14.3. jsem s úsměvem na líci kráčela do poradny. Pod paží jsem měla skripta a tajně doufala, že tu zkoušku, kterou mám v deset hodin stihnu .
Jenomže jak se říká, člověk míní pánbůh mění Místo mého doktora tam byl jeho syn. Tomu se vůbec nelíbil můj tlak. Udělal mi Uz a zjistil, že malá má cca 3900g Vypsal mi papír a nasměroval do porodnice na vyvolání porodu.
Nějak mě přešla chuť jít na zkoušku
Sbalila jsem poslední věci do tašky a vyrazila směr porodnice...
Ještě ten den odpoledne mi dali první tabletku. Po tabletce mi začaly stahy, které trvaly asi 2 hodiny a chodily v intervalu dvou hodin. Bohužel to nemělo vliv na otvírání...byla jsem stále jen na 1 cm.  Druhý den ráno mi zavedli druhou tabletku. Situace se opakovala. Opět stahy a po dvou hoďkách jako když utne Zkrátím to. Těch tabletek jsem dostala 4 a půl...
K obratu došlo až v pátek ráno Zavedli mi tabletku a po chvilce jsem začala mít pocit, že mi odchází voda. PA udělala test a byla to voda
V půl jedné odpoledne mi sám primář píchnul vodu. Po pravdě..už jsem zažila i  příjemnější věc
Pak jsem dostala klystýr a začalo žůžo dobrodrůžo Popadla jsem telefon a volala příteli, aby okamžitě přijel. Nedokázala jsem si představit, že bych tam měla být sama. Přijel asi za půl hoďky a  zastihl mě zrovna v situaci, kdy jsem se vypořádala ještě ze s posledními záchvěvy klystýru
A pak to začlo. Kontrakce co dvě, tři minuty a takové intenzity, že je vůbec nešlo prodýchávat... Pa asistentka mě zrovna zastihla při jedné z nich a nabídla mi něco od bolesti. Hodila jsem na ni psí oči, že určitě chci. Dostala jsem včeličku do zadku a modlila se, ať zabere. Co myslíte? No jasně, že nezabrala. Byl mi teda doporučen epidurál. Souhlasila jsem. A to mě zachránilo. Asi čtvrt hodiny po epidurálu došlo k velkému obratu. Přestaly ty hrozné bolesti zad a břicha. Zůstaly jenom stahy, které jsem mohla prodýchávat.
Velký skok ku předu byl i v otvíráni. Najednou to vypadalo, že ještě ten den porodím (Bylo půl čtvrté)
Dostala jsem na přidýchávání kyslík, jelikož malé začal klesat tep.
Po nějaké době jsem začala mít pocit, jako že se mi opět hlásí klystýr. Pa mě vyvedla z omylu, že tím to určitě nebude Tlak zesiloval a já začala kňourat, že musím tlačit. Prošla jsem si teda několika vyšetřeními a bylo mi oznámeno, ať se hodím do klidu, že to tak rychle nebude.
Stahy jsem měla vlastně pořád. V tu chvíli jsem si vzpomněla na těhotenský kurz, kde nám Pa říkala, že budeme mezi stahy usínat. Tehdy mi to přišlo až směšné. Byla to pravda. Mezi stahy jsem upadala do limbu...
Pak přišel tlak na konečník i mezi stahy. Křikla jsem na přítele ať zvoní na Pa. Přiběhla i s doktorkou. Uložily mě na křeslo a já mohla tlačit. Bohužel jsem na to ještě nebyla připravená. Ale doktorka mi poradila skvělou polohu, ve které jsem musela "přežít" dvě kontrakce. Pak se šlo na věc znovu. To už jsem byla k porodu nachystaná více. Zkusila jsem potlačit a doktorka řekla tu nejhezčí větu. "Jdeme na to"   Přítel byl poučen, jak mi má držet hlavu a šli jsme tlačit. Tlačila jsem ze všech sil, ať je Terezka brzy na světě. Mezi tlačením mě přítel pořád líbal a povzbuzoval Slyšela jsem, jak doktorka říká " čtvrt hlavičky, hlavička, jedno ramínko, druhé ramínko...je to holka"...
Terezka se narodila 16.3. v 18.50. Měla 3900g a 52cm

I když jsem myslela, že to nikdy nemůžu přežít, tak ve finále to nebylo až tak hrozné. Navíc jsem na všechny bolesti zapomněla ve chvíli, kdy mi ten malý uzlíček ukázali . Velkou oporou mi byl přítel, který se mnou prodýchával stahy a neustále mě povzbuzoval