Záleží na okolnostech.Pokud půjdete do lepšího asi se to dětem trochu vykompenzuje,ale naše holka nesla těžce stěhování i vrámci jednoho města.A to i přesto že původní byt lehl při záplavách.To místo ale bylo atraktivnější
a pro bydlení výhodnější. Zkuste je nalákat ne nějaké výhody které v původním bydlišti nejsou

To jistě,pokud je to nezbytné tak se stěhuje.Ale dětem se špatně vysvětluje že ze dne na den je vše jiné

No jo oči plné slz a kdesi cosi, ale když prostě v místě kde bydlíme není práce nebo mizerně placená nebo existuje takový nějaký podobný vážný důvod, tak se prostě nedá nic dělat. Nikdo se nestěhuje jen tak z nudy nebo proto, že ho to baví. Musí se holt děti naučit, že život přináší změny.

My jsme se velmi často stěhovali... poprvé mi byly dva, tak to bylo v pohodě, moc jsem to nevnímala a stejně tak rok na to. Pak jsme tři roky bydleli v místě, kam už jsem chodila do školky, našla si své první kamarády a svou první platonickou lásku , to už bylo horší, taky jsem to obrečela a na tohle místo dlouho vzpomínala. Ale přestěhovali jsme se do věršího města, to už jsem měla dvouletého bráchu. Špatně jsem nesla to, že jsme bydleli v sídlišti, dlouho jsem se tam ztrácela, ale nastěhovali jsme se do paneláku, který byl nově postavený a byla tam spousta rodin s dětmi jak v mém, tak i v bratrově věku a všem se rodily i děti a tak i moje právě narozená sestra si tam postupně nacházela své kamarády. Já si našla kamarády ve škole i doma a nakonec jsem tam byla opravdu šťastná. Jenže po pěti letech jsme se museli stěhovat znovu, bylo mi jedenáct, byla jsem v polovině šestého ročníku a stěhovat se mi vůbec nechtělo. Jen malinkou útěchou pro mě bylo to, že v novém bydlišti budu mít poprvé vlastní pokojík. Bylo to hodně těžké, dostala jsem se do hokejistické třídy, kde bylo jen šest děvčat a zbytek základky pro mne bylo utrpení, kamarády jsem si hledala velmi těžko. Vše se srovnalo až na střední, to jsem vstoupila s čistým štítem do nového kolektivu podobně založených lidí jako já a bylo to fajn. Strávila jsem tam krásný roky! Ale stěhování pro mě bylo vždycky těžké...

Já jsem se kdysi musela přestěhovat ve 12letech s velkého města do menšího(mamka chtěla dochovat rodiče)a odnesla to celá rodina.Dodnes si pamatuji jak jsem brečela prosila tatku at se rozvede s mamkou atd.Můj bratr byl o rok starší ten našel hned kamarády(i když to taky těžce nesl) já celý rok seděla v pokojíku a jedla a nesla to těžce.V minulým bydlišti jsem chodila do 5kroužků ,byla tam krásná příroda atd.a v novém bydlišti sice jsem měla svůj pokojík ale ten byl tam příšerně malý a ještě průchodák ,byt vyl sice cihlový že šly plagáty dobře dát na stěnu ale bez balkonu atd.Stěhovala jsme se z jižní moravy na ostravsko.Ze začátku jsem jezdili na návštěvy ale časem ze všeho sešlo.Rodiče mamce brzo umřeli oni mezitím nadstavili barák s babičkou a už nešlo se vrátit.Mamka se pak díky dědictví rozešla se svým bratrem atd.Vždy jsem chtěla studovat ekonomiku ale to stěhování mne tak vzalo že jsem již o nic neměla zájem a šla se učit na prodavačku.,ekonomku si dodělala dálkově po letech.Vždy tvrdím že já žila vlastně 12let pak už to spokojené žití nebylo.Mamka dnes těžce přiznává že udělala chybu,nikoho tu nemáme.,nikomu se tu nedařilo bratr před 5lety se odstěhoval nazpátek jeho děti měly 10a 14let a zvykli si hned nebot šli z malýho do velkýho města,Dnes by se už nevrátili do bývalýho bydliště.Kdysi jsem byla u astrologa a ten doslova potvrdil že kdysi to stěhováná do jiný oblasti nikomu neprospělo.Dnes mamka by ráda dožila tam odkud nás odstěhovala ale zase jsem tu já s dítětem dítě tu má otce prostě rodina už nikdy nebude pohromadě.Myslím že význam má stěhování když jdete do lepšího a finančně budete na tom o mnoho lépe jinak trpí všichni.

scherka napsal(a):

Hezký den všem.Já a manžel by jsme se rádi přestěhovali za prací,ale vždy nás zlomí děti (14 a 11 let).Nechtějí-samozřejmně kamarádi,škola,kroužky....Jsme z toho dost nešťastni.Máte někdo zkušenost,jak se puberťáci vyrovnávají po přestěhování?

Scherko, nevím, kolik je tobě a manželovi. Ale je rozdíl, stěhovat se za pracíi např. v 35ti letech než v pokročilejším věku.
A k dětem - kdo je živí? Asi vy, takže když budete mít lépe placenou práci, budou se mít líp asi i ony. Navíc obě děti půjdou za pár let třeba na VŠ a co ty s manželem? Pořád budete dělat práci za míň peněz, protože jste se kvůli nim kdysi odmítli stěhovat za lepším místem?
Navíc náklady na děti se s jejich věkem zvyšují.
Mně se nikdy na můj názor nikdo neptal - prostě bylo nutné se odstěhovat, tak jsme se stěhovali. Jasně, že mi to mamka vysvětlovala a mluvily jsme o tom, ale že by dala na moje "oči plné slz", tak to fakt ne