Možná je vrátila  včera. Možná  už  babička netrvá na vrácení.

Upravil(a) aprill (5. 4. 2007 10:13)

Začínám si myslet že tato diskuze asi přestává mít smysl... Nic to nemění na tom, že chování těchto lidí není takové jaké bych si já přál... Je tu někdo kdo si myslí že je "fér" dávat jednomu sourozenci vše a druhému nic? Pokud někoho urazím budu rád... je to hlupák!

neprideleno napsal(a):

[
Takže na tohle jsem více než čekal... 
ad 1) kolejné mám , na prospěchové stip. bohužel nemám znalosti... o jiném nevím, rád se přiučím
ad 2) kolik věnuji brigádám je moje věc a vydělám si cca 20 tis. měsíčně...
ad 3) pokud jsem doma, snažím se pomoci s čím to jde
ad 4) vařit umím což může potvrdit i přítelkně. (kuře, špagety, atp...) Na kolejích je to ale celkem těžké, vařit na plot. vařiči který nefunguje, je špinavý že bych na něj nedal ani zavřenou konzervu... no nutno vidět... Zájemcům klidně zašlu foky...
ad 5) do hospody nechodím nemám čas a do kina taky ne... máme kolejnet
ad 6) snažím se financovat já
ad 7) brigádím celý rok
ad 8) rodiče miluju ale vím jaké to je, když brigády nejdou a peníze potřebuju...

Tak 20 tisíc čistého za měsíc. V tom případě se ptám, proš si sakra neplatíš tu školu celou? Copak by ti, kdybys zaplatil 5000 za školu, nestačilo na měsíční spotřebu 16 000? Mě by musela hanba fackovat, kdyby moje máma neměla peníze pomalu ani na jídlo a já vydělávala při denním studiu takovýhle prachy a nechala se živit a platit si školu.
Holt každý jsme jiný.

To neprideleno"

"Pokud je ušetřila pro své děti, má je mezi ně rovnoměrně rozdělit! A ne dát peníze pro své děti jen jednomu!!! A další věc, peníze mu nedala ale půjčila a v tom je asi ten rozdíl co většina z Vás co se vyjadřuje asi doposud nepochopila"

Omyl, zlatíčko, velký omyl. I když ušetřila peníze s tím, že jsou pro její děti, je JEN A JEN na ní, kterému z nich je dá nebo půjčí. Nikdo z potomků nemá nejmenší právo rozhodovat o tom, jak se ta částka rozdělí. A i kdyby je, dejme tomu, půjčila, je zas jenom její věc, jestli a kdy bude chtít půjčku vrátit. Mně skutečně fascinuje ta (nemám jiné slovo) drzost, se kterou si zbytek rodiny osobuje "právo" na rozhodování o něčem, co jim vůbec nepatří. Předpokládám, že matka je dospělá a svéprávná, tudíž schopná se rozhodnout, co udělá se svým majetkem. Kdyby stokrát řekla, že ušetřila peníze pro děti a pak je třeba prošustrovala se zajíčkama nebo je dala na opuštěné kočky, nemůže nikdo z nich říct ani slovo.

savéla napsal(a):

Ježišmajrá, co tu vlastně řešíme
Tak dokonalé dítě bych chtěla mít
Můžu si tě adoptovat
Taky přeji všecho nej ......

To platí pro nepřiděleno!
Jaruško tobě patří protože já jsem ta "nadutá" co radši nešla studovat.

Ale ne, nepatří. Prostě mám ráda suché rohlíky

helena napsal(a):

To neprideleno"

"Pokud je ušetřila pro své děti, má je mezi ně rovnoměrně rozdělit! A ne dát peníze pro své děti jen jednomu!!! A další věc, peníze mu nedala ale půjčila a v tom je asi ten rozdíl co většina z Vás co se vyjadřuje asi doposud nepochopila"

Omyl, zlatíčko, velký omyl. I když ušetřila peníze s tím, že jsou pro její děti, je JEN A JEN na ní, kterému z nich je dá nebo půjčí. Nikdo z potomků nemá nejmenší právo rozhodovat o tom, jak se ta částka rozdělí. A i kdyby je, dejme tomu, půjčila, je zas jenom její věc, jestli a kdy bude chtít půjčku vrátit. Mně skutečně fascinuje ta (nemám jiné slovo) drzost, se kterou si zbytek rodiny osobuje "právo" na rozhodování o něčem, co jim vůbec nepatří. Předpokládám, že matka je dospělá a svéprávná, tudíž schopná se rozhodnout, co udělá se svým majetkem. Kdyby stokrát řekla, že ušetřila peníze pro děti a pak je třeba prošustrovala se zajíčkama nebo je dala na opuštěné kočky, nemůže nikdo z nich říct ani slovo.

Vážená paní jste asi padlá na hlavičku... Kdyby peníze vzala a vyhodila je do koše je to čistě její věc... Ovšem již nepovažuju a považovat nebudu za férové jednání že jednomu dá vše a druhému nic. Tím spíš když daný jedinec jezdí po dovolených a druhý nemá na chleba... Trochu myslím než reaguju

neprideleno napsal(a):

Jarka napsal(a):

Milá Rosemary,
tak mi to nakonec nedalo a musím také reagovat, i když Tě má reakce asi taky nepotěší.
Nejdřív k těm penězům. Našetřila je tchýně, byly tedy jen a pouze její, a dokud vám je nedala do ruky, bylo vám houby po tom, proč je našetřila a co s nimi chtěla udělat. Myslím, že to, že se vás zeptala, jestli je může dát švagrové, které mimochodem právě v té době zemřel manžel, bylo jen proto, že věděla, že byste se to stejně dozvěděli a chtěla mít klid. Ona ta poznámka, že nikdy předtím jste od ní nedostali ani korunu, o ledasčems vypovídá. Stejně jako ostatní tvá slova.
A teď bez urážky, ale myslím, že tvůj problém je úplně někde jinde než v tom, že vám švagrová nevrací peníze, které navíc nebyly vaše.
Maslím, že máš celkově špatný přístup.
Holky se ti tady snažily vysvětlit, jak to vidí ony a jak by se dalo řešit. Ale mě se zdá (možná se mýlím), že jsi z toho pochopila, že ti řekly, že jsi neschopná, protože se o sebe nejste schopni s manželem postarat, a že máš děti vzít ze školy.
Ale to přece žádná ani nenaznačila.
Váš problém není těch 30 000, které byste teď momentálne potřebovali, ale především skutečnost, že stále nemáte dost peněz na to, co potřebujete, aby vaše děti měli všechno a nemuseli pro to nic dělat. Tak to vidím já. Ale pak vás těch 30 000 fakt nevytrhne.
Proč dáváte oběma dětem 5 000 na měsíc, to obě za školu úplně stejně. O jednom synovi víme, že platí 2 700 na kolej (to je na kolej docela dost, kde to proboha bydlí), 1 00 za cestu a 1 200 za jídlo. A co to druhé? Dáváte jim oběma stejně proto, že musíte, nebo proto, že prostě chceš, aby měly obě pocit, že je máš ráda stejně? Přijde mi totiž, že sílu a velikost lásky poměřuješ tím, kolik čeho dali rodiče svým dětem. Zkus se nad tím zamyslet.
A ještě něco, tvé věty:  Naše děti nejsou slepé a dokážou si ledacos v hlavě srovnat. Vidí, že teta chodí v oblečení šitém na míru, zatímco já pokud si vůbec něco koupím, tak od Vietnamců.
Toto bych chápala jako své selhání, kdybych jim studia neumožnila.   
Naše děti jsou na mé straně a nemohou pochopit, že jejich vlastnímu otci nevadí, že oni na dovolenou nemají, zatímco jeho sestra cestuje každoročně (Tunis, Chorvatsko...).
mě fakt taky nadzvedly.
Vím, že chceš, aby tvé děti mohly studovat. Jasně, proč ne, pokud na to mají. Ne peníze, ale hlavu. Ale v tomhle bych řekla že problém nebude. Nemyslím, že tvé děti jsou nějací flákači, kteří si užívají studenstkého života, jen si prostě neuvědomují, kolik vás to jejich studium stojí. Co všechno si musíte s manželem odepřít, aby ony mohly studovat.
Není to tak? Myslím, že je, že i před nimi pořád opakuješ, jak ty chceš, aby mohly stufovat, jak jim to musíš umožnit, jak bys to považovala za své selhání. Ty.... ty... ty... nikdo jiný tvá oběť. Myslíš, že to ocení, že ti to jednou vrátí? proč, když pořád slyší, že je to tvá povinnost.
Myslím, že je ti líto, že nemůžeš mít to, co ostatní, že musíš pořád šetřit, že ostatním prostě podvědomě závidíš, a tak sis prostě řekla, že za všechno může švagrová, že ta si užívá, protože má vašich 30 000.
neužívá. Rozhodně ne za vaše peníze.
Nenapadlo tě třeba někdy, že svagrová nosí oblečení šité na míru proto, že si ho šije sama?
A ještě ti chci říct, že vím, jaké to je, když dítě studuje a rodiče nemají peníze.
Byla jsem takové dítě. Pravda, já skončila vysokou před třemi lety.
Má máma žila se mnou a s mou sestrou sama a vydělávala tehdy, před pěti lety až osmi lety něco mezi 4 až 6 tisíci čistého (podle toho, jaký byl měsíc, jak se soukromníkovi dařilo) a náš otec na nás se sestrou platil výživné 2 200 Kč na obě dohromady z platu 40 tisíc čistého (je to velký šéf). Jinak nic, ani korunu na školu, knížky, výlety. Pravda, máma brala ještě přídavky a nějaké doplatky od sociálky do živostíno minima, takže se u nás doma sešlo v průměru tak 8 tisíc měsíčně. Závratná částka, že. Bydlíme ve vlastním domě, takže odpadl nájem, ale kdo bydlí v domě, ví, jaké náklady to obnáší.
Studovala jsem v Praze, kam jsem dojížděla a přes týden jsem bydlela na kolejích. Na měsíc jsem dostávala 2 500 Kč, a z toho bylo 1000 na kolej a 1 200 na cestu. na jídlo jsem měla na celý měsíc 300 Kč. Síla že, a to jsem ještě ušetřila. Ale neboj, hlady jsem netrpěla a neumřela, rozhodně mě není třeba litovat. Dokonce to na mě nezanechalo ani žádné následky. Prostě jsem se přes týden živila rohlíkama, někdy suchýma, někdy jsem si z domu přivezla nějakou paštiku, sýr nebo pomazánku. Učebnice jsem si půjčovala od kamarádů a kopírovala je. Učebnice na právech totiž běžně stojí 500 kč a víc (míň snad nestojí žádná) a pomalu na každá semestr potřebujete i do toho stejného předmětu novou.
Kultura byla pro mě neznámý pojem.
Navíc jsem si i já chodila přividělávat, takže jsem si oblečení a podobné věci kupovala ze svého. Občas jsem si ze svého výdělku platila celou školu, to když bylo potřeba koupit uhlí.
Ale nevadilo mi to. Nikdy jsem nelitovala, že něco nemám. Věděla jsem totiž, že máma dělá všechno proto, abych mohla studovat a aby mohla současně chodit na střední i má sestra. Věděla jsem, že na víc prostě nemáme, žádná dovolená, žádné nové oblečení, jen jídlo a peníze na školu a na cestu do práce pro mámu. A věděla jsem, že když budu chtít chodit na jídlo do menzy na tehdy 22 Kč jedno jídlo, tak budu moct, máma neřekne ani slovo, ale taky jsem věděla, že v tom případě bude ty suché rohlíky jíst má máma. A to bych nepřipustila.
jen to jsem ti chtěla říct. Nejsem žádné svaté dítě, žádný skvělý zázrak. Jen mi má máma natolik věřila, že mi narovinu řekla už když jsem chodila na gympl, jak jsme na tom s penězi, a si toho vážím.

Bohužel to dané uživatelce nechalo následky a to na nejhorším možném místě... Chudera se zblázniila

Co říct.........kdo je blázen, tak o tom by se dalo dost pochybovat.
A proč jsem se jako měla zbláznit? proto že nejsem sobeckej spratek, jako někdo

Jarka napsal(a):

neprideleno napsal(a):

Jarka napsal(a):

Milá Rosemary,
tak mi to nakonec nedalo a musím také reagovat, i když Tě má reakce asi taky nepotěší.
Nejdřív k těm penězům. Našetřila je tchýně, byly tedy jen a pouze její, a dokud vám je nedala do ruky, bylo vám houby po tom, proč je našetřila a co s nimi chtěla udělat. Myslím, že to, že se vás zeptala, jestli je může dát švagrové, které mimochodem právě v té době zemřel manžel, bylo jen proto, že věděla, že byste se to stejně dozvěděli a chtěla mít klid. Ona ta poznámka, že nikdy předtím jste od ní nedostali ani korunu, o ledasčems vypovídá. Stejně jako ostatní tvá slova.
A teď bez urážky, ale myslím, že tvůj problém je úplně někde jinde než v tom, že vám švagrová nevrací peníze, které navíc nebyly vaše.
Maslím, že máš celkově špatný přístup.
Holky se ti tady snažily vysvětlit, jak to vidí ony a jak by se dalo řešit. Ale mě se zdá (možná se mýlím), že jsi z toho pochopila, že ti řekly, že jsi neschopná, protože se o sebe nejste schopni s manželem postarat, a že máš děti vzít ze školy.
Ale to přece žádná ani nenaznačila.
Váš problém není těch 30 000, které byste teď momentálne potřebovali, ale především skutečnost, že stále nemáte dost peněz na to, co potřebujete, aby vaše děti měli všechno a nemuseli pro to nic dělat. Tak to vidím já. Ale pak vás těch 30 000 fakt nevytrhne.
Proč dáváte oběma dětem 5 000 na měsíc, to obě za školu úplně stejně. O jednom synovi víme, že platí 2 700 na kolej (to je na kolej docela dost, kde to proboha bydlí), 1 00 za cestu a 1 200 za jídlo. A co to druhé? Dáváte jim oběma stejně proto, že musíte, nebo proto, že prostě chceš, aby měly obě pocit, že je máš ráda stejně? Přijde mi totiž, že sílu a velikost lásky poměřuješ tím, kolik čeho dali rodiče svým dětem. Zkus se nad tím zamyslet.
A ještě něco, tvé věty:  Naše děti nejsou slepé a dokážou si ledacos v hlavě srovnat. Vidí, že teta chodí v oblečení šitém na míru, zatímco já pokud si vůbec něco koupím, tak od Vietnamců.
Toto bych chápala jako své selhání, kdybych jim studia neumožnila.   
Naše děti jsou na mé straně a nemohou pochopit, že jejich vlastnímu otci nevadí, že oni na dovolenou nemají, zatímco jeho sestra cestuje každoročně (Tunis, Chorvatsko...).
mě fakt taky nadzvedly.
Vím, že chceš, aby tvé děti mohly studovat. Jasně, proč ne, pokud na to mají. Ne peníze, ale hlavu. Ale v tomhle bych řekla že problém nebude. Nemyslím, že tvé děti jsou nějací flákači, kteří si užívají studenstkého života, jen si prostě neuvědomují, kolik vás to jejich studium stojí. Co všechno si musíte s manželem odepřít, aby ony mohly studovat.
Není to tak? Myslím, že je, že i před nimi pořád opakuješ, jak ty chceš, aby mohly stufovat, jak jim to musíš umožnit, jak bys to považovala za své selhání. Ty.... ty... ty... nikdo jiný tvá oběť. Myslíš, že to ocení, že ti to jednou vrátí? proč, když pořád slyší, že je to tvá povinnost.
Myslím, že je ti líto, že nemůžeš mít to, co ostatní, že musíš pořád šetřit, že ostatním prostě podvědomě závidíš, a tak sis prostě řekla, že za všechno může švagrová, že ta si užívá, protože má vašich 30 000.
neužívá. Rozhodně ne za vaše peníze.
Nenapadlo tě třeba někdy, že svagrová nosí oblečení šité na míru proto, že si ho šije sama?
A ještě ti chci říct, že vím, jaké to je, když dítě studuje a rodiče nemají peníze.
Byla jsem takové dítě. Pravda, já skončila vysokou před třemi lety.
Má máma žila se mnou a s mou sestrou sama a vydělávala tehdy, před pěti lety až osmi lety něco mezi 4 až 6 tisíci čistého (podle toho, jaký byl měsíc, jak se soukromníkovi dařilo) a náš otec na nás se sestrou platil výživné 2 200 Kč na obě dohromady z platu 40 tisíc čistého (je to velký šéf). Jinak nic, ani korunu na školu, knížky, výlety. Pravda, máma brala ještě přídavky a nějaké doplatky od sociálky do živostíno minima, takže se u nás doma sešlo v průměru tak 8 tisíc měsíčně. Závratná částka, že. Bydlíme ve vlastním domě, takže odpadl nájem, ale kdo bydlí v domě, ví, jaké náklady to obnáší.
Studovala jsem v Praze, kam jsem dojížděla a přes týden jsem bydlela na kolejích. Na měsíc jsem dostávala 2 500 Kč, a z toho bylo 1000 na kolej a 1 200 na cestu. na jídlo jsem měla na celý měsíc 300 Kč. Síla že, a to jsem ještě ušetřila. Ale neboj, hlady jsem netrpěla a neumřela, rozhodně mě není třeba litovat. Dokonce to na mě nezanechalo ani žádné následky. Prostě jsem se přes týden živila rohlíkama, někdy suchýma, někdy jsem si z domu přivezla nějakou paštiku, sýr nebo pomazánku. Učebnice jsem si půjčovala od kamarádů a kopírovala je. Učebnice na právech totiž běžně stojí 500 kč a víc (míň snad nestojí žádná) a pomalu na každá semestr potřebujete i do toho stejného předmětu novou.
Kultura byla pro mě neznámý pojem.
Navíc jsem si i já chodila přividělávat, takže jsem si oblečení a podobné věci kupovala ze svého. Občas jsem si ze svého výdělku platila celou školu, to když bylo potřeba koupit uhlí.
Ale nevadilo mi to. Nikdy jsem nelitovala, že něco nemám. Věděla jsem totiž, že máma dělá všechno proto, abych mohla studovat a aby mohla současně chodit na střední i má sestra. Věděla jsem, že na víc prostě nemáme, žádná dovolená, žádné nové oblečení, jen jídlo a peníze na školu a na cestu do práce pro mámu. A věděla jsem, že když budu chtít chodit na jídlo do menzy na tehdy 22 Kč jedno jídlo, tak budu moct, máma neřekne ani slovo, ale taky jsem věděla, že v tom případě bude ty suché rohlíky jíst má máma. A to bych nepřipustila.
jen to jsem ti chtěla říct. Nejsem žádné svaté dítě, žádný skvělý zázrak. Jen mi má máma natolik věřila, že mi narovinu řekla už když jsem chodila na gympl, jak jsme na tom s penězi, a si toho vážím.

Bohužel to dané uživatelce nechalo následky a to na nejhorším možném místě... Chudera se zblázniila

Co říct.........kdo je blázen, tak o tom by se dalo dost pochybovat.
A proč jsem se jako měla zbláznit? proto že nejsem sobeckej spratek, jako někdo

Není to produkt zdravého rozumu, říkat že jeden má mít všechno a druhý nic... Sorry:fuck:

A to jsem jako řekla kde, že jeden má mít všechno a druhý nic?

Upravil(a) Jarka (5. 4. 2007 10:34)

Přečtěte si svůj přízpěvek a zamyslete se nad ním... Možná na to přijdete... Pokud ne, je to beznadějné

proboha podílím se na tvorbě tohoto opensource projektu

v tomto případě by jste byl mnohem užitečnější, kdyby jste odstraňoval jeho chyby.....

savéla napsal(a):

TOHLE JE FAKT BEZNADĚJNÉ ...

Začínám z Vás upadat do deprese