Ello, tak pokud jsi zdravá, štíhlá a ty sladkosti vás finančně nezruinujou, tak bych to vůbec neřešila a lze ti jen závidět.

Já žádný chutě na sladký nemám,  spíš sežeru cokoliv k jídlu v jakýmkoliv množství a kdykoliv.

Já se zase musím smát, když někdo závislost na sladkém nutně vysvětluje přítomností parazitů.
Já jsem jako dítě milovala sladkosti, dokázala jsem jich sežrat tunu... byla jsem pěkný cvalda a to právě hlavně díky sladkostem, bez kterýchjsem nemohla být. Asi v devatenácti jsem zhubla nějakých třicet kilo díky změně jídleníčku a naprostému vyloučení všech nedietních potravin - byla to jen a jen vůle, prostě jsem si sladké nedovolila i přes příšernou chuť na něj. Časem jsem sladké začala zase jíst (i jsem přibrala zpět těch třicet kilo), ale zatímco dřív bych si mezi kachnou a čokoládou vybrala čokoládu, dnes bych si raději dala tu kachnu. A důvod? Mám hormonální problémy, zvýšenou hladinu testosteronu - hormony mi kolísají, poznám to i podle jiných věcí, ani nemusím na testy a kdykoliv je to spíše v normě, chuť na sladké je, kdykoliv je to mimo normu, sladké mne nezajímá.
Taky si myslím, že se můe jednat čistě o závislost psychickou - jako alkoholik nepoje alkohol kvůli parazitům, jako kuřák nekouří kvůli parazitům, nemusí nutně člověk který miluje sladké ho jíst kvůli parazitům.
Čkokoláda a podobné laskominy, které tělu dodávají cukr, vyvoláají po jejich konzumaci pocity, které nic jiného nevyvolá, takže se dá mluvit spíše o závislosti na tom pocitu, který čkokoláda vvolá, než o závislosti na čokoládě, jako takové.
Bohužel člověk si jídlem dokáže kompenzovat spoustu věcí, ať už soi to uvědomuje nebo ne - já jsem toh zářným příkladem.

Takeje klidně možné, že nějaké parazity máš, asi je vážně máme všichni, ale rozhodně bych zvšenou chuť na sladké neshazovala na ně, jako na jedinou možnost, těch možností je totiž milion.

Pokud bych se chutě na sladké chtěla zbavit, zkusila bych přemýlet, kdy mně chuť na ně přepadá nejúpo*něji, kdy se jí nejméně dokážu bránit. Zvyk je železná košile a tak, jako mnoho žen dokáže žít ve svazku s mužem, kterým jim nevyhovuj - ale nemají sílu to měnit, mnoho z nás se cpe sladkostmi prostě proto, že to tak děláme x let a cokoliv člověk dělá x let, to opouští těžko, ať je to pro něj jakkoliv špatné.

Nedávno jsem viděla pořad pořad o super tlustých lidech, kteří váží 3OO a více kilo. Na jídle jsou závislí a zazněla tam hezká věta - když jste alkoholik a vyhrajete svůj boj nad alkoholem - přestanete pít. Ale dokázali byste to, kdybyste museli denně vypít jednu skleničku alkoholu? Nestáhlo by vás to zpět? Ti, kteří jsou závislí na jídle, nemohou svou závislost vyřešit tím, že přestanou jíst (jako drogově závislí přestanou fetovat, alkoholik přestane pít). J eznámé, že závislost se v podstatě nedá vyléčit- alkoholik je alkoholikem až do smrti, i když se mu povedlo přestat pít. Nesmí ale pít vůbec, nemůže si prostě jen tak dát skleničku - závislost by se vrátila. Závislý na jídle ale jíst musí.

Ti, kteří to neznají se teď asi smějí, výmluvy, výmluvy... ale je to tak.

Nikiska napsal(a):

Co takhle místo sladkostí spíš ovoce a zeleninu. Mít v ledničce nějaký to jablíčko a mrkvičku a můžeš chrupat vždycky, když to na tebe příjde.

Můžu mít jablek a mrkve metrák, ale když mám chuť na čokoládu a pocit, že prostě umřu, jestli jí nedostanu, tak je mi to houby platné.