Naší malé se na svět vůbec nechtělo. Můj GynDr. mě nakonec poslal do nemocnice na vyvolání. Nastoupila jsem v pátek, jenže ten den už na vyvolání bylo pozdě a o víkendu sloužil jen 1 Dr., tak rozhodli, že počkají do pondělka a mě si nechají v nemocnici na pozorování.
V pondělí ráno v 7 jsem nastoupila na porodní sál s tím, že mi zavedou tabletku na vyvolání. Dr. mě prohlédl a já byla otevřená na 5 cm a bez plodové vody (vzpomněla jsem si, že jsem si v noci kýchla a něco ze mě odteklo, nebylo toho moc a ještě to bylo s hlenem, tak jsem to pokládala za hlenovou zátku ). Bolesti jsem neměla téměř žádné. Zavolala jsem manželovi, ať sebou hodí, že prý rodím Kolem 10 hod. se bolesti začaly stupňovat, byla jsem otevřená na 8 cm, ale pořád jsem čekala, že to bude horší. V 10.30 hod. mě přišel Dr. vyšetřit a řekl, že jdeme rodit. V kontrakcích jsem měla tlačit, jenže jsem přestala mít bolesti , tak mi píchli injekci na dlouhou kontrakci a v 11.02 hod. asi na 10 zatlačení byla Michaelka venku. Byl to neuvěřitelný zážitek, když mi jí položili na břicho, byla jsem tak šťastná.
Dr. mě musel docela dost nastřihnout (i když jsem před porodem masírovala hráz) a sednout si na zadek jsem mohla až po týdnu.
Dneska si říkám, že nebýt v nemocnici, tak asi porodím doma, protože bych nepoznala, že rodím.
A co mi k takovému rychlému porodu pomohlo? Myslím, že to bylo pití čaje z maliníku a odvaru z lněného semínka a taky jsem si pořád říkala, že s každou kontrakcí jsem blíž k prvnímu setkání s naší Michaelkou.

Upravil(a) Darina (28. 3. 2007 21:38)