A aby nedošlo k mýlce, nehodlám nikoho přesvědčovat ani se hádat, ani netrvám na "jednom" názoru, jen mi hodně zajímá váš názor, psala jsem z počátku, že jsem na toto téma slyšela pořad v rádiu a tam ted mluvili tak, že jsem tomu musela dát za pravdu. Jenže jsem to neslyšela celé a stále nad tím přemýšlím a velmi mne zajímá názor ostatních. Protože tam mluvili o pohádce, o chvilce klidu a bezpečí, opravdu tahle chvilka klidu a bezpečí nemůže člověka pro budoucnost nijak ovlivnit? Třeba právě tím, že dokolečka poslouchá od mala jedno a to samé? Až pak ani na moment nepředpokládá, že by to mohlo být jinak?
Jem člověk, který velmi rád diskutuje (by George mohl vyprávět, kdyby nebyl línej), je jedno o čem, prostě narazím na nějaké téma, které neznám, či mne nikdy nenapadlo,  popřemýšlím, mám nějaký názor, milion otázek..... Projdu net, zeptám se koho můžu, proberu to s Georgem, dětma, sousedkou, to je fuk, hlavěn chci znát víc názorů, chci vědět,co si myslí jiní..... Tak se na mne nezlobte

Právě že pohádky jsou vlastně naše sny....
Když se trápíme, zavřem se někde samotné a prožíváme si v hlavinkách svoje pohádky o vysněném princi a šťastném životě...
Jsme lidé různých povah a nikdy to přece nemůže klapat na 100%....nemyslíte, že kdyby se tak stalo, začala by  to být pro nás nuda, ztratily bysme své sny a vše by bylo tak strašně dokonalé....A život není o dokonalosti, ale o cestě plné překážek a to nás všechny naplňuje a poučuje..
Některé to mají opravdu těžké...některé možná jen přehání díky své citlivosti....ale jedno jisté, každá bolest nás zoceluje...dělá z nás osobnost....
Každá z nás je skvělá a originální, ale málokterý z protějšků v nás to krásné dokáže najít a ocenit to...

cilka napsal(a):

Protože tam mluvili o pohádce, o chvilce klidu a bezpečí, opravdu tahle chvilka klidu a bezpečí nemůže člověka pro budoucnost nijak ovlivnit? Třeba právě tím, že dokolečka poslouchá od mala jedno a to samé? Až pak ani na moment nepředpokládá, že by to mohlo být jinak?

Myslím, že chvilka klidu a bezpečí s pohádkou opravdu nemůže nikoho negativně ovlivnit, naopak.
Ale člověk se vyvíjí a jinak vnímá tu samou pohádku ve 3 letech, jinak v 10 a jinak v 15 letech. Pokud to tak není, stala se někde chyba - ne v té pohádce, ale v životě toho dítěte, v jeho výchově, v jeho jistotách, v jeho vývoji ...

A Cilko, co je na tom špatného, že se ptáš a diskutuješ? Od toho jsou přece diskuzní servery, ne? Proč by se měl někdo na tebe zlobit?

Já osobně miluji Němcovou, v jejím kraji jsem jako doma..... Vyrostla jsem na ruských pohádkách, vybírala jsem si Andersena, nepřipadal mi tak smutný, byl pro mne víc pravdivý. Já jsem vám moc vděčná, za každý váš názor, jeli jsme tenkrát autem v místě, kde byl blbý signál a rádio si ladilo, co "potkalo", nevím tedy co to bylo za stanici , sice jsem se to pokoušela na netu najít, ale neuspěla jsem. Ten pořad mohl mít v něčem pravdu, jenže jsem nepodchytila začátek. A konec taky ne, ale to co jsem slyšela mne přimělo k zamyšlení a chtěla jsem vědět, co si o tom myslí víc hlav. Nezajímá mne v této souvislosti jasně daný archetyp, zajímá mne princip... Je možné, že když človíček od kolébky slyší: dobře to dopadlo, zda to nemůže v budoucnu také očekávat? Něco jako podprahové vnímání.  Naštěstí se mne tohle již netýká, dětičky už nemám a mít nebudu, prostě mne to téma zaujalo. Přišlo mi to stejné jako když tentýž človíček pořád slyší: to nezvládneš, tak to taky nezvládne....
Ale díky všem....

A protože je tak krásně, jdu na pivo, vám všem

Upravil(a) cilka (25. 3. 2007 17:54)

Ztotožňuji se s názorem Pandorry. Já si z pohádek odnesla vědomí, že člověk si všechno musí zasloužit. Že ho čekají útrapy a zkoušky, v kterých je třeba obstát, že musí používat svůj rozum a že lenost, hloupost a zloba dlouhodobě prohrávají. A dodnes si to ráda připomínám. Myslím si ovšem, že daleko větší vliv než pohádky mají nakonec výchova v rodině a příklad. Já jsem v žertu vyčítala rodičům, že nás děti nepřipravili na skutečný život, protože žili v harmonickém, láskyplném vztahu a nám dětem dali veškerou svou lásku. Myslela jsem si, že je to normální, že všichni lidi takto žijí. Až jsem už sama byla vdaná, tak jsem teprve viděla, že tomu naprosto tak není a zpětně ocenila to nádherné dětství, za které jsem nesmírně vděčná.  :hjarta

Zajímavé, jak kdo vidíme pohádky
Tuhle písničku snad zná každý nebo ne?

BB napsal(a):

Kiaro ... pamatuju ... mooooc pěkná ...

Myslím si, že DALEKO horší vliv  než pohádky mají reklamy ....  jak oni se snaží natlačit dětem hovadiny o light cole a hambáčích, pak se  namažou krémem proti celulitidě a obličej proti vráskám  ..... pak polknou piluli na potenci  ..... a budou stále krásní štíhlí zdraví a potentní ..... a stačí pár pilulí  a krém ......   a na co třídit prádlo, když Vanish to krásně zvládne všechno v lednom studeným lavóru ..... a ty jogurty jsou tak plné opravdu čerstvého ovoce ...... a když dostane slečna menstruaci  , tak se může vyděsit, že nemenstruuje modře ..... děs běs .....   

BB
Jinak souhlasím s příspěvky od Pandorry, jen bych opakovala.
Já pohádky zbožnuju, nedávno jsem si koupila v antikvariátu pro sebe knížku pohádek Český honza a to je mi přes 50 let Na dobu, kdy mi maminka čítávala pohádky, vzpomínám jako na nejkrásnější chvíle svého života. Nijak mě to, myslím, nepoznamenalo na zvládáni trudných i tragických chvílí. Dokonce si občas koupím Harlekýnku, pohádku pro dospělé a nestydím se za to. Je to pro mě náramný relax

Vina nebude v pohádkách,osobně bych jí hledala v reálném životě.I děti utíkají k pohádkám v době klidu,nežijí jimi.Brzy se v kolektivu naučí že život je o něčem jiném a o vše že si musí trochu zabojovat.
Možná bude chyba v osobnosti která nedokáže odlišit realitu od iluze.
I kdyby přece život vypadal jako v pohádce - počínaje tou svatbou v krásných šatech a namydleným princem po boku- musí tomu něco předcházet.V poháce je to porážka draka,v životě jiný konflikt.S kamarády,rodiči, přáteli.
Vždy je tu něco,co neukazuje jen klady života.

Miluju Alenku v Říši divů (a za zrcadlem) a Malého Prince. Klasika.
Jé, a když byly moje děti nemocné, předčítala jsem jim pohádky po manželovi - Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka a knížku o ježourkovi (bohužel ji odnesl čas, takže neznám přesný název). Když už byly děti větší, odebíraly knížečky z klubu Walta Disneye, které si mohly už samy číst. Dodneška je mám schované společně s obrovitou sbírkou plyšáků. Jsem matka-cíťa, takže se upřímně přiznávám, že při každoroční údržbě plyšáčků

Jeskumankote a znáte někdo Pohádky po telefonu?? Ty jsou úžasný, byť naprosto moderní a milujou je všechny děti, kterým jsem to kdy četla.

lupina montana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ještě spí, a spí a spí, zámek šípkový,
žádná princ tam nesní-ptáky neloví.
Ještě sní a sní a sní, dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá ...
Holky, kdopak z vás si pamatujete na tuhle písničku???

Jáááá! jenže to měl Korn ještě spoustu vlasů.... Já miluju anglické vypravěče, kteří dovedou psát skutečné, nevymyšlené archetypální pohádky, báje a mýty ještě i dnes. Počínaje MAry Poppins a konče Holdstockem. Ale osudovou pohádkou mého života je Zimní královna, a na tý teda nic snadnýho není, a vlastně tam konec ani není moc důležitej.

Korn ? nezpíval to náhodou Jiří Schelinger ???

Prosim, neberte mne pohádky. A to už jsem blíž k 50, ale dodnes nejsem schopna vyhodit své dětské knížky a pohádky.
Já osobně k nim utíkám a ráda si je přečtu třeba i dnes, když se něco "těžkého" děje v současném životě. Prostě když čtu, zapoměnu na vše kolem, neslyším, nevidím a těším se, že alespoň v pohádce to dopadne JAK MÁ. žádný tunel, žádné superpodvody, špionáž a podobně. Zasním se, jak to bylo hezké????, když byl člověk malý, co vše neviděl, čemu nerozuměl, jak se o nic nemusel starat a pod.
Bojim se moderních pohádek a filmů, když vidím Harry Potra a pod.filmy, tak nechápu, jak může ženský mozek vyplodit takové strašidelné věci! A že to ty děti ještě i baví.
Myslím, že dnešní děti jsou dokonale připraveny na život. Naše klasické pohádky a moderní filmy - dětské je připravit prostě musí. Myslím, že klasické pohádky oproti dnešním moderním nejsou ani slabý čajíček..

Upravil(a) Musim (27. 3. 2007 8:26)

Ano, ve většině pohádek vždycky platilo, že nejkrásnější princeznu ulovil téměř vždycky šerednej blbec. Buď ve formě ohyzdné ropuchy, nebo ve formě slaboducha, který potencionální nápadníky fikaně přelstil
Ovšem pohádky nepovídají, jak to bylo po svatbě dál. Krásný princ se po dvaceti letech soužití smrsknul opět na úroveň políbené ropuchy a blbec byl natolik blbej, že ho po každém setkání měla princezna chuť trefit pokličkou mezi oči.
Milé děti, opravdu nejsem cynik. Do manželství jsem vcházela s určitými ideály, leč život mě naučil xtát rovnýma nohama na zemi