A hlavně, jak celý incident musel působit na naprosto nepřipravené dítě, uvědom si, že o malou tady jde v první řadě!!! Osmnáctiměsíční holčička není balík, který se vyzvedává a nevrací podle toho, jak si tatíček s babičkou usmyslí.
Že aspoň matka Tvého bývalého neměla dostatek rozumu, když ho neměl on, tomu se opravdu divím. Vždyť je sama máma, to si neuvědomila, jak by bylo jí, kdyby jí totéž někdo udělal s jejím vlastním dítětem ?

SAMOZŘEJMĚ ŽE NEJDULEŽITĚJŠÍ JE MALÁ!!!!
Jak už jsem psala. musí si uvědomit, že malá není věc! jeho maminka o tom údajně nevěděla. On jí řekl, že jsme domluvení - do středy. Udělal ze mě hysterku, která nemůže být noc bez malé. Opravdu to nikdy nepochopím.
Udělám co mi radíte. Nenechám to jen tak.

Abych pravdu řekla, že mě nezaleží co si o mě jeho mamina myslí. I když je to mojí holčičky babička ..... Já znám pravdu, a bylo by mi trapné za ní jít a něco jí vysvětlovat. O těhotenství jeho přítelkyně bych nemluvila, to si musí vyřídit oni dva.
Nevěřím tomu, že by měl o Leonku opravdový zájem. Takovou dobu nás neznal a teď? Určitě mě chtěl jen vytočit, ublížit!!! Doufám, že se ke své přitelkyni nebude chovat tak jako k nám.
Psalo se tady, co by některé maminy daly za to kdyby otcové jejich dětí se o ně zajímali. Jsem sobecká, ale co já bych dala za to, aby na nás "zapoměl". Co jí takový člověk může do života dát? Lhaní? Podvádění? .........

Pandorro máš děti? Mám stejný názor jako mia a jde mi o mého syna a ji plně chápu. Takovýhle lidi potažmo otcové, nemohou svým dětem přinést nic dobrého kromě trápení. Už jen t, že nebral ohled na hlčičku když ji odvezl na noc od matky, přičemž ta malá ho v podstatě nezná. To dítě muselo zažít obrovské trauma a tomu idiotovi to bylo úplně jedno, kdyby ji miloval nikdy by to neudělal. chápu tě mio i v tom, že by sis přála aby na vás zapomněl, protože tohle není otec. A věř tomu, že tyhle jeho záchvaty nebudou trvalé. On ji nemiluje on je magor.

Je mi jasné, že už s tím nic nenadělám. Napsala jsem to tak, jak to cítím. Ano moje malá je to nejduležitější v životě!!!!

mio,
já tě samozřejmě chápu, ale z toho, co píšeš, je mi smutno. Čeká tě nejspíš ještě dost trápení. A bohužel nejen tebe...možná si to neuvědomuješ, ale i ty to řešíš tak, jako by malá byla jen "balík", o ktereém budeš rozhodovat pouze ty..... Ještě si nechápeš a pravděpodobně si to ani uvědomovat nemůžeš, že otec a matka je něco jiného než manžel a manželka... To, co "udělal TOBĚ", nemá vůbec nic společného s ní.....
Chová se jak idiot, to je pravda, ale ty se vůbec nezabýváš otázkou PROČ...nu nejspíš nemusíš, ale...... bohužel se to týká toho nejcennějšího, co na světě, jak tvrdíš, máš...
Možná bys měla zapřemýšlet nad tím, že byť se chová hloupě a nezodpovědně, chová se tak, jak to nejlépe umí.... A bylas to ty, kdo si ho vybral za otce své dcery.

tempora,
DVĚ! A dokonce už to nejsou děti, takže "porodní bolesti" jsem si prožila už DVAKRÁT
- poprvé, když jsem je rodila
- podruhé, když jsme "přestřihli" onu pomyslnou pupeční šňůru a já přijala fakt, že to už nejsou děti, kterým můžu ve jménu nehynoucí mateřské
  lásky bezostyšně furt kecat do života. A možná právě proto, že to vím a respektuji, tak si oba chodí v případě potřeby pro můj názor. Netvrdím,
  že se jím vždy stopro řídí, ale zajímá je. A to je fér partnerství - dospělý + dospělý

To, co říkáš, že takovýhle lidé nemohou svým dětem nic přinést do života kromě trápení, to jsou kecy. (Říkám to přesto, že mne za to zase některé jemnocitné duše ukamenují. Ale bohužel trvám na tom) Nikdy nemůžeš vědět, která zkušenost se nakonec ukáže pro člověka jako ta nejcennější. Ono je všechno zlé vždy k něčemu dobré, pokud to člověk umí správně uchopit.

A právě TOHLE je teď úkol prop mia.mia.x. Protože ona toho člověka své dceři do života přivedla. Všechno je zatím jen mezí jím a ní. Oba ponesou svůj díl na případném "utrpení". Té zodpovědnosti se nemůže zbavit ani jeden z nich.

Musím se prostě ozvat, i když jsem si říkala, že už ne.
Mio, Tvoje dcera je jistě plodem lásky. Má dva rodiče, Tebe a otce. Vy jste si "něco" provedli, rozešli se, ale ona tady je a je na Vás, co od Vás do života dostane. Tvé jednání, jak jsi ho tady popsala, je přirozeně mateřské, sympatické, až na jednu drobnou vadu: nemáš právo oddělit ji od jejího otce, ať se chová jak chce pošetile. Dítě se schovává a chrání jedině před otcem alkoholikem, deviantem nebo kriminálníkem. Tvůj BP  JENOM zmatkuje. I v tom, že říká, že Ti ji vezme, či nevrátí. To jsou jenom ramena, gesto, nezralost. Pokud jsi chytřejší a zralejší Ty (předpokládám, že ano, jsi s dcerou fakticky mnohem déle, než on), je to na Tobě, abys ho usměrnila. Vždyť on očividně neví, co má dělat. Rozhodl se pobýt s dcerou a neměl odvahu to říct pravdivě své partnerce, ani matce. Možná by to šlo trošku přirovnat k filmu "Táta v sukni". Tady každý z rodičů udělal jakousi chybu, situace se zdála jako nevratná, a přesto...
Vím o čem mluví Pandora "Nikdy nemůžeš vědět, která zkušenost se nakonec ukáže pro člověka jako ta nejcennější..." - když se na tu událost podíváš z druhé strany a budeš úpřimná, musíš uznat, že Tvůj BP se
zachoval jako hrdina (ve svých očích a jistě i v srdci): Vymyslel geniální plán, jak být s dcerou déle - obelhal Tebe i matku. Tobě nahnal strach (musel sám sobě v tu chvíli připadat jako ten, kdo ovládá situaci, kdo určuje pravidla) a sobě dokázal, že OPRAVDU může udělat, co uzná za vhodné. Když on byl na bojovém poli, pozapoměl myslet na to, co zažíváš Ty, a malá. Někteří v této diskuzi ho zato strááášně odsuzují, ale... z malé ani z Tebe neubylo. Až soud určí, že ona k němu půjde dvakrát v měsíci i na noc, určitě nebudeš vystrašená ani rozzlobená. A malá? Dobře, šla s někým, koho jste nazvali "cizím člověkem", on sám se rozhodl, že ji skoro rok a půl nezná. Buďte spravedliví, kolik lidí udělá v životě chyby, daleko těžší chyby, někteří otcové (nebo i matky), se ke svým dětem hlásí třeba až v jejich dospělosti, proč ho za to pranýrovat?
Nechci, aby si někdo myslel, že se ho zastávám. Fakt se chová jako blbec, opustil těhotnou partnerku, nezajímal se o malou, klesl až k jakýmsi intrikám a podvodům, ale...myslím, že by měl dostat šanci. Ne vydat mu dceru, aby s ňou oral a její mamince drásal nervy, ale aby jeho postavení v jejích očích nebylo jako nějakého odpadu lidstva, který patří jenom na smetiště. Fandím Vám všem, Mio, aby jste našli tu zlatou střední cestu.

I špatná zkušenost dítěte je cenná zkušenost a mermomocí se snažit chránit dítě před okolním světem se mi zdá kontraproduktivní. Určitě bych se vyvaroval pohnutkám typu, že mě se to nelíbí, tak to ani dítěti nic přinést nemůže (nic dobrého).

Dítěti je rok a půl. Každé dítě je jiné, ale kdyby se tohle stalo s mým synem, léčím ho z podobné " cenné " zkušenosti ještě hodně dlouho.
Souhlasím s Temporou. Takhle se zodpovědný otec nechová.

Eri napsal(a):

Takhle se zodpovědný otec nechová.

A co zodpovědná matka?
Ta se chová JAK??? A hlavně kdy? PŘED a nebo stačí až PO početí chovat se zodpovědně???
Ty necítíš absurditu té tvé věty?

Proč je tak těžké pochopit, že tenhle muž je jediný otec, kterého to dítě má. A možná zůstane jediným otcem napořád, protože bue-li mia takhle uvažovat, těžko si najde ZODPOVĚDNÉHO partnera, který by ve všem všudy obstál.
A její dcera ji ve své dospělostí přesně napodobí......

Opakuji: já chápu miiny obavy o dítě, on se opravdu chová jak infantilní, sobecký  blb, ale tím, že otce "odřízne" od dcery naprosto nic nevyřeší, jen problém prozatím "zabetonuje". Ono se to ale vrátí, jen co bude děvče starší...


tempora,
zkusila jsi někdy zapřemýšlet nad tím, že tohle všechno byla taky cenná zkušenost pro tebe? Že by se to bývalo nemuselo stát, kdybys vše řešila jinak? A proč se ti to vlastně stalo, proč tím tvůj syn musel projít?.....
Nebo opravdu myslíš, že veškerá zodpovědnost za ten karambol je jen na tvém bývalém?

Ne nemyslím si, že veškerá zodpovědnost je na mém bývalém. Samozřejmě je i na mně. Mohla jsem ale ušetřit syna velkého zklamání, kdybych mu znovu neuvěřila, že teď už chce být otcem. Mockrát předtím mi ukázal, že nedokáže milovat nikoho jiného než sám sebe a tak jsem mu neměla znovu věřit a dávat všanc synovi city. Totéž radím mie, neměla by mu už věřit, že dítě vrátí jak se domluví. Dávat, samozřejmě, ale až bude mít v ruce papír se stanoveným stykem a bude se mít na co odvolat až tomu hňupoví opět rupne v bedně. Já neříkám, že mu malinkou už nemá dát nikdy, já říkám nedat dříve než rozhodne soud kdy, kde a na jak dlouho, ať je to dítě chráněné před takovým jednáním sobeckého otce.

Pandorraa napsal(a):

Eri napsal(a):

Ale mám malé děti a strašně se o ně bojím. Šíleně moc.

Myslíš, že když jsou děti velké, že se o ně matka už nebojí????
Ono se ne nadarmo říká: Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti....

Ten muž se zachoval jako hňup, s tím já souhlasím. Jen mi příjde zbytečné, chovat se stejně..... To pak jen vznikne válka o dítě, která nikdy neskončí. A která nemá žádného vítěze. Konec konců svým způsobem jsme to zažily všechny....
Já na štěstí jsem si tím neprošla, ale jen proto, že jsem včas dala ex najevo, že dítě jako zbraň proti mně prostě používat nebude.

Rozhodně si nemyslím, že se o své děti nebojíš.
A omlouvám se, když jsem si znovu přečetla svůj příspěvek, došlo mi, že to tak mohlo být chápáno.

Jen jsem tím chtěla říct, že u takhle malého dítěte je to alespoň pocitově o to horší, že je tak obrovsky bezbranné. Víš, já to neumím tak hezky napsat, ale chápeš, co tím chci říct?
Já mám kluka skoro pětiletého a klidně ho nechám řádit na zahradě jak chce, jen ho občas skontroluju. Mám půlroční holčičku a nenechám ji na zahradě ani na chvilku, co třeba běžím na záchod. Pro mne je bezbranná, nedokáže si zavolat pomoc. Takhle chápu rozdíl, ne tak, že pokud je dítě velké, přestane se o ně matka bát. Věřím, že se o ně budu bát stejně i když budou dospělí, já se bojím i o manžela a že je to kus chlapa.

Další věc je, že tímhle jsem si neprošla. Možná ani nemám právo do toho mluvit. Mě spíš při čtení jejích příspěvků mrazilo, že by tohle jednou udělal někdo mě. Zešílela bych strachy.

Jak už jsem ale psala, podle mne je nutná domluva, to aby spolu mluvili, aby se dohodli. Takhle ubližují sami sobě, ale nejvíc prckovi.

Upravil(a) Eri (26. 4. 2007 14:08)

Radíš jej nerobiť to, čo robíš ty sám... Hneď si hotový s úsudkom, máš fúru domnienok... Vieš hneď, kaý je jej ex, aj aká nie je a mala byť ona... Pravda bude niekde uprostred, ale to ty s tvojím čierno-bielym videním asi nepriznáš.