Twigi napsal(a):

ahoj chtěla jsem poprosit o vaše rady. S přítelem jsem již 2,7 roku. Jenže jsem se dozvěděla že mě podvedl. nevim jak dal naš vztah se začíná pomalu ale jistě rozpadat. On mi říká, že se to stává ale že mě nechce ztratit. a že už to neudělá jenže já mu tak nějak už nemůžu věřit. Nechápu proč to udělal v posteli nám to klape, v životě taky tak proč? Momentálně se mi hnusí když se mě jen dotkne. Nevím zda mu odpustit nebo to přejít se svěšenou hlavou sem v koncích:kapitulation:

Nechápu chlapy,kteří tohle udělají ve fungujícím vztahu.Kdybyste měli nějaké problémy,ve spol.životě,nebo v sexu,pak to sice nevěru neomlouvá,ale je alespoň částečně pochopitelná.Ale když to klape ve všem....?Nechápu.A nejsi první,komu se to stalo ve fungujícím vztahu.Zajímalo by mě,proč to ti chlapi dělají?????

Vždy k tomu musí být nějaká příčina pokud to není chronickej podvaděč ,zkuste se podívat na to i z jeho strany co ho k tomu přivedlo.

monika napsal(a):

Vždy k tomu musí být nějaká příčina pokud to není chronickej podvaděč ,zkuste se podívat na to i z jeho strany co ho k tomu přivedlo.

Jak poznám chronického podvaděče?

[Příčina může být rozežranost. Já taky když nejsem s něčím spokojená, neutíkám se ukojit jinde.

Mě nevěra vadí pouze kvůli přenosům pohlavních chorob! Jinak nad ní nepřemýšlím ... a asi ten nevěrník důvod má - ať už fizický nebo psychický ! Ale je to jeho problém!!! ... a otázka zněla, zda se dá nevěra odpustit - podle mě ano a myslím, že lidé na věrnost kladou větší důraz než ona věrnost má! ... Myslím, že to, že nám vadí, že se někdo spustí je spíš o tom, že se bojíme, aby nám neutek, aby ta/ten jiný nebyl lepší než my ? ... Každej by asi nejprve jednal emočně, ale vím, že se to dá ustát a někdy to může posloužit-jako koření vztahu! záleží, jak to má kdo nastaveno a srovnáno! .... pokud to odpustit nedovede - tak jít od toho. není to pak nevěra, co zabijí vztah, ale výčitky a nedůvěra ! ... snad si musím trochu věřit, že ten druhý je se mnou, protože chce být se mnou pro mé kvality. Pokud se mnou nebude chtít být - tak nebude - bez rozdílu toho, zda věrnost je či není jeho silnou stránkou.
Vše je to jen o nás - naší mysli.

Wiki, jedno z moudrých životních pravidel je : "Nic neočekávej, potom nebudeš zklamaná". Když se třeba zamyslíš zpětně nad svými nepříjemnostmi, které se v tvém životě udály, tak  s překvapením zjistíš, že všechny mají společného jmenovatele a to, že tvoje očekávání se minulo s konečným výsledkem. Je to docela jednoduché, ale přesvědčila jsem se, že aplikovat tuto poučku  v reálném životě je sakra velký složitý oříšek. S tím souvisí taky  třeba obyčejná lidská potřeba mít všechno naplánované a budoucnost nějak nalajnovanou....    stále se ohlížíme do minulosti, plánujeme budoucnost a málo žijeme přítomným okamžikem....

Somaia napsal(a):

Wiki, jedno z moudrých životních pravidel je : "Nic neočekávej, potom nebudeš zklamaná". Když se třeba zamyslíš zpětně nad svými nepříjemnostmi, které se v tvém životě udály, tak  s překvapením zjistíš, že všechny mají společného jmenovatele a to, že tvoje očekávání se minulo s konečným výsledkem. Je to docela jednoduché, ale přesvědčila jsem se, že aplikovat tuto poučku  v reálném životě je sakra velký složitý oříšek. S tím souvisí taky  třeba obyčejná lidská potřeba mít všechno naplánované a budoucnost nějak nalajnovanou....    stále se ohlížíme do minulosti, plánujeme budoucnost a málo žijeme přítomným okamžikem....

Díky Tvému příspěvku jsem si vzpomněla na to, jak jsem kdysi já, velký optimista, který s chutí přistupuje k životu a těší se na vše, co mu život přinese, narazila poprvé na velké pesimisty - tchána a tchýni. Jeli jsme tehdy společně na dovolenou někam, kde jsme to neznali. A tchýně celou cestu měla hlášky typu: určitě zabloudíme, určitě nám celý týden proprší, určitě ta půjčená chalupa bude nějaká barabizna atd. Já jsem z těch řečí měla tak špatnou náladu. Ona mi vysvětlila, že právě radši nic pěkného nečeká a pak tedy není zklamaná. Byl mi a je takový názor hodně vzdálený.

Já očekávám jen ty pěkné věci a  když nepřijdou, hledám v těch špatných věcech to dobré pro mě. Ten můj optimismus je pro mě hnacím motorem a nechtěla bych se ho vzdát.

Nedovedu si představit, že bych šla do manželství bez očekávání, že to dobře dopadne. Zrovna tak jít do těhotenství s tím, že nebudu očekávat, že to dopadne dobře, že bych šla do koupi auta s vědomím, že mi ho někdo ukradne.

Takže pro mě je přijatelnější čekat od života jen dobré věci, i když třeba pak budu zklamaná než od života nic pěkného neočekávat a pak s překvapením zjistit, že všechny příjemné situace mají společného jmenovatele - moje očekávání se minulo s konečným výsledkem (je to lepší než jsem očekávala)

Ano, nesmí se nic přehánět, ani optimismus, ani třeba plánování budoucnosti. Ale tím, že já přemýšlím o tom co bude, má mě  mé okolí za vizionáře. Ani o tuhle vlastnost nechci přijít, netrvám dogmaticky na svých vizích. A když pak skutečný život je jiný než jsem si předtím myslela - nehroutím se z toho, snažím se z toho poučit.

Vanilko, ale to jsi mě špatně pochopila, protože já jsem psala o  pravidle netvořit  v sobě vůbec žádná očekávání ani ta dobrá a  už vůbec ne programovat se pesimisticky.  NIC, prostě nic nepředjímat.

Pelikan napsal(a):

Axi napsal(a):

Nenutíš, ale hodnocení si neodpustíš, jsi přece více než tvůj „partner“, máš charakter, že? Spi dál.

Celý život je o hodnocení. Nebo ty hraješ ruskou ruletu?
Když blbě vyhodnotíš zatáčku o 90 stupních a pojedeš 200 km/h, tak se rozmázneš, když si nevšimneš, že jsi koupil zelené maso, tak se pozvracíš nebo něco jiného.
Nejsem víc než partner, ale on není víc než já.

To ano, ale hodnotit můžeš jen sám sebe - blbě jsem vyhodnotila zatáčku - nikoliv druhého - ON blbě vyhodnotil zatáčku.
Takže bacha na záměnu

Somaia napsal(a):

Vanilko, ale to jsi mě špatně pochopila, protože já jsem psala o  pravidle netvořit  v sobě vůbec žádná očekávání ani ta dobrá a  už vůbec ne programovat se pesimisticky.  NIC, prostě nic nepředjímat.

Somaio, no já si spíš myslím, že není chyba v tom, když něco očekáváš, chyba je, když se nedovedeš vyrovnat s tím, že je něco jinak než jsi očekávala ...

Somaia napsal(a):

Wiki, jedno z moudrých životních pravidel je : "Nic neočekávej, potom nebudeš zklamaná". Když se třeba zamyslíš zpětně nad svými nepříjemnostmi, které se v tvém životě udály, tak  s překvapením zjistíš, že všechny mají společného jmenovatele a to, že tvoje očekávání se minulo s konečným výsledkem. Je to docela jednoduché, ale přesvědčila jsem se, že aplikovat tuto poučku  v reálném životě je sakra velký složitý oříšek. S tím souvisí taky  třeba obyčejná lidská potřeba mít všechno naplánované a budoucnost nějak nalajnovanou....    stále se ohlížíme do minulosti, plánujeme budoucnost a málo žijeme přítomným okamžikem....

Somaio, já jsem o tom také přesvědčená, stejně tak vím, že jë to VELMI těžké realizovat. Jak jsem dotazovala výše Axiho, tak jsem tam jedním dechem chtěla dopsat....že si to dnes myslím také

cituji sebe : pokud je partnerský vztah v nepořádku, že to není vlastně ničí vina, jsem vina pouze já svými představami a očekáváním.......

Je dobře to zjistit co nejdříve !!!! Ale ono vlastně všechno má svůj čas....že ano?

Somaia napsal(a):

Vanilko, ale to jsi mě špatně pochopila, protože já jsem psala o  pravidle netvořit  v sobě vůbec žádná očekávání ani ta dobrá a  už vůbec ne programovat se pesimisticky.  NIC, prostě nic nepředjímat.

Rozumím tomu stejně.(myslím)
Prostě žít přítomností, být spokojený teď a tady, všechno, co mi zpřehází plány (např. jedu autem a zabloudím - jsem jinde, než mám být či dojedu z úplně jiného konce) vzít v klidu v pohodě. (taky tam rostly u cesty vynikající třešně - a že prý jsem jela blbě!!!!). Ano a očekávání viz: zítra se krásně vdám a budu žít s mladým , štíhlým modrookým , VĚRNÝM!! blonďákem do smrti,  se postupně přemění na ......nechci to vypisovat.

Já si říkám, ať se stane cokoliv, třeba 3x denně - je to dobře, že se to stalo, věcí se dějí správně. (Těžko se to asi vysloví člověku na než právě spadl strom, následkem jím autem nabouraného el. vedení, v důsledku zprávy o tragické ztrátě rodiny, čímž zlikvidoval šnůru dětí  na procházce...... no to jsem trochu přehnala - ale to extrém, ne??? )