babi napsal(a):

Tak jsem to nějak neopochopila, co si jako upřímně hlásit?

Babi, já mám představu, že pokud spolu dva lidi tráví skoro veškerý čas, je to pro vztah špatné. každý by měl mít čas na sebe, kamarádky, kamarády...etc. Jenže já si navíc myslím, že nemusím oznamovat partnerovi kde jsem byla ve svém volném čase, co jsem tam dělala, s kým jsem byla, od kdy do kdy... Partner si myslí, že je to součást hezké vztahové upřímnosti ve stylu: "přece nemámo co skrývat"...A podle mě je tato "upřímnost" spíš  "hlášení"...

no s tym suhlasim - ze to je skor nejake hlasenie z povinnosti, nie prirodzena uprimnost... a pekne to vie liezt na nervy, mne teda urcite. este za sa mi to podarilo stopnut a vysvetlit, ze toto proste nie, lebo ma z toho porazi... uprimnost vo vztahu predsa neznamena vysvetlovat do detailu kazdu blbost.

Blackie napsal(a):

Judinka napsal(a):

sestrickoJanko,
jestli tě potěší, že je nás víc... Tak mám "to" doma.. Začátky, že jsem se nestačila divit, radovala jsem se, že konečně mám náruživého samce.....a jsme spolu taktéž necelé dva roky...a  nastal poněkud celibát. S tím rozdílem, že by mi gigola nedoporučil a má pseudoromantickou představu, že bychom spolu měli trávit hodně času pospolu a upřímně si vše "hlásit"...  tak nevím.   Be sexu se sice dá žít, ale přece jen mi připadá život takový ochuzený.

Ano žít se dá, ale život je ochuzený celkem dost. A řekl bych nejen tělesně, ale i tím, co s tím jde ruku v ruce za myšlenky (už mně nechce, nejsem pro ni přitažlivý, co se to vlastně děje) - bohužel zjišťuju, (nevim jak vy holky) že pak kolikrát už ani vlastně na ten sex ani u mne není nálada, protože si říkám - bude to a pak zase 14 dní nic, tak to radši vůbec nic (většinou takové dva dny po sexu je to dost drsný, když se mi honí hlavou že dva až tři týdny zase sám sobě sám....) - ale stejně vždycky podlehnu i když vím předem ty následky - no taky to se mnou teda není jednoduchý

Ahoj Blackie,

věta "bohužel zjišťuju, (nevim jak vy holky) že pak kolikrát už ani vlastně na ten sex ani u mne není nálada, protože si říkám - bude to a pak zase 14 dní nic, tak to radši vůbec nic (většinou takové dva dny po sexu je to dost drsný, když se mi honí hlavou že dva až tři týdny zase sám " sedí přesně na mě. Taky jsem si po TOM říkala, jak dlouho budu zase "čekat".....Bylo to strašný. Teď už to řešit nemusím, jelikož jsme se rozešli. Držím palce, ať to u vás všech dopadne lépe

Musím se přiznat, že teprve když si manžel našel milenku, jsem pochopila, jak moc potřeboval, abych ho dokázala víc vyhledávat, být v posteli aktivnější, je mi smutno z toho, že pro mě byla léta doslova utrpení jít večer do ložnice. Milování pro mě bylo trauma, povinnost, i když jsem svého muže milovala, tak milování bylo nutné zlo, ale ne potěšení.
Jenže mezi náma nebyly ani ty večeře a společné činnosti, jen zaměstnání, domácnost a děti, a já si připadala jako šípková růženka, o kterou nikdo nestojí. Sex jsem nepotřebovala, bodejť by ne, když  jsem se při něm nedokázala uvolnit, když jsem jsem jen zatínala zuby, potichu brečela a ležela jak prkno a zoufale prosila boha, aby s tím něco udělal...
Tak si našel jinou.
A já začala bojovat. Nevím, proč, v té době jsme kromě malých dětí neměli už nic společného, choval se ke mně hrubě, na hranici násilí....Hrůza pomyslet. Jen proto, že neuměl říct, jak je nešťastný, že mě neumí uspokojit, a já nešťastná, že jsem nezažila jediný orgasmus a že pro mě je po*né i políbení, a přitom jsem tak potřebovala být mazlená a tulená a hlazená a neuměla si o to říct.
Nakonec to dopadlo naprosto neuvěřitelně, tím bojem o něho jsem vybojovala svoji ztracenou identitu, objevila zapomenuté sebevědomí, začla mít ráda své tělo, a najednou se jako kouzelným proutkem vše změnilo,  3 roky se spolu TĚŠÍME do postele a i když jeden nemá chuť, není  to tomu druhému líto a jen se tulíme.. Jsem  za to moc vděčná, protože se cítím konečně jako žena, milenka, ne matka, managerka a hospodyně.

Upravil(a) Regina (5. 4. 2007 10:03)

Regino, ani nevíš, jak moc Ti to přeju !!!!!!!!    Na dnešní dobu to je pomalu neuvěřitelný příběh.

Mám opačný problém. Nemám zájem o sex.  Je mi 40 let a jsem s
manželem 20 let. On má zájem 2-3x týdně a já to nějak přetrpím.
Užívám antikoncepci a slyšela jsem, že snižuje zájem o sex. Nutno říci, že
nemáme žádné společné zájmy. Mně to nevadí, protože mě to neomezuje.
Je to v mém věku normální?

Regina napsal(a):

Musím se přiznat, že teprve když si manžel našel milenku, jsem pochopila, jak moc potřeboval, abych ho dokázala víc vyhledávat, být v posteli aktivnější, je mi smutno z toho, že pro mě byla léta doslova utrpení jít večer do ložnice. Milování pro mě bylo trauma, povinnost, i když jsem svého muže milovala, tak milování bylo nutné zlo, ale ne potěšení.
Jenže mezi náma nebyly ani ty večeře a společné činnosti, jen zaměstnání, domácnost a děti, a já si připadala jako šípková růženka, o kterou nikdo nestojí. Sex jsem nepotřebovala, bodejť by ne, když  jsem se při něm nedokázala uvolnit, když jsem jsem jen zatínala zuby, potichu brečela a ležela jak prkno a zoufale prosila boha, aby s tím něco udělal...
Tak si našel jinou.
A já začala bojovat. Nevím, proč, v té době jsme kromě malých dětí neměli už nic společného, choval se ke mně hrubě, na hranici násilí....Hrůza pomyslet. Jen proto, že neuměl říct, jak je nešťastný, že mě neumí uspokojit, a já nešťastná, že jsem nezažila jediný orgasmus a že pro mě je po*né i políbení, a přitom jsem tak potřebovala být mazlená a tulená a hlazená a neuměla si o to říct.
Nakonec to dopadlo naprosto neuvěřitelně, tím bojem o něho jsem vybojovala svoji ztracenou identitu, objevila zapomenuté sebevědomí, začla mít ráda své tělo, a najednou se jako kouzelným proutkem vše změnilo,  3 roky se spolu TĚŠÍME do postele a i když jeden nemá chuť, není  to tomu druhému líto a jen se tulíme.. Jsem  za to moc vděčná, protože se cítím konečně jako žena, milenka, ne matka, managerka a hospodyně.

Jinak docela zasnu,ja myslel ze jen chlapi maji problemy,ze zenska nechce.kdyz si vzpomenu,co mi tu zeny radili,ze jsem uchyl,ze chci kazdy den,ze 1x za 14 dni je OK..........

zaziii napsal(a):

Loverko, je vidět, že jsi podobnou situaci ještě nezažila (Budiž Ti přáno). Já jsem pochopitelně už mnohokrát zkoušela všechny svoje ženské zbraně... a nic! Pokud to člověk udělá víckrát a on nemá zájem, přechází tě chuť se zase ztrapňovat.
Jinak u nás není ten případ, že by o sebe nedbal, celkem se o sebe stará. Šílené je, že se třeba skoro vždycky tulíme před spaním a ráno, ale nic víc.
Náš vztah má prostě kamarádský charakter

Ja mam doma to same.Jsme spolu 8 let a uz poslednich 5 let spolu spime tak 1x za dva mesice.Jednou jsem to pocitala a uz druhym rokem to je celkem 6x za rok ale mame se radi,ale neni to jen zvyk?
Je to rok co jsem se s nekym seznamila a ikdyz jsem se zdrahala a nechtela pritele podvest,tak jsem to nakonec udelala.Proste mi strasne chybel ten zajem,ze po mne nekdo touzi a chce se milovat.Tak to ted prozivam mimo domov.Ale ted se to zkomplikovalo,protoze se do me muj milenec zamiloval a myslim,ze i ja do neho zacinam byt zamilovana.A tak nevim co mam delat.Zustat s pritelem ,ktereho mam strasne moc rada nebo od nej odejit.
Sice sex neni to nejdulezitejsi,ale cely ten vztah tak nejak upevnuje a hlavne zkrasluje.Tak nevim,jak se rozhodnu.A o to hur,ze uz mi je 30 a planovala jsem miminko,ale ted se bojim,ze dite nic nezmena a jak pak zustanu v nefunkcnim vztahu jen kvuli diteti.Nekdy si predstavuji,jake by to bylo s tim "novym"ale bojim se,ze by to po case bylo stejne a s pritelem si aspon rozumim.No proste se v tom porad placam a nevim jak se rozhodnout.

Petrik napsal(a):

Janino08 - docela Te chapu - uplne se v tom Tvem pribehu vidim.... akorat trosku z opacne strany...tj. ze strany toho milence..  jsem mladej a blbej a do vztahu ktery mel byt pouze naplnenim jeji ( a taky samozrejme me ) sexualniho nedostatku jsem do toho zamichal vice citu nez je zdravo - nutno rict, ze to bylo trosku vzajemny, ale jelikoz dnes jiz pouze ma skvela kamaradka byla trosku chytrejsi tak rozhodnul rozum... a to, ze zustala u sveho pritele... duvody rozebirat nebudu a nechci, ale pouze Ti chci rict, ze vim jak se citis a co prozivas...ja se v tom placal pul roku.... preju Ti at se rozhodnes jakkoliv at je to rozhodnuti spravne

A muzu se te jen zeptat.Jak jsi to vzal ,kdyz se rozhodla zustat s pritelem? a co ona,je ted stastna?
U me zatim taky  prevazuje rozum,nechci totiz jednat pod vlivem te krasne zamilovanosti,proste se nechci unahlit.
Kazdy kdo je zamilovany,tak je pozorny a stale tu svou lasku necim prekvapuje a musim rict,ze se to tomu mymu milenci velice dari.

Petrik napsal(a):

Janina08 napsal(a):

A muzu se te jen zeptat.Jak jsi to vzal ,kdyz se rozhodla zustat s pritelem? a co ona,je ted stastna?
U me zatim taky  prevazuje rozum,nechci totiz jednat pod vlivem te krasne zamilovanosti,proste se nechci unahlit.
Kazdy kdo je zamilovany,tak je pozorny a stale tu svou lasku necim prekvapuje a musim rict,ze se to tomu mymu milenci velice dari.

Bral jsem to jako strasne zklamani...hrozne moc to bolelo...protoze tohle bylo fakt vazne a muzu rict, ze tohle by byla zena meho srdce.... ve vsem jsme si tak rozumeli i kdyz jsme se vidali malo... bylo to vasnive, krasne a proste jsme si dokazali povidat o vsem, ale tohle jsem rozebirat vlastne nechtel , ale bral jsem to jako kdyby se se mnou proste rozesla zena kterou jsem miloval celym svym srdcem... a jestli je ona ted stastna? Neni... ma, ale dite a to v tom vztahu hraje strasne dulezitou roli.... ja bych to dite prijmul s radosti a miloval ho a nevidel jsem v tom prekazku... ale ono se tezko vrhnes do vztahu s nekym kdo nema vubec nic a je zajic.... svym zpusobem sveho pritele miluje, ale stastna neni.... ale to s tou zamilovanosti mas pravdu.... ja proto delal maximum a taky se mi to velice darilo necim neustale prekvapovat a byt pozorny... a o to to vic bolelo.... vylecila me z toho jedna moc nadherna bytost o kterou se prave snazim..... ale strach ze zklamani zazivam docela casto...jeste stale mam v hlave spoustu zmatku...

Tak nevim,urcite jsi mi ted dal duvod k zamysleni.  A Tobe preji hodne stesti a at uz nezazijes zadne zklamani.

Upravil(a) Janina08 (9. 5. 2007 9:02)

jsem na tom uplně stejně, i věkem..... je moc hodný, ale připadám si po jeho boku nejistá......nehádáme se spolu, důležitá témata nechce řešit. chci miminko, jistě bude úžasný otec, jen vím že bez komunikace to nepůjde. a vzhledem k jeho zajmu o mou osobu, bych si to asi brzo hodila!!!! neco jako sluší ti to neexistuje!!! jeho kamarádi říkají, že to prostě říkat neumí, jenže ja bez zájmu ŽÍT taky ne:kapitulation: moc bolí, že to skončí. je skvělej, hodnej....ale víc péče mi projeví i kamarád........:grater:MOC TO BOLÍ                      jo a spíme spolu jednou za měsíc, po*no sleduje pořád..sama jej obdivuji, že ještě neodešel...tak to budu muset být já