Mashanko doufam že to nevyzní moc blbě, ale přijď k nám ať vidíš jaký to je, ty jeho sny. Pak bys mluvila jinak... Ale podotýkám žeho nerozmazluju v tom smyslu, že by bylo vždy po jeho, jen ať se nevzteká. To rozhodně ne, akorát prostě se ho snažím vyvarovat silných zážitků ať pozitivních nebo negativních. Já mu jednou namočila studenou vodou jen obličej a myslela jsem že to nepřežije co to s nim udělalo
1Marie - dělám to jak píšeš, on teď už chodí do pokojíčku se vztekat sám, ani ho tam nemusim odkázat. Mě jde spíš o to, jak zabránit tomu, aby se vztekal kvůli všemu
Keny - taky jsem zkoušela nástěnku a nic, nezabírá. Resp. ze začátku jo, ale on je na všechno jen chvilku, pak ho to přestane bavit. To se týká i zábavy, hraček atp.
Jitule školka u nás taky občas zabírá, to máme nastejno

já měla dneska na návštěvě kamarádku s jejím synovcem (budou mu 4) a náš Dominik byl hodnější než on, tak jsem taky měla super pocit To se nám moc často nestává

Noční můry taky znám.
Můj nejstarší, tehdy jedináček, se téměř každou noc mezi druhou a třetí probudil se strašným řevem. Tak jsme ho utěšovali, laskali, uspávali. Samozřejmě to nepomohlo.
Až přišel bráška, v jedné ložnici byl řev neúnosný, tak maminka-macecha synáčkovi v noci řekla, že jestli bude řvát, půjde za dveře do tmy, možná ho tam i odnesla ukázat tu tmu to už si vážně nepamatuji. Možná se tak stalo třikrát, tatínek se zlobil, jak tak můžu traumatizovat dítě, ale pomohlo to. Začal spávat jak jezulátko. Kamarádka měla stejné zkušenosti.
Následky to na něm nezanechalo, ale budit mě začal znovu - svýma nočníma návratama domů
Souhlasím s mashankou, dnes už je vážně každý prdík na psychologa.
Mám kamarádku, která od dětství řešila problémy svých dětí přes všechny vymoženosti doby, proč by jim tu možnost nedala, aby byly dokonalé. Děti dosahují dospělosti a těchto berliček užívají stále. Ta touha po dokonalosti je šílená. Perfektní matky chtějí perfektní děti a ty chudáci mají od dětství problémy se svou nedokonalostí. Je to začarovaný kruh.
Vydržte to holky, je to taky přejde.

keny napsal(a):

Taky jsem to tu řešila byl to opravdu extrém a byla jsem z toho dost hotová.Jednou po debatě tady a po různých radách i když jsem se zuby nehty tomu bránila skončil malej ve sprše a pak byl pokoj a je do teď i když to taky zkouší.....Teď mu budou na konci srpna 3 roky a zavedli jsme nástěnku kde se za zlobení dělají černý puňtíky a za to že je hodný se dělají hvězdičky...za tři puňtíky se jde klečet a za tři hvězdičky je odměna...
Jsem sama v šoku jak to funguje fakt supr...jsem zvědavá jak dlouho ale zatím to šlape....



Ale opravdu někdy,někdy bych ho přetrhla....:-D

.........chudák malá. Ale když nástěnka tak pro všechny. Maminka klábosí na babinetu, místo vaření obědu, puntík, oběd byl ale dobrý hvězdička. Tatínek šel s kamarády puntík, přinesl kokinko hvězdička. Kdo ví, jak bychom v očích naších dětí dopadly my. No a klečení mi připadne strašně ponižující, lepší je omezit něco co má rád- třeba hračku nebo pohádku. Představ si. že bys měla klečet v koutě .....

Tak já Tě uklidním ještě jednou, chceš? Podobné noční příhody jsme měli s oběma dětmi, syn navíc taky byl jednu dobu náměsíčný (našli jsme ho jednou v noci na balkoně - dobrej šok). Souvisí to nějak s dozráváním mozku. Byly to docela nervy - jedno dítě neutišitelně brečelo , nic nezabíralo, jen si ho vzít do postele ...kde se ráno vzbudilo udivený, kde se tam vzalo. Syn zase pochodoval - takže jsme na dveře na balkon museli dát zámek. Ujišťuju Tě, že to všechno přešlo, vyrostly z toho.

Holky, chtěla bych se zeptat ohledně té sprchy...A nezanechalo to na vašich dítkách nějaké následky v podobě strachu z obyčejného sprchování či koupání?
Synovi jsou 2 roky a má od 1,5 roku taky období vzdoru (potvrzené psycholožkou), manžel má tendenci občas k té studené sprše,ale já se zatím bráním-abych pak neměla doma špindíru,která se nechce mýt

Tak u nás problém nebyl. I malé dítko dokázalo velmi dobře rozlišit, zda na něj v koupelně čeká sprcha nebo teplá voda s kačenkou. Odpor ke styku s vodou přišel až později - ale to se taky změnilo s prvním zamilováním

jé to jsem ráda, že v tom nejsem sama

kolikrát bych Káču přetáhla pometlem..ukázkový rozmazlený spratek... a pak hodí kukuč a já vyměknu.

Pod sprchou skončila jednou..to už se fakt nedalo vůbec nic dělat. Dlouho jsem odolávala, přišlo mi to šílený, ale nakonec při dalším záchvatu, kdy ječela snad dvě hodiny - pozornost nepozornost, mluvení, domlouvání..po dobrým, po zlým...jsem ji fakt sebrala ze země, strčila i v oblečení pod sprchu a než se rozkoukala bylo po všem.
Bolelo mě to..opravdu měla v očích šok, strach, nepochopení..cítila se ublížená...ale zase... stačí jen natuknout, že se jdeme sprchovat a je jak milius.

A jen tiše vzpomínám na nepochopená slova svojí matky..."počkej, ona ti to holka VSECHNO vrátí! a já se jen budu usmívat"...a je to tu. Když já šílím, ona se usměje a škodolibě pronese "já ti to říkala"

Milé dámy jsem v tom s vámi......
Jen se usmívám a pokyvuji....och jak dobré vědět že v tom "nejsem sama"...ALE vy nezabráníte mému odvozu do zdejších Bohnic...což jsem dnes vyvolávala několikrát za den...

Lydie napsal(a):

MiaMay napsal(a):

Milé dámy jsem v tom s vámi......
Jen se usmívám a pokyvuji....och jak dobré vědět že v tom "nejsem sama"...ALE vy nezabráníte mému odvozu do zdejších Bohnic...což jsem dnes vyvolávala několikrát za den...

Tak jsem si schválně najela na reakci Mia May v jiné diskuzi a toto mě přesvědčilo,holky,že to je sai vážně chlap,normální ženská by se o rpoblému rozepsala více asi patří do zdejších Bohnic

Sorry za překlepy,ale psala jsem to v emoci,takže rychleji myslím než píšu

Děti mám celkem 4, z toho ty 3 jsou již plnoletí - dospělí, a na "stará kolena" jsem si pořídila malou šmudlinku. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že by měly mít děti nějaké období vzdoru, asi v tom hektickém mládí a při dětech, jak schůdky, jsem na to ani neměla čas nad tím přemýšlet. Když čtu nyní vaše příspěspěvky, týkající se cvrčků okolo 2-5 let, zjišťuji, že ani u mě to není vyjímka a právě nyní máme to období. Stačí, když na něco řeknu "ne" a mám to hned. Začne sebou boucat do dveří hlavou, čím větší rána, tím víc křiku. No chvíli to vydržím a potom musím zařvat - ovšem nemá to takový efekt, jako když zrovna tatínek pracuje...to je potom hned ticho. U mě si z toho nic nedělá, spíš bych řekla, že zkouší, jak dlouho vydržím - že by taky čekala na to, až ji šoupnu pod tu sprchu? Zatím mi postačí ignorace a nevšímavost, ale k té sprše asi jednou dojde.
Jinak jsem si vzpoměla, že i u těch starších jednou jedinkrát sprcha zaučínkovala a opravdu potom stačilo popadnout za ruku a směr koupelna - a hned byl klídek - takže určitě to do sebe něco má.

Mám taky dvě dospívající děti - dcery . A třetí dcera bude mít za pár týdnů tři roky . Při čtení této diskuse je mi tak všelijak . Jsem přesvědčená , že jde vycházet po dobrém . Opravdu jsem o tom přesvědčená . Sprchu , o které se tu píše - jako o vcelku fungujícím prostředku , bych nikdy nepoužila . Ignorance a nevšímavost , když dítě křičí , rozčiluje se ,.....to je asi tak na stejné úrovni . A vychovávat děti v "laskavé manipulaci " , vyvolávat v nich pocit , že musí vyhovět a zavděčit se vždy a všude aby byl klid , tak bych je vychovat nechtěla .
Představuji si , že bych byla naštvaná , zakřičela na manžela , trvala bych na svém , oponovala , rozčilovala se  a on by mě chytil , dotáhl do koupelny , nacpal do vany , pustil na mě ledovou sprchu ... Jak bych se cítila ? Co bych vůči němu cítila ?
Kdybych byla stejně naštvaná , chtěla od manžela reakci , vysvětlení , pozornost , projevení soucitu - a on by seděl u televize , mírně flegmaticky se usmíval , aby dal najevo , že jsem mu šumafuk , vlastně tady ani nejsem ... , nebo si dál čte novina a ani mu nestojím za to , aby zvedl hlavu . ..Jak by mi bylo ?

Copak jsou naše děti jiný živočišný druh ? Cítí jinak ? Mají jiné potřeby ? Oni prostě jen reagují na naši výchovu .
Na toto téma jsem  "našla " velice hutnou knihu .   Respektovat a být respektován .   Doporučuji ji všem rodičům , kteří přemýšlí o svých dětech .

keny napsal(a):

Jsem ze třech sourozenců-mám dvě sestry a myslím že mít doma holku je naprostý rozdíl než kluka...do té doby než mi moje mamka hlídala syna tvrdila ,že neni nutné na děti křičet nebo nedejbože uhodit(v životě jsme nebyly doma biti!!!!!!!!!!!!)poté co měla kluka dvy dny a on předvedl svojí oblíbenou scénu s tlučením sebe sama do čehokoliv...změnila názor..........
Myslím že moje dítě neni jiný živ.druh,myslím že jsem ho nikdy neodbyla s tím že koukám na televizy nebo si čtu,myslím že se mu věnujeme co to jde,ale přesto mu nedám věci které mít prostě nemůže, nepovolím strkat věco do zásuvky  a když má svůj den tak si to nenechá vysvětlit a začne být nepříčetný, musím být tvrdá,aby právě z něho ten jiný živočišný druh nevyrostl....ano tolerance je pěkná věc pokud je opětovaná,oboustraná.....pokud se někdo vymyká spol.základům tak jde tolerance stranou...v autobuse po sobě taky nenechám plivat od cizích lidí, dětí a to i přesto že se jim chce????Ne!!!????
Nevím těžko soudit a odsuzovat s třema holčičkama a těžko zase na druhou stranu tvrdit že i s holčičkama je to těžký nebo lehký....
Myslím že své děti milujeme všichni a všichni se snažíme podle svých nejlepších úsudků je vychovávat...a proto jsem v dospělosti každý jiný a originál---neboť řídit se podle nějakých knížek je dosti uhozené a byli-bychom všichni stejní a to by bylo dost nudné?Každý svého štěstí strůjcem ne?

Keny souhlasím s tebou, moc pěkně jsi to napsala.