Myslím, že co jsem napsala , je vztaženo moc osobně . Je to prostě obecné zamyšlení a reakce na psaní o různých situacích při výchově dětí .
Ale kdybych měla přece jen reagovat konkrétně , tak bych přece jen , Keny , chtěla napsat , že první , co mě napadá , tak bych nechtěla posuzovat děti tím zaběhnutým klišé --hodné , načančané a slušné holčičky , nebo ulítaní , vzpurní a uvztekaní kluci .
Já sama mám 2 bráchy , mám 3 bratrance , bydleli hned vedle , trávila jsem s nimi - klukama celé dětství a musím bez rozlišování říct , že naše děti , jsou prostě děti .
Proč jsem prvně vůbec psala , důvod byl ten , že jsem si sama na sobě uvědomila , že pořád reaguju stejně . Tak , jako moji rodiče  a jak se mi to někdy nelíbilo , jak jsem byla někdy naštvaná , chtěla jsem  vědět , jestli by mi to nemohli říct jinak , že přece vím , co mám  dělat....A přesto všechno se někdy chovám stejně . A přitom vím , s těmi dětmi se znám , znám jejich rodiče , že děti se dají vychovat tak , aby byly zodpovědné , samostatné , dokázaly přirozeně sdělovat svoje oprávněné požadavky , nenechaly sebou manipulovat , ve vztahu žádaly a uměly dát respekt a úctu . Prosím , neberte to ale vy , kdo tohle čtete tak , že chci napsat -- vy tak děti nevychováváte ! Protože i já vychovávám děti tak běžným způsobem , jak jsem taky byla naučena . Dodala bych jen "téměr". Protože přece jen si připadnu oproti svým rodičům více citlivější a empatičtější .
Psala jsem taky proto , že  tady čtu na Babinetu příběhy právě o tom , jak se bojíme požádat , říci ne - odmítnout , necháme sebou manipulovat , cítíme se nerovnoceně  ve vztahu, máme stálý pocit , že zklamáváme a spousta dalších věcí . Reagujeme tak zčásti i proto , že tak jsme byli vychováni .Ne , nechci napsat , že výchova je všelék , i později nás ovlivňují další věci ,ale podstatně , ve velikém procentu ovlivňuje výchova to , jak se chováme . Sami k sobě i k svému okolí .
Psát tady o výchově je asi velice citlivé téma . Já , když jsem si přečetla tu knihu - Respektovat a být respektován , pochopila jsem spoustu věcí , souvislostí . Chtěla jsem jen říct těm , koho toto téma zajíma , že rozhodnutí podívat se na sebe , své reakce , koneckonců svou výchovu jinak , je opravdu podnětné . Mě to čtení fakt pomohlo ujasnit si dost situací , které člověk řeší tak "zaběhnutě" ,  vždyť je to tak odjakživa , takže správně  a ono se to přesto nedějě tak , jak bychom chtěli . Autoři jsou čeští , píší právě s pochopením pro to , v jakých strnulých pozicích někdy dobrovolně setrváváme .
Když o tom tak přemýšlím , tak inspirovaná touto knihou vychovávám spíš sama sebe  a pak se mi možná podaří řešit konfliktní situace lépe než ( pro mně ) nevyhovujícími zaběhnutými šablonami .

Upravil(a) janyka (2. 10. 2007 17:17)