Ještě jsem zapomněla zdůraznit, že obě auta, která nám v průběhu 23 let našeho manželství moji rodiče koupili, byla stará (zaplať pánbůh za ně) a jen cpeme další peníze do oprav. To jen aby nevznikl omyl, že mám rodiče milionáře (kéž by!!!).
A naše děti se snaží chodit na brigády a něco si přivydělat, ale jaksi to pořád nestačí. Takže už nevím co podniknout.

rosemary: Nárok na peníze nemáte, protože je tchýně (i když je našetřila pro své 3 děti) dala švagrové, takže to byly její peníze.

Ale když to vezmu z morálního hlediska, tak by je švagrová měla vrátit. Apelovat by ale na švagrovou měla sama tchýně, protože ona peníze zapůjčila. Ať se to někomu líbí či nelíbí, tak půjčování  hlavně peněz v rodině (týká se to všech příbuzných a i dětí) by mělo probíhat spolu s písemnou smlouvou, kde by mělo být napsáno: jméno věřitele (adr.popř. vztah, jméno dlužníka( adr. OP, vztah), na jaký účel jsou zapůjčeny, jakým způsobem budou spláceny - vráceny a za jak dlouho a dobré je napsat i záruku jistoty navrácení (popřípadně protihodnota).

Jak je vidět, tak švagrová se bude chovat jako "ta" ublížená. Že je vaše fin.situace  kritická ji vůbec nezajímá. A že  splácí dluh za syna (proč ho splácí?, ona není dlužník, ale syn) je možná výmluvou, aby nemusela nic vracet. Důkazem toho je také to, že jezdí pravidelně na zahr.dovolené.

Udržovat děti na vysoké škole je pro každou rodinu velice náročné. Možná by bylo dobré, kdyby jste děti s vaší fin. situací seznámili.

Říká se, že když půjčíte peníze příteli, tak o něho přijdete. Když je půjčíte v rodině, tak je to vždycky peklo!!! Vyjímky ale existují.

Bety: To já právě nemůžu pochopit, protože bych se takto nikdy nechovala. Vždycky jsem se snažila být spravedlivá k oběma dětem a doufám,že budu i v budoucnu.
Isidia: Máš pravdu, jenomže se obávám, že i kdybychom to měli písemně, nic by to nevyřešilo. Stejně bychom asi rodinu netahali po soudech a peníze oželeli.

já bych prostě na tetu kašlala
pro mne vždy bylo cennější spoléhat se na sebe, nikdy nepočítat s tím, že bych něco někde dostala. nikdy jsem to ani nedělala.
a to co píšeš o vašem příjmu..... a poplatcích za bydlení či auto.... no nechci tě naštvat, ale to bych taky chtěla mít a myslím, že tento příjem je dnes v podstatě normální, protože ani já neznám nikoho, kdo by bral průměrnou mzdu. Bydlím na malé vesnici u Chomutova, tady je plat 8-1'0 čistého plně normální, bere-li někdo 12 už má slušný plat, nehledě na, že tu práce není, ale blýská se v souvislosti s novým investorem na lepší časy.
nechápu jak tvé děti mohou srovnávat to, že teta chodí v oblečení na míru s tebou, tvé děti by měly být hrdé na to, že si koupíš hadr u vietnamu a nosíš to hrdě, vždyť to, že na to nemáš, neznamená, že nejsi slušná. A to že na to nemáš, přeci je hlavně díky jejich studiu.Také nerozumím tomu, proč by si děcka měly brát hned úvěr v plné výši? Stačí když vezmou na výdaje spojené přímo se studiem - skripta, exkurze.  Brigáda na vejšce není na úkor školy, Vždyť to hlavně záleží na nich, někdy jsou přednášky od rána do večera, ale jindy je jen pár hodin, jsou taky soboty. Trvám na tom, že pokud tu školu chtějí, nebyl by to pro ně problém, spíš to vypadá, jako že jsou zvyklí, že máma se postará. No a tvůj výrok, že si nemusejí hned najít práci, nebudu pro jistotu ani přemýšlet nad tím, proč tedy investujete do školy, která nezaručuje zájem, ale zarazila mne tvá zmínka o rodině. Snad jsou natolik inteligentní, že vědí, že nejdřív práce, potom rodina. A že si syn přivydělává aby mohl dívku pozvat do kina? Jistě chvályhodné, ale mohl by si přidat i na studia, vždyť když jsou tak všímaví musí vidět, že doma nemaj co do huby a že za to můžou školy, protože to není nic laciného.
Pořád se odvoláváš na to, že kdyby jste nesouhlasili, o nic jste nepřišli.... No nezlob se na mne, nebyly to vaše peníze, nikdo ani nepotřeboval váš souhlas. A vy jste o nic nepřišli, jen jste získali zkušenost.
Také učím děti, že když něco slíbím, dodržím to, ale také je učím, že to dělám proto abych se na sebe mohla ráno podívat do zrcadla a že to nedělají všichni a pokud je někdo jiného ražení je to jen jeho problém a mne se to netýká ale přes to všechno i takovému člověku pomůžu, když potřebuje.
A|no nemáte na rozhazování, ale hlady taky neumíráte, máte kde bydlet, máte auto, máte děti na vejšce..... Vždyť jsi tohle musela ědět předem, není obvyklé aby děti rodiče v zájmu vzdělání klidně vycucly až do dna, je spousta inteligentníh dětí, které na školu z finančních důvodů svých rodičů nemohou a tak studují při práci. Vám by víc peněz nepomohlo, vytrhlo by vám to sice trn z paty, ale váš hlavní problém to neřeší.
Promiň, možná se ti zdám bezcitná a nechápavá, ale není tomu tak.
Máš pravdu v tom, že dluhy se mají vracet, to je jediné, kdy s tebou souhlasím. Ale nebyly to tvoje peníze, tak tobě nikdo nic nedluží.

Milá rosemery,
jednoduché to asi nemáš, ale kterápak tady jo? Pokud chceš řešit pouze problém peněz, tak ho řeš. Ono tohle neřešení ti bere hrozně moc energie, radši do toho řízni. Pokud to nechcete řešit radikálně, to znamená rozmluvu se všemi argumenty se všemi zúčastněnými, tak to raděj pusti z hlavy a řeš to po vlastní linii, to znamená půjčka, prodej něčeho, omezení výdajů /už tě slyším jak to nejde/ případně další příjem,rodičů nebo dětí.
Víš podobný problém máme taky, jenže u nás to není jednorázová částka, ale průběžná neustálá fyzická i finanční výpomoc. V podstatě jsem se naučila nesledovat, co rodiče dávají druhé straně, vůbec mě to nezajímá ačkoliv oni o tom ještě rádi mluví. Jsem ráda, že se dokážeme postarat sami o sebe, spoustu věcí nemáme, kulturu provozujeme jenom tu místní. Děti mám tři, z toho jeden VŠ, taky dostává 5000,- přiživuje se sám.
Na počítač si sice nevydělal, dostal příspěvek, ale vím i o dětech, které si vydělaly sami. Jinak si ještě prověř, na jaké dosáhneš sociální dávky a využij je, no a dětičkám ten servis taky nepřeháněj, co třeba takové prospěchové stipendium? No a samozřejmě jejich vlastní příjem!!! Určitě studují ve větších městech a tam možnost brigád určitě je.
Přeji ti vše nej... A PŘEMÝŠLEJ

Mám dnes dovolenou, takže můžu reagovat průběžně. Chtěla bych vysvětlit všem svůj postoj. Štve mě, že ačkoliv oba pracujeme (kolikrát i 12h denně, když je potřeba), nejsme schopni s penězi vyjít. Někdo neví ,co by si už vymyslel a my zápasíme s každým halířem. Nechci nic jiného než důstojně žít. Třicet tisíc je pro mě spousta peněž a tak se s tím nemůžu smířit. Nepotřebuji rozhazovat, šetříme jak to jde...ale na vzdělání mých dětí bych  šetřit nechtěla. Vím, že peníze nikde neprobendí, ale že je potřebují...(na rozdíl od syna švagrové, který je ve vězení, bral drogy a cizí peníze zpronevěřil). Nechce se mi věřit, že např. Cilka nechápe o co mi jde.

rosemary: Jo, holka, už se musíš smířit s tím, že život nejni spravedlivej. Co naděláš? Já osobně si taky myslím, že tvoje švagrová by vám ty peníze dát měla, ale když nedá a ty se nesmíříš s tím, že je, jaká je, ublížíš jen sobě. Bude tě to žrát zevnitř. A to je, myslím si, zbytečný. ... Ono Cilka chápe, oč ti jde a já ji zase chápu tak, že se ti snaží dát najevo, že nemáš spoléhat na "coby kdyby", ale prostě brát věci, jak jsou a jako k takovým se k nim stavět. Co ti pomůže odsouzení švagrový? ... je to mrcha, je, ale takových na světě běhá.... (třeba můj bejvalej....tak ten mi celej život nepřidával pořádně na domácnost, poslední rok už vůbec nic...táhla jsem všechno....no a při dělení majetku mu nebylo stydno mi říct, že v kupní smlouvě na naše auto je, že stálo 150 tisíc, i když jsme za něj dali 250 tisíc...takže se dělí těch 150 tisíc....vlastně mě okradl o 100 tisíc...a víš Ty co? ... Já jsem se nijak nesoudila a prostě jsem mu celý to auto nechala bez nějakýho vyrovnání...já na něj kašlu....)

Milá rosemary - dokážu pochopit, že tě švagrová naštvala tím, že nechce vracet, ať je to 30 tisíc nebo 30 Kč. Ale nechápu tvoje další stěžování. Průměrný plat má málokdo (určitě víš, jak se počítá) a přece spousta dětí studuje. Dál píšeš "Mám pocit, že si užívá za manželovy peníze a my třeme bídu s nouzí." Fakt si myslíš, že "vašich" 30 tisíc jí umožňuje každoroční dovolené u moře, šaty na míru atd.? To snad ne. Krom toho si nemyslím, že jste na tom až tak špatně. Máš kde bydlet, co jíst, vaši vám koupili 2 auta (i když starší - pořád nebyly zadarmo). Ty peníze, jak říkáš, by vám pomohly na 1/2 roku - a co potom? Přijde zázračné vyřešení finančních problémů?
Podívej, naši strkali peníze do mých sourozenců horem dolem, já neviděla ani kačku, o dědictví nemluvě. Přesto jsem vychovala a nechala vystudovat tři děti. Je pravda, že chodily na brigády asi od 13-14 let a bez spousty věcí se musely buď obejít, nebo (když je hodně chtěly) si přivydělat s tím, že jim třeba něco přidám. Na dovču jsme jezdili po ČR nebo ke kámošce na chatu a taky ne každý rok, u moře byly poprvé s oddílem (a to už byly velké) a já jsem ho neviděla dodnes - a taky žijeme. A v životě u nás nepadlo slovo o tom, že teta nebo strejda byli tam a tam, dostali chalupu nebo auto, natož abych to s nimi rozebírala.

Rosemary: děvče, napíšu ti něco, co jsem zde již několikrát psala, a tímto se omlouvám všem kteři to budou číst už nevím po kolilkáté. A nikdy jsem si neštěžovala, že tchánovci všechno dali švagrové a ani tohle prosím neber jako stěžování, to  je jen odpověď na tvoje ublížené fňukání: já ve svojich 51 letech s mojím manželem a dospělým synem a 19 letou dcerou žiju v malinkém!!! domečku 2+1 (a to +1 je pidi mini) a abych to získala, žili jsme všichni víc jak rok v jedné místnosti, kde jsme žili, spali, pracovali, vařili, jedli, prali a sušili prádlo. Koupelna a záchod bylo společné s majitelkou. Měla jsem tolik oděvů, že se mi VŠECHNY vlezly do 1 (slovy jednoho) kufru a to doslova,  všechno v tom kufru (ne něco v kufru a něco na věšáku). 10 kdg salámu jsem si dovolila koupit jenom pro děti. Ale to byl můj problém a moje věc, nikdy mě ani nenapadlo si komukoliv stěžovat a nárokovat si něco, co kdosi jiný ušetřil a někomu to DAROVAL.
Vidím že máte počítač a internet - o něčem takovém jsem si mohla nechat jenom zdát.
Pokud máš 2 dospělé děti, které přes týden nejsou doma, sežeň si brigádu - a hlavně mi prosím nepiš, že u vás žádná není, to by se mi věřit nechtělo, ono když člověk opravdu chce, tak si najde, třeba i sezónní.
Víš co? Já jsem celý minulý rok pracovala v obchodě, na půl směny za polovinu minimální mzdy, a tu směnu jsem měla rozdělenou částečně na ráno a odpoledne, takže za ty zhruba 3100 čistého jsem strávila dopoledne i odpoledne (s cestou ) v práci a můžu ti říct, že jsme "potenku pískali". Přesto jsem tady nikdy nebrečela kvůli penězům, lepší práci jsem si sehnala až teď nedávno.,když člověk chce a snaží se, tak si nakonec ten výdělek najde.
Jinak souhlasím s tím co tady děvčata píší, hlavně Cilka jejíž příběh jsem si na Babinetu přečetla celý. Některé jsem už starší a v životě jsme prožily různé věci, říká se "pomoz si člověče i pánbůh ti pomůže" a ono to tak je.

rosemary, to s tím - když se ti to nelíbí, tak jdi, za branami je fronta, kteří na tvou práci čekají...... to je všude stejný. Každá situace lze řešit, její řešení je vždy na očích, jen jsme slepí. Víš, nikdo ti nemůže poradit, když nežije tvůj život, je to tvoje mašinka, ty si jí řídíš, jak můžeš chtít aby tvoji mašinku řídil někdo jiný?
Hodně mi připomínáš mého muže.... Celých 18 let, co jsme spolu byli, jsem šetřila každou korunu jako blázen a pořád jsme byli bez peněz. Neustále si stěžoval jak to či ono nejde, o práci se vyjadřoval přesně jako ty. Nic nejde, nic nemá řešení, jsem neohodnocený chudák.... Nyní jsem rok bez něj, peněz mám méně, ale i když vše platím sama a výživné mi nedává, mám víc než kdykoli před tím. Nechápu to, ale je to tak. A o hodně víc si užívám, pokud se za užívání si dá vzít výlety, návštěvy příbuzných. On tu stále má trvalé bydliště, chodí mu sem dopisy, dnes přišel už pátý od banky, zase má dluh . A přitom nikdy nijak neutrácel, ale prachy od něj zdrhaj. Proč mám najednou víc, i když je to míň? Proč si mohu víc dovolit? Myslím si, že to souvisí s duševním stavem, jsem s člověkem, co je na tom jako já, co má stejné názory, co by se také nikdy na nikoho nespoléhal, narozdíl od mého muže, který hodnotil kolik kterému jeho sourozenci máma dala.

Obdivuji Vás všechny, jak se dokážete o sebe a svoji rodinu sami postarat. Já asi žiju na jiné planetě, protože všude kolem mě rodiče dětem finančně pomáhají. Např. třem ze čtyř kolegyní se postarali rodiče o bydlení (jedné darovali novostavbu, druhé koupili starší byt a třetí zvedli svůj domek o jedno patro). Mohla bych pokračovat...ale nemá to smysl. Tady na diskuzi to však vypadá, že se každý obejdete naprosto bez pomoci. Je mi jasné, že rodiče nejsou povinni pomáhat a že je to jen jejich dobrá vůle. Zaráží mě ale, že se nenašel nikdo, kdo by zde přiznal, že jemu rodiče taky pomáhají a neobejde se bez jejich pomoci. Já jsem např. nikdy nebyla v takovém finančním srabu jako teď, když děti studují, a to ani v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené a žili jsme z jednoho platu (dcera byla velmi nemocná a byla jsem s ní 8 let doma). Připadá mi to ponižující povíce než 2O letech zaměstnání. Kdybych byla nějaký flákač,tak se nedivím.
Bety, kdybys měla v okolí nějakého studenta na VŠ, tak se zeptej, jakým způsobem zadávají studentům některé úkoly, jak si sestavují rozvrh, jak si objednávají obědy, jak jsou jim oznamovány výsledky písemných zkoušek......pak se nebudeš divit, že internet je bezpodmínečně nutný, nemluvě o tom, že syn studuje techniku - počítačové systémy.  Jak jsem psala, vzdělání mých dětí je pro mě naprostá priorita, a proto jim je chci umožnit, i kdybych měla chodit "na kořínky". Ale vidím, že to v dnešní době rozhodně není otázka jen jejich inteligence, ale především financí. A to není dobré.

No nevím jak lidé v okolí, zda svým dětem finančně pomáhají či ne a ani mi to nezajímá, není to má věc. Rosemary, mně moji rodiče nikdy v ničem nepomohli, táta mi asi dvakrát přivezl pytel jablek a dětem k narozeninám dává 200 kč, moje máma mi nedala až na dvě osušky před 23 lety nic a ani mým dětem. Ani manželovi rodiče nám nikdy nic nedali, naopak, brali od nás. Nikdy jsem po nikom nic nechtěla. a situae, kdy jsem vybrala poslední drobný a řekla: tak máme ještě na jeden chleba a pak se musí stát zázrak.... nebyla jen jednou.
to víš, že by se mi pomoc mockrát hodila, ale na druhou stranu, co by to vyřešilo? Naučila bych se snad spoléhat sama na sebe? Řešit všechny potíže? Říkám, ne.
Když tě tak poslouchám, napadlo mne, že ani já svým dětem raději nic nedám, mohly by si zvyknout, že jim někdo bude tahat trny z paty. Taky mne napadlo, že tak hrozně moc máváš kolem sebe větami: vzdělání mých dětí, studia....., že mám obavy, že tobě to kýžený efekt nepřinese.
Mockrát jsem v životě řekla, že takhle zle jsem na tom ještě nebyla, ale pak to bylo vždy horší a vždy to může být horší. Pamatuji dobu, kdy jsem neustále vařila sojové maso s houbami, nic levnějšího jsme neznala. Moji rodiče věděli, co se děje, ale nikdy jsem si o pomoc neřekla. Rozumíš? Nikdy!
když nastoupila dcera na vš a my neměli doma pc a net, chodila do knihovny na pc, navíc by jí nechali i na Oú na pc, kdyby chtěla. on se ten oběd dá objednat i na vš než odjede na sobotu domů, přednášky jsou každý semestr jiné, ale to se vyhlašuje dřív než předcházející neděli. Vážně čekáš, že ti tu někdo uvěří, že pc je nezbytný, když je synek ještě v pátek ve škole a v pondělí je tam už zas? Mám zkušenost, že jediné kdy je třeba pc, je při zadávání si přednášek na semestr, protože zde platí, kdo dřív přijde.... Nejen má dcera to řešila tak, že onu rozhodující noc (vyhlašovalo se to v 5 ráno), byla na koleji a připojená ze školního pc. Nebyla tam sama, bylo tam narváno, k jejímu i mému překvapení. Později jsem pc koupil, takže tenhle problémek odpadl, ale šlo to i bez něj. Všechno jde, když se chce. A tu tvoji zmínku o studiu syna vůbec nebudu rozebírat.
rosemary, nekoukej na to, kdo komu finančně pomáhá, kdo komu co dává, nic ti do toho není. Co se tvého omílání škol synů týká, myslím si, že to přeháníš, proč tví synové nemají prospěchové stipendium? Proč nemají sociální stipendium (měla dcera)? Proč oni na těch školách za těchto podmínek jsou? 
Říkáš, že vzdělání tvých synů je pro tebe priorita, fajn, tak se tomu věnuj, jez třeba ty kořínky a přestaň si stěžovat, protože to je tvoje volba, ty jsi se tak rozhodla. Jenže jsi v samých počátcích nemyslela na zadní kolečka, na to, že by to nemuselo vyjít, že zůstanete bez peněz.... Buď ráda, že máte aspoň tu práci, vždyť víš jak to dnes je, zítra už jí mít nemusíte. Jediné co já vidím za problém, je tvůj postoj. Promiň...