No tak to neporadím, já to mám přesně naopak

Jste spolu asi krátce, ne?

Aquamarin - jsme spolu dva roky. Spíš až v poslední době nad tím přemýšlím víc, protože mi ty jeho pánské akce (i když jich je míň než úplně na začátku) nějak vadí. Začínám být majetnická a to nechci.

Potřebuji se nějak přinutit k tomu, abych byla schopná se sama bavit, případně na něj až tak nebrát ohledy, což mi sám doporučuje. Prostě nečekat pořád na něj pořád doma. Doufám, že tušíte, jak to myslím.

Upravil(a) Zuzi79 (27. 3. 2007 12:30)

zuzi, myslím, že tomu rozumím a asi i tuším ten důvod, proč Ti to vadí... Mám pár kamarádek, ktere jsou na tom podobně a skutečně je to jen o tom, že "když jeden někoho pronásleduje, ten druhý o to víc utíká... a naopak" Já byla vždycky spíš ta, která měla spoustu jiných zájmů a mí partneři o to víc potřebovali být se mnou, prostě jim tím pádem chyběl jakýsi typ jistoty, že je skutečně miluju, když bez nich dokážu bez problémů existovat. Necítíš se v tom vztahu náhodou nejistá?

No, my s partnerem moc casu netravime - on dela kazdy den cca do 7, ja 3 dny v tydnu do 8, jsem rada, ze prijdu a padnu... Snazime se sejit aspon jednou pres tyden a pak o vikendech... Ale i tak je toho casu malo... Ja jsem na to zvykla, vzdycky jsem mela workoholiky, ale nerikam, ze by mi nevyhovovalo se videt casteji...

.

Upravil(a) Bí (8. 4. 2008 16:09)

Jo a taky je důležitý si najít nějaký koníčky, který člověk vykonává pořád. Ať má partnera, nebo nemá. Koníčky, kterých se nevzdává proto, aby byl k dispozici partnerovi (samozřejmě, že myslím, že platí "všeho s mírou"...nebo s Mírou? ... no, to asi ne....

Já s partnerem trávím jen víkendy a to asi tak 70% času. Vždycky jeden večer z víkendu jdeme ven buď společně, nebo oba zvláš´t. Já jdu tak jednou za měsíc s kamarádkama na dámskou jízdu.Protože se mi už všechny odstěhovaly pryč, tak častěj trávíme čas společně, se společnými přáteli.Důležitý je taky nesedět pořád společně doma, ale zajít mezi lidi, do kina, na výlet. Jinak protože se nevidíme často, tak se snažíme o víkendu co nejvíč užít. On má svoje koníčky, hraje fotbal, já si zas ráda čtu knížky, projedu se na kole, jsem s rodinou. Taky máme oba učení. Dřív jsem taky měla ty pocity, že spolu jsme málo, že je pořád s klukama, ale časem se to zlepšilo, taky vlastně nevím jak. No a taky jsem si uvědomila, že když budu pořád¨s ním a budu ho pronásledovat brzo mu polezu na nervy a to bych nechtěla. Navíc i když jsme pár každý musí mít něco svého, čas pro sebe. Když jsem s kamarádkama sice na něj myslím,ale řeknu si ať se baví, dlouho kamarády neviděl a pak bude zase příulnější ke mě, vyblbne se a myslím, že vztahu to prospěje. Aspoň cítí, že mu dávám volnost a to je hodně důležitý.Ale občas jsem taky majetnická, ne že ne, ale snažím se to nedávat najevo.

Zuzi....no ak mam byt uprimna tak ja som ako kedy s mojim priatelom.......niekedy sme spolu aj mesiac a sme spolu denno denne,ale inak chodi do prace a to sa vidime tak asi na ten tyzden a potom je zase 10-15 dni prec.......niekedy sa dohodnem s kamaratkami, ze si vyrazime,ale taktiez aj ked som s nimi tak moje myslienky paria mojmu drahemu.......je to sice pekne,ale myslim si,ze je to scasti aj problem,lebo zistujem,ze sa strasne citovo nanho viazem a v pripade, ze sa nieco stane a my sa nahodou rozideme tak to bude velmi bolestive a tazke...........preto si myslim, ze je dobre chodit vonku raz za cas aj s priatelkami a trosku sa odviazat a zabavit a vypustit vsetky myslienky.......neude ho znamenat, ze ho nemilujes....

Já spí nechápu, proč by ses měla do něčeho nutit? Mě třeba nic mimo domov nebaví a jsem i tak spokojená, na netu nebo poslouchat hudbu, číst si, nepotřebuju u toho mít za zadkem chlapa. Ten můj vypadne na fotbal nebo s kamarády na pivo a to si začnu teprve užívat......  i když mi trvalo dlouho, než jsem na to přišla, můj partner (jsme spolu patnáct let) vždycky měl spoustu zájmů (tenis, fotbal) a mně přišlo, že taky musím mít zájmy když má on, zkusila jsem všechno-posilovnu, aerobic, plavání, vysedávání u kamarádek nebo v kavárně...... nakonec jsem zjistila, že si prostě vystačím sama a tak jednou za měsíc vyrazím s kámoškama.... nevadí mi spousta zájmů partnera a našla jsem si v tom tu krásu být doma sama, pustit si na plný prdy hudbu a číst bulvár... je to asi slaboduchý, ale užívám si samoty a sama doma se nejlíp odreaguju....  teď právě dorazil ze sálovky a vyžaduje moji společnost tak pa, jdu se mu věnovat (za celý dnešek to bude asi půlhoďka než usne )