Takže ono je mít "charakter" nakonec špatné, protože se tím dotyčný povyšuje nad partnera..? Axi, napiš nám co ti kdo v životě provedl, ať konečně pochopíme co tě nutí psát takové věci..?

Axi to zkus vysvětlit ženě s 2 dětmi, jejíž partner začal chlastat, hrát na automatech, to obvykle holt není ničí vina .

Já myslím, že vyřešit otázky "viny" tím, že za to nakonec nemůže nikdo, jen vývoj lidí ve vztahu, je hodně alibistické řešení. Nikdo tady netvrdí, že je vinen jeden nebo druhý (nevšimla jsem si, že by tady někdo ukazoval prstem), ale pokaždé je někde nějaký spouštěč, který nastartuje ty změny (tady zřejmě negativní). Myslím, že ta "vina" je vlastně nakonec jenom něco co člověka nutí zamyslet se a třeba se z toho poučit pro příště.

Axiho teorie předpokládá, že nikdo nemůže být "nositelem viny", takže jsme všichni vlastně ve svém chování dokonalí... S tím nemůžu souhlasit.

To není teorie, ale praxe. V partnerském vztahu opravdu nikdo nositelem viny být nemůže. K stanovení viny potřebujete soudce a pokud jeden soudí druhého, není to partnerství. To neznamená, že jsme, nebo musíme být dokonalí. Samozřejmě, že nejsme. Ani nevím, kdo by si troufl rozhodnout co je a co není dokonalé. Já ne.

Axi napsal(a):

Lidé, kteří si myslí, že mohou někomu něco odpouštět si nic jiného než být tzv. podváděni nezaslouží.

Luet, při vší úctě si dovolím nesouhlasit. Myslím, že ve "vyšší dívčí" by se takovýmhle způsobem se slovem "odpuštění" nakládat nemělo... Odpuštění je cesta a ne nadřazené gesto...

Celý obrat "moci odpustit" je trochu zavádějící, to zní jak kdybychom snad čekali, abychom "mohli povýšeně odpouštět" - to snad ani není reálně možné Má snad Axi pocit, že někdo schválně čeká, až partner (nebo kdokoliv) něčím (subjektivně) proviní, aby "mohl odpustit"? Já nemyslím, že o tomhle to je.

Proč by se pak člověk měl cítit povýšeně, že sám sebe dokáže přemoci a odpustit (no ono to bývá obvykle odpuštění sám sobě prostřednictvím někoho) Ono je kolikrát těžké už jenom to, uvědomit si že by bylo třeba odpustit. Ono vlastně odpuštění je svým způsobem totéž jako vyrovnání se sám se sebou. To JE špatné??? Nechápu proč tolik povýšenosti vzhledem ke slovu "odpustit". Já se tady nehádám o tom, kdo je vinen, na nikoho prstem neukazuji... Navíc, kdyby ta vina někde nebyla, nevznikl v partnerství problém na jehož základě bychom měli k tomu odpuštění dojít.

Axi napsal(a):

Pokud partnerský vztah není takový, jaký si ho představujeme, je tím někdo vinen (obvykle ten druhý).

Ale vždyť tohle nikde netvrdím... Myslela jsem tím spíše vinu ve smylu karma.

Jj Axi, vyšší dívčí
Ani karma není o vině a trestu. Je to spíš o "nápravě", "učení se"..... někomu stačí napovědět, jiného je potřeba pořádně nakopat.... Takže ten ochlasta a gambler výše zmíněné "chudáka ženské se dvěma dětmi" je jen ten "pořádný kopanec", který musí dostat, aby pochopila.....

Pelikan napsal(a):

Axi napsal(a):

Nenutíš, ale hodnocení si neodpustíš, jsi přece více než tvůj „partner“, máš charakter, že? Spi dál.

Celý život je o hodnocení. Nebo ty hraješ ruskou ruletu?
Když blbě vyhodnotíš zatáčku o 90 stupních a pojedeš 200 km/h, tak se rozmázneš, když si nevšimneš, že jsi koupil zelené maso, tak se pozvracíš nebo něco jiného.
Nejsem víc než partner, ale on není víc než já.

mikeťuk napsal(a):

lindaB napsal(a):

Tak trošku nechápu, proč by se měla nevěra po 20-ti letech manželství pochopit snáz??? Vždyť když spolu vydrží 20 a více let, tak už to není jen o zamilovanosti.

Rozdíl v tom určitě je, stejně jako mezi náhodnou nevěrou a dlouhodobým mimomanžel.vztahem.
Hodně lidí, po letech manželství, na svém vztahu i na sobě přestanou pracovat. Jsou si svým partnerem zkrátka jistí. V sexu nuda a stereotyp,komunikace taky moc nefunguje..
K tomu dost chlapů kolem padesátky trpí pocitem, že mu ujíždí vlak a chytá mízu.Doma okoukaná manželka, kterou má sice rád,ale ona raději před sexem dává přednost vnoučatům.Pak se to může snadno stát.
Netvrdím ovšem, že je to správné.

Ale lidem, kteří jsou ve fázi zamilovanosti, teprve se vzájemně poznávají, těm by se to stát nemělo.Tam bych se bála, že to bude přítelův koníček.Tím spíš,že toho ani nelituje. Ještě na svoji obhajobu tvrdí, že se to stává.

ahoj, mě se to stalo taky. s přítelem jsem byla 4 roky. Mohu říci že jsme měly krásný vztah,bez hádek ale ja jsem mudela být vždy ta tolerantnía pak se to stalo. Podvedl mě s moji kamarádkou a od té jsem se to taky dozvěděla. okamžitě jsem náš vztah ukončila a ted se mi žije daleko lepe než předtím. jsem spokojená a konečně jsem našla toho pravého. A myslím že bysji to měla udělat také.....když to udělal jednou a prošlo mu to proč by to neudělal i podruhé??

Odpustit se dá, ale zapomenout těžko.........

Margit napsal(a):

Pelikane,jak Vám závidím vnitřní sílu,pevný názor a nadhled.Snad někdy dokážu najít tolik síly,že toho svýho "trapiče"kopnu do zadnice a s grácií...,jen by to nesmělo aktuálně tolik bolet.

Margit, nezáviď, co víš co teď prožívám? Chápu všechny, kteří mají problém s tím, že si neví rady, co dál. Bohužel, například s holým zadkem a finanční závislostí se například rozhoduje podstatně hůř. Já si také těžko představuji, že bych byl free s větrem v kapse i na účtu (i ty doby pamatuji). Názor nezměním, jestli je to s nadhledem nevím, je to můj názor a je dost těch, kteří ho nesdílejí. Takže ti pouze můžu držet palce.